Norri přečtené 557

Punisher: Otrokáři 2012, Garth Ennis

Tak tenhle Punisher je naprosto boží! Začíná to za deště a má to fajnovou noirovou atmosféru, která mi dala vzpomenou na Sin City. Otrokáři mají perfektní a velmi emotivní příběh. Dokonale vás to vtáhne do děje a vy jste spolu s Punisherem nasraní mocným spravedlivým hněvem. Tak moc, že máte chuť Frankovi nabíjet zbraně. Velký podíl na tom mají povedení záporáci. Z jejich krutosti a bezcitnosti se vám bude vařit krev. Ale můžete si být jistí, že Frank Castle vás nezklame a dokonale naplní vaší touhu po jejich brutálním potrestání. Tento příběh je skvělý také proto, že nesleduje jenom Punishera a jeho protivníky, ale také policisty, kteří se k tomu na začátku připletli. K tomu si přidejte dokonalou kresbu Leandra Fernandeze a barvy Dana Browna a můžete si být jistí, že tohle je jeden z nejlepších punisherovských komiksů. "A když skončila, věděl jsem, že fůra lidí bude muset umřít."... celý text

Punisher: Dole je nahoře, černá je bílá 2011, Garth Ennis

Punisher je zpátky z dovolené v Rusku a mafián Clavella se ho rozhodl vyprovokovat. A rozpoutá se peklo... Nová zápletka, stejný průběh i konec. Krev je všude a čtenář je spokojen. Nepřináší to nic nového, je to stále to samé dokola, ale já jsem se bavil. A to je asi to hlavní. Jsem rád, že se vrátila O'Brienová. Já jsem věděl, že ta ženská má potenciál.... celý text

Trojka 2022, Kieron Gillen

“Třístovka” Franka Millera je pohádka o skutečné události, zatímco “Trojka” Kierona Gillena je historická rekonstrukce smyšleného příběhu. Miller dal mýtu o hrdých a statečných Sparťanech formu. Kieron vrací všechny Millerovy fanoušky na zem. A nejenom je. Přestože se v médiích pravidelně objevují články, které se snaží přiblížit skutečnou historickou realitu Sparty, tak mýtus o statečných a hrdých Sparťanech stále žije. A není se čemu divit. Lidi hrdiny potřebují. Když vám pak Kieron tento mýtus rozbíjí, tak to trošku bolí. “Trojka” je příběh otroků - heilótů. Je to příběh, který se snaží přiblížit historickou realitu Sparty nějakých sto let po bitvě u Thermophyl. Nesnaží se ale na Spartu naházet špínu a obvinit ji z otrokářství. Nemoralizuje. Nesnižuje statečnost Sparťanů u Horkých bran. Jen se snaží být historicky přesná. Zkušenost říká, že snaha o historickou přesnost bývá často i nudná. To ale není případ “Trojky”. Není to dlouhý a komplikovaný příběh. Řekl bych, že je naopak krátký a přímočarý. Anebo mi zatraceně rychle utekl. Tento příběh o třech uprchlých otrocích, po jejichž stopách se vydává král s třístovkou bojovníků je zkrátka dobře napsaný. Jednoduchá a krvavá zápletka, která má dobře podané politické pozadí a dobře vykreslené postavy. Historické reálie jsou čtenáři podávány nenásilně a často i dost nenápadně. Kompletní informaci pak čtenář dostane až v dodatcích a ve velmi obsáhlých bonusech na konci knihy a není tak zdržován během komiksu. O kresbě se nebudu nijak víc rozepisovat. Zpočátku jsem si musel zvyknout, ale potom si to sedlo a líbila se mi. Bonusy posouvají tuto knihu úplně někam jinam, než byste čekali. Už to není jen historický komiks, ale je to populárně naučná kniha o Spartě. Kieron Gillen na knize spolupracoval s několika historiky, zvláště pak s profesorem Stephenem Hodkinsonem z Nottinghamské univerzity - jedním z největších odborníků na Spartu vůbec. Kromě konzultací v průběhu psaní scénáře s ním vedl Gillen také dlouhé rozhovory o historii Sparty a o jejich heilótech. Přepisy těchto rozhovorů jsou přidány do knihy. Profesor Hodkinson také napsal dlouhou esej nejen o Spartě obecně, ale také o historii celého spartského mýtu a o jeho zneužívání v historii i současnosti. I tato esej je v bonusech. Stejně tak jako text o doporučené literatuře v češtině od doktora Nývlta z Akademie věd. Obálky a skicář už jsou jen malou závěrečnou částí těchto obsáhlých bonusů. Potěšila mě i časová osa s historií Sparty, ke které jsem se během čtení několikrát vracel.... celý text

Punisher: Matička Rus 2011, Garth Ennis

Boží! Punisher a plukovník Fury společně. To je dvojka, kterou prostě chcete. Furyho mám fakt rád. Je to nekorektní sexistický parchant, který má všechny na háku, ale na jeho slovo je spoleh. To je ten správný hrdina pro dnešní dobu. No zkrátka jeho přítomnost v příběhu mě fakt potěšila. K tomu si přidejte fakt, že je to špionážní thriller jako kráva. Je tam tajná akce v Rusku, jaderné silo, proradní američtí generálové a jeden ruský generál, který není úplně vylízaný idiot. A taky jeden z nejšílenějších plánu Franka Castla. No a v neposlední řadě skvělá kresba Dougieho. Tohle jsem si hodně užil.... celý text

Punisher: Irská kuchyně 2010, Garth Ennis

Parádní nářez! Příběh pro Punishera nemusí být silný, ale musí být dobře napsaný. A to Irská kuchyně je. Vyprávění má správné tempo a zážitek je tak téměř filmový. Kresba Leandra Fernandeze je skvělá.... celý text

Conan 2000, Roy Thomas

Jsem docela překvapený. Kdysi jsem to koupil na Aukru a moc jsem od toho nečekal. Kniha obsahuje tři příběhy, přičemž ten první, A zrodila se čarodějka, je z roku 1975. Je to poměrně ukecané, ale je to Conan, je to Howard, a tam ty květnaté kecy kolem prostě patří. Navíc je tam populární Conanovo ukřižování se zakousnutím supa. Já jsem se dobře bavil. Navíc kresba Johna Buscemy je božská a je dobře, že to Barlow vydal ve velkém formátu. Škoda jen, že tisku místy chybí ostrost a kontrast.... celý text

Zlatý věk 2022, Joe Hill (p)

Velmi povedené povídky, které vás ohromí svou fantazií, dojmou vás, překvapí a v neposlední řadě i pobaví. Popravdě, moc jsem od té knihy nečekal. Čekal jsem jen ždímání zavedené značky. Jsem ale překvapený, jak moc je to dobré. Povedl se i crossover se světem Sandmana. Je dobře, že tato kniha stojí zcela samostatně, protože si toho z původní série moc nepamatuju. Stačí ji tak vzít a bez obav se začíst.... celý text

Nimona 2019, Nate Diana Stevenson

Zpočátku divoká historka, která ke konci dostala poměrně zajímavou hloubku. Rozhodně to není špatné a bavilo mě to. Nevím, zda měla Nimona už od začátku jasné hlavní téma, kterým je boj proti totalitnímu režimu. Pokud ano, pak to autorka vymyslela moc pěkně, protože to téma v příběhu od začátku pomalu a nenápadně vyrůstá. Nejsem si ale úplně jistý, co z tohoto komiksu dělá pomalu kultovní záležitost (můj dojem z doporučení, které jsem dostal). Možná je to ta romantická linka, která mě teda nevzala. Možná je to parodováním fantasy a různých hrdinských stereotypů. Spíše je to ale příjemnou atmosférou celého příběhu, který (čistě subjektivně) balancuje mezi amatérskou tvorbou a zkušenou profi prací.... celý text

Podivuhodná dobrodružství Rafana Mendonçy a poslíčka s pizzou 2022, Filipe Melo

Instinkt mi říkal, že tohle nebude úplně pro mě, ale zvědavost tentokrát vyhrála. Zpočátku jsem se bál, že jsem se nepletl, ale při druhém čtení se mi to dostalo pod kůži. Humor je zde totiž docela specifický a zvláště v prvním příběhu může trošku připomínat animáky pro děti. Není to nic, u čeho bych vybuchoval smíchy, ale jsou to spíše drobnosti, které mě hodně pobavily. Jako třeba nepřeložené bubliny v němčině a japonštině (Googlu díky za jeho překladač), anebo hledání informací o apokalypse v těch správných knihách. Výrazy obličeje dětského démona taky stojí za to. Všechny tři příběhy jsou poměrně konzistentní. Mají podobnou náladu a strukturu. Výjimkou je jen vyprávění, které bylo uděláno pro magazín Dark Horse a postavy v něm často bourají čtvrtou stěnu. Autoři naštěstí nezamrzli v jedné poloze a jejich vyprávění a výtvarno se, stejně jako jejich postavy, postupně vyvíjí. Jednotlivé příběhy od sebe ve vyprávění dělí vždy několik let a na postavách, zvláště na Poslíčkovi, je to znát. Stárnou a mění se jejich vzhled i životní priority. To je osvěžující a v posledním příběhu docela i emotivní. Kresba a hlavně barvy se mi v prvním příběhu nelíbily. Ty barvy jsou vážně peklo. Od druhého příběhu jsem byl už ale spokojený.... celý text

Růžový a černý 2022, Tony Sandoval

Miluji Tonyho Sandovala! Od prvního okamžiku, kdy jsem ho objevil, miluji jeho kresbu, barvy, imaginaci a jeho příběhy. Na jeho kresbu a práci s barvami se dokážu dlouho dívat a pořád v tom budu objevovat nové detaily. Ony ty rozpité vodovky pro mě mají své kouzlo. Když Comics Centrum začalo Sandovala vydávat, tak mě hrozně potěšili. A potěšili mě ještě více, když brzy po vydání francouzského originálu vydali i jeho eroticko-surreálný komiks. Vždyť co byste mohli chtít více, než porno kreslené vaším oblíbeným umělcem. “Růžový a černý” se nepodobá žádné jiné komiksové erotice, která u nás vyšla. Je to hodně surreálně fantastické, trošku úchylné, zatraceně vzrušující a zároveň vtipné. Pro mě je to ideální kombinace. Ve světě by se možná pár podobných komiksů našlo, ale i tak je Sandoval nenapodobitelný originál. Kdybych měl ten příběh někomu přiblížit, tak bych ho asi přirovnal ke komiksu “Jedno obyčejný léto”, ve kterém se hodně souloží a halucinuje. Nerad bych se pouštěl do nějakých výkladů, protože v tom sám nemám jasno. Ale je to jeden z těch mála případů, kdy mi to nevadí. Tady totiž cílem není porozumění, ale prožitek. Prostě jedno neobyčejné léto, které vás navždy změní. "Dokázal bych snést pohled na tvoje ladné křivky mizející v tom horku, ale nedokázal bych se pak dívat na všechny umírající hvězdy, které jsi přivedla k životu tím, že jsi mě políbila."... celý text

Alias (limitovaná edice) 2022, Brian Michael Bendis

Alias je krásně civilní a uvěřitelný. Má úžasně napsané dialogy i četné monology. Vlastně ani moc nezáleží na tom, jak je ten komiks nakreslený. Tady vás táhnou slova a věty, a obrázky tomu "jenom" dodávají další rozměr. Stejně jako třeba Gotham Central to nabízí trošku jiný úhel pohledu na svět, ve kterém existují superhrdinové. Alias vás nenechá v úžasu ze superhrdinské akce. Alias z vás udělá zúčastněného. Jessica Jones je soukromé očko a budete s ní prožívat nejen její vyšetřování, ale také její soukromé eskapády a úzkosti. Společně s Lukem Cagem ji pak necháte vybrečet se na vašem rameni. Původně jsem plánoval, že celou knihu přečtu na jeden zátah, během jednoho víkendu. To jsem ale nezvládl a není to tím, že by mě to nebavilo. Právě naopak. Je to ale tak intenzivní, že jsem si občas potřeboval odpočinout a pořádně to vstřebat. V závěru to celé nakonec úžasně vygraduje a vy knihu zavřete s pocitem pěkně uzavřené série. Pokud si tedy potom ještě nedáte spoustu stran bonusů, zahrnující "Co kdyby…" příběh, rozhovory, skicáře, vystřižené scény a tak podobně. Co se týče kresby, tak zpočátku jsem z ní nebyl příliš nadšený, pak jsem si ale zvykl a nakonec se mi i líbila. Co jsem naopak oceňoval už od začátku, tak je práce se scénami. Číst tento komiks se velmi podobá sledování filmu. Líbí se mi, jak filmy točí Tarantino. Dva lidi třeba jenom sedí a mluví spolu. Něco se během tohoto rozhovoru děje kolem nich, nebo kamera začne jednoho z nich přibližovat a vy mu visíte na rtech a užíváte si napětí, které se s každým slovem stupňuje. Žádná velká akce, jenom dokonalý rozhovor. Přesně takové pocity jsem měl při čtení Alias. Na závěr jenom dodám, že plátěný hřbet limitky naplnil má očekávání a čtení na něm nenechalo žádné následky. Jsem rád, že Alias vyšla česky a ještě k tomu v tomto luxusním formátu a provedení.... celý text

ZOOOM 1 – Tomáš Kučerovský 2012, Tomáš Prokůpek

Tomáš Kučerovský je úžasný výtvarník a tato výtvarná monografie to jen potvrzuje. Co projekt či komiks, to úplně jiný styl malby či kresby a přitom jsou všechny úžasné, osobité a skvěle fungují. Kniha je rozdělena do několika částí zaměřených na komiks, hry a ilustrace. Každá část začíná krátkým rozhovorem. Je škoda, že z komiksů jsou zde jen ukázky. Některé komiksy totiž vyšly například ve starých magazínech Aargh, které jsou už beznadějně rozebrané. Ale chápu, že zde mohou být jen ukázky a doufám, že se jednou nějakého vydání všech těch nedostupných komiksů ještě dočkám. Tato kniha mě na ně slušně nalákala. Sekce her a ilustrací pak ukazují, čemu všemu se Tomáš Kučerovský věnoval anebo stále věnuje. Je to úžasná přehlídka různých stylů, leč je toho tolik, že to přebije dojmy z komiksů na začátku. Jakoby to však redaktoři tušili, knihu uzavírá sekce Komiks II.... celý text

Zbraně metabarona 2022, Alejandro Jodorowsky

Když tu knihu otevřete, tak to první, co vás ohromí, je kresba. Zvláště v první části, kterou je Castaka. Ta vypráví o historii klanu Castaků a o jejich příchodu na planetu Marmola. Fakticky jde o prequel ke Kastě Metabaronů. Jde o typické Jodovo vyprávění rodové historie, tak jak to umí jen on, se skoro všemi jeho libůstkami (na incest tentokrát nedošlo). Zdržel se však všech metafyzických výletů za hranice reality a tak je Castaka příjemná na čtení. V druhé části knihy jsou Metabaronovy zbraně, což je taková sci-fi pohádka, ve které princ Metabaron musí splnit tři úkoly, aby byl nakonec odměněn. Dojde i na draky a kouzelný meč. Víc k tomu asi není co říct. Oproti Castakům je to slabší, ale není to dlouhé a pobaví to.... celý text

2000 CREW (obálka s Waughem) 2022, kolektiv autorů

Nostalgie je nepřenosná a některé věci musí přijít v tu správnou dobu. Tak to zkrátka je. Proto já se budu vždycky rozplývat nad Arnalem a Peruánským deníkem od Saudka, nebo nad Záhadou hlavolamu od Čermáka, zatímco Lobo, Soudce Dredd a Perverzní Páprda mě nechávají mnohem chladnějším. Začátky Crwe mě prostě úplně minuly a ke komiksům jsem se vrátil až v roce 2012 s UKK. Tolik k vysvětlení mého poněkud rezervovaného přístupu k hodnocení těchto, pro jiné lidi kultovních, komiksů v obou Crewích narozeninových dortech. Jsem rád, že kniha 2000 CREW mi šmakovala mnohem více než Perverzní Páprda. U Soudce Dredda nemám s jeho nadsázkou a s jeho vtipy problém a přišlo mi to docela zábavné. Maestro Prdelini a Vánoční příběh, tedy kratší příběhy, jsou zábavnější a údernější než delší Egyptská kniha mrtvých. Ze Sinistera a Dextera mě bavilo jenom Čekání na kokota. Tam jsem měl ten zmiňovaný pocit podobnosti s Pulp Fiction největší. Misionář má jenom sedm stránek, nejmíň v knize, a jako jednohubka je to fajn. Jinak tam není moc co řešit. Nejdelší je pak příběh Devlina Waugha: Krvavá lázeň, který zabírá půl knihy. Je to takový správný béčkový sci-fi horor. Docela rád bych to viděl jako film. Navíc je to pěkně nakreslené a některé stránky vypadají vážně skvěle. Ocenil jsem i textové části knihy, tedy předmluvu, povídání o vzniku Crwe a hlavně krátké představení všech postav.... celý text

Thor: Zabiják bohů 2022, Jason Aaron

Tento komiks je doslova boží a pokládá zásadní otázku. Jaký by byl svět bez bohů? Byl by lepší? Existovalo by ovládání davů strachem z božího hněvu? Skončily by války ve jménu nějakého boha? Komiks vám na to neodpoví, ale jako ateista jsem přesvědčený, že v takovém světě už žijeme a lepší to teda není. Je celkově zajímavé během čtení přemýšlet nad srovnáním skutečného světa, kde jsme si bohy vymysleli, se smyšleným světem Marvelu, kde bohové skutečně existují. Jason Aaron vystavěl kolem této otázky výborný příběh, který ve svých vrcholech krásně graduje. Dal nám také hned tři Thory - zbrklého, pokorného a zkušeného. Každý z nich je skvělý a dokáže čtenáře chytit za srdce něčím jiným. Vytvořil také úžasného záporáka, Gorra - řezníka bohů, který je silný a strašlivý. Přesvědčen o své morální převaze zabíjí bohy ve jménu vyššího dobra. To je smrtící kombinace, která zaseje pochybnosti do srdce nejednoho Thora. Jeho motivace vnáší do příběhu lehce filozofický rozměr. a nad jeho závěry se může zamyslet nejen samotný Thor, ale především čtenáři. "Dětinský strach smrtelníků ze světa bez bohů je mnohem silnější než jejich strach ze smrti." - Gorr Aaron do příběhu vepsal správnou dávku epiky a patosu. Jsou chvíle, kdy se cítíte ohromení velikostí a mocí slavného Thora. Jsou chvíle, kdy cítíte hlubokou osudovost toho, co je vám vyprávěno. Příběh mě popadl a bez jediné přestávky na vydechnutí mě neúprosně vláčel za sebou až do úplného konce. Ač jsem měl trošku pochybnosti ohledně časových paradoxů a jiných záludností spojených s cestováním v čase, tak to Aaron na konci vyřešil docela šalamounsky aniž by se v tom moc vrtal. Silnou stránkou knihy je kresba Esada Ribiće a barvy Ive Svorciny a Deana White, kteří svou kvalitou dokázali držet krok s kvalitou scénáře. Celé to působí epicky a živě. Kresba je hodně realistická a barvy na mě na první pohled působily jako ručně dělané. Zkrátka, tento komiks jsem si hodně užil a jsem si jistý, že se k němu nejednou vrátím.... celý text

Přátelský superhrdina ze sousedství 2022, Pascal Jousselin

Tohle je zkrátka geniální. To je tak krásně absurdně dokonalé a promyšlené! Je radost to číst a obracet každou stránku. Občas je to i docela náročné mentální cvičení. Tohle mě vždycky zaručeně rozesměje. Chci více!... celý text

Conan z Cimmerie. Svazek IV 2022, Julien Blondel

Darebáci v domě - Je to docela pěkně nakreslené. Stránky to má rozdělené na spoustu menších panelů, přičemž některé z nich obsahují pouze tzv. vatu, kdy na nich někdo jenom jde anebo jenom čumí, ale ve výsledku to dodává atmosféru. Souboje mají tu správnou dynamiku a jsou pěkně krvavé. Ze začátku byl děj lehce nepřehledný kvůli spoustě pletichaření, ale to se brzy srovnalo. Hodina draka - dokonalá kresba, ale je moc tmavá a až příliš mnoho je i ve dne skryto ve stínu. Škoda, že kreslíři nebyl dodán lepší scénář. Je totiž zkratkovitý a nepřehledný. Navíc jsem měl pocit, že vůbec nepracuje s napětím. Jako by mi jen odvyprávěl děj tohoto románu, ale vůbec mě nevtáhl do děje.... celý text

Perverzní páprda 2022, Gotlib (p)

Moje první setkání s Perverzním páprdou a evidentně jedu na jiné vlně. Chápu, co na tom má být vtipné, ale ani jednou mě to nerozesmálo. Maximálně jsem se pousmál. A to je málo. Kresba je fajn. Ta tenká linka se mi líbí.... celý text

Psanec 2022, Erik Kriek

Psanec je moc dobře vyprávěný příběh o křivdě, vině a pomstě. Není to nic originálního, ale vůbec to nevadí. Tady je důležitá atmosféra, která si nezadá se starými ságami. Pokud si navíc ke čtení pustíte vhodnou hudbu (v mém případě Wardrunu), tak vás to doslova pohltí. Erik Kriek pěkně pracuje s dobovými reáliemi a je vidět, že se k psaní scénáře i ke kreslení dobře připravil. To je ostatně vidět i na seznamu knih, které použil k rešerši. Stejně tak je třeba pochválit souboje na meče, které má moc pěkně rozfázované. Co se týče výtvarné stránky, tak musím říct, že ta mě fakt bere. K příběhu to dokonale sedlo. Místy to působí to jako rytiny a je to drsné jako islandská příroda a jako její osadníci. Ta syrovost z toho doslova trčí. K tisku jsou použity jen čtyři barvy - dva odstíny modré, červená a černá. Modrá je studená jako islandská krajina, vzduch a půda. Červená je zase rudá jako krev a je použita jen ve vzpomínkách a ve snech. Moc jsem si tu knihu užil. "Byl jsem přesvědčen, že plujeme do Jötunheimu. Ale ona ta ledová země skutečně existuje. Netušil jsem, že na konci světa také žijí lidé."... celý text

Aldebaran 2022, Leo (p)

Aldebaran je velmi zvláštní sci-fi komiks. Klame tělem. Dějově není nijak složitý, ale není lehké jej výstižně popsat. Během čtení se postupně proměňuje a rozkvétá. Zpočátku jsem přemýšlel nad tím, co vlastně definuje sci-fi žánr. Zda stačí o jakémkoliv ději prohlásit, že se odehrává na jiné planetě a tím pádem je to sci-fi. Trošku samozřejmě přehráním, ale kromě jiné flóry a zcela fantastické fauny děj zpočátku obsahuje jen velmi málo vědecko-fantastických prvků. Aldebaran totiž začíná jako dobrodružství dvou puberťáků, kteří byli okolnostmi přinuceni vydat se sami na cestu. Postupně pak začínají přibývají závažnější motivy, společenská témata a fantastická odhalení, které tento svět rozvíjí. Je to svět, kde v muzeu stojí raketoplány, které už nikdo neumí ovládat, a lidi se pohybují v dřevěných vozících poháněných malým nevyčerpatelným motorem anebo větrem. Je to svět plachetnic a vzducholodí. Ke střelbě se zde používají kuše i pistole a všemu vládne nábožensko-militaristická diktatura. Ke zvláštnímu dojmu z komiksu přispívá i kresba, která mi pro sci-fi komiks přišla až nepatřičná. Kresba postav a jejich mimiky mi připadala lehce “neohrabaná”, ale brzy jsem si na ni zvykl a přestal jsem s ní mít problém. Kresba všeho ostatního je skvělá. Mimozemské zvířata působí věrohodně a hodně pomáhají vytvářet dojem skutečného světa. Celý komiks jako celek skvěle funguje. Ten svět vás vtáhne a prožijete v něm pár hodin dobrodružství. Moc dobře se to četlo. Jediné, co by se tomu dalo vytknout, je absence vysvětlení, proč lidstvo na Aldebaranu během čtyřech generací tak moc technicky zdegenerovalo. Absence spojení se Zemí se mi nezdá jako relevantní důvod.... celý text