Norri přečtené 561

Tajemství síly 2021, ONE (p)

Zpočátku jsem měl pocit, že ze mě už opadlo překvapení z něčeho nového a jiného, ale nakonec jsem se do toho zase dostal. Síla humoru této série je v brutální zkratce. Je to zábavná blbinka, kterou přečtěte za chviličku. Takže vás to pobaví, ale nestihne to začít nudit.... celý text

Metal: Temné noci 2019, Scott Snyder

Co to sakra bylo? Proč něco takového vůbec vzniklo? Jako vážně, něco tak hrozného jsem už dlouho nečetl. Jsem fanoušek Snyderova Batmana, ale tohle s ním nemá nic společného. U druhého sešitu jsem byl skoro rozhodnutý to vzdát, ale mám toho tři knihy, tak tomu musím dát šanci. Je to šílený překombinovaný konstrukt. Je to chaos, do kterého naházeli všechny postavy DC, přidali pár nových, všechno to zamíchali a nasypali na jednu hromadu. Ve výsledku se v tom sice dá zorientovat, ale mě to prostě nebavilo. Uznávám, že démonické verze Batmanů a Robinů je zajímavý nápad a jsou i pěkně nadesignovaní, ale ten příběh se mi nelíbí.... celý text

Doomboy 2021, Tony Sandoval

Já ten komiks prostě miluju. Od roku 2016, kdy jsem jej objevil v jednom knihkupectví na severu Švédska, jsem jej četl už několikrát. Nyní mám i české vydání a pořád to na mě funguje. Pořád to ze mě dokáže vymáčknout ty správné emoce, i když vím, co bude na každé další stránce. Přiblížit komiks Doomboy je těžší, než by se mohlo zdát. Pokud už jste od Tonyho Sandovala četli například Vodního hada, tak víte, co od něj můžete čekat. Jeho vyprávění a kresba spolu fungují v dokonalé symbióze. Výsledné dílo je plné imaginace a mystiky, a někde hluboko se vás dokáže dotknout a vzedmout vlnu emocí. Sandovalova kresba je zvláštní. Má svůj styl, jakým kreslí postavy a navíc často mění “kvalitu” kresby. Něco je nakreslené naprosto precizně a úžasně, ale něco je zase na první pohled hrozně hrubé a kostrbaté. Brzy ale zjistíte, že i ta hrubá kresba je plná detailů, které ji dávají nový rozměr. Doomboy vypráví o týpkovi, kterému nikdo neřekne jinak než “D”. Je to obyčejný kluk s obrovskou imaginací, kytarou a láskou k metalu. Jenže zrovna neprožívá nejšťastnější období. Nejen že ho vyhodili z kapely, ale hlavně mu zemřela jeho holka. Jeho milovanou Annie srazil náklaďák a mu po ní zbyl pes a obrovská díra v hrudi - zrovna tam, kde má být srdce. “D” teď vůbec neví, co s tím má dělat. Pomůže, když ji přes rádiové vlny bude posílat doom metalové vzkazy někam do vesmíru, nebo snad až do nebe? Ta kniha je zkrátka naprosto úžasná. Když jsem se rozhodoval, jestli si ji koupit, tak jsem si pročítal recenze na internetu a jedna z nich mě obzvlášť zaujala. Recenzent v ní psal, že při čtení Doomboye a zvláště při Doomboyových představách, jak na nebi během bouřky spolu svádějí dvě armády epickou bitvu, si připadal, jako kdyby znovu poprvé poslouchal hudbu kapely Amon Amarth. Když jsem si tohle přečetl, tak jsem věděl, že tu knihu musím mít. Když potom v knize “D” poprvé hrábne do strun a pošle metal do éteru, tak mi vždy naskočí husí kůže. Tenkrát před lety a nyní znovu. Doomboy se zkrátka dá číst opakovaně, aniž by ztrácel na síle. České vydání od Comics Centa má větší formát, ale to má pozitivní efekt jen u obálky a celostránkových kreseb, kde oproti originálu přibyl kousek kresby navíc. Mírné zvětšení na standardních stránkách s panely nic nepřináší. České vydání má také posunuté stránky. Liché jsou na sudých a naopak. Snažil jsem se přijít na to, zda to byl správný krok, takto to posunout. Za sebe musím říct, že se mi ve většině knihy asi více líbí původní rozložení sudých a lichých. Je tam ale asi deset stránek ke konci knihy, kde je rozhodně lepší rozložení od Comics Centra. Jedna epická scéna byla v původním vydání jako pěst na oko, zatímco v českém to dává větší smysl. Ale jestli těch několik stran stálo za posunutí celé knihy? Nevím. Pokud neznáte originál, tak nad tím vůbec nebudete přemýšlet. A to je hlavní. Potěšily mě bonusy na konci českého vydání, kde je oproti původnímu vydání přidaný jeden celostránkový vtípek a taky obálky francouzského vydání, které bylo orientované na výšku.... celý text

Balada o slaném moři 2019, Hugo Pratt

Tahle komiksová kniha má u nás celkem hloupý osud, který ale vůbec není spojen s tím komiksem jako takovým. Z údajně zásadního díla, se stala předražená kniha vytisknutá z nekvalitních podkladů. Za sebe ještě dodám, že tomu komiksu musela podrazit nohy také škaredá obálka. Skončilo to přetiskem, takže tisk je nyní opravdu dobrý, a nakonec i výprodejem za 29,- Kč. Přes to všechno, anebo právě proto, jsem byl na tu knihu hodně zvědavý. Kniha překvapivě začíná výtvarnými studiemi domorodců a předmluvou Umberta Eca, který dopodrobna rozebírá zeměpisné nepřesnosti ve světě Balady o slaném moři. Podle mě by to bylo mnohem lepší na konci, ale naštěstí to nijak nevyzrazuje děj. Je to příběh o pirátech, ale odehrává se za první světové války v Pacifiku. Vůbec jsem netušil, že i tam probíhala první světová válka. Říkal jsem si, že je to sice ještě exotičtější, než klasičtí piráti z Karibiku, ale zdaleka ne tak romantické. Piráti, ponorky a lodě naložené uhlím. Znělo mi to jako moc divná kombinace. Ale víte co? Je to moc pěkný pirátský příběh. Je to napínavé, udržuje si to tajemství, obsahuje to spoustu dobrodružství a nepostrádá to humor. Navíc je v příběhu povídání o kultuře Maorů a Melanésanů. To bylo obohacující. Hlavní hrdina Corto Maltese se zpočátku zdá jako pěkný bídák, ale postupně, jak ho více poznáváte, tak zjistíte, že jste si ho už stihli oblíbit. Co se týká kresby, tak jen občas jsem narazil na něco, co se mi nelíbilo. Jinak jsem si ji hrozně užíval. Asi nikde jinde jsem neviděl pěkněji nakreslené lodě na moři. Celkově zajímavá je práce s tenkou linkou tuší v kombinaci s širšími tahy štětcem. Vlastně si moc neumím představit, jak by tento příběh fungoval s jinou kresbou. Byla by vážně škoda, kdyby tahle pěkná kresba s jejími tenkými linkami zůstala rozrastovaná na kostičky. Je jen málo věcí, které se dají tomu komiksu vytknout a všechny jdou za vydavatelstvím Egmont. To, že si nedali tu práci a nepřeložili zvuky, to dokážu pochopit a příliš mi to nevadí. Spíše je škoda, že se nesnažili lépe vycentrovat texty v bublinách. I přesto budu hodnotit plným počtem hvězdiček. Celkově je mi líto, že už u nás asi další kniha příběhů Corto Maltese nevyjede.... celý text

Na čáře 2018, Vojtěch Mašek

Život píše šílené příběhy. A nikdy je nepřestane psát, protože vždycky se najde dost magorů, kteří budou dělat jiným ze života peklo. Příběh Krále Šumavy jsem neznal, měl jsem o něm jen povrchní povědomí, a tak byl děj této knihy pro mě nový, napínavý a poučný. Škoda jen určité zkratkovitosti scénáře v některých pasážích, kdy to vypadá, že bylo několik stránek vypuštěno a čtenář se horko těžko orientuje. Knihu jsem koupil od Karla Osohy kvůli jeho kresbě a právě ke kresbě bude směřovat moje druhá výtka. Osoha rozhodně umí kreslit a jeho postavy vypadají velmi skutečně a emoce v jejich obličejích jsou jasně čitelné. Měl jsem ale velký problém rozeznat kdo je kdo. Šlo by to podle vlasů, ale neustále se tam nosí policejní čepice, klobouky a jiné pokrývky hlavy a já jsem často jenom odhadoval kdo je kdo. Jinak má kresba parádní atmosféru a kreslená příroda i rozpadlé baráky v pohraničí vypadají reálně. Do dalších dílů rozhodně půjdu.... celý text

Čajovna u malajského medvěda 2009, David Rubín

K Davidu Rubínovi jsem si hledal cestu poměrně dlouho a složitě. Teď už vím proč. Měl jsem začít jeho Čajovnou. Ač je to komiks černobílý, přičemž Rubín je známý sytými barvami, tak to má jeho typickou kresbu. A právě v této knize velmi snadno objevíte její krásu. Ale tahle kniha není to jenom o kresbě. Právě naopak, je hlavně o příbězích a emocích. Tam kde Lemire postupně buduje celý svět a celou jeho atmosféru, aby vás tím vším ve výsledku zavalil, tam Rubín bez skrupulí útočí rovnou na solar a vymáčkne z vás slzu už na desáté stránce. Ano, ty příběhy jsou docela naivní, ale na konci každé krátké povídky zamáčknete slzu a s chutí se pustíte do další. Na konci knihy jsem měl chuť se zvednout, obléci se a vyrazit za Sigfridem do jeho čajovny na nějaký dobrý čaj a kávový likér.... celý text

Slečna Baudelairová 2022, Yslaire (p)

Na básničky už dávno nejsem a navíc, nebudu to zapírat, jsem od Charlese Baudelaira nikdy nic nečetl. Jasný kulturní barbar. Nicméně na tuto knihu jsem se skutečně těšil. Těšil jsem se, že se dozvím o životě slavného básníka, těšil jsem se na verše, ale především jsem se těšil na úchvatnou kresbu se spoustou erotiky. A skutečně jsem to všechno dostal. Přesto jsem očekával trošku něco jiného. Kresba je skutečně úžasná a erotika je vcelku dost odvážná. V tomto směru není komiksu co vytknout. Překvapil mě způsob podání básníkova života. Většina knihy je pojatá jako dopis Baudelairovy milenky jeho matce po Charlesově smrti. Tento dopis pokrývá celý jeho život od útlého dětství až do jeho smrti. Popisuje v něm všechny jeho bohémské eskapády, věčné zadlužování a neustálé útěky před exekutory, boj se syfilisem i nekonečné hádky. Takový zcela jistě jeho život byl, ale po nějaké době jsem začal mít pocit, že je to stále to samé furt dokola a mě to přestávalo bavit číst. Celé to bylo stále více a více depresivnější, zejména když ke konci života propadal Baudelaire stále většímu zoufalství. Velkou část knihy tvoří panely bez bublin, pod kterými je text dopisu. A že je to dlouhý dopis se spoustou vět.... celý text

Znovuzrození 2022, Mirka Andolfo

Závěrečný díl se opět odehrává ve světě, kde jsou i jiní “lidé”, než jenom dvě skupinky hlavních postav, které si jdou po krku. Dostaneme zde jak vzpomínky, které odhalí původ celé konspirace, tak i málo uvěřitelné a místy až z prstu vycucané zákonitosti všech mystických prvků v příběhu. V tomto závěrečném díle v podstatě funguje dobře jenom to, co fungovalo v knize první - normální civilní životy a trable jednotlivých postav. Zde to bohůmžel dostáváme jen ve vzpomínkách a v krátkém zakončení celého příběhu. Velkým plusem je pěkná kresba. Škoda, že nezůstalo více z příslibu erotična z první knihy, které dále přetrvávalo už jen v alternativních obálkách.... celý text

Štvanice 2021, Mirka Andolfo

Lehké erotično a humor jsou ty tam. Tady už se jede jen mysteriózno, konspirace a osudovost. Jenomže se ztratil i dojem skutečného funkčního světa. Máme tady jen dvě izolované skupinky jedinců, které stojí proti sobě, a hlavní hrdinku, která přestává zvládat tajemnou bytost, se kterou je spojená. Aspoň že je to pěkně nakreslené a ještě pořád je to jakž takž zábavné.... celý text

Vrána 2012, James O’Barr

Velkoformátová touha po pomstě a kolosální láska až za hrob. Asi každý známe ten pocit, kdy si představujeme, co všechno bysme udělali těm, kteří by nám ukřivdili, či ublížili našim blízkým. Ti šťastnější si to jen představují ve strachu o své blízké. Ti, kteří takové štěstí neměli, s tou touhou musí žít. Dokud nepřijde smíření, či odpuštění. Anebo dokud se skutečně nepomstí. Ale pomsta mívá své následky. Je těžké si představit ten pocit, kdy někomu v životě zbyde už jen ta pomsta. V této knize je taková touha po pomstě doslova koncentrovaná. V každém čtenáři bezpochyby najde nějaké obavy, kterých se může dotknout. Nechci Vránu hodnotit s ohledem na okolnosti jejího vzniku. To by se pak i naprostá kravina dala hodnotit kladně jen proto, že za tím stojí silný příběh a jejímu autorovi to psychicky pomohlo. A stejně tak naopak. Dobrý komiks si nezaslouží být označovány za dobrý kvůli okolnostem svého vzniku, ale díky své kvalitě. Je ale pravda, že díky znalosti toho pozadí jsem na autorovo rozpoložení nemohl během čtení nemyslet. Vrána není kniha na jedno přečtení. Jak kvůli textům, tak kvůli výtvarné stránce. Po prvním přečtení mi byl celý děj jasný, přesto mám pocit, že v budoucnu, v jiném rozpoložení, v něm můžu najít něco více. Třeba už také budu vědět, co si mám představit pod “operadickými trhlinami”. A možná taky ne. Jisté je, že příběh dokáže předat emoce zoufalství. Pokud bych měl vypíchnout pár momentů z děje, které mi přišly zajímavé, tak to určitě budou rozhovory s malou holkou jménem Sherri, kočky táhnoucí se za Erikem a pak způsob, jakým je postupně odkrýváno to, co se toho osudného dne stalo. "Matka - to slovo v srdcích všech dětí i na jejich rtech znamená bůh." Co se týká výtvarné stránky, tak je to pro mě tak trošku punk a underground. Po prvním přečtení jsem z toho měl rozporuplné pocity. Něco mi přišlo famózní a něco naopak hrozné. Při druhém čtení se to docela srovnalo. Jisté je, že v tom komiksu je hodně opravdu skvělých panelů a celostránkových kreseb. Na druhou stranu musím říci, že mi na některých panelech vadila kresba očí.... celý text

Večerní modlitba 2016, Mike Carey

Je to škrábání na dně. Jogurt, včetně všech kousků ovoce, byl dojeden v minulé knize a tady se už jenom škrtá lžičkou po dně plastového kelímku. Je totiž pravda, že na některé postavy v minulé knize nedošlo. Třeba na kluka, co ho vychoval pavouk spřádající emoce. Nebo na japonskou vládkyni pekla Izanami. Lucifer končí a on za sebou nenechává žádné otevřené konce. Je to loučení. Luciferův životní boj ztratil smysl. Už nemá proti čemu nebo za co bojovat. Jsoucnu už nevládnou pravidla, se kterými se nemohl smířit. Takže už zbývá jen zhasnout a odejít. Pro nového čtenáře tato kniha nemá smysl. Tohle jsou bonusy pro fanoušky. Poslední vtipná výprava padlého cherubína Gaudia a jeho ségry, nakreslená skvělým Deanem Ormstonem. Poslední dámská jízda všech ženských hrdinek série. Skvělé odvyprávění Luciferovy první vzpoury i připomenutí jeho skvělé argumentace Morfeovi, zatímco zamyká prázdné peklo. Zkrátka skvělý fanouškovský servis a já jako fanoušek jsem byl spokojený. Touto knihou jsem ukončil první čtení celého Sandmanovského universa. Strávil jsem se Sandmanem a Luciferem poslední tři měsíce a nedá mi to, abych obě série nesrovnal. Pro mě osobně ční Lucifer vysoko nad Sandmanem. Sandman měl své vrcholy, kdy byl dokonalý. Ale Lucifer byl dokonalý po celou dobu. Všeříkající je asi to, že za jeden z největších Sandmanových vrcholů považuji Luciferovo opouštění pekla.... celý text

Jitřní hvězda 2016, Mike Carey

A máme tady vyvrcholení celé série. Dopadlo to zhruba tak, jak jsem si přál, ale neodpustím si malou kritiku. Nechci se vůči této ďábelsky božské sérii nejak rouhat, je skvělá a její vyvrcholení je dokonale vypilované, ale lehce tomu vyvrcholení ubližuje preciznost Mikea Careyho. Rozhodl se za sebou poctivě uklidit a uzavřít všechny dějové linky. Znovu se tak třeba setkáme s postavami, které známe jen z první knihy. Znovu se setkáváme se soudcem Šalamounem i Christopherem Ruddem. Znovu se setkáváme s dítětem Basanos i s Jin En Mok, kteří byli vráceni do hry už v minulém knize. Prakticky se setkáváme se všemi, kteří měli v příběhu nějakou roli a podařilo se jim přežít. Setkáme se dokonce i s Tím, kterého jsme doposud mohli jenom slyšet. Zkrátka a dobře, mám pocit, že tentokrát bylo ve hře příliš mnoho figurek. Carey to sice ustál se ctí, ale bylo to lehce překombinované. Zvrat stíhal zvrat, dějové linky skákaly sem a tam a střídaly se po jedné či dvou stránkách. Hotový Armageddon…. Na úplném konci ale přišlo lehké zklidnění a chytré vyřešení celého průseru, který byl způsobený odchodem Všemohoucího a táhl se už od šesté knihy (nečekali jste úplný konec úplně všeho, že ne?). Vlastně… Čím déle sepisuji tyto řádky, tím více se mi tato kniha zdá skvělá. Nestává se často, abych byl se zakončením série tak spokojený, jako tady. Ano, vím že tato série má ještě jednu knihu, ale věřím, že to důležité se stalo tady…... celý text

Crux 2015, Mike Carey

Všechno směřuje k neúprosnému konci, ale někteří nechtějí, aby se vesmír rozpadl jenom tak, bez pomsty, bez zadostiučinění. Ale možná že ještě existuje naděje. Ale naděje na co? Na deváté knize jsem se trošku zasekl. Přestože předchozí díl končil brutálním cliffhangerem, tak jsem si od této série musel na chviličku odpočinout. Po návratu jsem se trošku bál, že mé nadšení z Lucifera vychladlo. Ale Mike Carey mi zde zase skoro vystřelil mozek z hlavy. Ten chlap je zkrátka geniální. Většina knihy je klasický vysoký Luciferovský standard, takže paráda. Jsou tam ale dva sešity, které silně vybočují. Jedením z nich kniha začíná a v něm se pomocí velmi stylizované kresby podíváme do pekla, kde dojde k tak trošku sametové revoluci. A ten druhý sešit? To je ten geniální a mozek vystřelující. Nebudu k němu nic prozrazovat. Ten si musíte užít na vlastní bulvy.... celý text

Poklad kešatský 2022, Gerry Duggan

Tak tento Conan se mi vážně líbí! Je drsný, neplácá zbytečné kraviny, jedná rychle a nezná slitování. Dokonalý Conan! Navíc ta kresba! Na prvních stránkách jsem si říkal, že je hrozná. O pár stránek dál už jsem nadšeně hýkal. Na první pohled vypadá jako hodně hrubá, ale cítíte z ní tu barbarskou divokost, drsnost a špínou Conanova světa. Navíc skvěle pracuje se stíny. Celkově má ta kniha skvělé tempo a atmosféru. Z Conanava návratu k Marvelu mi tahle kniha zatím sedla asi nejvíce.... celý text

Kitaj 2022, Jim Zub

Původně už jsem tento díl neměl v plánu kupovat. Ale ukázka mě nalákala na děj i na kresbu. S politováním musím konstatovat, že zajímavý děj vzal brzy za své a pokračovalo to už jenom čímsi generickým, co mě už moc nebavilo. Alespoň co se týká titulního příběhu z Kitaje. Problém je nejspíš v dialozích, které jsou místy dost slaboduché. To, že Conan občas prohodí filozofující moudro, už nic moc nezachrání. Po Kitaji následující krátké a kratší příběhy jsou na tom o něco lépe. Kresba je povedená, ale sem tam jsem měl pocit, že některé panely kreslil někdo jiný, někdo kdo obličeje ještě nemá moc v ruce. Některé jiné panely jsou ale fascinující a celá kniha tak zanechává dobrý dojem alespoň po výtvarné stránce.... celý text

Vlk pod stromem 2015, Mike Carey

Knihu otevírají dvě povídky. Jedna je z dávné minulosti, kdy Lilith zplodila Mazikeen, anděl Ibriem postavil stříbrné město a Lucifer dal sbohem nebeským zástupům. Důležitý obsah, ale jinak nuda. Mnohem lepší je druhá povídka ze "současnosti". Je o démonech a lidech a má skvělou pointu. Hlavním příběhem je "Vlk pod stromem", jak ostatně prozrazuje samotný název knihy. Měl jsem chvíli strach, že to stejně jako předchozí díl "Exodus" bude jenom nimrání se v důsledcích odchodu Boha z našeho jsoucna. V epickém vyvrcholení zjistíte, že to tak není a příběh se konečně může posunout. Už od "Domů ticha" mám svůj tip, kam to bude směřovat a zatím jsem rád, že to má ten správný směr. Protože se mi ten směr zatraceně zamlouvá. Příběh "Vlk pod stromem" je celkově hodně povedený. Je v něm rozběhnuto několik dějových linek, které se postupně spojují. Andělé jsou furt arogantní a tupí, Osud je stále tajemný a osudový, a Elaine Bellocová je zkrátka boží. Role záporák tentokrát padla na vlka Fenrira. Nutno říct, že záporák je to dokonalý. Ne jako ti dva moulové posledně.... celý text

Exodus 2014, Mike Carey

Exodus je přešlápnutím na místě. Dovětek předchozího dílu, ve kterém došlo ke zlomové události. Exodus je vykřičníkem za oznámením, že Bůh odešel. Přestože zde vyprávění lehce zvolnilo tempo, tak jde stále o nadprůměrnou záležitost. Ať už jde o boj o Boží trůn, nebo o vyhánění nesmrtelných z Luciferova vesmíru, vždy v těch příbězích hrají prim jejich protagonisté. Skvělé postavy zkrátka dělají skvělé příběhy. Tentokrát do sbírky mých oblíbených postav přibyl snovač Thole.... celý text

Domy ticha 2014, Mike Carey

Dochází mi slova chvály. Je to boží. Je to ďábelské. Poodhalení božího plánu rozhodí i takového klidného drsňáka, jakým je archanděl Michael. Po tom, co se stalo v tomto díle, už svět nikdy nebude stejný. Jestli tedy vůbec bude. Hlavně že se má kdo starat o ježky. Náš svět má Briana Maye, Luciferův svět má Monu. Jediné, co se dá knize vytknout, je kresba Davida Hahna v poslední kapitole.... celý text

Peklo 2013, Mike Carey

Je úžasné, jak si tato série dokáže držet vysokou úroveň v každém díle. Jasně, není to zase tak výjimečné, ale v porovnání se Sandmanem je to prostě markantnější. Tentokrát došlo na smluvený duel mezi Luciferem a andělem Amenadielem. Není to však něco, co by se odehrálo v jednom sešitě. Tahle povídka s názvem "Peklo" je epické vyprávění ve čtyřech sešitech, které je napěchované dějem, nečekanými zvraty a nenechá vás ani chvíli vydechnout. Krátká povídka "Přináší dary" je dokonalost sama. Bez přehánění. Je kreslená Deanem Ormstonem a obstála by jako samostatný hororový one shot. Ale tohle je součást většího univerza, které už znáte, a právě to povyšuje tu povídky až do nebes… nebo ji spíše dělá pekelně skvělou! A poslední část s názvem "Vynést rozsudek"? Detektiv Šalamoun, syn Davidův, rozjíždí vyšetřování smrti Elaine Bellocové a je mu naprosto lhostejné, koho vyšetřuje. Viník nesmí zůstat nepotrestán. Lucifer v téže chvíli zabředává do záležitostí severské mytologie, aby splatil svůj dluh a nezůstal nikomu nic dlužen. Nutno podotknout, že se severskou mytologií je zde nakládáno velmi pěkně. Dokonalý závěr dokonalé knihy!... celý text

Aargh! Pampeliškový speciál 2021, Tomáš Prokůpek

Pěkná přehlídka výtvarníků. Všechny práce spojuje společné téma - nahota a dívka s pampeliškovým věnečkem. Problematické je to s příběhem. Jestli tam je nějaký příběh, který propojuje celou knihu, pak já jsem ho tam nenašel. Jednotlivé mikropříběhy spíše jen navozují atmosféru, než že by se daly považovat za skutečné příběhy. Možná že je to celé jenom snění, ukazující, jak se sen během noci mění a přechází do zcela nových světů. Ať už je ten přechod pozvolný, anebo zcela nenadálý.... celý text