Norri komentáře u knih
Kniha bonusových duchařských povídek. Hellboy se zde opět vyskytuje pouze ve vedlejší roli. Hlavními postavami jsou tady, jako obvykle, Liz, Abe, Roger a Johann Kraus. Abeho krátký příběh je spíše jen do počtu a jako jediný se nevypráví o úplně první misi s Ú.P.V.O. Příběh Liz mi lehce připomněl Harrow County a má příjemně mrazivou atmosféru. Příběh Johanna zase rozvádí okolnosti jeho smrti a jeho zrodu jako ektoplazmáka. Už jsme o tom četli dříve, ale tohle je rozšířená verze. Nejsilnější je v této knize příběh Rogera, který dal jméno celému svazku. Asi za to může kresba Richarda Corbena, kterého jsem dříve nesnášel, ale v poslední době ho celkem můžu. Možná je to i díky mé lepší znalosti Lovecrafta, kterému jsem se v poslední době věnoval, a tady jsem tu atmosféru cítil. Zkrátka Rogerova povídka Lidská bytost mi sedla.
Slabší scénář tentokrát nezachránila ani kresba mého oblíbeného brazilského dua, ani prostředí Českého Krumlova. Je pro mě překvapivé, že tomu tak nějak chyběla lidská rovina, protože právě Gabriel Bá a Fábio Moon, kteří jsou také autory scénáře, jsou na lidské příběhy experti. Simon Anders se zde chová jako nasraný terminátor a nejvíce lidských emocí zde překvapivě předvádí upír ve vedlejší roli. Závěr příběhu pak poskytuje jen velmi málo odpovědí.
Ženské... Když s nimi souhlasíte, tak jsou kouzelné. Ale zkuste mít jiný názor. Profesor Trevor Bruttenholm si to v roce 1948 vyzkoušel na vlastní kůži. Příběh této knihy je skvělý. Vlastně je to jen krátká povídka se spoustou omáčky kolem. Ale právě ta omáčka je nejlepší. Dojde i na malého Hellboye, ale toto není jeho příběh a tak má hodně vedlejší roli mimo hlavní dění. Povedená je i kresba Maxe Fiumary. Jeho práci jsem si užíval už v Doktorovi Andromedě a i tady mi velmi sedla.
Mimochodem celá zápletka se zeleným sklem po atomovém výbuchu v poušti mi připomněla Immortal Hulka. Nepochybuji o tom, že podobnost je čistě náhodná, ale je to zajímavé.
"Král strachu" je vyvrcholením trilogie "Spálená země". Je také knihou návratů. Děj se vrací do kláštera Agarta, kde série Ú.P.V.O. začala v první knize "Dutozem", a také k hradu Hunte, kde se s úřadem rozloučil Hellboy. Především se zde ale uzavírá příběh "Žabího moru". Příběh tak opsal dlouhý dějový oblouk, aby se na konci vrátil na svůj počátek. Musím říct, že takový konec jsem nečekal. Jistě, čekal jsem apokalyptické vyvrcholení, ale ne takhle. Vždyť ani pořádně nevíme, co se stalo a proč. Očekával jsem zkázu. Nečekal jsem ale hromadu nových otázek (a španělskou inkvizici, tu nečeká nikdo). Otázek, které jsou skvělým cliffhangerem před navazujícím cyklem "Peklo na Zemi". Tato kniha nastavila nové status quo a já jsem velmi zvědavý, co z toho vzejde.
Když jsem zjistil, že tuhle knihu kreslila brazilská dvojčata Gabriel Bá a Fábio Moon, tak jsem se začal hodně těšit. Tyhle dva mám rád, ať už kreslí cokoliv. Tuhle knihu by mohlo výtvarně vylepšit jediné, se vší úctou k Dave Stewartovi - kdyby si ji sami i vybavili vodovkami. Ale i Dave odvedl skvělou práci.
Příběh je taková směs všeho možného. Je to mafiánský příběh s upíry, má to špetku z Baltimora, a v neposlední řadě i kousek Vymítače. Hellboy a lívance příbaleny. Dohromady to funguje. Sice tomu chybí kyborgské opice a šílení vědci, ale je to napínavé a já jsem docela spokojený. Kvůli těm těm klukům brazilskejm se kloním k vyššímu hodnocení.
Čekal jsem vyvrcholení trilogie 'Spálená země', ale dostal jsem knihu krátkých povídek o boji úřadu s žábami (nějak jsem tentokrát vynechal anotaci) . Úvodní zklamání ale brzy nahradila spokojenost. Ty povídky jsou opravdu dobré a občas i příjemně znepokojivé. Jen mě napřed zmátlo, že v nich vystupují Roger a kapitán Daimio. Na začátku každého příběhu je sice datace, ale já nesleduji, kdy se odehrává hlavní časová linie. Když jde o minulost, tak tam musí být 'Před XYZ', ne jenom datum. Jinak jsem ztracený.
Když jsem v tiráži knihy viděl, kolik kreslířů na knize pracovalo, tak mě to lehce vyděsilo. Většinou to nevěstí nic dobrého. Guy Davis odvádí na Ú.P.V.O. fantastickou práci a očekával jsem, že kdokoliv jiný bude jen krok k horšímu. Nyní musím říci, že i hostující kreslíři umí a jejich kresba byla v těchto povídkách příjemným osvěžením.
Jak tento díl hodnotit? Na jednu stranu nepřinesl nic moc nového, ale na druhou stranu rozlouskl jeden problém, který se táhnul už dlouho. Je to druhý díl trilogie "Spálená země" a opět jsme se dočkali velké bitvy zahrnující obrovské roboty. Tak trošku to vypadalo na bitvu o Helmův žleb, anebo na bitvu u ledové stěny ve Hrách o trůny. Prostě epická bitva. To důležité se ale odehrávalo za zdí. Agenti Ú.P.V.O. konfrontovali svého oponenta. Zdráhám se napsat záporáka, protože to zde není tak úplně jasné, kdo stojí na správné straně barikády, takhle v předvečer apokalypsy. Dobré je, že opravdu netuším, jak tahle série dopadne a kdo přežije.
Tohle je začátek něčeho velkého, jak ostatně potvrzuje i John Arcudi v doslovu. A opravdu je to epické. Ukazuje to Mignolovu geniální schopnost propojit všechno se vším a mít vše vymyšleno roky dopředu. Propojuje to Dutozem, žabí mor, záhadného Číňana i Černý plamen. Jenže přes to všechno tomu něco chybí. Snad jen špetka humoru, která by odlehčila hutnou atmosféru a pochmurnou náladu. Chybí tomu Rogerovy hlášky a jízlivé poznámky kapitána Daimia. Kresba je pořád skvělá a ten konec Nacházím v něm paralely s Válkou světů H. G. Wellse.
Zajímavá povídka. V rozbombardovaném Berlíně jsou ruské i americké vojska a profesor Trevor Bruttenholm musí navázat spolupráci s ruským okultním týmem, aby vyřešil další z okultních nacistických hrozeb. Ta historka je poměrně dobře odvyprávěná a má dobrou hororovou atmosféru. Co tu knihu ale dělá opravdu zajímavou, je velitelka ruského týmu. Je to natolik zajímavá postava, že doufám, že se s ní ještě setkáme. Bonusová povídka, která vznikla pro Free Comics Day je docela povedená.
Co se týká výtvarné stránky knihy, tak oproti tomu, na co jsme zvyklí z předešlých knih, to je slabota. Zejména ze začátku. Potom ale dojde na oblíbené mignolovské propriety, začne to být zábavné a já jsem tu kresbu přestal řešit. Dokonce se mi začala místy i líbit.
Domácí zabijačka! Myslím si, že tahle kniha by vůbec nefungovala, pokud by ji četl někdo, kdo s Ú.P.V.O. ještě nepřišel do styku. Scénář předpokládá, že víte, co bylo v předešlých dílech, všechny postavy už znáte a hlavně k ním už máte vybudovaný určitý vztah. Potom teprve chápete Johannovu radost z nového těla a bavíte se jeho "neváznou jízdou", chápete hloubku depresí Elizabet a jste překvapení, co všechno se stane, když se Ben Daimio přestane ovládat.
Celkově je tento díl moc pěkně postavený. Na začátku se k již existujícím záhadám přidá pár nových, potom se to protřepe a zamíchat, vyteče z toho troška krve a mozkomíšního moku, aby se na konci většina věcí vysvětlila a mohlo se to zakončit úžasným celostránkovým cliffhangerem. Pár záhad zůstalo, zejména Liziny "noční můry", a já se moc těším, až se v dalších knihách dozvím více.
Dobrý díl, kterému ale chybělo pořádné napětí a překvapení. Taková mezihra v sérii, avšak bez příslibu něčeho velkého. Abe Sapien dál pátrá po své minulosti, což ho přivede k podivné partičce, která má, čistě náhodou, vražedný plán. Bavil jsem se, ale několik předchozích dílů se mi líbilo více. Kresba je pořád skvělá a design postav a fauny je v tomto díle skvělý.
Nodoprdele! Tak tohle bylo zatraceně strhující. Ta kniha má všechno, co má mít, a ještě i něco navíc. Jsou tam nečekané zvraty, je tam prohlubování postav, je tam skvělá akce a je tam i Kata Hem! Tahle série si mě brutálně zaháčkovala a já se jí nechávám ochotně vláčet. Epická akce příběhům Ú.P.V.O. sluší a tady je jí vrchovatě. Děj se rozjel, jako kdyby měla série v příští knize definitivně skončit. Navíc je tato kniha i silně emocionální. Hned se musím pustit do dalšího dílu.
Další skvělý díl. Je sice jiný než předchozí díly, je tam méně akce, ale atmosféry má na rozdávání. Tentokrát žáby ustupují do pozadí a hlavním tématem je snaha o získání tajemné knihy, která by mohla pomoci oživit Rogera. Tuto hlavní linku doplňují příběhy, které jsou do celého vyprávění velmi šikovně vložené a celek pak vypadá velmi kompaktně. Dozvíme se v nich mimo jiné to, jak to bylo se zmrtvýchvstáním kapitána Daimia a že Johann Kraus nebyl vždy jako médium gentleman. Oceňuji, jak Arcudi ve scénáři umě míchá strašidelnou či tajemnou atmosféru s jemným humorem.
2023:
Té knize skoro není co vytknout a 5 hvězdiček si zaslouží. Přesto z ní nejsem tak nadšený, jako poprvé. Kniha rozvíjí děj Žabího moru a to hned ve dvou linkách, mezi kterými kniha skáče. Abe Sapien s Kate Corriganovou pátrá po své minulosti, zatímco zbytek Ú.P.V.O. se stěhuje na nové místo, kde bude muset vymést nějaké kostlivce ze skříní. Zatímco jedna linka je romanticky smutná, druhá je akční a místy i vtipná. Dohromady to funguje jenom tak napůl. Je jasné, že to jsou dva děje, které se odehrávají současně, ale na druhou stranu ty děje spolu nemají žádnou souvislost a nepotřebují být synchronizované. Mám pocit, že to neustálé skákání neprospělo atmosféře ani jedné linky. Ale to je jenom drobnost. Knihu táhne úžasná kresba Guye Davise.
2020:
To co Žabímu moru k dokonalosti chybělo, to tady je. Kniha obsahuje dvě paralelní linie - v jedné se Ú.P.V.O. zabydluje na novém místě a ve druhé pátrá Abe Sapien po svém původu - a obě jsou perfektní. Líbí se mi i kresba, která pomáhá být sérii Ú.P.V.O. úplně jiná, než je Hellboy, a přesto mít tu správnou atmosféru. Maximální spokojenost!
Až tady skutečně začíná série Ú.P.V.O. a já jsem si to po letech užil jako poprvé. Je to naprosto bombastický start Žabího moru, završený Abeho originem. To vše v úžasné kresbě Guye Davise. Líbí se mi, jak to začíná nenápadně, pak se objevují napojení na staré případy s Hellboyem, a končí to epickým vyvrcholením. Příšery jsou děsivé a mezi hrdiny funguje ta správná chemie.
První, co mě zaujalo, je kresba a barvy. To z toho komiksu dělá už na první pohled luxusní záležitost. Barvy jsou sice digitální, ale jsou dělané tak, aby se podobaly malbě. Rozhodně to patří k výtvarně nejpěknějším komiksům, které u nás vyšly.
Tulák má sice hlavního hrdinu, ale není to příběh jen jednoho muže. Je to příběh celé komunity. Dějem je to spíše komorní záležitost než epický příběh. Taková povídka natažení na 450 stran. Nedá se tomu upřít poctivě budovaná atmosféra. Navíc se to velmi dobře čte, a to i přes to, že převládajícími pocity při čtení jsou deprese, zmar a beznaděj. Je to svět, který je divný. Nerozumíte mu vy, ani hlavní hrdina. Spousta otázek bez odpovědí. Normálně takové příběhy nemám rád, ale tady to funguje. Mozek mi automaticky začal pracovat na různých teoriích, aniž by k některé z nich tíhnul více. A já jsem mezi tím otáčel stránku za stránkou a spratkovsky odmlouval pocitu zodpovědnosti, který naléhal, ať už to zavřu a jdu spát, že musím jít ráno do práce.
Hlavní trik v pozadí celého příběhu není přísně vědeckofantastický, ale spíše jenom fantastický. S takovými prvky se ve sci-fi můžeme setkat zcela běžně a ničemu to nevadí. Zmiňuji to jenom proto, že jsem se nevyhnul srovnání s Dopisem 44, který byl více technický. Potěšilo mě hlavně to, že to nebylo v žádné z mých teorií. Trošku jsem se totiž bál, že to bude jedno z provařených klišoidních finále. Když to pak bylo ke konci odhaleno, tak jsem si hned vzpomněl na jednu scénu ze začátku knihy, která najednou dostala úplně jiný význam. To se mi vážně líbilo. Hned po dočtení jsem si to tedy celé projel znovu a zaměřil jsem se na rozhovory, které předtím příliš nedávaly smysl. Takže za mě dobrý.
Asi nemá cenu zmiňovat, že je to opět vymazlená kniha. Papíry jsou tak akorát pevné, aby se v tom dobře listovalo, na lakovaných stránkách nezůstávají otisky prstů a vazba perfektně drží. Pěkný je přebal i desky knihy s parciálním lakem.
Tak tohle bylo příjemné překvapení. Zábavná jednohubka jako luxusní dárek od Mighty Boys. Cyberpunková detektivka v lehce dystopické budoucnosti. Policejní příběh z Nové Amazonie plný robotů, umělých končetin, drog, zášti a pomsty. Moc dobře se to čte. Při vyvrcholení děje jsem sice trošku nadzdvihl obočí, ale neurazilo mě to. Ke krátkým příběhům takové rozuzlení asi patří. Hlavní postavy, organického i křemíkovou, jsem si rychle oblíbil a s radostí bych si toho přečetl víc. Navíc se na to pěkně kouká. Kresba je pěkná a živé barvy k tomu sedí. Komiks dvakrát doplňují novinové stránky, které přibližují politickou situaci Nové Amazonie, ve které těžbu dřeva nahradila těžba nového vzácného kovu - vitria, a hlavní slovo mají jeho producenti.
Perfektní kniha! Potěšily mě příběhy i střídající se výtvarníci. Nejslabší byl asi Noční vlak a to jak příběhem, tak kresbou. Všechny ostatní příběhy jsou úžasné a musím vypíchnout kresbu povídky Něco je pod mou postelí - připomínala mi výtvarno Skottie Younga a to se mi hodně líbí.
Fajn krátká povídková knížka. Takový zárodek celé série. Ač mám rád delší příběhy, tak tohle mi docela sedlo. Ty týmovky mají něco do sebe. V úvodní a nejdelší Dutozemi je pěkně vidět, jakým stmelujícím prvkem Hellboy v Ú.P.V.O. byl a jak všem vyjímečným zaměstnancům chybí. Zbytek jsou už jenom krátké příběhy, které se tu a tam objevily.
Opět musím před Tomem Kingem smeknout. Jeho Rorschach je úplně jiný než jsem čekal, ale o to geniálnější je. Zároveň ale musím říct, že konec jsem mu moc nevěřil. Abych se na tuto knihu připravil, tak jsem si dal v jedné řadě Strážce, Před Strážce i Hodiny posledního soudu. Více méně zbytečně. Důležité je znát pouze původní Strážce. Tom King ale nepoužil postavy ze Strážců. Ostatně děj jeho komiksu se odehrává 35 let po "útoku mimozemské chobotnice". On jenom použil jejich svět a to co v něm Strážci zanechali - traumata a legendy. Veidtova chobotnice a miliony mrtvých a psychicky postižených dali vzniknout mnoha konspiračním teoriím a skupinám. Konspirace jsou tématem, kterému musíme čelit i v reálném světě doslova každý den a proto je velmi zajímavé mít možnost sledovat to chvíli zvenčí, v jiném světě. A je to ještě zajímavější v tom, že ze Strážců víme, že lidstvo skutečně bylo obelháno, jenže konspirační teorie v této knize se rozjíždí úplně jiným směrem a staví tak nové smyšlenky na starých lžích. Když si tu situaci promítneme zpět na náš skutečný svět, tak z toho docela mrazí.
Tom King nás vtáhne do vrcholící prezidentské kampaně, kdy se demokratický prezident snaží o své páté období, a na jeho soupeře, republikánského guvernéra, se někdo neúspěšně pokusí spáchat atentát. Oba útočníci, z nichž jeden je v masce Rorschacha, jsou na místě zlikvidováni. Jde v podstatě o politický thriller. Speciální detektiv, jehož jméno se vůbec nedozvíme, se pouští do vyšetřování paralelně s FBI. Postupně odkrývá pozadí a motivaci obou útočníků, a stejně tak i všechny události a kontakty, které je dostaly až na lávku, kde zemřeli. Je to velmi poctivé a přemýšlivé vyšetřování. Je radost sledovat, jak detektiv hledá stopy a logickou dedukcí se posouvá dál. Stejně tak je zajímavé i to, co postupně odhaluje. Ale jak už to u dobrých příběhů a konspirací bývá, nic není tak, jak se to na první pohled jeví. A jak by řekl Friedrich Nietzsche: Kdo dlouho hledí do propasti, toho propast pohltí.
Tom King ten svět, který po Strážcích zůstal, uchopil velmi šikovně. Jeho Rorschach je dobrý příběh. Má mnoho momentů k zamyšlení. Ale jak už jsem zmínil, ten konec jsem Kingovi moc nevěřil. To ale neznamená, že je to úplně špatný konec. Spíše je to další věc k zamyšlení, jestli je něco takového vůbec možné?
Všiml jsem si, že je v komiksu zcela ignorovaný fakt, že ve Strážcích byla veškerá doprava elektrizovaná. Je škoda, že zde není nějaké vysvětlení, proč se o 35 let později jezdí na první pohled obyčejnými automobily.
Kresba Jorga Fornése je velmi povedená a k příběhu se dokonale hodí. Tvůrci se vykašlali na devíti-panelové rozložení stránek a to jim umožnilo používat úplně jiná kouzla s panely a zvukovými efekty. Po vizuální stránce je tento komiks moc pěkný zážitek.