(O.O) komentáře u knih

Reaguji na příspěvek níže.
Mě naopak kniha velmi zaujala a přijde mi nejen zajímavá co do obsahu, ale také co do kvality fotodokumentace. Práce pana fotografa je nejen vizuálně atraktivní, ale zřejmě má, pokud to mohu jako amatér posoudit, i umělecký přesah. Obrazové materiály mají vysokou estetickou hodnotu a všechny nesou autorův rukopis. Pokud tedy máte tuto čtvrť v oblibě či jako obyvatel k ní máte vztah, a chtěli byste se nejen dozvědět zajímavosti z historie, ale zároveň se pokochat zajímavými záběry míst pro vás známých i neznámých, knihu si pořiďte.
A jestli někomu vadí, že v této obrovsky obsáhlé a vyčerpávající publikaci, kvůli které autorka sbírala materiály z archivů a různých pramenů po deset let, nejsou uvedena všechna fakta, anebo že zde nebyly použity dobové fotografie, tak ať si přečte rozhovor po prokliku na odkaz dole.
Za mě pět hvězd jako vyšitých!

Rozhovor s paní doktorkou zde:
https://www.krajskelisty.cz/literarni-klub/29845-kafka-rodinnou-fabriku-na-zizkove-primo-nenavidel-slavnych-zizkovaku-je-ale-na-telefonni-seznam-rika-autorka-monumentalniho-dila-o-teto-barvite-ctvrti.htm

17.12.2024

Prirucka ma hodnotu zejmena historickou, spravnost a relevance informaci odpovida dobe vzniku a jsou poplatne tehdejsim znalostem.
Ale je krasne drzet v ruce vice nez stoletou knihu, kterou mykologove psali jeste pred Velkou valkou...

15.12.2024

Malo kriticky vyznivajici publikace!
Kdyz k tomu prictu radostneho a spokojeneho usmivajiciho se smajlika z tripu na vrchni strane obalky, a reklamu na grow shop - aneb jak si doma nepozorovane napriklad ve skrini vypesovat svou marihuanu nebo hašiš (vse i s telefonnim cislem, odkazem na web a emailovou adresou pro snadne objednani) - tak mi prijde, ze autor marne hleda na psychoaktivnich latkach nejaka negativa...

16.11.2024

Krasna kniha, svym zamerenim a pojetim ve sve kategorii jedinecna.
A komu v ni chybi vice dravych ptaku, tak ma moznost si poridit publikaci primo o nich!

Dravci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu: Určování v letu

1 24.10.2024

Kniha, ze které navýsost čiší autorův despekt, ba až nenávist k Němcům a německé technice.
Při velké snaze o objektivitu, kterou u technických faktů nelze opominout, je mi vysloveně proti srsti číst u téměř každého zmíněného letounu, jak špatně na tom Říše byla, jak Němci dostávali na frak a jak se ke konci války vše hroutilo a tak dále. To si myslím, že je autorovo zbytečné rýpání a naprosto mimo mísu. Rozhodně by neměl své zhnusení ze všeho Německého dávat tímto způsobem najevo, a měl by se oprostit od nutkání zveřejňovat v jinak povedené a hezky zpracované knize takovéto zbytečné a nepříjemné poznámky.
Naopak, měl by vychválit talent a patřičnou inovativnost na tehdejší dobu převratných až průlomových koncepcí i s minimem zdrojů, kterých se s blížícím se koncem války Německu nedostávalo.
Nedá se nepostřehnout, že autor je Brit a jistě i veliký vlastenec, který by bránil svou zemi i svým tělem, ale tolik desetiletí po konci druhé světové války jsou takové výlevy dle mého zbytečné.
Když odbočím, tak když hrála Anglie na EURO 2024, a přijelo do Frankfurtu nad Mohanem snad 100000 (nebo i více) anglických fanoušků, tak všichni šli hromadně do ulic a zpívali píseň vysmívající se Německu s názvem "Deset německých bombardérů", kterou si ve své zemi zpíval za války kde kdo.
Vše proběhlo i v médii a já si musím jen povzdechnout. Vím, že se jedná jen o vybraný segment britské populace, ale stejně mě to nepřestává překvapovat.
I když co bych čekal, po přečtení této knihy...
Pět hvězdiček za obsah, žádnou za autorovy nenávistné komentáře u konce kapitoly pod každým popisem letadla, a půl hvězdy dolů proto, že si nemyslím, že do Německa, velkého spojence NATO a taktéž i samotného Spojeného království, je třeba ještě i po tak dlouhé době kopat...
Dvě hvězdy **
---------------------------------------
Pokud Vám autorovy poznámky nevadí, knihu si kupte a berte ji všemi deseti, obsahově se povedla.

03.07.2024

Tato publikace příliš nesplnila mé očekávání, a to z jednoho prostého důvodu.
Jsou zde převážně zastoupeny létající prostředky ze zemí jako USA, Velká Británie a Francie, a v menší míře Itálie a Rusko. Nejméně je zde z větších zemí zastoupeno Německo.
Nemohu se ubránit dojmu, že knihu psal a editoval nějaký pravověrný anglosaský patriot, zřejmě Angličan, který opravdu nemá rád Němce, a kterému válečné křivdy dosud sužují duši.
Ne, nejsem latentní neonacista a vůči jakémukoliv autokratickému a totalitnímu režimu mám odpor. O tomto tématu ale tato kniha není.
Tato kniha je o létání a letadlech a jiných typech techniky spojené se vzduchoplavbou, a například v sekci Průkopnické letecké konstrukce nevidím zásadní typ, například známá "Pfeil" neboli "Šíp" z rýsovacích prken inženýrů z firmy Dornier, a sice model Do-335. O "nejpozoruhodnější konstrukci všech dob" bych tu také nenašel ani zmínku, a tak pracovníci firmy Blohm und Voss, strůjci modelu BV-141, tak přišli zkrátka. To samé platí u hydroplánů. Kdo z neznalých historie Flugbootů by si třeba pomyslel, že model BV-138 přezdívaný "Fliegender Holzschuh" neboli "Létající dřevák", měl dvoudobé motory na naftu, a navíc s protiběžnými písty typu boxer. Další historická perlička neortodoxního přístupu špičkových německých techniků, o čemž se zde ale člověk nic nedozví. Škoda.
Vše je okořeněné pošlapáváním úspěchů, kterých německá letadla dosáhla, byť (a naštěstí) za druhé světové války sloužila jen ve velmi malých počtech, a byť (by) byla sebedokonalejší, na tisícičetné svazy amerických a britských bombardérů, křižující oblohu nad Německem a jím okupovaných územích dnem i nocí, byly jejich schopnosti a přelomové konstrukce krátké, nehledě na nezkušené a málo proškolené piloty, kteří neuměli snad ani zpola využít jejich předností.
Tento přístup mi trošku evokuje pojetí knihy Bojová letadla Luftwaffe, kde je vše ještě více umocněno tím, že se vše týká ryze německé druhoválečné letecké techniky, a vše psal pochopitelně opět anglický autor a editor.
Z tohoto důvodu mi přijde přístup k vytvoření knihy poněkud nefér a zavádějící, protože jak už jsem zmínil, americká, britská a francouzská letadla zabírají snad i více než dvě třetiny publikace. Pak zbylo trošku prostoru pro italská a ruská, a nejméně (ze zemí, které se velkou měrou podíleli na vývoji letadel a jiných prostředků) německá. A ještě dodám, že japonských, která se například za druhé světové války pyšnily mnoha prvenstvími a než je cca v roce 1943 začala překonávat ta americká, tak o těch je v celé knize možná všehovšudy tak tucet.
Kniha je hezky vyhotovená z vysokogramážového křídového papíru, obrázky jsou hezky sytě barevné. Ale to pojetí...
Tři hvězdičky ***

02.07.2024

Druhé dílko pana Hemerky, které vyšlo po jeho smrti, a to až v roce 2014.
Dalo by se o něm říci skoro totéž, jako o jeho dřívější publikaci Houbový jídelníček z Choceňska - 50 netradičních receptů, jen má co do počtu receptů širší záběr. Jejich počet se zdvojnásobil a co je důležité, stále nepřestávají udivovat.
Kniha je v distribuci jen omezeně, vznikla vlastním nákladem Mykologického klubu Pardubice, a objednat ji lze asi jen na dvou webech.
Pokud člověk rád kulinaří, jistě mu přijde tato publikace vhod. A možná, že se u ní i pobaví.
Takový hřib žlučník na špeku je údajně velká lahůdka, a když na přelomu července a srpna začnou sucha, nic neroste, a lesy jsou plné akorát tak hořčáků, vzpomeňte na tuto knížku.
A jestli podle ní vůbec někdo vaří, to je zřejmě ve hvězdách. A že je jich nespočet *****

24.12.2023

Tak na recenzi této útlé publikace jsem se opravdu těšil. Jedná se totiž o velmi specifické dílko.
Soubor padesáti receptů, které údajně vymyslel a vyšperkoval k dokonalosti skutečně sám pan Hemerka systémem pokus omyl, mě nepřestává udivovat ani po letech.
Ač se musím přiznat, že patřím spíše mezi houbaře, kteří rádi sbírají, určují, a klidně i čistí a zpracovávají houby, tak se většinou do kulinářského experimentování nehrnu. Aspoň ne co se hub týče.
Vzpomínám, jak jsem kdysi knížečku uviděl v jednom malém knihkupectví a ihned ji za symbolickou cenu zakoupil, a v celé následující dekádě tento soupis divotvorných pokrmů používal jako kuriozitu, která měla vyloudit u mých známých a návštěv úsměv na rtech. A oni se mě skutečně často ptali, zda se toto všechno dá konzumovat. Vždy jsem přikývl. To víte, autor by přece nelhal...
Jeden recept jsem ale přece jen vyzkoušel. Houbové víno. A skutečně, dalo se pít!
Nebudu zde recept prozrazovat a znehodnocovat tak tuto překrásnou publikaci, tento podivuhodný sborník gastronomických skvostů!
Tento literární klenot se dodnes vyjímá v mé knihovničce, a sem tam si ho vezmu do ruky, z nostalgie prolistuji a podívám se na krásné autorovy ilustrace.
V poslední třetině knihy se totiž nachází vlastnoručně kreslené črty hub a jejich popis, a u každého druhu je seznam čísel označující recepty na pokrmy, které se z nich mohou připravit.
Dodnes nezapomenu na proklamovaný lahodný ovar z masáků, na zavináče z mlženek, nebo na tlačenku ze syrové hadovky, která je ale údajně vhodná jen pro opravdové labužníky.
Myslím, že tato kuchařka dokáže u kulinářsky orientovaných houbařů jistojistě zabodovat, a stydět by se za menu z ní připravené nemusel ani pětihvězdičkový hotel v Chocni na náměstí.
Pět hvězdiček *****

24.12.2023

Krásná, velmi nevšední publikace, pojednávající o smrti, pohřbívání a veškeré funerální tématice.
Jedná se skutečně o první knihu svého druhu, jakousi 'rukověť hrobníka'.
Člověk se zde dočte o historii pohřbívání, o etice, o kostech z hlediska antropologie, medicíny, a o rozkladu tkání, kde je i chronologicky popsán celkový rozklad mrtvého těla a jeho fáze.
Také zde najdete zmínku o pietě, o psychologii, která je v tomto oboru velice důležitá, neb lidé na pohřbech bývají zarmoucení, a tak musí hrobník býti i tak trošku psychologem. V této knize lze nalézt i příklad správné komunikační rétoriky. Krásně zde autoři uvedli, co říkat a čemu se naopak během komunikace s pozůstalými vyvarovat.
V praktické části se dočtete o tom, jak má vypadat hrobka, jak se přibližně staví, jaké musí mít parametry jako hloubka, šířka a délka, jak probíhá exhumace a za jakých hygienických podmínek ji lze provádět.
Také zde naleznete výčet právních předpisů a úprav, včetně Zákona o pohřebnictví.
Jedná se o vskutku vyčerpávající dílo, které nesmí chybět na žádném hřbitově nebo v instituci, kde se pracuje s mrtvými, anebo se jedná s pozůstalými.
Jistě si také najde i mnoho příznivců mezi zájemci o profesi hrobníka, a velmi se jim bude hodit jako příprava na akreditovaný kurz, který končí osvědčením, a dotyčný pak může fundovaně vykonávat toto povolání.
Autoři takové kurzy organizují, a snaží se navrátiti slávu pohřebního řemesla, kdy v době za první republiky bývával hrobník veleváženým občanem, který byl v sociálním statusu údajně roven policistovi nebo úředníkovi.
Jedná se ovšem o tak nevšední, speciální a úzkoprofilovou publikaci, že zřejmě málokdo z běžné laické a nezainteresované veřejnosti, která se tématu smrti a pohřbívání, natož detailům rozkladu těla (dopodrobna popsanému) vyhýbá, si ji pořídí.
Jen část zájemců jako jsou tafofilové, lidé mající zálibu v ponuré funerální tématice, lidé zvědaví a toužící se dozvědět více o tomto veřejností přehlíženém a úmyslně opomíjeném, ač nesmírně důležitém řemesle, si možná tuto knihu zakoupí.
V době po roce 1948, kdy se chopili moci komunisté, přestalo údajně řemeslo hrobníka existovat, a tato profese postupně zanikala a stále více postrádala svých dřívějších kvalit a kvalifikovaných pracovníků. Místo toho na tato pracovní místa režim obsazoval lidi, kteří se vrátili z nápravných zařízení, všemožných převýchovných táborů a trestance, často odsouzené za velmi závažné kriminální činy. Takovíto lidé se nezřídka více věnovali konzumaci levného alkoholu než práci, a tak se po desetiletí vytvářel obraz „typického“ hrobníka až do podoby, jakou má dnes. Velmi nelichotivou.
Zaměstnancem hřbitova býval často nějaký 'pobuda', který se ploužil v přítmí, jednou rukou se opíral o náhrobky, a v druhé třímal lahev rumu, a kdo mohl, ten se mu údajně raději vyhýbal.
A právě pan Stejskal s touto ojedinělou publikací, a to i na evropské poměry, si vzal za cíl povznést hrobařské řemeslo a navrátit mu dřívější lesk, slávu a důstojnost.
A každý, koho by zajímalo, jak vypadá takový Hrobník (a záměrně ho píši s velkým H), si může udělat obrázek po přečtení, třeba i jen určitých částí a pasáží této jedinečné knihy.
Pan Stejskal a jeho spolupracovníci odvedli velký kus práce. Vzali si za úkol transformovat toto povolání do podoby prvorepublikové!
Snad se člověk toužící po vykonávání této profese, a který už nechce být u veřejnosti právě za „pobudu“, ale za kdysi tak váženého Hrobníka, se díky znalostem, stylu práce, jednání a slušnému vystupování dočká všeobecného uznání, a pohled laické veřejnosti na tuto profesi se začne zase pomalu proměňovat. A proměňovat se začne i způsob jejího vykonávání.
A k tomu primárně slouží tato kniha. Oceňme ji!
Pět hvězdiček *****

24.12.2023

Když pan Mikšík v roce 2017 uveřejnil informaci o připravované houbařské monografické příručce, v té době obsáhlostí a pojetím jedinečné nejen na české poměry, ale i v mezinárodním měřítku, neváhal jsem a začal pokukovat po všech možných eshopech s knihami a hledal.
Jako vášnivý amatérský mykolog jsem si tento klenot nemohl nechat ujít, a když se naskytla příležitost, neváhal jsem a ihned ho předobjednal.
Co naplat, že se nyní dá oproti tehdejší době koupit za třetinovou cenu. U novinky bývá cena vždy jiná.
Snížená cena se však ani po letech na kvalitě informací, estetickém půvabu a grafickém zpracování nijak negativně neprojevuje a stáří na této knize rozhodně není znát.
Naopak, i s časovým odstupem se tato monografie jeví jako naprosto skvělá koupě, a to i s přihlédnutím k faktu, že profi mykologické literatury se v současné době na trhu nachází snad ještě méně než pověstného šafránu, a nakladatelé často uvádějí na trh i druhé a třetí vydání již publikovaných knih, aby uspokojili poptávku.
Tato jedinečně obsáhlá publikace, jak už název napovídá, obsahuje snad všechny hřibovité houby, které se dají v Evropě najít, a že jich je kolem stovky!
Neopomíjí například vzácný hřib vlčí, ani hřib sírový a jiné překrásné a nezvyklé makromycety, které bývají v běžných atlasech zřídka kdy vyobrazeny.
Fotografie působí moderně a velmi často byly pořízeny po roce 2010 (často zahraničními spolupracovníky), jen některé druhy hub, které nebyly i desítky let nalezeny a předpokládá se, že vyhynuly (kupříkladu hřib šumavský, nalezený roku 1967), mají vyobrazení staršího data poplatného době nálezu, ale díky velkému formátu knihy a kvalitnímu křídovému papíru obsahují i tak hodně detailů, a jejich kvalitu bych označil za uspokojivou.
Kladem a jedním z argumentů pro koupi této knihy je fakt, že hřibovité houby patří u tuzemských houbařů mezi nejoblíbenější, a naučit se znát některé vzácné druhy navíc může i zabránit finanční katastrofě, protože neznalost zákona neomlouvá, a takový pěkně urostlý exemplář hřibu královského v košíku dokáže peněženku pomýleného houbomila pěkně provětrat.
Pokud bych měl publikaci zhodnotit, jedná se dle mého názoru o povedené dílo hodné koupě.
Svým rozsahem a zpracováním nemá mezi monografickými publikacemi o hřibovitých houbách obdoby, a to i v mezinárodním srovnání.
Jediná u nás dostupná konkurence sestává z počinu nakladatelství Academia, a to s názvem Hřibovité houby, taktéž vydané panem Mikšíkem (spolu s panem Šutarou) v roce 2009. Ta je ale již trošku jinak pojatá, viz recenze.
Krásný počin, krásná práce, jedinečné grafické zpracování. Pět hvězdiček *****

1 23.12.2023

Nádherná miniaturní encyklopedie v kapesním formátu. Tato kniha, ač útlá a skromnějších rozměrů, se může hravě měřit s těmi nejlepšími kynologickými příručkami, které kdy vyšly, bez ohledu na počet stran!
Kouzlo této publikace tkví v úspornosti informací, tedy není zde žádný „balast“.
Veškeré informace o psích plemenech jsou srozumitelně popsány a každá stránka této úžasné knihy vypadá přibližně stejně (liší se fakty, ale její rozvržení a parametry toho kterého psího společníka najdete vždy na stejném místě), což krásně usnadní orientaci a není problém plemena mezi sebou snadno porovnávat.
Výstižně je zde popsáno, pro koho se hodí, také pro koho se nehodí, a něco o obecné povaze každého plemene.
Taktéž neschází údaje o výšce v kohoutku, přibližné hmotnosti a nárocích na chov, jak náročné je které plemeno na ochočení a případné psí sporty, a jak hojně je rozšířeno.
Výčet psích plemen shledávám jako naprosto dostačující a musím přiznat, že bych si v praxi uměl tuto publikaci představit, kromě příležitostného nahlédnutí pro vyhledání konkrétní informace, například u člověka, který si v klidu sedne někde v parku na lavičku a už sleduje, kolik desítek plemen nejrůznějších psů a psíků kolem proběhne. K tomuto 'lovu' je příručka díky kapesní velikosti snad až předurčena.
A pokud má třeba dotyčný své ratolesti ve věku, kdy objevují svět a dychtí po informacích o všem, co se kolem nachází, odehrává a hýbe, může jim zprostředkovat zajímavé edukativní vsuvky právě pozorováním a zaškatulkováním každého kolem proběhnuvšího chlupáče (i naháče) právě pomocí této dle mého názoru úžasné a jedinečně srozumitelně koncipované příručky.
Suma sumárum, kouzlo tkví v jednoduchosti, a v té bývá také síla. Ač neoplývá objemností, tak silnou stránkou knihy je kompaktní obsáhlost, kdy má člověk snad až pocit, že z ní dostal maximum informací. A maximum za maximum ode mě dostane i tato kniha. Pět hvězd *****

23.12.2023

Překrásná a velmi komplexně pojatá kniha, ve které autorka zpracovala snad veškeré dostupné informace nejen o hřbitovech v oblasti celé Velké Prahy.
Po zevrubném prolistování musím konstatovat, že jsem upřímně nadšen, a kniha krásně doplňuje mou publikaci „Procházky po pražských hřbitovech“, kterou v mnoha ohledech pochopitelně překonává.
Soupis snad všech hřbitovů (i zaniklých) je rozepsán v úctyhodné šíři, a u každého z nich lze pochopitelně spatřit, kromě historie a charakteru místa, také seznam zde pochovaných významných osobností.
Jelikož se jedná o dárek (pro mě), tak si ještě chvilku počkám, než se do knihy plně ponořím a začtu, ale již teď mohu popravdě říci, že takto jedinečné dílo by bylo, navzdory jeho vyšší ceně, škoda minout, zvlášť pokud máte rádi pragensie, a to i tak nezvyklé, jako jsou ty o pražských hřbitovech
Kniha váží skoro tři kilogramy, a tak se svým provedením (velmi kvalitním i po stránce vyhotovení) spíše hodí jako studijní materiál pro dlouhé večery, než jako literatura na cestu po různých místech posledního odpočinku.
Dle mého názoru jde o velmi povedený kousek, který na trhu vhodně vyplňuje mezeru v oblasti nejen hřbitovů a pohřebišť, ale který částečně může čtenáře vtáhnout i do dob dávno minulých, neboť pojednává také o známých osobnostech, a sjednocuje tím historii jedinců významných pro společnost a onu sepulkrální tématiku do jednoho celku. Každý si tak může připomenout osudy zajímavých lidí, kteří spočinuli na hřbitovech na území Velké Prahy, a třeba i ta místa osobně, a s pietou k jejich poctě, navštívit.
Za mě plný počet hvězdiček *****

1 23.12.2023