O77 komentáře u knih
Nedočetla jsem, podle mě je to stupidnost a nepředstavitelná nuda. Děj se nikam nehýbe, postavy se nevyvíjejí. Kniha je zabydlena lidmi, kteří se navzájem pletou do svých životů a nechávají se manipulovat a zneužívat.
Hlavní kouzlo této knihy podle mě spočívá v tom, že na rozdíl od většiny současné literatury při četbě této na Vás nedýchá "tíživé neskutečno" ale "přívětivé skutečno".
Jedná se nepochybně o kvalitní knihu, ale příběh sám se čte těžce. Takže za mě nedočteno.
Já se u tohohle bavila, když říkám bavila myslím tím, fakt smála. Příběh je ideální směsí dojemnosti a komičnosti, což v knize vynikně poněkud více než ve filmu. Ovšem jinak je filmové zpracování vzácnou výjimkou, kdy se to nepovedlo hollywoodským scénáristům zpackat.
Auturův styl nemá chybu a zpočátku působí kniha doslova velkolepě. Nicméně na konci mě dějová záplatka poněkud zklamala. Za přečtení však rozhodně stojí, ve svém žánru je to špička. Nechybí jí jak klasické "technologie snů" tak "ostře pronikavý pohled na lidskou společnost", jež jsou znakem každého dobrého sci-fi.
Dokonalá sbírka detektivních klišé. Přehnaně brutální, vrah přehnaně precizní, detektiv přehnaně šarmantní a přehnaně geniální. Postavy nevýrazné a nepropracované.
Bohužel během četby druhé dílu jsem několikrát tzv. "vypadla z děje". To si stává tehdy, když to autor přežene. Prostě mi bleskne hlavou: "tak to fakt nemyslí vážně, to je šílená kravina". Podle mě ve druhém díle série zašla autorka za hranice "dobrého vkusu". Klasickým příkladem je erotické scéna na hřbitově nebo příběh narození hlavní hrdinky, podle mě tohle děj neměl zapotřebí. Úkolem je jen překvapovat či šokovat na úkor "logiky" i "věrohodnosti" celého příběhu. Označení odpad nedávám jen proto, že autorka zachovala spád děje, což umožňuje knihu dočíst, byť mírně se zaťatými zuby.
Jedna z těch knih, které by tomu, kdo se zajímá o společnost, v níž žijeme neměla uniknout.
"Dám si ještě ještě jedno cigárko a budu trpělivě čekat na štěstí v lásce" (báseň Buddha se usmívá). I v této sbírce Bukowski potvrzuje, že nic lepšího než je jeho poezie, nenapsal.
Ve svém žánru se jedná o vynikající knihu. Styl psaní čtenáře spolehlivě udrží u příběhu, ačkoliv mě osobně trochu zklamal závěr. Přirozeně příběh není příliš věrohodný a bylo by také hloupé něco podobného od tohoto druhu knihy očekávat. Autor nicméně není žádný hlupák a celou knihou se táhne jeho způsob nahlížení na některé problémy dnešního světa, jenž zcela jistě stojí za pozornost.
"Svět se nemění před Vašima očima, mění se Vám za zády."
Problém knihy Čtyři dohody spočívá především v tom, že filozofie zde obsažené je nekompletní a vnímavější čtenář si to po jejím přečtení téměř okamžitě uvědomí. Chybí tu totiž pátá dohoda, Bez ní je Miguel Ruiz jen další žvanil, chytrý, ale žvanil. Toto lze po mém soudu vyřešit dvěma způsoby: Buď přečíst si knihu Láska, vztahy, přátelství, která obsahuje podstatu páté dohody, ačkoliv výslovně to v ní nikde není uvedeno (Nevěřte mě, nevěřte sobě, nevěřte nikomu..), nebo přečíst knihu Pátá dohoda. Nejlépe je přirozeně udělat obojí a ještě lépe několikrát :-). Dalším problém v českém prostředí je J. Dušek, kterého já osobně jako propagátora Čtyř dohod nemusím a nepřijde mi, že by trefil podstatu.
Podle mě je to malinko přeceňované. Pro mě osobně to má význam hlavně jako výpověď o životě autora samotného a jeho doby. Jediné co se mi při četbě pořád honilo hlavou bylo: "Jaký život a v jakých časech musíte žít, abyste napsali podobnou knihu?"
Základní myšlenka je v daném žánru dostatečně originální, takže pro fantazy fanoušky skoro povinnost. Pro mě je to jedna z mála současných knih, která mě zaujala a to hlavně proto, že má ze svého žánru určitý přesah. Sanderson uvádí, že "svým způsobem jsou to nejosobnější příběhy" jaké napsal. Nepochybuje o tom, že je to pravda. ;-)
"Člověk příliš mazaný na to, aby miloval, je skutečný idiot." (st.r. 399)
Všechno, co potřebujete vědět o lidských vztazích ve 21.století a báli jste se zeptat. V určité fázi se to nečte snadno, v určité fázi se neubráníte smíchu a v určité dojetí. Kdo tvrdí, že si nikdy nekladl podobné otázky, neřešil podobná dilemata nebo se nedostal do obdobných problémů, prostě lže. Než vztahy pochopíme, pokud vůbec, bezpočtukrát se zmýlíme a zcela jistě narazíme na vlastní hranice. Neil Strauss je v těch omylech mistr stejně jako v rozbíjení se hlavy o zeď vlastních omezení, a proto se od něj lze něco naučit.
Neurazí žádného zájemce o toto historické období. Napsáno příjemným populárním stylem , který nenudí.
Nemá to chybu, autorovi to myslí a zcela určitě to není jedna z mnoha knih. Je to tak trochu parafráze na svět v němž už žijeme. Nastavuje zrcadlo mnoha našim falešným představám.
Ve svém žánru je to spíše podprůměrné dílo. Záleží ovšem na tom, co Vás oslovuje. V podstatě tam nejsou žádné originální myšlenky, ale někdy záleží víc na tom, jak to autor říká, než na tom co říká.
Nějaké vady kniha jistě má, ale za přečtení stojí. Už kvůli samotnému příběhu jejího autora. Je to, když už ne inspirující, tak určitě k zamyšlení.
"To, jaký máte cíl, ani cesta, po které jdete k cíli, nejsou tak důležité jako vaše osobnost. Protože jen určitý typ člověka dosahuje cílů." (Ivo Toman)
Někdo v komentářích trefně nazval tuto knihu učebnicí. Pokud k ní nepřistoupíte jako k učebnici, neprojdete ji se zvýrazňovačem a několikrát, nemá vůbec smysl ji číst. A to si ještě dovolím tvrdit, že je dobré před tím přečíst Čtyři dohody a Láska, vztahy a přátelství (nechte se odradit názvem je dosti nešťastně přeloženo). Pátá dohoda je jakousi "nádstavbou" těchto dvou knih a prohlubuje informace v nich obsažené.
Nejlepší Masarykův životopis, který se mi dostal do rukou. Není to zbytečně rozvláčné a kniha je prostá jakéhokoliv zbožňujícího patosu, který je typický pro české životopisce. Dovíte se z ní o Masarykovi vše podstatné.