Obuvník komentáře u knih

Celou dobu jsem inklinoval ke čtyřem hvězdám, ale pak přišel ten skvělý závěr, kterým mě autorka rozbila jako míšeňskou vázu.
V Bojkovicích mám část rodiny, takže mě při každé zmínce o tomto městečku přemáhala touha zazvonit u sousedů a říct jim: "Vidíte? Tohle je kniha, kde se píše o místech, kam jezdím každý rok! A na Žítkové jsem byl letos v létě na houbách. Hustý, co?"
Na každé stránce lze pozorovat autorčinu mravenčí práci s reálnými údaji. Jistě, postavy jsou přikrášlené dle potřeby. V tomto případě však pouze mírně přisolené, aby dostaly lepší chuť. Ono balancovat na laně mezi skutečností a beletrií a nenakrknout při tom celé Bíle Karpaty, to věru není lehký úkol. Je to zamotané, ale promyšlené. Autorka umí pracovat s detaily a všechny je s noblesou ukočírovala, což se mnohdy nezadaří ani věhlasnějším kolegům.
Doporučuji jak knihu, tak výlet na Žítkovou. Až uvidíte místní kopce jako vystřižené z omalovánek, snadno uvěříte, že kouzla existují.

29 01.10.2016

TRHLINA. Úderný název, povedená kniha. Jozef Karika má osobitý, snadno rozeznatelný styl psaní. A to se mi líbí. Převážně krátké věty. Seká je tam jednu za druhou jako nasraný řezník. Čtivé. Velmi čtivé...
Kniha má několik podobných rysů s předchozím Strachem. Hory, chlad, víceméně nesympatický hlavní hrdina, tajemná síla.
Strach mi byl "o mezeru mezi předními zuby" bližší. Měl hutnější atmosféru a větší tah na branku. Místy jsem se dokonce bál. Děkuju za to!
Trhlina má zase promyšlenější kompozici a oblíbenou "mohlosetostát" patinu.
Příběh netlačí na pilu, jen tak brnká na nervy. Prvních dvě stě stran je něco jako taneček s cizincem. Vzrušující a jaksi znepokojivý. V poslední třetině však hudba odezní, světla pohasnou a... dvě plus dvě už nikdy nebudou čtyři.
Tribeč? Výlet? Děkuji, ale než definitivně zešílím, chtěl bych ještě přečíst pár knih...

20 09.11.2018

Ještě teď si vybavuji, jak mi Christiane ve dvaceti letech vrazila klín do srdce. Tenkrát jsem ji bezvýhradně fandil a mohl jsem si zuby uskřípat, aby to zatracené "háčko" poslala jednou provždy k šípku. Vždyť abeceda nabízí spoustu jiných pěkných písmen.
Ne, vážně. Jestli se o některých knihách píše, že se čtou jedním dechem, tak tady to platí měrou vrchovatou. A nadechněte se hezky zhluboka, protože vás čeká řádný hororový trip.
Ďábel tkví v detailech a těch je tu spousta. Právě kvůli nim se dostavuje ono pověstné mrazení v zádech, které vás nenechá na pokoji, dokud neotočíte na poslední stranu, nedočtete poslední větu a neulevíte si nějakým šťavnatým slůvkem, i když moc dobře víte, že se to nesluší. Ano, stejně jako brát drogy. Jenomže zakázané ovoce chutná tak sladce. A vedlejší účinky? Spalující závislost, podlomené zdraví, devastace rodiny a (málem bych zapomněl) prostituce. Stránky jsou tím hnusem přímo nasáklé a vy jenom kroutíte hlavou. Nic jiného ani nezbývá.
Jenomže tohle není výtvor košaté fantazie nějakého beletristy. Tenhle příběh napsal, produkoval a zrežíroval sám život. Do prdele... pardon, muselo to ven.
Tahle kniha jednoznačně patří na základní školy. Proč? Lepší přečíst než prožít...

20 30.12.2016

Ježíšek nezklamal, ale to byla pouze polovina úspěchu. Druhý dílek do skládačky s názvem "spokojenost" musela přidat samotná autorka. A světe, div se... nezklamala :-)
Zimní lidé mě paradoxně zahřáli na duši. Minulost se pěkně snoubí se současností a stránky příjemně ubíhají. Parádní čtení ke krbu, kdy je člověk zakutaný pod dekou a naslouchá praskání polínek. Škoda, že žádný krb nemám :-)
Jedná se o duchařinu, která netlačí na pilu. Je krásně tajemná a obejde se bez větších nechutností. Hlavní devízou je atmosféra - zejména linka z počátku dvacátého století se vskutku upekla dozlatova.
Hororovému žánru se věnují zejména muži. O to více byl v tomto případě ženský rukopis osvěžující. Je cítit z každé kapitoly a já si to skutečně užíval.
Pár mušek by se našlo, ale nemám náladu po nich pátrat. Strašidelné příběhy se stejně velkou porci času odehrávají ve tmě a v ní žádné mušky vidět nejsou :-)
No nic... jdu prozkoumat skříň v ložnici.

18 06.01.2019

Hodnocení této knihy jsem si v hlavě profiloval už během samotného čtení. Musím předestřít, že jsem se na ni hrozně těšil (zbožňuji tlusté bichle s vysokým hodnocením). A to byl ten největší problém, kterému jsem musel čelit. Velká očekávání mají totiž tu vadu na kráse, že většinou nebývají naplněna.
Rozvleklý začátek mi pěkně srazil hřebínek. Prokousával jsem se stránkami jako Terror zamrzlým mořem a pořád si opakoval: "Vydrž, ten chlap přeci umí psát. Makej dál..."
Zhruba do strany 300 jsem to viděl tak na tři hvězdy. Pak však došlo k zásadnímu zlomu. Styl psaní začal být více dynamický, jednotlivé kapitoly se zkrátily a přesto paradoxně posouvaly příběh mnohem dál než předlouhá první polovina plná popisností, retrospektiv a nekonečných odstavců. Ale hlavně se stala ta nejdůležitější věc vůbec: začal jsem jim fandit. Všem těm chlapům, kteří bojovali s omrzlinami, nedostatkem stravy a z toho plynoucími kurdějemi (to je vám pěkné svinstvo). I ten největší drsňák však musí pokleknout před matkou přírodou a jejím temným dítkem...
Já zase pokleknu před Simmonsem a jeho mrazivým vyprávěním.
Čtyři hvězdičky za příběh a pátá bonusová za to neskutečné množství zajímavých informací nejen ze světa námořníků.

15 07.04.2018

Ať se na mě fanoušci této knihy nezlobí, ale četlo se to velice bídně.
Prvních pár desítek stran se dva pánové rozplývají nad Dorianovou krásou způsobem, který připomíná platonické lásky z předškolních let.
Poté převezme opratě lord Henry - jedna z nejotravnějších a nejuslintanějších postav v dějinách literatury, která si o sobě zřejmě myslí, že spapala Šalamounovo... Pokud se skrze tuto postavu pan Wilde trefoval do tehdejší smetánky, tak mu budiž odpuštěno. Spíše mám však pocit, že přes slintala Henryho profiloval svůj pohled na svět. Text je tak prošpikovaný do sebe zahleděnými žvásty s rádoby hlubokým významem. Pobuřující? Ale kdepak, nudné...
Je dobrým zvykem, že alespoň hlavní postava je jaksi psychologicky prokreslena. Dorian je bohužel pouze prázdná nádoba, která celou dobu buď jen vzdychá, nebo pro změnu kňourá.
Jako čtenáře mě nejvíce mrzí ta promarněná šance, protože námět knihy je jako stavební kámen velice kvalitní.
Co s tím? Je to přeci Oscar Wilde. Nemůžu dát špatné hodnocení... ale jo, budou to dekadentní dvě hvězdičky.

15 30.06.2016

Takže, vezmeme to popořadě:

Shawshank (90%) - Andy by si zasloužil amnestii, ale ve vězení bohužel nenarazil na žádného Vaška. Bude si zkrátka muset poradit sám. A způsob, jakým tak činí, je okouzlující. A pak si přijde nějaký darebák (nebo Darabont?) a udělá z toho jeden z nejlepších filmů v dějinách kinematografie. Tož, měl na čem stavět...

Nadaný žák (95%) - nadání není všechno. Chce to také velkou píli a odhodlání. Jenom tak se z vás může stát prvotřídní lump. Kdo je bez viny, ať hodí kamenem, ale tohle Todík už trošku přehnal. Za trest bude každý večer poslouchat o hrůzách druhé světové války. Však on se polepší...

Tělo (105%) - jak se to mohlo stát? Nevím, při čtení jsem chvílemi zapomínal dýchat, mozek se odkrvil a pak je těžké počítat procenta. Nejlepší povídka/novela, kterou jsem kdy třímal v rukou. Smích, brnění v zátylku, mrazení v zádech, slzy - všechno pod jednou střechou. Tohle budu číst ještě na smrtelné posteli. "Tatínku, podepiš závěť." "Vydržte, děti, ještě pár stránek."

Dýchací metoda (80%) - ale tak samozřejmě, že mě to bavilo. Jenom to prostě v kontextu ostatních děl mírně nestíhá. Dýchání je dobrá věc, ale pro lepší výsledek se hodí i rychlé nohy. I když, není důležité vyhrát, ale být dočten.

Tuto knihu doporučuje 9 z 10 knihomolů.

Moje první kniha od tohoto autora a zajisté ne poslední. Jakožto fanoušek hororové literatury jsem nesmírně rád za každý takový počin.
Strach je psaný dynamickým, moderním jazykem, který může někomu připadat jako jednoduchý, ale v rámci žánru funguje velmi dobře. Jozef Karika se svým vyprávěním nesnaží získat Pulitzerovu cenu, ale vyděsit čtenáře. A podle mého skromného mínění mu to jde skvěle.
Celý příběh sípe pod tíhou depresivní atmosféry. Vlastně v něm není jediná kapitola, kde byste cítili alespoň pramalou naději, že se vše v dobré obrátí. Konec je nečekaný. Nejsem si jistý, zda díky němu zapadla všechna ozubená kolečka do sebe, ale nemám potřebu se v tom nějak zvlášť rýpat.
Čtyři hvězdičky za knihu a pátá bonusová za to, že jsem se každý večer těšil, až si ukrojím další kousek příběhu.
Hlavně po mně nechtějte, abych se v noci otočil, až zase uslyším ty divné zvuky z rohu pokoje...

14 19.01.2018

Stačily tři stránky a stál jsem tam. Na prašné silnici uprostřed Holcombu, mžoural na všudypřítomná pšeničná pole a naslouchal houkání projíždějící lokomotivy.
Je snadné milovat oběti a nenávidět vrahy. Jedná se o přirozenou a zdravou reakci. Ten pán s fešáckými brýlemi a kocourem v náručí nám to však nehodlá ulehčit. Snažil se o maximální objektivnost a tím na čtenáře uvalil břemeno svobodného rozhodnutí.
Během čtení vyvstává spousta nepříjemných otázek a na většinu z nich nenajdete jednoznačnou odpověď. Čeká vás bolehlav, případně srdce bol. Ale s nejvyšší pravděpodobností dostanete obojí.
Nebudu tady polemizovat o trestu smrti. Tuhle otázku se nepodařilo vyřešit našim dědům, otcům a nevyřeším ji ani já v rámci tohoto komentáře. Myslím si svoje a vy udělejte to samé.
Asi nejmrazivějším faktem je skutečnost, že daný příběh je pouhou kapkou v moři. Kolik podobných se již odehrálo? Tisíce? Milióny? Všechna ta jména a pokřivené osudy a za chvíli se člověk brodí po kolena v knihách, které nikdo nesepsal. Slušný náběh na noční můru.
Každý z nás v sobě skrývá temné zvíře, jde jen o to, komu se ta bestie podaří udržet na uzdě.
Budu vám fandit.

14 19.12.2015

Vlažnější ohlasy mi připravily jakousi ochrannou auru před možným zklamáním. Četl jsem opatrně, našlapoval po špičkách a jednu věc si musíme ujasnit hned teď: Tohle není špatný příběh.
King je předurčen k velkým očekáváním (může si za to sám svými předchozími knihami), ale nehodlá stále brnkat na jednu strunu. Ze škatulky "mistr hororu" už dávno vyrostl. Momentálně bydlí v mnohem větší krabici se štítkem "Mistr". Nemusí permanentně děsit, aby zaujal. Dle mého názoru by dokázal se ctí uchopit téměř jakýkoliv žánr. Bylo tam pár vlažnějších pasáží, ale když popisoval Jamieho první lásku, padal jsem na kolena a blekotal cosi o infarktu.
Dostane mě... vždycky... kdykoliv si zamane.

13 03.11.2015

S bichlemi podobného formátu se to má tak: buď vám zatraceně přirostou k srdci, nebo si někde v půlce promnete unavené oči a vyvěsíte bílou vlajku. "A" je správně. Tohle je skvěle napsaných tisíc stran, na kterých se pohybuje celé mraveniště postav. Tenhle dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc :-)
A právě postavy ovládají celý příběh. Dobrá polovina z nich by ustála samostatnou knihu. King musel mít hlavu doslova napěchovanou k prasknutí a zachránil si život tím, že to dal všechno na papír. Pak se není čemu divit, že si vydupal rozšířenou verzi. Tenhle chlap by prodal i knihu o třech tisíc stranách. Z regálu by ji sundávali vysokozdvižným vozíkem a nakládali rovnou do kufru aut, ale já bych ji bral hned. Žádný kindle, kdepak. Nic nevoní lépe, než nová kniha. Snad jen... nová kniha od Kinga :-)
Tady jednoznačných pět. Přes to nejede vlak (navíc, v tomhle světě ho nemá kdo řídit).

13 23.07.2015

Tohohle pána si pohlídám :-)
Nějakých padesát stránek mi trvalo, než jsem se začetl, ale pak jsem přestal brblat a ponořil se do příběhu. Ponurého jako Černoskalský les...
V knize vystupuje poměrně velké množství postav, brzy jsem si však zvykl. Pomáhají totiž vykreslit atmosféru městečka a jeho kolorit. Nostalgická vzpomínka na Jerusalem's Lot na sebe nenechala dlouho čekat :-)
Na první pohled se zdá, že hlavním hrdinou nebude nikdo jiný než Steve Grant, kolem jehož rodiny burácí epicentrum většiny podstatných událostí. Jenže jak stránky ubíhaly, přemáhal mě stále větší pocit, že hlavní prim tady hraje někdo úplně jiný. Někdo, kdo má zašité oči a ústa a možná právě teď stojí v rohu Vašeho pokoje a trpělivě čeká...
Koukám, že konec knihy příliš ovací nesklidil. Takže to zbude asi na mně (vždycky jsem tleskal v nevhodnou chvíli). Závěrečné stránky jsou dle mého mínění podány skvěle, sugestivně a věrohodně. Ve světě, kde jsou lidé schopni ušlapat jeden druhého kvůli výprodeji v supermarketu, je možné všechno...
Na shledanou, pane Heuvelte. Pěkně piště. Do té doby budu přešlapovat u Vašich dveří.

12 14.02.2018

Městečko, ve kterém je krásný krámek. Takový nenápadný se zvláštním názvem, ale uvnitř se nachází pravé poklady, to mi můžete věřit. I já tam našel "To" pravé; s věnováním od Stephena: Mému nejmilejšímu čtenáři Obuvníkovi. Majitel je nejspíš blázen, protože - a to si představte - vůbec nic nechtěl. Nic... jen takový malý žertík. Stejně tu ženskou moc nemusím, tak co bych mu nevyhověl. Nanejvýš bude trošku nazlobená. Co horšího se může stát.

Bomba na n-tou. Kdo má rád Kinga, musí přečíst. Kdo nemá, měl by též, aby se plynule zařadil do první podmnožiny :-)

12 19.08.2015

Kdysi jsem absolvoval Kyjovskou padesátku, takže mohu bezpečně potvrdit, že tento "závod" bych nevyhrál. Už jen z knižní obálky mě bolí celé tělo :-)
Jedno z těch útlejších děl, ale Bachman se nikdy moc nerozepisoval. Měl rychlejší tah na branku než jeho alter ego King (nebo je to obráceně? :-) ). Také zde se jde rovnou na věc. A to doslova. Čtenář otočí sotva pár listů a přestává legrace: "Dítě pláče, bude den, pojď synečku z kola ven."
Je to postavené na hlavu, je to depresivní a je to skvěle napsané. Po dočtení budete dlouho přemýšlet. O čem? To už je vaše věc...

12 31.07.2015

Během čtení této knihy jsem podléhal mohutným návalům smutku. Považuji se za psychicky odolného jedince, ale tohle se mnou zamávalo. Možná jsem za hrdinu jenom v bezpečí svého domova. Vyžeňte mě ven do reálného světa, přimějte mě otevřít oči a sledujte, jak se měním v naivní hromádku neštěstí.
Lidský mozek je dokonale promazaný stroj. O to více škody napáchá, když se pokazí. A nenechte se zmást. Tohle není mainstreamový film, kde se dětem nebo těhotným ženám nemůže nic stát.
Žádný ďábel není. Jenom lidi...

Zpočátku jsem bojoval s povahou hlavní hrdinky, ale nakonec mě přeprala. Kim je přeci jen poměrně dobře psychologicky vykreslena a její "psíčumákové" chování má své opodstatnění, které během ubíhajících stránek vyplouvá na povrch. Zato Kimin parťák Bryant mi sedl od samého začátku a chvílemi jsem litoval, že hlavní otěže případu netřímá v rukou právě on. Ale co už. Oba se pěkně doplňují a vidlička bez nože taky není žádný šlágr.
Případ je zamotaný právě tak akorát, aby nestihl přechytračit sám sebe. Uvěřitelné postavy, svižné dialogy, zajímavá zápletka, nějaký ten mord. Co víc si přát. Snad jen to Kimino věčné zvedání očí k nebi by nemuselo být zmíněno v každé druhé kapitole. Jednou fajn, dvakrát OK, dvacetkrát nic moc. Čtenáři pak nezbývá nic jiného než... no... zvednout oči k nebi.

11 23.12.2016

Na světě není spisovatel ten, který by se zalíbil lidem všem :-) Ale za tohohle konkrétního já ruku do ohně dám.
Možná každý z nás jsme ve škole měli svého Todda Bowdena. Nemusel nutně páchat stejné věci jako tenhle hajzlík, ale archetyp oblíbeného pohledného kluka, který je uvnitř zkažený jako červivé jablíčko, je všude kolem nás.
Většina věcí v životě má svůj vlastní spouštěč. Zde ho zastupují příběhy z koncentračního tábora. Chlapec tak probudí bestii. Svoji i staříkovu, která dlouhá léta dřímala kdesi v prachu zapomnění.
Není potřeba všechno polopaticky vysvětlovat. Každý, kdo nemá svatozář, dokáže číst mezi řádky a uvěřit. Stačí jen chtít.

11 20.08.2015

Osvícení je ukázkový příklad motivu prokletého domu. Děj sleduje prakticky pouze tři postavy, které jsou vykreslené řádně ořezanou tužkou. Čtenář tak zná hlavní hrdiny skoro stejně dobře jako sám autor, chápe všechny pohnutky a souvislosti a... zkrátka věří.
Atmosféra je budována pomalu, na pevných základech. Zpočátku vám jemně cinká do spánků jako triangl, později duní hlubokým tónem lesního rohu a nakonec... no, posuďte sami.
Přesně tohle od hororu očekávám. Chci se bát (doma na kanapi to jde lépe než v opuštěném hotelu, kde je cesta na svobodu zapadaná sněhem).

11 28.07.2015

Předvídatelný děj? No a co? Aspoň má člověk radost, že mu to pálí. Rodinu Creedových jsem měl opravdu rád. Chtěl bych být jejich přítelem, byť existují jenom na papíře. Zachoval bych se úplně stejně jako hlavní hrdina. "Hlavou zeď neprorazíš, ale já to stejně zkusím."
Moje srdcovka a jedna z mála knih, kterou jsem četl dvakrát. Jsem ještě mladík, dejte mi čas :-)

11 05.06.2015

Na hodnocení knihy se musí zákonitě odrazit to, co od ní očekáváte. Někdy za to může marketing, jindy klamavé zahraniční ohlasy (takže vlastně marketing) a sem tam i samotný autor (zase marketing).
Jedná se o pokračování legendy, což je počin, který přerostl přes hlavu i těm nejlepším mistrům pera, psacího stroje či klávesnice. Jeden příklad za všechny: Ira Levin a jeho Rosemary a její syn, který se vskutku neměl nikdy narodit...
Dan Simmons v tomto případě úplně neshořel jako papír, ale prsty si stejně spálil. Na Temné léto navázal temnou zimou, což je na první pohled v pořádku, musel by však při psaní používat stejný kalibr, který tasil před téměř dvaceti lety, kdy bylo nebe jasnější, tráva zelenější a horory děsivější.
Zimní přízrak se za horor dá označit opravdu jen sporadicky. Více než o cokoliv jiného se jedná o drama muže, který balancuje na hraně nervového kolapsu.
Ale co naplat, pořád je to Simmons. Těžká váha, která umí psát. A předvedl to i tentokrát. Ve finále se mi to prostě líbilo. Mezi řádky tam prosvítá život, který se dotýká mého vlastního. Tohle hledám a tohle jsem dostal.
Akorát mě prostě trochu na***lo, že jsem si objednal tatarák a donesli mi svíčkovou :-)

10 08.01.2020