Obuvník komentáře u knih

Až doposud jsem byl moderním komiksem nepolíbený panic. Za času dávných bohů, hrdinných válečníků a králů, když mi bylo deset let, jsem hltal sešity s barbarem Conanem, což byla úžasná záležitost. No a o dvacet let později držím v (sovích) pařátech kolegu Batmana.
Možná budu znít jako blbeček, co se rozplývá nad samozřejmostmi, ale po otevření komiksu přišel úžas. Luxusní kvalita papíru a barev. Jako bych objevil tatínkovy zakázané časopisy. Jedním slovem paráda. A tu vůni bych čichal 24 hodin denně 7 dní v týdnu bez nároku na dovolenou.
Toliko k formě a nyní něco málo k obsahu. Příběh zajisté neurazí, ale místy jsem měl pocit, že nedrží úplně pohromadě. Cením si zejména dospělosti a syrovosti, se kterou je podaný. Co mě však posadilo na zadek a donutilo výt na měsíc, byla kresba. Když stály sudičky u kolébky malého Grega Capulla, bylo jim jedno, jestli bude mluvit nebo chodit. Všechno, co měly, šouply do jeho ruky. Dobrá volba, holky!
Jsem vděčný, že jsem o svůj komiksový věneček přišel právě s Batmanem. Je to hodnej kluk...

3 26.11.2015

Mám rád podobné náměty. Pár jednotlivců proti přesile. Vždycky fandím outsiderům :-)
Kniha se snaží najít cestu do hlubin duše. Nikoliv té študákovy, ale do duše jednotlivých postav. Na prvních sto stranách se vyskytuje minimum přímé řeči, což je pro někoho cukrová vata, ale má to něco do sebe.
Koontz je přemýšlivý autor a tuhle vlastnost přenáší také na hrdiny, které hodil na papír. Tady mám menší výtku. Ne každý musí být nutně filosof, který napsal disertační práci o nesmrtelnosti brouka. Natož pak jedenáctiletá holčička, jenž navíc místy působí jako ženská verze agenta Bournea. Co prosím? Že byla sečtělá? Ale nechte na hlavě, přátelé.
Závěr je povedený, ale mohl přijít o pár stránek dříve.
Nakonec to ještě vypadá, že se mi kniha nelíbila. To, prosím pěkně, není pravda. Není dokonalá, ale stojí za přečtení. Dýchají z ní osmdesátky a zmutovaná monstra. Lákavá kombinace.

3 24.11.2015

Přítomný čas vyprávění (otevírá dveře, sedá za volant a sešlapuje plynový pedál až na podlahu) mi vůbec nesedí. Zvykal jsem si na něj snad třetinu knihy. Je to můj názor, možná špatný názor, ale učil jsem se ho i s výslovností :-)
Kvituji, že se King nesnaží přechytračit čtenáře a místo toho servíruje přímočarý příběh ze staré školy. Charaktery hlavního plusáka i mínusáka jsou skvěle prostřeny a čtenář se může bez obav pustit do hlavního chodu. Jídlo je to jednoduché, lehce stravitelné a chutné.
Detektivky nemusím (Je jich strašně moc!), ale dobře tedy.
PS: Pochvala za povedenou obálku.

3 21.09.2015

"Co čteš za knihu?"
"Velké čekání."
"A je dobrá?"
"Ne tak, jak jsem čekal."

Nějak takto by se daly shrnout mé dojmy z Pána much. Námět dobrý - satira na lidskou společnost (schovanou za mladé chlapce) je vděčné téma, ale snaha o poselství udusila čtivost jako zátěžový koberec. Nejvíce mi vadily časté kostrbaté a chaotické popisy prostředí. Chvílemi mi přišlo, že snad ani autor sám neměl představu, jak ostrov vlastně vypadá. Ale dobře, soustředil se na jiné věci. Někdy se stává, že člověk pro samotné stromy nevidí les. Tady to dopadlo přesně obráceně.

3 05.07.2015

Když jde do biografie takový pořízek jako Arnold, musí se to zkrátka dobře číst. To je bez debat. Můžete ho milovat, můžete ho nenávidět, může vám být u zadního východu, ale jeho příběh vás bude bavit.
Nehrál vždycky čistou hru, ale tak už ambiciózní buldoci fungují. Ano, v knize se většinu času snaží pomrkávat na čtenáře, ale proč by měl vytahovat špinavé prádlo? Bulvár mu to vynahradí.
Já to beru jako inspiraci. Člověk nemusí dobýt svět, ale taky nemusí jenom přežívat. Jak říkali v jednom filmu: "Když se vzdáš svého snu, tak umřeš."
Asi by to nebyl můj nejlepší kamarád, ale na jeho filmy se vždycky rád podívám. Ten chlap má koule, takových je dneska jako šafránu.

3 28.06.2015

Pravák, kterého strýček přeučil na levorukého tenistu. Představte si, že by Nadal během vypjatého grandslamového finále přehodil pálku do pravačky a prohlásil: "OK, Novaku, je na čase hrát mojí šikovnější rukou." :-)
Ale teď vážně. Kdo má rád tenis a Nadala považuje za vysvaleného primitiva, nechť otevře tuto knihu. Já ho zpočátku taky nemusel, rozčilovaly mě jeho tříčtvrťáky, tílko a přerostlý levý biceps. Po přečtení jeho biografie jsem ale musel obrátit kurz o 180 stupňů. Je to pokorný dříč, bojovník a rodinný typ.
No jo, mohl by zrychlit pauzy mezi svým servisem, ale od té doby mu fandím :-)

3 27.06.2015

Příběh muže, který nenáviděl sport, jež ho dostal na vrchol.
Autobiografie mě nikdy moc nelákaly. Říkal jsem si, že všechno, co potřebuji vědět, jsem se naučil v mateřské školce, a nebo pomůže strýček Google :-)
Andre si však sehnal šikovného ghostwritera a vylil mu srdce na diktafon. A byla to skvělá spolupráce. Úspěšní lidé mají zkrátka zážitky za deset životů.
Když je životopis autorizovaný, tak se ze snůšky faktů stává beletrie, která má duši.
Tahle kniha je stejná bomba jako Andreho return.

3 27.06.2015

Stařík to nemá jednoduché. Jednak je opravdu hodně starý a druhak musí rozesmávat čtenáře. A většinu knihy se mu to také daří. Ano, někdy ztratí dech, ale na dalších stránkách ho dokáže znovu popadnout. Zejména, když si vzpomene na své mladší "já". Je to filuta, tenhle stařík.
Za mě příjemně pobavené čtyři.

3 16.06.2015

Vžít se do role devítileté holky, která bloudí zelenou divočinou, nebylo kupodivu i přes můj testosteron těžké. Každý, kdo se aspoň na chvíli ztratil, ví své. Každý, kdo byl v lese, ví své. Jedna plus jedna rovná se další zajímavá knížka od mého oblíbeného autora. Jdu se projít...

3 05.06.2015

Kde jinde najde člověk místo, kde může všechno hodit za hlavu a začít znovu, než na Marsu? Lidstvo je však nepoučitelné a jeho sebedestruktivní povaha cestuje meziplanetárním prostorem spolu s ním. V hlavních rolích autorovy vize budoucnosti a červená planetka.
/
Člověk nerad tráví špatné zprávy a myšlení občas bolí. Co takhle zbavit svět všech starostí? Jen zábava a televizní pořady. Žádné chmury ani pocity a všechny knížky plné nesmyslů hezky spálit. Pak budeme všichni šťastní. Nebo ne?

Dvakrát bravo (ale néé, ten časopis) pro pana Bradburyho.

3 05.06.2015

Dlouho předlouho jsem knihu odkládal až na dno seznamu děl, která si chci od krále přečíst. A pak přišly Vánoce a ejhle!
Inu, dal jsem se do čtení. V knize je až překvapivě málo přímých vět. Celé se to táhne v nitru jednotlivých postav. Koneckonců, ke konci knihy už nikdo mluvit nepotřebuje :-)
Urvat hlavní postavy, schovat je na pár set stran do šuplíku, a pak je zase vytáhnout na světlo Boží (v tomto případě zelené), to chce odvahu a basu piv k tomu.
Sám autor pravil, že se knihou spíše protrápil, než propsal. No a čtenář? Ten se spíše pročte, než protrápí. Takže za mě v pořádku.

2 23.06.2015

Kniha se točí kolem ožehavé otázky trestu smrti, která je zaobalená do poutavého příběhu. Přemýšlím, zda John Grisham vůbec dělá nějakou rešerši. Jako bývalý právník musí psát takřka intuitivně. Je to znát na lehkosti, se kterou tvoří. Děj dynamicky míří do finále a nutí obracet další stránky. Trošku mi vadí poselství "trest smrti je špatný", které knihou prostupuje. Autor mohl zůstat více nestranný a nechat čtenáře, aby si utvořil vlastní názor. Svět není jenom černý nebo bílý. Je barevný...

2 21.06.2015

Tomuhle se v boxu říká "lucky punch" :-) Jedna kniha někdy stačí, abyste vyhráli čtenářovo srdce.
Oceňuji šikovný nápad vývoje gramatických chyb Charlieho zápisků v průběhu experimentu.
Příběh mi dal spoustu zábavných chvil a vzal trochu té slané vody z oken do duše.
Budu šířit dále.

Soubor temných povídek. Pobavil jsem se u všech bez výjimky. Některé mi však uvíznou v paměti na dlouhou dobu (Plodnice, Viadukt, Šeptač, Slunce, moře a tichý křik). Autor nesází na potoky krve, ale kvalitní atmosféru, která je samozřejmě o hodně účinnější, a umně zakončuje každý příběh magickou poslední větou jakožto třešničkou na dortu.
Sbírka povídek, která stojí na stupních vítězů, zatímco v pozadí hraje britská hymna.

2 05.06.2015

Více či méně povedené povídky, které jsou poměrně různorodé, na což kniha v mých očích mírně doplácí. Každý si zde najde svůj šálek kávy. Milovníkům "turka" však asi nebude chutnat ta instantní a naopak.
Pořád je to však SK (čti Super Kniha).
U mě vede Jízda na střele, jelikož jsem mamánek a Stephen mě rozplakal, darebák jeden.

2 05.06.2015

Kdo se bojí, nesmí do "pokoje". Velmi působivá kniha, ke které mě přivedlo hypnotické filmové zpracování. Bohužel i částečně zabilo moji představivost, protože se mi během otáčení stránek stále dokola vybavovala nedostižná Linda Blair.
Hlavní devízou díla je fakt, že dokáže vystrašit. U knihy hodně velký kumšt. Chybí vizuál, chybí hudba a zbývá už jen čtenářova představivost. Snad ji mám zakrnělou, protože málokterá kniha mě dokáže vystrašit. Ale tady... voilà!
Některé pasáže možná trošku nemotorně napsané, ale jako celek funguje skvěle. Klobouk dolů a vřele doporučuji zamknout se v noci do pokoje, dát se do čtení a doufat, že se vaše postel nezačne třást.

2 05.06.2015

Jako dítě školou povinné jsem se dostal na řadu s referátem. Zbývalo pár dní a já pořád nic neměl. Pak jsem v knihovně objevil "Divoké prázdniny". Zajásal jsem nad útlostí knihy a dal se pomalu do čtení. A pak rychle... a ještě rychleji...
Zkrátka mě to nečekaně bavilo a pak jsem děj z patra odříkal před celou třídou. Jeden z příznaků kvalitní knihy. Nepotřebujete papír, když příběh nosíte v srdci.

1 28.07.2015

Kniha, která má stejný problém jako zdejší anotace. Příliš dlouhá na to, aby udržela tempo. Doporučil bych panu Barkerovi (možná až příliš drze), aby krátil, škrtal, nebo jak by řekl SK: zabíjel své miláčky. Jsou tam silné momenty, které nabízejí husí kůži a zrychlený tep k tomu, ale jsou vycpané velkým množstvím vaty. A jak už to s vatou bývá - je v pohodě, ale méně je více (to samé platí pro vatu cukrovou).
A taky zde neplatí známé přísloví, které jsem si právě vymyslel: Kdo se bojí, nesmí (jít) do Barkera. Tady strach nečekejte, ba dokonce ani jeho menší sestřičku úzkost. Tohle je čistokrevná fantasy s přepálenou stopáží.

1 15.07.2015

Zde platí to samé v bledě modrém, co jsem uvedl u prvního dílu. Já osobně vlastním novější dotisk, který spojuje obě části dohromady. Spousta informací, spousta fotek a přiměřené množství husí kůže :-)

1 07.07.2015

Jakožto fanoušek všemožných záhad jsem se do knihy s radostí ponořil. Škoda, že jednotlivé kapitoly jsou podány výrazně faktograficky - záplava míst a jmen působí místy únavně a ubírá napětí ze samotných výpovědí "očitých" svědků. Sesbírat všechny případy včetně fotografií do přehledného svazku chtělo celoživotní vášeň a spoustu energie. Smekám klobouk. Nejcennější pasáže jsou doslovy od samotného A. C. Clarka, které oddělují zrno od plev. Clarke nehraje divadýlko a některé mýty posílá rovnou k šípku svými pádnými argumenty. Tam, kde váhá... panečku, z toho běhá mráz po zádech :-)

1 07.07.2015