Obuvník komentáře u knih

Předvídatelný děj? No a co? Aspoň má člověk radost, že mu to pálí. Rodinu Creedových jsem měl opravdu rád. Chtěl bych být jejich přítelem, byť existují jenom na papíře. Zachoval bych se úplně stejně jako hlavní hrdina. "Hlavou zeď neprorazíš, ale já to stejně zkusím."
Moje srdcovka a jedna z mála knih, kterou jsem četl dvakrát. Jsem ještě mladík, dejte mi čas :-)

11 05.06.2015

Kde jinde najde člověk místo, kde může všechno hodit za hlavu a začít znovu, než na Marsu? Lidstvo je však nepoučitelné a jeho sebedestruktivní povaha cestuje meziplanetárním prostorem spolu s ním. V hlavních rolích autorovy vize budoucnosti a červená planetka.
/
Člověk nerad tráví špatné zprávy a myšlení občas bolí. Co takhle zbavit svět všech starostí? Jen zábava a televizní pořady. Žádné chmury ani pocity a všechny knížky plné nesmyslů hezky spálit. Pak budeme všichni šťastní. Nebo ne?

Dvakrát bravo (ale néé, ten časopis) pro pana Bradburyho.

3 05.06.2015

Soubor temných povídek. Pobavil jsem se u všech bez výjimky. Některé mi však uvíznou v paměti na dlouhou dobu (Plodnice, Viadukt, Šeptač, Slunce, moře a tichý křik). Autor nesází na potoky krve, ale kvalitní atmosféru, která je samozřejmě o hodně účinnější, a umně zakončuje každý příběh magickou poslední větou jakožto třešničkou na dortu.
Sbírka povídek, která stojí na stupních vítězů, zatímco v pozadí hraje britská hymna.

2 05.06.2015

Dvojčata. Jak hluboké jsou kořeny, které je navzájem spojují?
Ano, jsou zde momenty přitažené za vlasy a dům plný chytrých a "sympatických" vysokoškoláků se mi ke konci začal přejídat. Nicméně jsem se při čtení dobře bavil a to je snad nejdůležitější, ne?

1 05.06.2015

Více či méně povedené povídky, které jsou poměrně různorodé, na což kniha v mých očích mírně doplácí. Každý si zde najde svůj šálek kávy. Milovníkům "turka" však asi nebude chutnat ta instantní a naopak.
Pořád je to však SK (čti Super Kniha).
U mě vede Jízda na střele, jelikož jsem mamánek a Stephen mě rozplakal, darebák jeden.

2 05.06.2015

Upíři jsou fenomén a chudák nebožtík Dracula se po několika desítkách (možná stovkách) znásilnění svého kultu zajisté obrací v hrobě. Aneb jak udělat vývar, když z kostí zbyl jen prach.

Stoker byl první a zároveň nejlepší. Nemusel si hrát na originalitu a stvořil legendu, která v éře internetu už možná nepůsobí tak děsivě, ale stále dokáže zabořit špičáky do čtenářovy mysli. A představte si, jak se to muselo louskat na konci devatenáctého století, za svitu svíčky a hladovými vlky za oknem. Panečku!

9 05.06.2015

Kdo se bojí, nesmí do "pokoje". Velmi působivá kniha, ke které mě přivedlo hypnotické filmové zpracování. Bohužel i částečně zabilo moji představivost, protože se mi během otáčení stránek stále dokola vybavovala nedostižná Linda Blair.
Hlavní devízou díla je fakt, že dokáže vystrašit. U knihy hodně velký kumšt. Chybí vizuál, chybí hudba a zbývá už jen čtenářova představivost. Snad ji mám zakrnělou, protože málokterá kniha mě dokáže vystrašit. Ale tady... voilà!
Některé pasáže možná trošku nemotorně napsané, ale jako celek funguje skvěle. Klobouk dolů a vřele doporučuji zamknout se v noci do pokoje, dát se do čtení a doufat, že se vaše postel nezačne třást.

2 05.06.2015

Celé tohle vyprávění je velkolepé. Rozsáhlost díla umožňuje zcela přilnout k partě hlavních hrdinů bojujících se zlem samotným. Zejména pasáže z dětství jsou doslova strhující, přičemž vyvolávají pocity nostalgie, včetně touhy stát jim po boku, smát se s nimi, bát se s nimi... a zemřít s nimi.

Mé očekávání bylo obrovské, následky po přečtení knihy pak trvalé. Na "To" se nedá zapomenout.

7 05.06.2015