Obuvník komentáře u knih

Nelze přesvědčivě tvrdit, že by se to četlo špatně. To vůbec ne. Stránky svižně ubíhaly a můžu s čistým svědomím přiznat, že pokaždé, když jsem knihu odkládal, měl jsem sto chutí říct: "I'll be back." No dobře... to je trošku jiný žánr.
Jenže tohle rychlé čtení tak nějak klouzalo po povrchu. Já tam s těmi holkami a kluky zkrátka nebyl. Jako bych seděl v teple obýváku a sledoval je přes zavřené okno, jak se zmítají v bouři. No jistě... kde jinde bych měl sedět, když čtu knížku. Já trouba.
Čekal jsem aspoň maličký horůrek. Jen takové letmé polechtání ohlodaným prstem na zátylku. Hlavní hrdina byl však proti. Jeho naivita si totiž nic nezadá s klasickými českými pohádkami.
Jako čtenář rád přimhouřím oči nad některými detaily. Chci se nechat unášet dějem a nehledat černé puntíky. No ale když ve finále ubíhají drahocenné vteřiny a kluci si tam před barákem vykládají příběhy, jako by seděli v kavárně a cpali se jablečným koláčem, to už ruší i mě.
Ale co já vím o podobných situacích. Lidi dneska hodně mluví a málo konají. Třeba bych si taky rád pokecal :-)

7 05.02.2020

Na hodnocení knihy se musí zákonitě odrazit to, co od ní očekáváte. Někdy za to může marketing, jindy klamavé zahraniční ohlasy (takže vlastně marketing) a sem tam i samotný autor (zase marketing).
Jedná se o pokračování legendy, což je počin, který přerostl přes hlavu i těm nejlepším mistrům pera, psacího stroje či klávesnice. Jeden příklad za všechny: Ira Levin a jeho Rosemary a její syn, který se vskutku neměl nikdy narodit...
Dan Simmons v tomto případě úplně neshořel jako papír, ale prsty si stejně spálil. Na Temné léto navázal temnou zimou, což je na první pohled v pořádku, musel by však při psaní používat stejný kalibr, který tasil před téměř dvaceti lety, kdy bylo nebe jasnější, tráva zelenější a horory děsivější.
Zimní přízrak se za horor dá označit opravdu jen sporadicky. Více než o cokoliv jiného se jedná o drama muže, který balancuje na hraně nervového kolapsu.
Ale co naplat, pořád je to Simmons. Těžká váha, která umí psát. A předvedl to i tentokrát. Ve finále se mi to prostě líbilo. Mezi řádky tam prosvítá život, který se dotýká mého vlastního. Tohle hledám a tohle jsem dostal.
Akorát mě prostě trochu na***lo, že jsem si objednal tatarák a donesli mi svíčkovou :-)

10 08.01.2020

King's family, to je úctyhodný klan. Tam snad i jejich pes má za sebou pár úspěšných povídek :-)
Kdysi jsem viděl zfilmované Rohy a byla Vám to zvrácená a zatraceně zábavná jízda. Tehdy jsem si slíbil, že si od tohohle "zamaskovaného" synka něco přečtu.
Vánoční jízda frčí v úplně stejném duchu jako výše zmíněný film. Je hravá, barvitá a prosycená černým humorem, což je její největší devíza a slabina zároveň. Užíval jsem si autorovu ulítlou fantazii, ale v místech, kde si to doslova říkalo o přeladění na děsivější strunu, zůstala jakási pohádkovost. A tenhle fakt mi trochu překážel, abych se strachoval o hlavní hrdiny. En ten týky, dva špalíky, ten musí jít z kola ven... sranda.
Každopádně si brzy seženu další knihu, protože tahle mě rozhodně neodradila. Něco mi navíc říká, že jeho opus magnum teprve přijde. A já si počkám...
Kdyby to trvalo moc dlouho, můžeme si mezitím zahrát nůžky pro tuláka :-)

7 21.06.2019

Ježíšek nezklamal, ale to byla pouze polovina úspěchu. Druhý dílek do skládačky s názvem "spokojenost" musela přidat samotná autorka. A světe, div se... nezklamala :-)
Zimní lidé mě paradoxně zahřáli na duši. Minulost se pěkně snoubí se současností a stránky příjemně ubíhají. Parádní čtení ke krbu, kdy je člověk zakutaný pod dekou a naslouchá praskání polínek. Škoda, že žádný krb nemám :-)
Jedná se o duchařinu, která netlačí na pilu. Je krásně tajemná a obejde se bez větších nechutností. Hlavní devízou je atmosféra - zejména linka z počátku dvacátého století se vskutku upekla dozlatova.
Hororovému žánru se věnují zejména muži. O to více byl v tomto případě ženský rukopis osvěžující. Je cítit z každé kapitoly a já si to skutečně užíval.
Pár mušek by se našlo, ale nemám náladu po nich pátrat. Strašidelné příběhy se stejně velkou porci času odehrávají ve tmě a v ní žádné mušky vidět nejsou :-)
No nic... jdu prozkoumat skříň v ložnici.

18 06.01.2019

TRHLINA. Úderný název, povedená kniha. Jozef Karika má osobitý, snadno rozeznatelný styl psaní. A to se mi líbí. Převážně krátké věty. Seká je tam jednu za druhou jako nasraný řezník. Čtivé. Velmi čtivé...
Kniha má několik podobných rysů s předchozím Strachem. Hory, chlad, víceméně nesympatický hlavní hrdina, tajemná síla.
Strach mi byl "o mezeru mezi předními zuby" bližší. Měl hutnější atmosféru a větší tah na branku. Místy jsem se dokonce bál. Děkuju za to!
Trhlina má zase promyšlenější kompozici a oblíbenou "mohlosetostát" patinu.
Příběh netlačí na pilu, jen tak brnká na nervy. Prvních dvě stě stran je něco jako taneček s cizincem. Vzrušující a jaksi znepokojivý. V poslední třetině však hudba odezní, světla pohasnou a... dvě plus dvě už nikdy nebudou čtyři.
Tribeč? Výlet? Děkuji, ale než definitivně zešílím, chtěl bych ještě přečíst pár knih...

20 09.11.2018

Knihu mi podstrčila - možná bych se nebál napsat vnutila - moje žena. Zná mě dobře a tuší, že někde uvnitř stále ukrývám toho malého kluka, který s otevřenou pusou poslouchá zvoneček, co svolává nedočkavé děti ke stromečku.
Vánoce jsou takové, jaké si je uděláme. Mohou být hektické, předražené a rozbředlé, nebo taky pohodové, kouzelné a... rozbředlé.
Tohle čtení má jednu super vlastnost. Pokud nejste prvotřídní bručouni a cynici, zahřeje vás tam někde pod hrudním košem. Nebojte se, nebude to bolet :-)

7 14.10.2018

Pokračování legendárního Osvícení po tolika letech? Uf... to chce koule z olova.
Místní hodnocení naznačovalo, že to zajisté nebude průšvih (Rosemary a její syn si o tom mohou nechat pouze zdát), ale stejně jsem čtení knihy poměrně dlouho odkládal. No a pak jsem ji dostal pod stromeček v originálním vydání. Do háje! Dvojitá výzva.
Inu, dal jsem se do práce a bylo mi ctí vrátit se do tohohle magického světa, kde páprdové v karavanech nejsou tím, čím se zdají být.
Ať chceme nebo ne, v každém z nás hnízdí geny našich rodičů. V dobrém i ve zlém. Má-li někdo námitky, tak smůla, protože krev není voda. Danny "Doc" Torrance osedlal démona jménem alkohol a pokračuje tak v rodinné tradici. King se tady pohybuje jako ryba ve vodě, protože... však vy víte.
Rozjezd je pozvolný. Prvních sto stran se téměř nic nestane, ale pořád se to krásně čte. Pak nastupuje Abra a s ní příjemné mrazení v zádech. Tohle by mohla být vskutku silná dvojka. A taková partie si zaslouží ultimátního záporáka. Z party parazitů sice čiší respekt, ale nemají ten správný drive. Rose the Hat je jen jedna a zbytek spíše přicmrdává. Dramatický střet sil se tak rozmělňuje a to je podle mě velká škoda.
Přesto výsledek stačí na velmi silné čtyři hvězdy. Těším se na film! Šup, šup...

8 05.10.2018

Tak dočteno. Na knize je hodně znát, že vznikala v průběhu dlouhých let, protože je dosti rozháraná. Myšlení a názory člověka se postupem času formují a mění. Stejně jako Kingovo psaní. Zajisté si ve finále udělal revizi a celý text prošel znovu, ale některé věci se vám zkrátka předělávat nechtějí. Tak je to v životě se vším...
Přesto musím ocenit Kingův absolutní cit pro vyprávění. I když do sebe tentokrát skládačka nezapadá úplně dokonale a okraje sem tam přečuhují, jednotlivé střípky jsou kvalitní a zábavné.
Doslov knihy, kde King přiznává, že celý příběh stojí dosti na vodě, je kouzelný. Veškeré poučky (kecy), že byste měli při psaní vědět, co vaše postava nosí v kapse od kalhot, pak dostávají značně na frak. Můžete psát profesorsky, sestavit skvěle vykonstruovaný příběh, ale když do toho nedáte srdce, vyplodíte dokonale sehraný zápas před prázdnými tribunami. Bez toho pokřikování a emocí to zkrátka není ono.
Věřím, že kvalita příběhu bude s každým dalším dílem gradovat. Stačí přečíst dalších pár tisíc stránek a Temná věž bude na dohled.
Těším se...

9 22.04.2018

Během čtení této knihy jsem podléhal mohutným návalům smutku. Považuji se za psychicky odolného jedince, ale tohle se mnou zamávalo. Možná jsem za hrdinu jenom v bezpečí svého domova. Vyžeňte mě ven do reálného světa, přimějte mě otevřít oči a sledujte, jak se měním v naivní hromádku neštěstí.
Lidský mozek je dokonale promazaný stroj. O to více škody napáchá, když se pokazí. A nenechte se zmást. Tohle není mainstreamový film, kde se dětem nebo těhotným ženám nemůže nic stát.
Žádný ďábel není. Jenom lidi...

Hodnocení této knihy jsem si v hlavě profiloval už během samotného čtení. Musím předestřít, že jsem se na ni hrozně těšil (zbožňuji tlusté bichle s vysokým hodnocením). A to byl ten největší problém, kterému jsem musel čelit. Velká očekávání mají totiž tu vadu na kráse, že většinou nebývají naplněna.
Rozvleklý začátek mi pěkně srazil hřebínek. Prokousával jsem se stránkami jako Terror zamrzlým mořem a pořád si opakoval: "Vydrž, ten chlap přeci umí psát. Makej dál..."
Zhruba do strany 300 jsem to viděl tak na tři hvězdy. Pak však došlo k zásadnímu zlomu. Styl psaní začal být více dynamický, jednotlivé kapitoly se zkrátily a přesto paradoxně posouvaly příběh mnohem dál než předlouhá první polovina plná popisností, retrospektiv a nekonečných odstavců. Ale hlavně se stala ta nejdůležitější věc vůbec: začal jsem jim fandit. Všem těm chlapům, kteří bojovali s omrzlinami, nedostatkem stravy a z toho plynoucími kurdějemi (to je vám pěkné svinstvo). I ten největší drsňák však musí pokleknout před matkou přírodou a jejím temným dítkem...
Já zase pokleknu před Simmonsem a jeho mrazivým vyprávěním.
Čtyři hvězdičky za příběh a pátá bonusová za to neskutečné množství zajímavých informací nejen ze světa námořníků.

15 07.04.2018

Tohohle pána si pohlídám :-)
Nějakých padesát stránek mi trvalo, než jsem se začetl, ale pak jsem přestal brblat a ponořil se do příběhu. Ponurého jako Černoskalský les...
V knize vystupuje poměrně velké množství postav, brzy jsem si však zvykl. Pomáhají totiž vykreslit atmosféru městečka a jeho kolorit. Nostalgická vzpomínka na Jerusalem's Lot na sebe nenechala dlouho čekat :-)
Na první pohled se zdá, že hlavním hrdinou nebude nikdo jiný než Steve Grant, kolem jehož rodiny burácí epicentrum většiny podstatných událostí. Jenže jak stránky ubíhaly, přemáhal mě stále větší pocit, že hlavní prim tady hraje někdo úplně jiný. Někdo, kdo má zašité oči a ústa a možná právě teď stojí v rohu Vašeho pokoje a trpělivě čeká...
Koukám, že konec knihy příliš ovací nesklidil. Takže to zbude asi na mně (vždycky jsem tleskal v nevhodnou chvíli). Závěrečné stránky jsou dle mého mínění podány skvěle, sugestivně a věrohodně. Ve světě, kde jsou lidé schopni ušlapat jeden druhého kvůli výprodeji v supermarketu, je možné všechno...
Na shledanou, pane Heuvelte. Pěkně piště. Do té doby budu přešlapovat u Vašich dveří.

12 14.02.2018

Moje první kniha od tohoto autora a zajisté ne poslední. Jakožto fanoušek hororové literatury jsem nesmírně rád za každý takový počin.
Strach je psaný dynamickým, moderním jazykem, který může někomu připadat jako jednoduchý, ale v rámci žánru funguje velmi dobře. Jozef Karika se svým vyprávěním nesnaží získat Pulitzerovu cenu, ale vyděsit čtenáře. A podle mého skromného mínění mu to jde skvěle.
Celý příběh sípe pod tíhou depresivní atmosféry. Vlastně v něm není jediná kapitola, kde byste cítili alespoň pramalou naději, že se vše v dobré obrátí. Konec je nečekaný. Nejsem si jistý, zda díky němu zapadla všechna ozubená kolečka do sebe, ale nemám potřebu se v tom nějak zvlášť rýpat.
Čtyři hvězdičky za knihu a pátá bonusová za to, že jsem se každý večer těšil, až si ukrojím další kousek příběhu.
Hlavně po mně nechtějte, abych se v noci otočil, až zase uslyším ty divné zvuky z rohu pokoje...

14 19.01.2018

Chystám se do kina na hororový film. Proč? Posílá mě tam Stephen King. Řekl mi, abych hledal ty dobré filmy, protože ty promlouvají k tomu, co je dobré v lidském srdci. A samozřejmě i k tomu, co dobré není. Protože na tyhle věci si musíte dávat pozor.

Nádherná myšlenka zmíněná v předmluvě z roku 2010, která mluví z hloubi mého zkaženého srdce.
Je obrovská škoda, že nevyšlo (a zřejmě asi nikdy nevyjde) aktualizované vydání se vším všudy, protože je přímo cítit, jak se King v myšlenkách stále rozvíjí. On nikdy neusnul na vavřínech. Neustále maká. Brousí ten svůj zatracený diamant, seč mu síly stačí.

Originál vyšel v roce 1981, takže v něm logicky chybí spousta perel literárního a filmového světa, které spatřily světlo světa za posledních bezmála čtyřicet let. Škoda! Budu mít lysiny na hlavě, protože si právě teď rvu vlasy. Taková škoda!

Jakožto třicátník jsem zkrátka vyrůstal na jiných pochoutkách. Možná proto i přes veškerý obdiv k autorovi hodnotím pouze čtyřmi hvězdami. To probírané období na mě bohužel nedýchlo dostatečně silně.

King tuto knihu napsal ve čtyřiatřiceti letech, což je věk, kdy spoustě z nás činí potíže popsat, co jsme dělali o víkendu. Jeho rozbor však působí vyzrále a neskutečně erudovaně. Zajímalo by mě jeho IQ. Sudičky byly evidentně štědré. Klobouk dolů...

7 03.01.2018

Zlé sny nemusí být vždycky strašidelné. Já osobně nemám rád ty úzkostné. Takové, kde se sice vyloženě nebojíte, ale podvědomě cítíte, že je něco špatně. Nemůžu to tvrdit s jistotou, ale vsadil bych se, že u podobných snů kňourám o milost. A ona přijde. Většinou si však dává na čas a čeká na ranní probuzení.
A přesně ten samý pocit mě svíral právě u této sbírky povídek: úzkost. Je to krásné a zároveň depresivní čtení. Nejvíce mě zasáhly povídky Zlý chlapeček, Morálka, Pod psa a Letní bouře. Dlouho předlouho jsem o nich přemýšlel.
King nemusí dělat bububu, abych měl chuť zmizet pod peřinou a už nikdy nevystrčit nos.
A já ho mám za to rád...

5 18.11.2017

Takový nenápadný příběh, pod kterým bublají emoce. Skoro slyšíte tu pokličku, jak poskakuje nad rozpáleným hrncem. Miluji Kinga a nikdy jsem se tím netajil (žena o tom ví). Kniha neobsahuje žádné vytříbené scény nebo dechberoucí popisy. Přirovnal bych ji k takové Popelce mezi Kingovými tlustopisy. Popelka měla tři oříšky, Colorado Kid zase otisky prstů, které na něm zanechal jeden z největších vypravěčů naší doby.
Přesto jsem po dočtení cítil jakousi nespokojenost. Uchlácholil mě až autorův doslov, který objasňuje důvod vzniku této knihy. Jako kdyby Stephen tušil, co za pocity ve čtenáři vyvolá, a pak jen zvedl ruku: "Klid, přátelé. Kohout ještě nekokrhal."
Zase mě doběhl. Starý lišák...

9 18.10.2017

Přesně takhle si představuji kvalitně napsanou knihu ze života jednoho sportovce. Petr Koukal u nás nemá na růžích ustláno. Proč? Ulovil totiž ženskou, kterou mu závidí půlka republiky :-) Gabča na hrad! No jo, tak přeci nebude holka držet celibát...
Ale zpátky ke knize. Oceňuji hlavně upřímnost. V dnešním světě velice vzácný jev. Díky ní je vyprávění úplné. Nemůžete zkrátka říct A a na B se vykašlat. Jinak si nemusím kupovat knihu, ale postačí mi včerejší noviny v čekárně u doktora.
Sport, nemoc, mezilidské vztahy. To jsou tři hlavní pilíře, na kterých stojí tenhle neobyčejný příběh. Každá stránka obsahuje nějakou zajímavou informaci. Chvíli se smějete, chvíli drbete na bradě, nebo pro změnu kroutíte hlavou.
Musím také pochválit grafickou úpravu knihy. Například číslování provedené jako skóre zápasu je trefa do černého. Jsou to maličkosti, ale kolega čert tkví v detailech.
Oba pánové zkrátka odvedli skvělý kus práce. Dejte jim šanci. Kvalitní zábava je zaručena a navíc budete konečně vědět, jak se píše bangminston :-)

7 25.03.2017

Ještě teď si vybavuji, jak mi Christiane ve dvaceti letech vrazila klín do srdce. Tenkrát jsem ji bezvýhradně fandil a mohl jsem si zuby uskřípat, aby to zatracené "háčko" poslala jednou provždy k šípku. Vždyť abeceda nabízí spoustu jiných pěkných písmen.
Ne, vážně. Jestli se o některých knihách píše, že se čtou jedním dechem, tak tady to platí měrou vrchovatou. A nadechněte se hezky zhluboka, protože vás čeká řádný hororový trip.
Ďábel tkví v detailech a těch je tu spousta. Právě kvůli nim se dostavuje ono pověstné mrazení v zádech, které vás nenechá na pokoji, dokud neotočíte na poslední stranu, nedočtete poslední větu a neulevíte si nějakým šťavnatým slůvkem, i když moc dobře víte, že se to nesluší. Ano, stejně jako brát drogy. Jenomže zakázané ovoce chutná tak sladce. A vedlejší účinky? Spalující závislost, podlomené zdraví, devastace rodiny a (málem bych zapomněl) prostituce. Stránky jsou tím hnusem přímo nasáklé a vy jenom kroutíte hlavou. Nic jiného ani nezbývá.
Jenomže tohle není výtvor košaté fantazie nějakého beletristy. Tenhle příběh napsal, produkoval a zrežíroval sám život. Do prdele... pardon, muselo to ven.
Tahle kniha jednoznačně patří na základní školy. Proč? Lepší přečíst než prožít...

20 30.12.2016

Zpočátku jsem bojoval s povahou hlavní hrdinky, ale nakonec mě přeprala. Kim je přeci jen poměrně dobře psychologicky vykreslena a její "psíčumákové" chování má své opodstatnění, které během ubíhajících stránek vyplouvá na povrch. Zato Kimin parťák Bryant mi sedl od samého začátku a chvílemi jsem litoval, že hlavní otěže případu netřímá v rukou právě on. Ale co už. Oba se pěkně doplňují a vidlička bez nože taky není žádný šlágr.
Případ je zamotaný právě tak akorát, aby nestihl přechytračit sám sebe. Uvěřitelné postavy, svižné dialogy, zajímavá zápletka, nějaký ten mord. Co víc si přát. Snad jen to Kimino věčné zvedání očí k nebi by nemuselo být zmíněno v každé druhé kapitole. Jednou fajn, dvakrát OK, dvacetkrát nic moc. Čtenáři pak nezbývá nic jiného než... no... zvednout oči k nebi.

11 23.12.2016

Celou dobu jsem inklinoval ke čtyřem hvězdám, ale pak přišel ten skvělý závěr, kterým mě autorka rozbila jako míšeňskou vázu.
V Bojkovicích mám část rodiny, takže mě při každé zmínce o tomto městečku přemáhala touha zazvonit u sousedů a říct jim: "Vidíte? Tohle je kniha, kde se píše o místech, kam jezdím každý rok! A na Žítkové jsem byl letos v létě na houbách. Hustý, co?"
Na každé stránce lze pozorovat autorčinu mravenčí práci s reálnými údaji. Jistě, postavy jsou přikrášlené dle potřeby. V tomto případě však pouze mírně přisolené, aby dostaly lepší chuť. Ono balancovat na laně mezi skutečností a beletrií a nenakrknout při tom celé Bíle Karpaty, to věru není lehký úkol. Je to zamotané, ale promyšlené. Autorka umí pracovat s detaily a všechny je s noblesou ukočírovala, což se mnohdy nezadaří ani věhlasnějším kolegům.
Doporučuji jak knihu, tak výlet na Žítkovou. Až uvidíte místní kopce jako vystřižené z omalovánek, snadno uvěříte, že kouzla existují.

29 01.10.2016

Méně je někdy více. Ano, zní to divně u knihy, která má dětsky roztahaných 176 stran s písmenky jako vystřiženými ze slabikáře :-) V podobných tématech si nehovím, takže nemohu příliš srovnávat. Když se soustředíme pouze na princip čtyř dohod, kolem kterých se rozlévá celá ta éterická omáčka, nejsou dané zásady vůbec k zahození. Celé by to opravdu stačilo napsat na jednu A4, vytisknout a nalepit na dveře ložnice, pracovny, případně toalety. Záleží na tom, kde nejraději přemýšlíte o životě :-) Ostatní abstraktnosti mi připadají jako vyšlehané z vaječného bílku.
V jedné věci má kniha pravdu. Život nezměníte ze dne na den. Chce to padat, vstávat a pořád dokola, dokud budou nohy sloužit.
Knihu si s klidným svědomím přečtěte. Bral bych ji však jako inspiraci, nikoli jako mantru. Já osobně zůstávám fanouškem selského rozumu a prosté lidské slušnosti.

9 27.09.2016