Obuvník komentáře u knih

Pravák, kterého strýček přeučil na levorukého tenistu. Představte si, že by Nadal během vypjatého grandslamového finále přehodil pálku do pravačky a prohlásil: "OK, Novaku, je na čase hrát mojí šikovnější rukou." :-)
Ale teď vážně. Kdo má rád tenis a Nadala považuje za vysvaleného primitiva, nechť otevře tuto knihu. Já ho zpočátku taky nemusel, rozčilovaly mě jeho tříčtvrťáky, tílko a přerostlý levý biceps. Po přečtení jeho biografie jsem ale musel obrátit kurz o 180 stupňů. Je to pokorný dříč, bojovník a rodinný typ.
No jo, mohl by zrychlit pauzy mezi svým servisem, ale od té doby mu fandím :-)

3 27.06.2015

Příběh muže, který nenáviděl sport, jež ho dostal na vrchol.
Autobiografie mě nikdy moc nelákaly. Říkal jsem si, že všechno, co potřebuji vědět, jsem se naučil v mateřské školce, a nebo pomůže strýček Google :-)
Andre si však sehnal šikovného ghostwritera a vylil mu srdce na diktafon. A byla to skvělá spolupráce. Úspěšní lidé mají zkrátka zážitky za deset životů.
Když je životopis autorizovaný, tak se ze snůšky faktů stává beletrie, která má duši.
Tahle kniha je stejná bomba jako Andreho return.

3 27.06.2015

Dlouho předlouho jsem knihu odkládal až na dno seznamu děl, která si chci od krále přečíst. A pak přišly Vánoce a ejhle!
Inu, dal jsem se do čtení. V knize je až překvapivě málo přímých vět. Celé se to táhne v nitru jednotlivých postav. Koneckonců, ke konci knihy už nikdo mluvit nepotřebuje :-)
Urvat hlavní postavy, schovat je na pár set stran do šuplíku, a pak je zase vytáhnout na světlo Boží (v tomto případě zelené), to chce odvahu a basu piv k tomu.
Sám autor pravil, že se knihou spíše protrápil, než propsal. No a čtenář? Ten se spíše pročte, než protrápí. Takže za mě v pořádku.

2 23.06.2015

Bohužel jsem měl trošku problém knihu dočíst. Nemohl jsem si pomoci a celou dobu příběh srovnával se skvělým filmovým zpracováním. Kniha je napsána strohým stylem bez chuti a zápachu. Jako by se to všechno odehrávalo někde za sklem, přes které se k vám nic moc nedostane. Klobouk dolů před Kevinem Costnerem, který uvařil perfektní guláš. Stačilo dodat trochu soli a koření :-)

23.06.2015

Máma povídala: "Bez těch nadpřirozených kravinek s obrazem to mohlo být ještě lepší."
A já na to: "Ne, ne a ne."
Stephen se v jednom rozhovoru zmínil, že Rose Madder považuje za jeden ze svých nejčtivějších románů, ale v knize "O psaní" ji zase označil za nepříliš podařený pokus postavený na zápletce. Je to zkrátka muž dvou tváří (Temná půle by mohla vyprávět).
Já říkám luxus. Jedna z nej od To-hoto Osvícení-hodného Pistolníka, který má pod čepicí (nebo pod kupolí?).

4 21.06.2015

Kniha se točí kolem ožehavé otázky trestu smrti, která je zaobalená do poutavého příběhu. Přemýšlím, zda John Grisham vůbec dělá nějakou rešerši. Jako bývalý právník musí psát takřka intuitivně. Je to znát na lehkosti, se kterou tvoří. Děj dynamicky míří do finále a nutí obracet další stránky. Trošku mi vadí poselství "trest smrti je špatný", které knihou prostupuje. Autor mohl zůstat více nestranný a nechat čtenáře, aby si utvořil vlastní názor. Svět není jenom černý nebo bílý. Je barevný...

2 21.06.2015

Tahle paní snad ani neuměla psát špatné knížky. Bratry Lví srdce řadím mezi nejlepší čtenářské zážitky vůbec. Nedávno jsem si příběh přečetl znovu po patnácti letech a neztratil nic ze svého původního kouzla. Až budu mít svoje děti, tak jim tuhle knížku vnutím násilím. Možná pak občas odloží tu proklatou videohru a přečtou si nějakou další.
Doporučuji všem bez výjimky. Čtěte a radujte se :-)

5 21.06.2015

"Věříte na duchy?" stojí na obalu knihy. Já ano. Možná proto mě duchařiny pravidelně dostávají do kolen. Tentokrát jsem to ustál s noblesou. I když...
Kniha podle mě trpí dlouhými (únavnými) souvětími a ještě delšími popisy, kterým je snad věnováno větší množství prostoru než samotnému ději. Několikrát se mi stalo, že mi oko prostě ujelo mimo stránky, jak jsem se nemohl dobrat konce věty. Všechno to barvité líčení krajiny,počasí a pocitů, které se táhne přes několik stran, poměrně dusí tempo vyprávění. Když dostanu bonbón, chci si ho zkrátka rozbalit sám.
Přesto má kniha svoje kouzlo. Zajímavé prostředí, zajímavá doba. Musím také vyzdvihnout poslední kapitolu, která ostře kontrastuje se zbytkem knihy a působí tak o to úderněji. Možná to byl autorčin záměr.
Ostatně, posuďte sami. 126 stran uteče dřív, než vám vystydne voda ve vaně :-)

4 20.06.2015

Stařík to nemá jednoduché. Jednak je opravdu hodně starý a druhak musí rozesmávat čtenáře. A většinu knihy se mu to také daří. Ano, někdy ztratí dech, ale na dalších stránkách ho dokáže znovu popadnout. Zejména, když si vzpomene na své mladší "já". Je to filuta, tenhle stařík.
Za mě příjemně pobavené čtyři.

3 16.06.2015

"Cesta do pekla je dlážděná příslovci," tvrdí Stephen King zarytě :-)
Kdysi jsem měl knihu v ruce a říkal jsem si: "Jé, to není další skvělý příběh, ale nějaké poučky. Bla bla bla."
O pěkných pár slunovratů později jsem zjistil, že jsem slepý blázen, co jedno z nejžádanějších a prakticky nesehnatelných děl o psaní vrátil s nezájmem zpátky do regálu.
Knih o tvůrčím psaní jsem od té doby četl několik, ale žádná z nich neměla duši. Tahle ano. A je to duše královská; s modrou krví jako inkoust.
Bůh žehnej dotiskům!

6 14.06.2015

Ano, je rozdíl mezi tím být vtipný a být k smíchu. Tahle kniha může zůstat v klidu, protože bezesporu vtipná je. A to tak, že velmi. Doporučil mi ji a posléze k mému údivu dokonce půjčil (protože manželky a knihy se nepůjčují) můj kamarád. Měl bych mu poděkovat, protože mi prodloužil život o pěkných pár minut. Jakožto milovník absurdního humoru jsem se knihou doslova prochechtal. Druhá polovina je možná malinko slabší, ale je to o prsa vietnamské plavkyně.
Vřele doporučuji všem, kdo se nebojí vrásek od smíchu.

1 09.06.2015

"Můj milý Heathcliffe. Ty jeden všiváku. Nenávist ti trhá duši na cáry. Nemám tě rád. Nic naplat, přesto jsi tou postavou, díky které jsem se u knihy dobře bavil. Páni, já ti snad dokonce i fandil!"

4 08.06.2015

Kingova prvotina vytažená z popelnice na poslední chvíli je řemeslně výborná jako vždy. Tentokrát se mi však nepodařilo plně ponořit do příběhu a jednotlivých postav, neboť tam, kde jsem se snažil nejvíc, bylo poněkud mělko. Nicméně jsem knihou projel jako nůž máslem a díky zábleskům autorovy geniality na mně přeci jen nějaký ten živočišný tuk zůstal.
Nebudu tady ale zbytečně brblat. Vždyť Carrie je pomyslná matka všech dalších knih z dílny SK. Aleluja!

4 06.06.2015

Prvních dvacet stránek mě pohltilo. Po vynikajícím začátku tempo mírně poklesne. Vzápětí se kniha snaží nabrat ztracený dech, což se jí daří jen částečně. Hlavního arcipadoucha spolehlivě zastiňuje daleko zajímavější postava Pojídače břitev. V závěru se najde několik působivých scén, přesto ve mně po dočtení knihy přetrvával pocit předčasného finále hned v úvodu.
Jinak ovšem poctivé čtyři hvězdy.

06.06.2015

K této knize mám zvláštní vztah. I přes moji humpoláckou angličtinu jsem ji zdolal v originále, abych si vychutnal mistrův rukopis. Dolores doporučuji číst na jeden turnus. Budou vás sice pálit oči, ale za odměnu dostanete něco speciálního.
Občas mám pocit, že Stephen je jeden z Tommyknockerů se spojenou myslí. Jak jinak si vysvětlit příběh vyprávěný očima zralé ženy, který napsal... muž? :-)

9 06.06.2015

John Rambo je v knize úplně jiný člověk. Hollywood ho polidštil, dal mu tvář charismatického Slye a z policejního sboru udělal tupce, kteří si nevidí na špičku nosu. Je jasné, komu budeme držet pěsti.
Kniha zdaleka nevyznívá tolik ve prospěch válečného veterána. Jazýček vah se přelévá z jedné strany na druhou v závislosti na tom, jakou pasáž knihy zrovna louskáte. Děj je tak sice reálněji vykreslen, ale v mých očích bohužel není komu fandit a bylo mi jedno, jak všechno dopadne. Což je přeci jen pořádná kotva na noze, když si chcete knihu vychutnat naplno.

06.06.2015

Tomuhle se v boxu říká "lucky punch" :-) Jedna kniha někdy stačí, abyste vyhráli čtenářovo srdce.
Oceňuji šikovný nápad vývoje gramatických chyb Charlieho zápisků v průběhu experimentu.
Příběh mi dal spoustu zábavných chvil a vzal trochu té slané vody z oken do duše.
Budu šířit dále.

Vyprávění nasáklá atmosférou časů ne tak dávno minulých, přesto však působících zaprášeným nevlídným dojmem. Příběhy dovolují znovu uvěřit v nadpřirozeno v té nejčistší podobě čarodějnictví, posmrtného života a kosmického strachu. Klasická témata podtržená silou autorova rukopisu. Uff.

05.06.2015

Vžít se do role devítileté holky, která bloudí zelenou divočinou, nebylo kupodivu i přes můj testosteron těžké. Každý, kdo se aspoň na chvíli ztratil, ví své. Každý, kdo byl v lese, ví své. Jedna plus jedna rovná se další zajímavá knížka od mého oblíbeného autora. Jdu se projít...

3 05.06.2015

John Smith si pravděpodobně získal sympatie každého, kdo knihu četl. Jeho bolest a zmatek se přelévají z duše hlavního hrdiny do čtenářova nitra tak silně, že se postupně odbourá bariéra v podobě listu papíru a rázem stojíte někde opodál jako němý svědek událostí.
Fandíte tak moc, až vás bolí u srdce a pak... nechte se překvapit :-)

6 05.06.2015