Okřídlená li komentáře u knih
Tenhle díl mě trochu zklamal. Ale hlavně klídek, jo?
Knížky, kde se vyskytuje Hlídka jsou na velmi dobré úrovni. Opět jsem se pobavila a zasmála :)
Minidílečko zaměřené na kočky. :D Zločinecká kočka, která "trpěla utkvělou představou že je jablko." (a jelikož měla více modré krve než královna Viktorie, považovala se za říšské jablko) mě dostala na kolena a vzápětí na zem :D
Barva kouzel je začátek každého putování budoucího pratchettomila. Proto jsem ji četla jako druhou. ;) Dostala jsem ji k narozeninám od své drahé kamarádky Jill a četla jsem ji několikrát. Mrakoplaš je prostě nejlepší! Po Krysím Smrťovi, samozřejmě.
Druhá mrakoplašovka :) Mám na ni úžasné vzpomínky. Stejně jako na Dvoukvítka (a pojí štěnice) a Zavazadlo :D
Portfolio je stručné a vkusné shrnutí díla Pratchettova. Charakteristiky jednotlivých postav jsou doplněny úchvatnými kresbami, které až na Vzoromila Výsměška dokonale zobrazují postavy tak, jak jsem si je představovala. :) Je tam dokonce i Krysák! :)
Úžasná parodie na Fausta! :D A ten byrokratický boss pekla Astfgl taky neměl žádnou chybu. Doporučuji všem, kteří mají rádi Mrakoplaše. Tahle je pikantní ;)
Druhá nejlepší knížka s hlídkou, možná i nejlepší. :) V této publikaci se více přiblížíme lordu Vetinarimu, potkáme se s prý zesnulým všeumělem Leonardem da Quirm a krom takových maličkostí jako je válka o jeden ostrov a pak celkově válka, nahlédneme do hlubin zmučené duše Nobyho Nóblhocha. Zaručuji vám, že se nepřestanete smát nad těmi paradoxy :D
Stráže, stráže! je unikátní parodie na všechny detektivky. Ankh-Morpork se sice tváří, že nepotřebuje policii, ale opak je pravdou. Někdo musí pošimrat mandle drakovi- v tomhle díle dokonce doslova. ;) Děj je strhující a pádný, nemám výtku :)
Co by se dalo vyčíst Pratchettovi? Asi nic... Já jsem se docela pobavila nad jeho pouštními poznámkami. Rozhodně to nebyl ztracený čas a vřele doporučuji všem, kteří chtějí získat na upíry i trošku jiný náhled než je prezentuje Meyerová nebo celý zbytek světa.
Kdo si přečte tuto knihu, nepřestane se divit po celý zbytek svého života. Je to rozkošně bláznivé, ironické, ale upřímné... Fantasmagorique! :)
Ohnivý drak byl pro mě malým zklamáním. Miluju draky a čaroděje, ale tohle byl jeden veliký přehmat. Netvrdím, že se neobjevovaly zajímavosti (dračí hierarchie), které mě jako čtenáře nadchly a daly mi matný pocit, že autor nesepsal svůj svět na koleni za jeden den. Bohužel jich bylo velmi málo a já měla pocit, že stačí jenom cvrknout a celý svět se rozpadne na milion střepů. Knaak by se mohl naučit pracovat s dialogy - u nich jsem umírala nudou, a dát šťávu postavám by neškodilo. Proč nenechal více bublat vztah mezi Jantarovou paní a Cabem? Předpokládám, že čtenářům by nevadila ani nějaká malá sexuální scénka. Hlavně aby z toho měl čtenář pocit, že to plyne a vyvíjí se. Cabe jako hlavní postava mě vytáčel. Během pěti minut se z poskoka v hospodě stal mocným čarodějem, procestoval polovinu světa, povraždil několik draků, byl málem rituálně obětován a nakonec se v něm probudilo pradávné tajemství, které ani nedávalo smysl. Přišlo mi, že tím jenom proplul a prásk, v minutě se změnil k hrdinu, nad kterým by vzdychaly všechny holky světa.
Za nejlepší postavu hodnotím Shadea, přízračného čaroděje a nekromanta. Krom toho, že mám slabost pro "zombie pány" se mi líbil nápad s rozdvojením osobnosti. a to palec nahoru. Zbytek ale hrůza a děs lehce podprůměrné fantasy, která možná uspokojí nenáročného čtenáře začátečníka (pravděpodobně hráče WOW), ale pro mě byla nedostačující. I já sama bych to dokázala napsat mnohem lépe a poutavěji.
Fowlovská série patří k mému dospívání a i teď bych jí s chutí doporučila těm stejně "postiženým" teen, kteří vyhledávají směs akčňáku s fantasy prvky. Colfer si to skvěle vymyslel. :)
Jak už kdysi někdo někde podotkl, knížky o Toničce jsou poněkud odlišnější od zbytku zeměplochařsých záležitostí. V Obléknu si půlnoc se Tonička stává čarodějkou - ne jen malou holčičkou - a skrze její oči můžeme vidět, jak moc je odlišná magie na NU a v horách. Z toho dílu jsem byla rozpačitá, protože jsem zapomněla dříve přečíst Zimoděje, a zjevně mi několik věcí unikalo. Toničku mám ráda, ale nevím, jestli je tohle díl, který bych si přečetla dvakrát.
Komiksová kniha je vyústěním dlouhé cesty mladého komiksového samouka Jaroslava Jiráka, kterého jsme měli možnost poznat v Kočasu 2010 jako autora povídky Soumrak. Zcela čerstvě na jeho blogu http://letajici.blog.cz/ vychází denní stripy, které obveselují malé i velké. Jirákovi nechybí smysl pro humor, ale ne vždy se vám dokáže trefit do vkusu. Jeho prvotina obsahuje na 300 vtipů, s nimiž jsme měli tu čest potkat se jeho hlavním působišti - blogu, a jedním bonusovým, který nikde nenajdete.Troufám si knihu komentovat ještě před jejím vydáním, neboť cestu Altaïra komiksáře sleduji už od jeho začátku. A myslím si, že nejen on má být na co pyšný. :)
Germánská kniha je porno pro ty, kteří se, byť jen zběžně, zajímají o germánské bohy, runy nebo severskou mytologii. Jako jeden z mála, autor nabízí svůj vlastní výklad k Eddě (prakticky jediný mytologický zdroj) a předkládá před nás její moudrost. Kniha má i tu výhodu, že nehraje na pseudoodbornost, ale snaží se vysvětlit i laikům.
Kniha, na které jsem vyrůstala. Docela se divím, že netrpím žádnou fobii z pavouků, hadů nebo štírů. Fotky jsou nádherné a velmi realistické. :)
Knížka se mi líbila, i když mě občas nudilo zamilované vrkání "Co má ta holubička dnes na sobě" a "Jak úžasný je její backhand ". Ze začátku se to četlo úžasně, ale potom to bylo méně stravitelnější. Trochu mi dělo problém vžít se do jeho zvláštního složitého projevu, ale když jsem se konečně začetla, dalo se to. Text je také hodně prošpikován francouzskými frázemi, kvůli čemu si u mě autor i vypravěč šplhl i když byl jinak hrozný hlupák.
Pamatuju si, jak jsem kolem této knížky v knihovně chodila s obavou mixovanou zájmem - kvůli obálky s hrozivým vlkem. Přečetla jsem si jí o pět let později a společně s celou sérií se mi zalíbila. Není to typ knihy, která se dostane do dějin, ale může vás naladit.