ondra295
komentáře u knih
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Opravdu hodně silný zážitek, díky skladbě knihy z mnoha rozhovorů to mělo opravdu zvláštní autenticitu. Je až nepředstavitelné, že někdo žije v takto zvrácené kultuře, která je na hony vzdálená i "svobodě", kterou jsme tu měli třeba za Habsburků. To byla oproti KLDR ještě výhra. Takto extrémně totalitní, demagogický a zaslepený režim je až z říše absurdna, ale tato kniha ukazuje, že opravdu reálně funguje... Hodně depresivní, ale zároveň obohacující počtení.
Misery
Stephen King
Po Zelené Míli moje nejoblíbenější "Kingovka" (Temnou věž dávám do jiné kategorie, protože ta si vlastní kategorii zaslouží). To prolínání fikce a reality a fakt, že celá kniha je vlastně dialogem dvou lidí na velice omezeném prostoru, tomu dává snad ještě další hvězdu (která už ale dát nejde). Kniha sice má přes 300 stran, ale musel jsem ji přečíst najednou, protože když člověk jednou začne, nedá se přestat. A není právě to známkou skvělé knihy?
Tulák po hvězdách
Jack London
Opravdu krásná kniha, která je svým pojetím velice originální. V jedné vrstvě tu sledujeme kritiku americké justice a vězeňské správy na případu nevinného odsouzeného muže - kromě toho se tu ale rozprostírá množství nových světů, které se odehrávají pouze v paralelním vesmíru a pomocí kterých hlavní hrdina dokáže přežít své utrpení. Příběhy samy o sobě jsou také velice dobré, většina z nich je zajímavých a má nějaké mravní poučení. Jako celek kniha funguje velice dobře, je plná hlubokých myšlenek a čte se velice snadno.
Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
Opravdu úžasná kniha. To, že poněkud idealizuje křesťanství, které taky rozhodně není nijak dokonalé, jí ubírá na kvalitě pouze trochu. Pokud se od toho oprostíme, rozehrává se skutečně působivý příběh velké lásky, oběti a boje dobra proti zlu. Nejzajímavější postavou je určitě postava Petronia, který sice symbolizuje hédonistické smýšlení tehdejších Římanů, zároveň ovšem ctí hodnoty jako přátelství a čest. Historická přesnost sice určitě není 100%, i přesto se zde ale dozvíme mnoho z reálií tehdejšího Říma a kniha podává působivé svědectví o začátku křesťanství a jeho boji proti pohanským ideologiím tehdejší doby.
O myších a lidech
John Steinbeck
Jedna z těch klasik, který by měl přečíst opravdu každý - i vzhledem k tomu, že skutečně není vůbec dlouhá. Příběh je jednoduchý a postavy jsou ploché, protože na tak krátkém úseku ani nemají šanci se nijak rozvíjet - to ovšem kvalitě nijak neubírá. Steinbeck umně popisuje neutěšené meziválečné období na americkém venkově, kdy najít práci bylo složité a vydělat si ještě těžší. Příběh je to dojemný, se smutným koncem, ale opravdu silným poselstvím...
Harry Potter a relikvie smrti
J. K. Rowling (p)
(SPOILER) Tak tohle už byla úplně jiná úroveň. Jestliže se většina série dá s přimhouřenýma očima nazvat literaturou pro teen/děti, tak tohle rozhodně pro děti není.
Rowlingová posunula celou svou sérii na další úroveň, protože Relikvie smrti bych se nebál zařadit mezi literaturu opravdu vysokém úrovně i z hlediska lexikální vybavenosti a hlavně myšlenek, které obsahuje. Je to daleko více filosofické, je to opravdu temné a konečně poznáváme i odvrácené stránky osobností hlavních postav. A přesto jim nepřestáváme fandit, tak dobře jsou napsané.
Konec to má očekáváný, ale je to happy end vykoupený větším množstvím krve, než bych na začátku celé série čekal. Umírají sympatické postavy, rodiny se rozpadají, ničí se sny a celé to je chvílemi opravdu hodně surové, až si říkám, že to snad ani nemůže být stejná série jako Kámen mudrců, kde na dlouhou největším nebezpečím byl směšný trol ze záchodků.
Skvěle napsané, dechberoucí a opravdu dokonalé zakončení série.
Konec světa & Hard-boiled Wonderland
Haruki Murakami
Jeden z nejklasičtějších Murakamiho příběhů. Je tu, pro něj tak typická, postava muže kolem třicítky, který je samotář žijící mimo nějaký systém, starající se hlavně o sebe, ne tak úplně šťastný, ale zároveň ani ne tak úplně nešťastný. A tento hrdina je vtažen do světa někde mimo realitu, kde se všechno děje tak trochu jinak, přestože to vlastně většinu prvků z reálného světa přejímá. Dílo je plné symboliky, vnitřního boji hrdinu se sebou samotným a podprahové kritiky společnosti, která z lidí v Japonsku vytváří na nic se neptající a pouze pracující stoje bez vlastní individuality. Rozhodně stojí za přečtení!
Zločin a trest
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Tato kniha si opravdu zaslouží pověst, která ji předchází. Není jednoduchá na přečtení, ale námaha za to rozhodně stojí, protože Raskolnikov je skutečně jedna z nejzajímavějších hlavních postav, které jsem kdy poznal. Během děje se sám několikrát tolik promění, že ke konci už jde o naprosto jiného člověka než na začátku a jeho jednání je občas zdánlivě zcela iracionální, ovšem když člověk pochopí jeho osobnost a vžije se do tehdejší chorobné ruské společnosti (ne že by se na tom moc změnilo), tak je Raskolnikov rázem více pochopitelný. Nedá se říci, že by se s ním dalo sympatizovat, protože jeho morální kompas je značně pokřivený a poněkud reprezentuje tehdejší Rusko, které jakoby nevědělo, jakým směrem se vydat.
Celkově rozhodně doporučuji, protože tato kniha Vám pomůže alespoň částečně pochopit specifika ruské společnosti a jde o velice zajímavý vhled.
To
Stephen King
Opravdu klasická "kingovka". Minimálně 100 stran by se dalo vynechat, protože to jsou buď popisy něčeho, co ve výsledku není důležité, nebo odbočky od hlavního děje. Konec se mi moc nelíbil, respektive byl jsem trochu zklamaný tím, čím "To" nakonec bylo - ale hádám, že v kontextu knihy asi ani nešlo vymyslet závěr, který by trochu zklamáním nebyl. Celá kniha totiž buduje auru záhadnosti kolem toho, proti čemu parta dětí (a později dospělých) vlastně bojuje - ve chvíli, kdy to je odhaleno, to tak logicky trochu ztrácí svoje kouzlo. Je to ale moje srdcovka a kniha, kterou MUSÍ každý fanoušek Kinga přečíst.
Vyhoďme ho z kola ven
Ken Kesey
Film je sice geniální, ale kniha je ještě o několik úrovní jinde. Hlavní doménou tohoto díla je totiž právě psychologie postav a ta se dá přeci jen o něco lépe rozehrát právě v knize. Snad jenom McMurphyho jsem si představoval podle knihy naprosto stejně, jako pak ztvárnil Jack Nicholson.
Snad nikdy a nikde jsem nikoho nenáviděl tak moc jako slečnu Ratchedovou v této knize. Není to klasický záporák, ovšem to čisté zlo z ní přímo sálá a ačkoliv McMurphy není žádným svatouškem, v jejím stínu je ukázkovou kladnou postavou. Kniha je dokonalou výpovědí o vnitřním boji za lidskou důstojnost také o tom, že někdy stačí jen trocha snahy, abychom byli schopni otočit svůj život o 180 stupňů. McMurphy sice nezachránil sebe, zachránil ale většinu ostatních pacientů v tomto šíleném ústavu...
Pod kupolí
Stephen King
Poměrně často tu čtu kritiku, že kniha je moc dlouhá a King popisoval zbytečně velké množství postav. Ale... to je přesně to, co dělá Kinga Kingem. Právě v zájmu toho, aby co nejlépe popsal to, co za mechanismy se odehrávalo uvnitř ekosystému tohoto malého odříznutého městečka, musel popsat, co za rozličné povahy se v něm nachází. Ano, postavy jsou značně šablonovité a už od začátku tak nějak tušíte, kdo sehraje pozitivní a kdo negativní úlohu. Rennieho seniora i juniora od začátku nesnášíte, Barbieho máte od začátku rádi... Ale moc oceňuji téma, protože King díky tomuto specifickému námětu mohl pracovat s psychologií postav v úplně novém světle. Co se mi moc nelíbilo, byl samotný konec a vysvětlení vzniku Kupole - dovedl bych si představit něco realističtějšího, co by celý příběh trochu neshodilo...
1Q84: Kniha 1 a 2
Haruki Murakami
Aomame a Tengo. Dva zcela normální dospělí lidé, kteří se stále nevzpamatovali ze svého dost traumatizujícího dětství, které je poznamenalo až do konce života. Ale také se během tohoto dětského období potkali. A od té doby na sebe nemohli vzájemně zapomenout. Nebyli schopni milovat nikoho jiného, protože milovali pouze jeden druhého. Tiše a uvnitř. Až se jednoho dne zamotali do něčeho, do čeho neměli - nebo možná měli? Murakami skvěle pracuje s psychologií postav, které sledujeme, jak se mění před očima, naprosto detailně chápeme jejich pohnutky a chování a sbližujeme se s nimi. Tato kniha není lehká, je tam hodně myšlenek, je třeba ji číst pozorně, ale stojí to za to. Murakami je skutečně mistr.
Billy Summers
Stephen King
Kingovi se tahle novinka skutečně povedla a dokázal vyčarovat asi nejvíce netypickou kladnou postavu, kterou jsem kdy viděl. Billyho nejde nemít rád, protože ačkoliv normami společnosti jeho jednání samozřejmě správně není, uvnitř tak nějak cítíme, že to všechno myslí dobře a fandíme mu. Kniha se láme ve své polovině - tím nechci říct, že by první byla horší nebo lepší než druhá, spíš jde o úplně rozdílné knihy. V první polovině Billy plánuje, připravuje a žije normální život, druhá je daleko více akční, přidává se Alice a sledujeme jejich putování po Státech. Líbily se mi obě a to moc. King umí kombinovat věci, které se k sobě zdánlivě nehodí a pořád zůstává autorem, kterého stojí za to sledovat.
Máj
Karel Hynek Mácha
Máj je složitěji napsaný a proto celkem chápu, když ho někdo ne zcela pochopí. I já ho musel přečíst víckrát, abych se chytil u vší symboliky a neměl pocit, že mi něco uteklo.
Každopádně na začátku napíšu, že poezii obecně tolik nemusím. Nejsem romantik. Ovšem Máj se mi rozhodně nečetl zle a Mácha by právem měl být řazen mezi největší české poetiky v historii. Má to i hlubší myšlenky, má to emoce, i děj. Je to napsáno poutavě. Za mě opravdu velice kvalitní dílo.
Harry Potter a princ dvojí krve
J. K. Rowling (p)
(SPOILER) V posledních třech dílech série se toho děje hodně (což se promítlo i do jejich délky) a člověk se rozhodně nenudí. Opět pokračuje trend vice a více depresivního kouzelnického světa a už od půlky knížky vám bude jasné, že na jejím konci ztratíme jednu z hlavních postav - jenom zatím nevíte kterou.
Všechny hlavní postavy jsou napsány opravdu dobře, ale jednu musím vypíchnout - Snapea. Ještě se mi nestalo, aby autor dokázal navodit takovou iluzi ohledně jedné postavy a donutil mě k tomu, abych ji na konci jednoho dílu z celé duše nenáviděl jenom proto, abych na konci toho dalšího úplně otočil a začal vnímat Snapea jako jednu z nejlepších postav celé série.
Skvěle napsané a celá kniha umně graduje napětí před poslední velkou bitvou...
Harry Potter a Fénixův řád
J. K. Rowling (p)
(SPOILER) Umbridgeová a je i po těch letech v podstatě ultimátní definicí záporáka, alespoň tedy v mých očích. Fénixův řád mám velice rád a řadím ho jako díl k těm úplně nejlepším - je to takové temnější a daleko ponuřejší, než předchozí díly. Už to není takový ten šťastný kouzelnický svět zalitý sluncem, jako tomu bylo povětšinu prvních tří dílů. Ale asi je to dobře. Pro vývoj děje to bylo potřeba.
Konec je opět smutný, ale je nutné si zvykat, protože umírání sympatických a klíčových postav bude na denním pořádku - kromě tedy nedotknutelného hlavního triumvirátu.
Celkově opět skvělá kniha a nemohu jinak, než dát plný počet.
Harry Potter a vězeň z Azkabanu
J. K. Rowling (p)
Dá se říct, že tohle je jediný díl, ve kterém nijak výrazněji nevystupuje Voldemort a nedostane se do svého klasického závěrečného "fightu" s Harrym - jinak se na konci každého dílu poměrně pravidelně potkávají (s výjimkou ještě Prince dvojí krve). Poznáváme nové, a pro celkový děj velice důležité, postavy - Siriuse a Lupina. Oba jsou napsáni velice dobře a doplňují už tak poměrně široký okruh postav, kterým se dají držet palce. Jinak si kniha udržuje celkový standard celé série a je opravdu skvělá.
Na cestě
Jack Kerouac
V této knize nejde ani tak o děj a ani o postavy, ale spíš o celkový dojem, který chtěl Kerouac vytvořit. Samotný děj totiž nijak zajímavý není a jde o nikdy nekončící pendlování několika mladých lidí napříč Státy, postavy kromě toho ani nejsou nijak sympatické a chovají se tak, že se s nimi nelze ztotožnit. Přesto dokázal Kerouac podat svědectví o celé generaci těchto trochu ztracených lidí a vytvořit atmosféru jisté volnosti promíchané se zmarem a ztracenými příležitostmi. Z každé stránky knihy to naprosto dýchá a ačkoliv text samotný je koncipovaný občas nelogicky, tak nějak se to do celého konceptu hodí a přidává to dílu na autentičnosti. Stojí za přečtení už jenom proto, že nám to pomůže pochopit kulturu, která je většině z nás úplně cizí.
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
Moje druhá kniha od Murakamiho a její kvalita byla rozhodně srovnatelná s Norským dřevem. Je tu daleko více mystiky, která je zasazena do veskrze reálného světa a to v kombinaci s hlubokými úvahami hlavních postav dělá z knihy jedinečný zážitek. Děj sám o sobě je napínavý a poskytuje více otázek než odpovědí, což ale v tomto případě rozhodně není na škodu - chytrý čtenář si domněnky vytvoří sám a možná ani sám Murakami neví, zda-li jsou to domněnky správné nebo ne.
PS: V záplavě sympatických postav jsem měl největší slabost pro pana (paní) Ošimu, se kterým bych moc rád vedl debatu o smyslu života nad šálkem kávy od Kafky Tamury. :)
Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
Extrémně smutný příběh o lásce - a je vlastně jedno, jak si tohle vyložíme. Je tu láska mezi mužem a ženou, láska kamarádská a svým způsobem i láska k vlasti. Celý děj se odehrává v hodně divokém období německé historie, kdy nic nebylo jisté, bujily extrémistické tendence a tím se rodilo i monstrum v podobě Třetí říše. Na této knize je krásně vidět, že společnost rozhodně měla důvody ke své radikalizaci a lépe tak pochopíme, proč se stalo to, co se nakonec stalo.
Důležitější je ale primární děj, kdy můžeme sledovat bezmeznou oddanost hlavního hrdiny ke své lásce a ještě větší oddanost jeho přátel k němu. A bohužel i smutný konec. Ale kniha to byla skutečně krásná, jedna z těch nejlepších, co jsem kdy četl.