ondra295 komentáře u knih
Taková příjemná vložka mezi hlavní dějovou linku - dozvídáme se tu více o ostatních postavách, trochu se opět rozšiřuje popis celého zdejšího světa a je to příjemné. Pointou tohoto dílu nebylo vyloženě někam posunout postavy nebo děj a proto jsem to od ní ani nečekal - když budeme toto vnímat, tak je to pohodový díl a příjemné čtení, které určitě má nějakou přidanou hodnotu.
Jsme na druhém konci světa (pravděpodobně v Japonsku), ale to je Willovi celkem jedno - i přes neznalosti místní kultury a způsobů boje opět všechny zachrání. Je to napsáno velice poutavě, bavilo mě to a je mi jasné, že to je knížka pro děti, která musí mít happy end. Motiv geniálního Willa, který přijde a všechny zachrání, už ale začíná být mírně ohraný. Trochu se mi nelíbilo, že když přišel Will, tak císař jako by ztratil všechno rozhodovací právo a přesunul se do pozice věrného Willova služebníka.
Ale ano, bylo to opět jiné, pěkně napsané a jako dítě jsem to hltal. Tato série z celkového pohledu má jenom drobné chyby, které ale nehrají moc velkou roli a na kvalitě jí nijak neubírají.
V této knize máme po většinu děje opravdu omezený počet postav, to ale vůbec nevadí, protože je to takové temnější, vypjatější a nepředvídatelnější. Flanagan tentokrát upustil od trochu šablonovitého děje a tím je kniha zase něčím jiná.
Jediným mým problémem jsou postavy genovesanů - ty jsou ale opravdu extrémně ploché, protože člověk vlastní není schopen pochopit, co je jejich konkrétní motivací. Jasně, utíkají před Haltem, který by je jinak zabil. To chápu. Ale zbytek jejich činů a hlavně jejich celkové chování - to mi zůstává trochu záhadou. Vzhledem k tomu, že to jsou záporáci, to ale tolik nevadí...
Přijde mi, že časově jsme se posunuli celkem o dost, ovšem postavy jsou stále stejné. To mi vadí hlavně u Willa, jehož charakterový posun je opravdu nulový. Snad i ten Horác, který mi dříve přišel "plochý", se nějak posunul. Ale Will je pořád stejný, Halt je pořád stejný a tím pádem i jejich dynamika je pořád stejná.
Jasně, jako dítě jsem to vůbec nevnímal a proto dávám opravdu kladné hodnocení - pro děti je to dokonalá knížka, která má i hlubší myšlenky, sympatické postavy a hlavně drží napříč celou sérií opravdu vysokou úroveň. A to u takto dlouhé série není jednoduché.
Na tomto dílu mám rád, že se dozvídáme více o Haltově minulosti. Opět tu máme drobnou změnu prostředí, respektive nacházíme se v takovém "flanaganovském" Irsku. Má to spád, zápletku a končí to otevřeně - opět velice poutavě napsáno.
Je to o něco slabší, než předchozí díl, ačkoliv to společně s ním tvoří samostatnou dějovou linku. Ve výsledku to končí tak, jak všichni čekáme - je tam několik náznaků dějového zvratu, ale nakonec se to nikdy nedotáhne do konce.
V tomto díle je snad až moc vaty okolo, protože od začátku všichni víme, k čemu to směřuje - obléhání hradu ale přijde až po hodně dlouhé době, kdy se dějí a řeší věci, které vlastně nejsou pro samotný děj nijak klíčové. Will a Horác nakonec vymyslí vážně chytrý plán, který musel i autorovi zabrat hodně práce, ale opět tu máme ten starý známý fakt - že prostě mají štěstí. Kdyby se jedna ze 100 věcí, které se mohly pokazit, pokazila - tak už další díly nemáme, protože Will i Horác by skončili pod drnem. Ale jasně, to se stát nemůže.
Tento díl jsem si užil snad ještě o něco víc, než ty předchozí. Opět tu máme drobnou změnu prostředí a jednu zásadní změnu - Will už je bez Halta a musí se tak rozhodovat zcela sám a ukázat, jestli na to má. Je to snad o něco méně předvídatelné, než minulé díly a je tu několik dějových zvratů, které bych nečekal. Kladně hodnotím Malcolma a dějovou linku kolem něj - a také rodící se vztah mezi Willem a Alyss. Jasně, je to taková nevinná a až nerealistická láska - v kontextu toho, že celá série má takový "středověký" nádech. Ovšem i tak jim to člověk přeje a věří jim to. Velice dobře napsáno!
Když jsem knihu četl jako dítě, opravdu jsem na ní nevnímal žádné chyby. Zpětně musím říct, že nějaké chyby má, ale stále je to velice kvalitní literatura - když budeme brát v potaz, že je primárně pro mladší generaci.
V této knize máme úplnou změnu prostředí i dějové linky, což není vyloženě na škodu, protože Arida je zajímavá. Občas se to trochu moc táhne a ke konci je tam těch šťastných náhod snad až moc - co mi ale vadí trochu víc, je to, že se postavy skoro vůbec nevyvíjí. U Halta to tak nějak chápu, ale Horác by se už trochu posunout mohl - přijde mi chvílemi až moc dětinský a bezelstný, což už by se v realitě ale pod tíhou událostí, které prožil, už muselo zákonitě trochu změnit.
Celkově to ale bylo velice zábavné, napínavé a postavy si zamilujete.
Tím, že tady konečně máme díl, kdy Halt a Erak stojí na jedné straně a spolupracují, je to ještě o něco zajímavější. Chemie těchto dvou postav se mi totiž velice líbí. Celkově je to zase o něco lepší, než minulý díl a mně osobně to moc bavilo - kdybych to ale četl jako dospělý, je mi jasné, že bych tam našel více či méně nedostatků. Zpětně mi přijde, že Temudžajové byli snad až moc hloupí, když se nechali Haltem několikrát jednoduše obelstít - ale faktem je, že Haltova (a později i Willova) genialita jsou takovým gró této série a bez tohoto "deus ex machina" by většina dílů pravděpodobně skončila velice zle.
Obecně asi o něco horší, než první dva díly. Willova dějová linka mi přišla až zbytečně moc natažená, ale chápu, že autor chtěl zdůraznit jeho neutěšenou situaci a navodit tak trochu depresivní atmosféru tohoto dílu. Haltova a Horácova dějová linka je sice o něco akčnější, ovšem postava galijského rytíře, u kterého jsou "vězněni", mi moc nesedla. Úplně totiž nechápu jeho motivaci a je až trochu směšné, jak nakonec nechá Halta, aby ho porazil.
Jinak ovšem musím pochválit celkovou postavu Eraka, který se mi velice líbil a napříč celou sérií ho hodnotím jako jednu z nejlépe napsaných postav. Celkově opět zábavné a kvalitní dílo, které ale laťku předešlých knih nepřekonalo...
Druhý díl se mi líbil snad ještě o něco více, než díl první. Je to takové více akční a konečně se tu objevují postavy, které se nakonec neukáží být černobílé (Erak a jeho parta). Jinak je to opravdu takový klasický souboj dobra proti zlu, kdy obě části jsou polarizované a tím pádem to chvílemi může působit trochu nereálně. Záporné postavy jsou prostě zlé čistě z toho důvodu, aby byly zlé.
Ale je jasné, že kniha je psána hlavně pro dětského čtenáře a když to budu hodnotit očima svého třináctiletého já, které knížku četlo, musím dát plný počet hvězd. Je to objektivně velice kvalitně napsaná kniha, která je čtivá a musím ji hodnotit jenom pozitivně.
Jedna z knižních sérií, na kterých jsem vyrůstal - a troufnu si tvrdit, že Hraničářův učeň se nakonec stal mou úplně nejoblíbenější knihou. Rozvaliny Gorlanu jsou z celkového pohledu série spíše podprůměrnou knihou, první díly ale málokdy bývají těmi nejsilnějšími. Příběh to buduje velice dobře, postavy tu začneme mít opravdu rádi a hlavně Halt je napsaný opravdu skvěle. Je to kniha, která je vhodná pro děti, ovšem to nijak nesnižuje její kvalitu - jsou tu i hlubší poselství, děj není vyloženě jednoduchý a použitý jazyk taktéž ne. Za mě velice kvalitní úvod do skvělé série.
Opět jeden z těch lepších dílů celé série - ten efekt poznávání nepoznaného tady hrál opravdu velkou roli a dával knize celkově velice dobrý náboj. Trochu nedůvěryhodně na mě působila až snad příliš rychlá proměna Edmunda, který v jednu chvíli své chování otočil o 180 stupňů - věřil bych jeho proměně, kdyby byla více postupná, takto to bylo opravdu až moc na sílu.
Jinak ale fajn čtení, Narnie se čte opravdu jednoduše a je to taková "oddechovka" - pokud tohle akceptujete, tak si čtení užijete a Plavba Jitřního poutníka je jednou z lepších knih této série.
Těžko se mi vysvětluje proč, ale tato kniha je mou vůbec neoblíbenější z celé série. Možná je to tím, že se dostáváme za hranice Narnie samotné a trochu více poznáváme okolní svět, ale četlo se mi to opravdu velice dobře. Samozřejmě, zase narážíme na to, že jako dospělý bych se k této knize asi již stavěl jinak, protože úrovní jazyka to z větší části není stavěno pro dospělé, ovšem kniha je to velice pěkná a jako dítěti mi z celé série v paměti utkvěla nejvíc.
Už to není tak šablonovité, jako předchozí dva díly a postavy mají větší hloubku (hlavně tedy motivaci k tomu, aby se chovaly tak, jak se chovají). Hlavní postava je sympatická, děj má relativně velký spád a hlavně dialogy mezi postavami už nejsou tak jednoduché, jako v minulých dílech. Celkově má tato kniha vyšší literární hodnotu, než její dva předchůdci a obecně potvrzuje trend, že Narnie se postupem času zlepšovala.
Musím se ztotožnit s tím, že Narnie je v porovnání s jinými knihami, které jsem četl v dětství (HP, Hraničářův učeň), napsaná velice jednoduše. Ten jazyk je opravdu používán tak, aby mu rozuměl každý, což možná úroveň trochu shazuje.
Když si odmyslím tohle, tak je to opravdu velice pěkná knížka pro děti - druhý díl je daleko lepší, než ten první a i když se postavy chovají opravdu hodně šablonovitě, dokážeme s nimi většinu času sympatizovat. Má to více náboje, děje a celkově se to čte daleko lépe, i když v dospělém věku bych na tom asi našel více much - to ale dělat nejdu, protože koneckonců, pro dospělé tyto knihy z většiny ani určené nejsou.
Narnii mám jako celek strašně rád a obecně ji vnímám jako velice kvalitní sérii, hlavně tedy pro mladší věkové skupiny, ale Čarodějův Synovec se mi tolik nelíbil. Objektivně je to asi nejslabší knížka z celé série a takový "mišmaš" bájí, Bible, fantasy a ještě čehosi dalšího mi úplně nesednul. Je to takové dost prvoplánové. Na druhou stranu se aspoň dozvídáme více o postavách, které budou důležité v dalších (a lepších) dílech. Jediné, co mohu výrazněji pochválit, je cesta Diggoryho na Pegasovi - tam se mi ten popis skutečně líbil.
(SPOILER) Tak tohle už byla úplně jiná úroveň. Jestliže se většina série dá s přimhouřenýma očima nazvat literaturou pro teen/děti, tak tohle rozhodně pro děti není.
Rowlingová posunula celou svou sérii na další úroveň, protože Relikvie smrti bych se nebál zařadit mezi literaturu opravdu vysokém úrovně i z hlediska lexikální vybavenosti a hlavně myšlenek, které obsahuje. Je to daleko více filosofické, je to opravdu temné a konečně poznáváme i odvrácené stránky osobností hlavních postav. A přesto jim nepřestáváme fandit, tak dobře jsou napsané.
Konec to má očekáváný, ale je to happy end vykoupený větším množstvím krve, než bych na začátku celé série čekal. Umírají sympatické postavy, rodiny se rozpadají, ničí se sny a celé to je chvílemi opravdu hodně surové, až si říkám, že to snad ani nemůže být stejná série jako Kámen mudrců, kde na dlouhou největším nebezpečím byl směšný trol ze záchodků.
Skvěle napsané, dechberoucí a opravdu dokonalé zakončení série.
(SPOILER) V posledních třech dílech série se toho děje hodně (což se promítlo i do jejich délky) a člověk se rozhodně nenudí. Opět pokračuje trend vice a více depresivního kouzelnického světa a už od půlky knížky vám bude jasné, že na jejím konci ztratíme jednu z hlavních postav - jenom zatím nevíte kterou.
Všechny hlavní postavy jsou napsány opravdu dobře, ale jednu musím vypíchnout - Snapea. Ještě se mi nestalo, aby autor dokázal navodit takovou iluzi ohledně jedné postavy a donutil mě k tomu, abych ji na konci jednoho dílu z celé duše nenáviděl jenom proto, abych na konci toho dalšího úplně otočil a začal vnímat Snapea jako jednu z nejlepších postav celé série.
Skvěle napsané a celá kniha umně graduje napětí před poslední velkou bitvou...
(SPOILER) Umbridgeová a je i po těch letech v podstatě ultimátní definicí záporáka, alespoň tedy v mých očích. Fénixův řád mám velice rád a řadím ho jako díl k těm úplně nejlepším - je to takové temnější a daleko ponuřejší, než předchozí díly. Už to není takový ten šťastný kouzelnický svět zalitý sluncem, jako tomu bylo povětšinu prvních tří dílů. Ale asi je to dobře. Pro vývoj děje to bylo potřeba.
Konec je opět smutný, ale je nutné si zvykat, protože umírání sympatických a klíčových postav bude na denním pořádku - kromě tedy nedotknutelného hlavního triumvirátu.
Celkově opět skvělá kniha a nemohu jinak, než dát plný počet.
(SPOILER) Neumím se rozhodnout, který díl je vlastně mým nejoblíbenějším, ale Ohnivý pohár je jeden ze tří adeptů (společně s Fénixovým řádem a Relikviemi smrti). Tím, že se většina děje točí kolem turnaje, je to opět jiné, zajímavé a dává to prostor opravdu mnoha dějovým odbočkám, které ale rozhodně mají na celou knihu pozitivní efekt.
Zatím jako jediná kniha z celé série přináší na konci i určitou trpkou pachuť ze ztráty jedné z postav - Cedric sice nebyl jednou z hlavních postav, ale Rowlingová jeho zabitím tak nějak předznamenala, že další díly se ponesou v daleko temnějším duchu.
I v tomto ohledu tvoří tento díl takový předěl - mezi první půlkou Harryho Pottera, která byla více dětská a neškodná a tou druhou, která je temná a pravidelně tam umírají více i méně důležité postavy. Harry dospěl a my musíme s ním.