Ondra519 komentáře u knih

(SPOILER) Po přečtení prvních pár řádků až stránek jsem si tipnul, jak příběh dopadne. Uhodl jsem. A ne kvůli tomu, že bych měl tak dobrý odhad, ale kvůli tomu, že je z knihy patrné, komu autorka fandí. Příběh je pojatý jako zápas dobra - obětavé matky, stranu zla zastupuje sobecký otec. Ten je zřejmě vykreslený jako typický představitel současného mužského světa. Neví, kde má syn uložené odrážedlo, neví, jaké oblečení mu má obléknout, na hřišti ho nechá počůrat a na noc mu dá dudlíka, který syn už mít nemá. No, prostě ťulpas. Síla dobra naštěstí vše zvládá a vyvažuje narušenou polohu vesmíru. Přichází velká bitva mezi dobrem a zlem a dobro naštěstí vyhrává. Zatímco strana dobra také sešla na scestí, ale naštěstí jen na chvíli a uvědomila si svoji chybu, je očištěna. Partner sice o nevěře nevěděl (opět jeho chyba, měl si toho všimnout a stejně za to mohl on), ale síla dobra se obětovala pro rodinu a svého milence nechala - dostalo se ji odpuštění. Anebo ne? V knize se o tom moc nepíše, je možné, že s kolegou chtěla zůstat, ale on nechal ji? Detaily moc neznáme, ty si nechá autorka na pochybení strany zla a jsou pikantní. Manželovu nevěru manželka odhalí, takže on neměl možnost ji tajit. Nedostal druhou šanci, jako ona. Na pokání je už pozdě. Vše samozřejmě směřuje k očekávanému konci, partner si uvědomuje svoje selhání a životní chybu. V knize jsou muži popisování skutečně takový, jací nyní jsou. Strana zla se stará hlavně sama o sebe, děti ho nezajímají a pak s ním nemá logicky navázaný žádný vztah. Rodinné výlety a dovolené se plánují hlavně s tím záměrem, aby si otec zaplaval, zalyžoval případně se projel na kole. Největším požitkem knihy je jeho uvědomění v situaci, když si vylévá srdce svoji milence, že mu jeho manželka nerozumí, ale že v jeho případě je to skutečně pravda! Rozpad každého manželství je smutný příběh, tento je ale vykreslen tak, jak to má zřejmě být.

4 16.12.2023

Lehká oddechovka, více se od knihy čekat nedá. Nejsem zastáncem dvou až tří stránkových kapitol, spíše to připomíná seriál, ale jinak se kniha četla příjemně. Až na to, že se dost vlekla. Děj knihy bych odhadoval pro náctileté publikum, nemohu si pomoci, ale byla to slabota. Pár řádků o knize jsem sepsal, tím to pro mě končí. Nedoporučuji, byť jde o moje oblíbené téma, nuda...

28.06.2021

Oblíbené téma, zajímavý koncept, svižné tempo. Takto bych shrnul první díl série – Případ Pegasus , ve které je hlavním hrdinou právník - Lang Reilly. V knize se střídají historické roviny se současností – vše pak tvoří umně poskládaný celek. Templáři, církev, největší tajemství v dějinách. Autor čtenářům namíchal chutný koktejl Martini s vodkou – protřepat, nemíchat - stříknutý Indiana Jonesem. Já sám osobně si toto pití doplňuji plátkem citrónu a pomerančovou šťávou. Právníka doprovází samozřejmě atraktivní žena, jak také jinak. Trojici hlavních postav pak doplňuje jeho přítel/rádce, který představuje protipól jeho dobrodružné povahy. Přesto, že mají naprosto odlišné pojetí života, celkem lehce spolu konverzují v latině a rozjímají nad filosofickými tématy. Kniha se čte dobře, je prošpikovaná odkazy na historická fakta. Je cítit, že se autor při psaní dobře bavil. Doporučuji sérii otevřít.

3 04.12.2020

Hlavní hrdina - bývalý policista, který si nyní vydělává na chleba jako soukromé očko, nebo poradce, je v krimi literatuře celkem běžná záležitost. Možná jich je dokonce více, než samotných policajtů. Každopádně je toto moje oblíbené schéma. Těmto hrdinům většinou nechybí kladné charakterové vlastnosti. Nejsou jim cizí pojmz jako spravedlnost a morálka. I když konkrétně Lars je v tomto za hranou (pražský Phil Marlowe to nebude). A třešničkou na dortu je vypravování příběhu z pozice hlavního hrdiny. Toto považuji v literatuře za královskou disciplínu. Čtenář se tak dozví všechno přesně stejně jako hlavní hrdina. Popis postav této knihy se pak nevyhnul obecným klišé. Využívá až moc zažité šablony. Bohatý podnikatel má samozřejmě prošedivělé vlasy, plnější postavu a výraz pana Burnse ze Simpsonů. Proč ho nevykreslit trochu jinak? Samotný příběh pak také nepřinesl nic moc objevného. Na to, že je Lars bývalý policista a nyní úspěšný čmuchal, nebere jednu možnou linku řešení vůbec v potaz. Samozřejmě ji autor před čtenářem záměrně schovává. Ale tady bych se nebál být více odvážný a nabídnul bych čtenářům i tuto možnost. Je totiž natolik zřejmá, až je to podezřelé. Samotný závěr (nepatrně mně připomíná myšlenku z filmu Loď duchů) mně úplně neoslovil. Dokázal bych si představit originálnější zakončení. Shrnuto, sečteno, podtrženo - zajímavý počin, který ovšem občas sklouzne do průměru a možná ještě trochu níže. Plusové body míří za Metallicou a hodinkami Luminox. Dám si i druhý díl.

2 10.11.2020

Pár čísel na úvod. Celkem 563 stránek včetně epilogu. Váha 2 a půl kila. Čili je to pěkná bichle.
Kniha odkazuje na původní příběhy Sherlocka Holmese. Vzhledem k tomu, že mám Doyla celkem načteného, tak jsem je přivítal. Pokud někdo nicméně Holmese hodnotí pouze na základě dvou filmů s Robertem Downey Jr., bude trochu mimo. Možná trochu více (mimochodem na příští rok se chystá třetí díl).
Odkazy upozorňují na očividné nesmysly, nelogické nedorazy v jednotlivých původních příbězích. Co přesně k tomu autora vedlo, si nejsem jistý. Chtěl autor vymezit rozdíl mezi literární postavou a existencí opravdového hrdiny? Sherlock tyto rozpory vysvětluje, posouvá je vstříc realitě. Musím uznat, že celková myšlenka je originální. Celou knihu chápu jako oslavu Sherlocka Holmese, jeho typické prvky jsou zřetelně vidět. Pro tentokrát nemá Sherlock k ruce svého Watsona, autor mu sehnal jiného (světoznámého spisovatele).
První část knihy je celkem nudná a na rovinu, moc jsem ji nepochopil. Poté se příběh slibně rozjíždí. Zažijeme krvavou rvačku o život, na Sherlocka hodně netradiční. V tuto chvíli je asi nejvíce snaha o to, ukázat velkého detektiva realističtějšího, více ho přiblížit drsnému boji o přežití s podvratným živlem.
V knize jsou pasáže plné humoru, musím říci, že jsou hodně povedené. V příběhu se tu na kratší, tu na delší dobu objevují historicky známé postavy. Ať už jsou to politici, nebo spisovatelé. Delší pasáž je věnována třeba Marku Twainovi (a to jsem jistě řadu dalších přehlédl, nebo nepoznal). Mně z toho plyne, že autor hodně čte. V jedné větě se mihne i Hercule Poirot, co by začínající nadějný belgický policista (takto detektiv skutečně svoji kariéru detektiva začínal - samozřejmě v díle Aghaty Christie). Belgického detektiva použiji jako oslí můstek pro zápletku. Čekal jsem více. Překvapivého odhalení na konci knihy se čtenář dočká, ale je tak trochu očekávané. S tímto si mohl autor trochu více vyhrát.
Kniha se čte dobře, je celkově umně poskládaná. Nicméně je třeba konstatovat, že literárně odpovídá stylu Conana Doyla (nebo Watsona, jak z knihy vyplývá). Nereflektuje současný styl - snahu o kratší věty a rychlejší spád. Pokud jsou v knize dialogy, tak jsou košaté, rozvité souvětí plné vzletných přirovnání. No, aby také ne, když se spolu baví spisovatelé.

Celkově povedený kousek.

3 06.11.2020

Opravdu drsná kriminálka. Koncept, kdy se autor rozhodne vystřílet celý policejní sbor, je originální, nemohu říci, že ne. Pokud byste si na začátku udělali seznam všech postav, na konci knihy by na papíře byl jen dlouhý, přeškrtaný žebřík. Moc jich opravdu nezbylo. Zápletka knihy je dost jednoduchá. V podstatě žádná není. Kniha je zároveň vtipná. Jen bych přivítal, aby za každým vtipem zazněl umělý sitcomový smích. Potřeboval bych vědět, kdy to autor myslí vážně a kdy jde o nadsázku. Trochu ho podezírám z toho, že to vážně myslí jen v několika pasážích. Některé vtipy nejsou moc povedené, třeba výzva: Zmizte odtud! a reakce: Mám se teleportovat? Ale kdo nic nedělá, nic nezkazí. Co jsem v knize zaznamenal, je určitý americký patos. Něco, co brnká na americkou hrdost. To u nás moc neznáme. Žena se v nemocnici dozví, že přišla nejenom o oko, ale i o syna. Ale stejně procedí mezi zuby, nandej jim to i za mě! Krev z papíru jen stříká, vzhledem k tomu, že je autor i režisér, musí mít velkou představivost. Pokud jsem zaznamenal správně, film dle knihy ještě nevznikl. Údajně měl hrát hlavního hrdinu Leonardo DiCaprio. A to je trochu zvláštní, protože policajt je Afroameričan...Nicméně Zahlerův film z roku 2018 - Na špatné straně, může, alespoň minimálně, z tohoto příběhu vycházet.

3 19.10.2020

U některých trilogií se řeknete, že je škoda, že už končí. A u některých ne. To si třeba řeknete, že trilogie měla skončit prvním dílem. Skála byla výborný, úplně bych knihu tedy nehodnotil jako detektivku, ale četlo se to dobře. V druhém díle jsem zachytil snahu za každou cenu vyšperkovat konec a spíše jsem se nudil. A třetí díl byl nejhorší. Všechno završil teatrální závěr. Nepovedené.

2 06.10.2020

Tak tady je ještě vše v pořádku! Na začátku knihy jsem se na chvíli, ale opravdu jen malou chvíli, rozmýšlel, zda si mám agenta představovat jako Seana Conneryho, nebo jako Daniela Craiga. Starý dobrý agent 007 s povolením zabíjet, jak má být. V knize najdete postupně vše, co se dá od ní očekávat. Jako bych si připravil seznam věcí, které si mám vzít s sebou na hory a postupně jsem si všechny položky odškrtal jako vyřízené. Iana Fleminga jsem četl naposledy snad před dvaceti lety, ale rozdíl moc poznat není. Zápletka i postavy jsou srozumitelné, není to výbuch invence, ale já to ani po autorovi nežádám. Jsem rád, že jsem to pochopil. To se u nových bondovek říci nedá. Mám takové neblahé tušení, že např. u Quantum of Solace tomu příběhu nerozuměli ani sami scénáristi. Jediné, co bych snad vytkl, byla větší absence britského, suchého, prašného humoru. Jedno je jisté. Pokud bych chytil zlatou rybku, tak moje první přání bude, mít hlášky jako James Bond. Každopádně knihu doporučuji. A teď už nechám moji ruku magnetku přitahovat další zajímavý román.

1 29.04.2020

Novinář ať píše články, knihy ať píší spisovatelé. Kdybych si měl vybrat, do jaké kategorie nebo žánru knihu zařadit, tak bych si nevybral. Je to podivná splácanina, která snad ani nedrží pohromadě, doporučuji nenechávat u okna, jinak Vám ji rozfouká vítr. Označení stránek a kapitol je zbytečné. Můžete to číst od konce, pak by to možná bylo i zajímavější. Celkově jsem zklamán z pojetí jinak rozhodně zajímavého příběhu, který si stojí za to přečíst. Ale jako přílohu v podobě víkendového čtení, rozhodně ne, jako takto pojatou knihu.

28.04.2020

Za poslední dobu jedna z lepších detektivek, co jsem četl. Ale nejde o pochvalu. Opět další příběh z řady nahánění masového vraha speciálním týmem policistů, jako by se autoři snad báli napsat knihu jen s jednou mrtvolou. Aby se snad čtenář necítil okraden, za tři stovky jen jedna mrtvola? V knize se střídají pasáže z reálného vyšetřování a příběhu, který je popisován ve formě deníku. Ten patří rozhodně k tomu lepšímu v knize. Situace, která je jasná každému (uvažujícímu?) od 15.strany je s velkou slávou odkryta cca ve 3/4 knihy. Pokud by se autor k této variantě odvážně přiznal, bylo by to možná zajímavější. Takto to působí hodně naivně. Během čtení příběhu máte pořád nutkavý pocit křičet: haló, je tady ještě jedna možnost! Ale nikdo Vás neslyší. Kniha je také neskutečně nafouklá (objemově). Některé části jsem přeskakoval po stránkách. Nuda. Možná jsem přišel o něco podstatného. Spíše ne. Autor se snaží několika zvraty čtenáře překvapit, neberu mu to za zlé, je to koneckonců jeho práce, ale má se v čem zlepšovat. Co jsem třeba nepochopil vůbec (moje chyba?), proč jsou opakovaně na několika stránkách knihy napsány jména obětí a úkoly (zřejmě opis z tabule), co má kdo udělat? To někdo po třetí ještě čte? Abych jen nekritizoval, tak raději končím svoji recenzi. A závěr knihy? Na šampaňské to není.

Na první pohled se zdá, že zasazení příběhu pátrání po masovém vrahu do doby končícího protektorátu je originální látka, autor v praxi ale ukázal, že se to moc nepovedlo. Čtenář pak neví, jestli se jedná o detektivku, milostný román nebo historickou reportáž. Předložený koncept byl spíše na škodu, méně bývá někdy více. Problém jsem měl uvěřit, že hlavní postavy románu mohou být skutečné. V podstatě ani jedné jsem to nevěřil. Naivní český policista byl až moc naivní, německy SS man pak dochází k prozření zbytečnosti celé války, nebylo to ale spíše zbožné přání autora, než samotná realita? Není ani celkem jasné,
proč šéf kriminálky sází právě na hlavního hrdinu? Ale asi nejhorší je vláčnost a zdlouhavost popisů. Kniha mohla být klidně o polovinu kratší, vůbec nic by se nestalo. Kdyby hlavní padouch nevyvraždil všechny podstatné postavy románu, hledali by ho zřejmě ještě umírnění komunisti v čele s Dubčekem.

12.01.2020

Na stylu psaní je poznat, že autor není spisovatel, ale novinář a je celkem sympatické, že se to ani nesnaží předstírat. U knih tohoto typu to tak má být a je to v pořádku. Na druhou snahu je to někdy na škodu, kniha vypadá jako složená z více textů a nepůsobí dojmem celistvosti. Nejvíce to působí v případech, kdy je čtenář asi po čtvrté upozorněn na ten samý fakt, ale pokaždé to autor přináší jako novou informaci. Jinak kniha samotná má velice dobrý nástup, nudnou prostřední část a celkem ucházející závěr. Nutno podotknout, že jde pouze o shrnutí známých faktů, kromě několika výjimek. Řemeslně zvládnutá žurnalistická reportáž.

3 12.01.2020

Moje první zkušenost s autorem a musím říci, že jsem celkem zklamaný. Cítím z textu snahu o originalitu za každou cenu, upozorňování čtenáře na důležité postavy a celkově příběh celkem triviální, bez nápadu. Očekávané (ale snad už od třetiny knihy) dramatické finále se pak mění ve frašku, kdy jsem se smál společně s hlavní hrdinkou, kdy duo hlavních zlosynů připomínalo vesnické amatérské herce při zkoušce Našich furiantů. Každopádně dám autorovi ještě jednu šanci a zkusím něco z jeho rannějších kousků, tam mu třeba ještě nešlo tolik o peníze.

10 12.01.2020