orinka3 komentáře u knih
Nějak nechápu, proč "spisovatelka", která pochází ze Slovenska a žije o kousek dál, situuje svá díla do vzdálenějších zemí? Jestli to pak má být zajímavější....nevím. No, ale zato dobře vím, že jestli má kniha zaujmout, neměla by být tak pitomoučká a prvoplánová. Lituji, stačilo pár kapitol, a končím. To se vážně nedá číst a snad jen nedospělým dívenkám stačí to, co se hemží na papíře.
Dočetla jsem docela podivnou knihu. Začnu pochvalou. Do těch končin se člověk málokdy podívá. Takže každá kniha, která o nich pojednává, se počítá. Potvrzuje se v ní to, co člověk tuší. Že to není krajina přívětivá k lidem, kteří nestojí na nejvyšším stupni královského piedestalu. A k příběhu samotnému: začíná drsně, poněkud záhadně. Až později se čtenáři rozvržení rolí ujasní. Vyšetřovatel, novinář, oběť, pachatel. Co se mi vážně nelíbilo? Postava Lovce. Zbytečné opakující se popisy kruťáren, schválně laděných do tajemství. Konec knihy je nepovedený, jakoby to chtěl mít autor co nejrychleji za sebou.
V hlavní roli konspirace. Četlo se mi to dobře, ale dobře mi nedělaly ty dějové poskoky sem a zase tam. Protože mi docela vadí vědět, co se stalo - a pak se zas vracet před tu událost. Nu, dejme tomu.... Nějak ale nemůžu strávit motiv. Tohle by snad nikdo neudělal, opravdu neuvěřím. Trošku moc vymyšlené, neúměrně natahované a překombinované.
Knížka, která ve své době nechyběla v žádné knihovně. Kdo se dokáže prokousat nářečím, ten se určitě pobaví.
Hodnotím stejně, jako první díl. Po přečtení si kladu otázku: jak je možné, že zanikla tak výborně organizovaná říše?
Prosím, už dost! Tak, jako my si představujeme venkovany a šlechtu v Transylvánských Alpách (např.), tak si zřejmě americká autorka představuje plémě Čechů za dávných dob. Budiž, ale postavit román na tom, že má nějaká dívka zvaná Myška nadpřirozené schopnosti, se kterými bojuje, a motat to do našich dějin, je pramálo. Nevím, komu je četba určená, možná snad okouzlí dospívající mládež. To nejsem, tak se mi to opravdu vůbec nelíbí. Ba, asi je to blbost cucaná z prstu.
Mám tentýž názor, co čtenářka pode mnou. Sice jsem si říkala, že jeden výborný Parfém od Süskinda by mi stačil, ale neodolala jsem. No jo, měla jsem odolat, měla. Je to takové roztahané popisné psaní. Kdyby doma nebylo na čtení nic lepšího, asi bych to nějak přetrpěla. Naštěstí mám knih opravdu zásobu. A tuhle jalovost s radostí hned zítra vrátím do knihovny na pobočce.
Pro mě zklamání. Když se to jmenuje Philomena, mělo by to o ní být. Jenomže místo toho čtu o všem kolem ní, ale ona se tam vyskytuje dost málo. Opravdu jsem čekala něco jiného a číst úřední korespondenci, na to jsem si nikdy nepotrpěla.
Cesta za společenským vzestupem aneb Jak Piet k štěstí přišel.....zábavné čtení o mladíkovi, který všechno podřídil tomu, aby se vymanil z chudoby. Má k tomu veškeré předpoklady: výbornou výchovu od své matky, vzdělání a především fyzické přednosti. Není divu, že zvítězí mezi uchazeči o vychovatele pro problematického syna největšího boháče Amsterdamu. A teď možná malinko poodhalím děj.... Okouzlí všechny, vetře se do přízně zanedbávané manželky a má vyhráno. Pán domu netuší, koho do svých služeb přijal. Jenže to není až tak jednoznačné. Piet se opravdu velice snaží a svůj plat si zasluhuje. Chlapec je totiž zřejmě autista a tenkrát byla léčba spíš nulová. Jediný Piet k němu najde cestu. Piet se poměrně ziskuchtivě seznamuje i se služebnictvem, získává cenné informace. Manželce se není co divit, když je jí k dispozici tak ochotný fešák. Její muž se výměnou za narození syna odsoudil k celibátu, aniž by se ohlížel na její potřeby. Život v přepychu má i stinné stránky. No a když se Piet s rodinou rozloučí a jede hledat štěstí jinde, málem ho na lodi opustilo. Ovšem on se nevzdává a bere jakoukoliv příležitost. I když už má hodně namále, zase se najde pomocná ruka. Konec je jako třešnička na pohádkovém dortu. Dobře čtivý a chytrý příběh na známé téma. Pravda, velikosti Stendhalova románu nedosahuje, ale i tak je to dobré.
Řadím se k těm, které to vůbec nebavilo. Někdy se člověk prostě sekne a vezme knížku, kterou měl nechat v regále.
Tak nějak nevím. Co jsem to vlastně četla? Scénář ke společenskokritickému filmu? K čemu je taková knížka dnes dobrá? Jakoby si autor s někým vyřizoval účty. Posměšný tón, jeden charakter horší než druhý, tohle je snad jakási parodie na někdejší skutečnost. Já netvrdím, že to takhle nikdy nemohlo být, ale v tolik koncentrované formě se to opravdu těžko věří. Jednu hvězdičku nechám na snadné čtení. I když, za tu fůru chyb, bych ani tu neměla nechávat, gramatická hrůza. Ještěže jsem si tu knížku přinesla z knihovny a nezůstane mi doma.
Taková slátanina určená puberťákům. Jestli pobaví aspoň je? Rádoby sci fi, nuda, nic moc se neděje, pořád se vzpomíná, ach jo. Pro velmi nenáročné čtenáře, když není co lepšího po ruce. Když si vzpomenu na Bídné roky, Konec civilizace...dnes už asi píše každý.
Těšila jsem se, podle anotace to mohlo být zajímavé. Jenže jsem místo toho četla sladký příběh o velikém malířském trápení mladé umělkyně v Paříži a její lásce k synáčkovi továrníčka. Jinak tam nic moc nebylo - papá, mamá, opulentní večírky (s umně zakomponovanými slavnými jmény, patrně pro zvýšení efektu), drahé róby, fůra peněz a pro mě dost nepochopitelné "starosti".
Jaksi pořád dokolečka to samé. Snažila jsem se prokousat dál, jestli to konečně chytne trochu jiný směr, ale nedočkala jsem se a ztratila jsem trpělivost. Jestli to má být kritika režimu, asi to v Číně plní funkci, jenže mně jako českou čtenářku to až tak neohromilo.
To je opravdu zajímavá kniha. Když jsem se podívala na začátek, zdálo se mi to jaksi divné. Nevěřila jsem, že se začtu, protože styl byl hodně odlišný od běžné četby. Aspoň se mi to tedy zdálo. Taky jsem si uvědomila, že italského autora čtu po dlouhých letech - Moravia, Passollini...takže jsem se nakonec ponořila do tajemného příběhu, kde nic nebylo vyloučeno. Lidská psychika je křehká a těžko se pak rozlišuje fantazie od skutečnosti. Takže jsem to dočetla, jsem moc ráda, že mi tahle knížka neunikla a určitě ve mně nějakou stopu nechá. Prostředí, temná historie, pravěký netvor....
Příjemné a nenáročné čtení kamkoliv na cesty, do čekárny. Jinak velmi průhledný děj, místy až naivní, říznutý Ostrovem doktora Moreaua. A ten konec, ten tomu dal vážně korunu.
Nerozumím tomu, proč se v knize Kateřina Stradová jmenuje jinak? Detektiv, dá-li se tomu tak říkat, je opravdu mimořádně neschopný. Rudolfínská Praha se mi v podání autora docela líbila. Asi mám smůlu v tom, že když čtu o Rudolfovi II., vybaví se mi Werich, když o hraběnce Stradové, vidím Marii Vášovou, a to radši nemluvit o komořím Langovi. Jako detektivka knížka nestojí za nic. Možná v jiných zemích, kde tolik neznají naši historii, ji můžou vzít na milost. Ale tady je to vcelku propadák. Ženské postavy, především hraběnku Stradovou, a jejich podivnou sexuchtivost, radši nechám bez komentáře. Hvězdičky ponechám za čtivost a tu zamlženou rudolfínskou atmosféru.
Souhlasím s Dominou. Knížka není moc dobrá, spíš jalová.