osalamon komentáře u knih

Už jsou to dva dny, co jsem knihu dočetl. A stále ještě v sobě nedokáži zpracovat všechny ty protichůdné emoce z toho, že je konec. Zatím to vypadá tak, že _pro mě_ osobně je to nejlepší kniha beletristického (fictional) charakteru, která kdy byla napsána. Nečekám, že to bude nejlepší kniha, která kdy byla napsána, _univerzálně_. Ale to je mi vcelku jedno, to první je stejně (pro mě) důležitější. Byl to šílený týden strávený s Nealem Stephensonem. Chodit spát ve tři ráno, dokud jsem fyzicky neodpadl (Mentálně bych klidně pokračoval!), v mrákotách _přetrpět_ pracovní dobu (Strávit 8 hodin bez fráta Erasma a jeho přátel? Nepředstavitelné!) a pak ve stavu naprosté pohlcenosti číst a číst a číst... Na pasáže s dialogy (o délce i více než 10 stránek) nad různými filozofickými a vědeckými tématy jsem se těšil více než jako se malé dítě těší na Vánoce. Zažíval jsem díky nim naprostou (intelektuální) fascinaci, intenzivní pocit radosti, napětí tak ohromné, že film ani žádné jiné médium něco takového nemá šanci zprostředkovat. Takový až trans jsem v životě zažil snad možná někdy před 15 lety při čtení 1984, na nic srovnatelného si nepamatuji. Dokonce zvažuji revizi svého názoru na platónský realismus. Ač odjakživa přesvědčený "prokánec", budu si nyní muset některé moderní argumentace nastudovat důkladněji. Inspiraci je kde brát: https://www.nealstephenson.com/acknowledgments.html

11 30.06.2018

Překvapilo mne, jak "snadná" či "lehká" četba může Kunderův nejznámější román být. Před Nesnesitelnou lehkostí jsem totiž přečetl jeho jiné, poněkud intelektuálně náročnější, kusy. Zkrátka, "obyčejný" příběh o vztazích, který se "náhodou" odehrává v dosti ponuré historii tady tohoto našeho malého jazykového společenství:-) Ale kdo chce a ví, tak si mezi řádky spolehlivě najde spoustu "intelektuálna" k uvažování. Čili pro mne osobně Kundera splnil vše, co od něj očekávám, na jedničku.

A jelikož nejsem pamětník, popisy reálií mi do paměti dodaly spoustu důležitého a zajímavého, o kterém bych se bez přečtení vůbec nedozvěděl. To znamená, že za jedna s hvězdičkou! :-)

4 14.10.2022

Imho jeden z nejlepších Kunderů.

2 29.01.2021

Nadmíru zábavná kniha z neskutečně fascinujícího prostředí. Drive četby bych ale spíše přirovnal ke speedu (o kterém v knížce oproti filmu snad ani nebyla zmínka): žádná unylost a euforická oblblost jako na heráku:-D Stáří děje, v němž se všechny ty milé historky odehrávají, na kouzlu Trainspottingu vůbec neubraly - alespon pro mne. Těžko říct, zda je to dáno osobním biasem - tím, že jsem si svá divoká léta odžil v značné části devadesátek - anebo něčím uplně jiným. Například nestárnoucí kvalitou knihy... že by...?

Velká škoda je jen to, že člověk se častěji k zfilmovaným "verzím" dobré literatury dostane dříve než k původním psaným podobám:-(

1 14.10.2022

Takový - řekl bych (ať už to znamená cokoliv) - "postmoderní" pelmel všeho možného. Namícháno z co možná nejmenších (rozuměj "téměř by se vlezlo do tweetu") a nejroztodivnějších (rozuměj "heterogenita, nebo smrt") ingrediencí (rozuměj "mikropovídek"). Opováží-li se mít text více než dvě normostrany, automaticky patří do koše... Je literárně možné napsat 20+ povídek, jejichž postavy, děj, doba, témata, myšlenky, etc, etc, nemají VŮBEC nic společného? Ano, je: E. Keret.
Vždyť i to, že se snad všechny odehrávají někde na či poblíž území dnešního Izraele, je fakt zcela kontingentní. Stejně dobře by se vše mohlo odehrávat v Paříži nebo Melbourne.
Jenže co z toho...? Ne že by to bylo vyloženě špatné. Ne že by se autorovi dalo upřít kreativní potenciál. Ne že byste ohodnotili každou jednotlivou povídku jak po formální, tak po obsahové stránce známkou nedostatečně...
Jenže právě v tom tkví pro čtenáře s nároky, jako mám já, problém: toto je vesměs všechno, nic jiného ("hlubšího/s přesahem", "formálně propracovanějšího", "obsahově nápaditějšího", "intelektuálně obohacujícího", "žánrově šokujícího", [whatever], ...) z Kereta vydolovat nejde. A to je pro mě bohužel strašně málo.

1 03.09.2018