Osice komentáře u knih

Vlastníme vyřazenou z knihovny… Velké překvapení. Bavila jsem se od začátku do konce. Když jsem dočetla poslední větu, tak dcera (téměř 4 roky) řekla: „Čti dál.“ Výstižněji snad nemohla vyjádřit, že se jí knížka také líbí:-) … Kočka Linda, největší malé zvíře, je svérázná, prostořeká, prostě svá… Krásně zapadá do bláznivé rodiny s pořádkumilovným tatínkem, s maminkou, jejíž motto zní „život je pohyb“ a dvěma dětmi Aničkou a Míšou.

„Tatínek pravil: „Hm.“
A hodlal usednout do svého televizního křesla. Nedosedl, předešla ho Linda. Ráda se v pohodlí dívala na Večerníček.
Maminka ohleduplně poslala Míšu do předsíně pro stoličku na obouvání. Tatínek přece nemusí u Večerníčku stát.
Tatínek sledoval program nadobyčej soustředěně. Zapomněl se smát, i když v televizi rostl Maxipes Fík jako z vody.“ (s. 7)

Originální, milý, bláznivý, netradiční příběh o kočce s modrýma očima a tygřími proužky. Text doprovází úžasné ilustrace L. Spálené… Divím se, že se nachází v modrých číslech.

37 21.03.2020

„Přece nebudeš dělat takovou hloupost, aby ses nám sám jediný zkoušel postavit,“ promluvil znovu velitel, v hlase lehké pobavení.
„Už to tak bude,“ potvrdil jsem, „jsem prostě Hloupej.“

Holýma rukama představuje další krátkou epizodu, v níž se nám představuje Bakly v plné síle a nasazení. Potěšilo mě, že se na scéně objevil starý známý lord Varatchi a také pan Lasička. Celkový příběh začíná pomaličku nabývat jasnějších kontur… V tomto díle mne nejvíc osobně zaujalo, jak M. Žamboch vylíčil sílu a houževnatost, kterou je schopna matka projevit, když jde o bezpečí jejích dětí. A opět si kladu otázku: Byla bych toho také schopná?

Můžete se těšit na čaroděje v akci, typický suchý humor a opravdu hooodně se tu bojuje. Při čtení jsem se přistihla, že si představuji popisované momenty z boje. Asi si dám od Baklyho na chviličku pauzu, ale rozhodně ne dlouhou:-D

„Nelitoval jsem je, ale přišlo mi zbytečné je zabíjet. Možná jsem měkl. Možná, každý má své chyby.“

„Pochybovat?“ pokrčil jsem rameny. „K tomu je nutné přemýšlet, a to já nedělám.“

37 09.03.2020

„Jenomže ne vždy budou rozkazy souhlasit s tím, co se ti líbí. Pak se budeš muset zachovat podle nich.“

Můj v pořadí třetí Bakly. Škoda, že je příběh opět tak kraťoučký (128 s.) a není rozveden více do románové podoby. V tomto díle je postava Baklyho upozaděna, prim hraje Zuzana. Ocitáme se ve vojenském prostředí, kde na sebe naráží osobní přesvědčení a rozkazy. Dilema, před které jsou postaveni vojáci, je nezáviděníhodné. Osobně mám problém podřídit se autoritě, proto mne tento díl hodně oslovil…

Čtu popořadě a vypisuji skoro všechny postavy, jinak bych se v množství jmen brzy ztratila:-) Žambochův styl je pro mne neobvyklý. Jednotlivé díly na sebe prakticky nenavazují, i když je zřejmé, že příběh někam směřuje. Čert možná ví kam, ale já ne:-) Nemůžu si pomoct, Bakly a jeho svět mně učaroval. Nedá mi to a musím číst dál…

„Vždy dělej jen to, co považuješ za správné. Jen tak přežiješ. Nebo umřeš, ale nikdy nebudeš živořit.“

„Chcípnout je snadný, ale žít to bolí,“ …

37 07.03.2020

Knížku o špačkovi knihomolovi jsem si přivezla kdysi z jednoho semináře o dětské literatuře. Byla jsem těhotná s prvním dítětem a moc jsem se těšila, až mu budu číst knížky:-) Dnes jsou Barunce skoro 4 roky a četli jsme ji opravdu mnohokrát, naposled včera… Příběh o snech, touhách, ale i o výsměchu, nečelení problémům, taktéž o tom, že v nouzi poznáme skutečné přátele a o tom, že každý má své kvality a i když to na první pohled nevidíme, tak nám může být velmi nápomocný. … Krásné ilustrace má na svědomí K. Bendis. A my máme na svědomí, že už se nám častým čtením začíná rozpadat.

A jeden zážitek, který se pojí k této knize:-) Dnešní společné stavění kostek neprobíhalo ke spokojenosti dcery. Mladší bráška jí neustále bořil její vysoké stavby a ona neočekávaně reagovala pláčem. Když jsem jí řekla, že Arnošt je taky takový hurikán (zná právě z knihy o Kamilovi), tak se začala smát a už jí vůbec nevadilo, když jí něco bořil, spíše se těšila, že to zase udělá:-)

37 29.01.2020

Krásný příběh o záchraně malé rybičky, kterou chce sníst nebezpečná štika. Poselství, které z knihy cítím, je, že není třeba oplácet stejnou mincí... Kniha Krtek a rybka vznikla společnými silami Z. Milera a jeho dcery K. Miler a vydaná byla v témže roce, kdy nás tvůrce této oblíbené postavičky opustil.

Naší Barborce se příběh moc líbil, četly jsme už 2x a mně zmínka o škebličce s perličkou připomněla zážitek z dětství. S mým bratrancem jsme v jednom rybníku náhodou objevili škebli a mysleli jsme si, že v ní je perla. S vidinou zbohatnutí jsme nahmatali v mělké vodě plno dalších škeblí, přinesli je v mé košili k tetě domů, dali do kýble s vodou a těšili se, až z nich získáme plno perliček… Asi nemusím říkat, že jsme žádnou perličku neobjevili:-) A ještě jsme je museli donést zpátky do rybníka…

37 25.01.2020

Včera v noci jsem Nimbus dočetla a musela jsem si hned objednat poslední díl (The Toll)!

Ze začátku jsem měla problém se začíst, autor se hodně vracel k předchozímu dílu, Nimbus mě "štval" svou dokonalostí a asi jsem i já byla hodně nesoustředěná, ale pak se objevil na scéně Greyson Tolliver a nezvedenci a mě knížka začala neskutečně bavit. S každou další částí se mi příběh zamlouval víc a víc.

Skvěle promyšlené, obsahuje nečekané zvraty a konec je prostě geniální. Líbí se mi, jak to začíná do sebe pěkně zapadat... Fakt jsem zvědavá, s čím dalším se Neal Shusterman ještě vytasí.

37 19.10.2019

Na tuto knížku jsem narážela opakovaně v komentářích zde na Databázi knih. Zaujala mne jak názvem, tak i obrázkem na obálce, vyčnívala z toho množství knih, které mi prolétly před očima. Kromě samotného děje, mne bavila kniha z dalších dvou důvodů.

1) Příběh je prokládán úryvky z deníků kosení smrtek, v nichž zachycují své myšlenky. Ty mě bavily hodně. Nutily mne k zamýšlení se nad životem, smrtelností, atd. Pro představu úryvek:
„To, co nejvíc přeju lidstvu, není mír, pohodlí ani radost. Přeju mu to, abychom pokaždé, když jsme svědky něčí smrti, my všichni uvnitř maličko umřeli. Protože jen bolest empatie zaručí, že zůstaneme lidmi. Žádná verze Boha nám nepomůže, jestli to někdy ztratíme.“ (Z deníku kosení C. s. Faradaye)
Trvalo mi fakt dost dlouho, než jsem přišla na to, co zkratka C. s. znamená:-).

2) Smrtky si vybírají jméno po historické osobě. Vždycky jsem měla radost, když se objevila nějaká další smrtka a já si mohla vyhledat, po kom si zvolila své nové jméno. Nejvíc mne pobavila smrtka Randová a Goodallová. A přesvědčila jsem se, jak velké mám mezery, co se znalosti historických osobností týče:-). Také jsem se neubránila úvahám, jakou historickou osobnost bych si za svého patrona zvolila já. Možná Hatšepsovet?

Ráda bych se dozvěděla o světě Rowana a Citry víc. Není mi moc jasné, jak tehdejší společnost fungovala. Něco je sice naznačeno, ale je pro mne obtížné udělat si komplexní obrázek. Určitě si přečtu i další díl (Nimbus) a budu doufat, že se mi bílá místa zaplní. Zítra si ho jdu půjčit do knihovny:-).

37 07.10.2019

Kniha se mi dostala do zorného pole náhodou. Vracel ji jeden čtenář v knihovně a já si u ní všimla doporučení od S. Kinga. To rozhodlo:-) A tak se stalo, že jsem objevila jednu z mých oblíbených autorek.

37 13.09.2019

První knížka, kterou jsem od Kinga četla. Úplně mě dostala a Kinga jsem si díky ní zamilovala. Patří k tvz. Bachmanovkám, ty mám nejradši...

37 11.09.2019

(SPOILER) Knížka se mi s každou stránkou líbila víc a víc. Hodně nutí k zamyšlení. Autorce se hezky povedlo ukázat, jak je snadné udělat si o někom obrázek. Když nebudeme mluvit jako Melinda a neřekneme naši verzi, tak se nám může snadno stát, že se uzavřeme v našem vnitřním světě a ani naši nejbližší nebudou tušit, co prožíváme. Pro mě (matku) obsahuje jasný vzkaz: naslouchej maličkostem, které ti dítě svěřuje, pak bude spíše ochotné svěřit něco obrovského, bolestného (jako v případě Melindy znásilnění).

Díky knize jsem objevila Mayu Angelou.

37 11.09.2019

(SPOILER) Na celou sérii jsem narazila úplnou náhodou. Viděla jsem film My fault a strašně moc se mi líbil. Jedná se o totální romantickou záležitost. Přesně to, co od filmů očekávám. S knihami to mám ovšem jinak. Tak proč jsem se vlastně do čtení pustila? Konec filmu jasně napovídal, že příběh zdaleka nekončí a mě zajímalo, jak se bude vztah Nicka a Noah vyvíjet. Díky prvnímu dílu jsem dostala odpovědi na určité nejasnosti, ale dost mě obtěžovalo, jak se události v knize odlišují od filmové verze. Nakonec jsem mu dala jenom 3 hvězdičky. Důvodem bylo nesmyslné opakování toho, jakou kdo má barvu očí. Opravdu to tam zaznělo mnohokrát Ale komentář jsem se rozhodla napsat až po přečtení posledního dílu. Ptáte se proč? Jestli jste knihu ještě nečetli, tak přestaňte číst, protože se budu vyjadřovat k ději Noah má miminko. To by mi samo o sobě nevadilo, ale ty bláboly ohledně miminek už jo. Pro představu: Noah rodila předčasně, miminko mělo 2 kg, po třech týdnech už má těch kil 4 a půl. V měsíci už mu připravuje instantní kaši. Porod a samotné propuštění z porodnice je taky podivné. Je tam toho dost. Chování a uvažování Nicka nechápu ani trochu. Nemůžu z toho, jak odlišným metrem měří sobě a Noah. Přečtením celé série jsem docílila jediného. Už nemám chuť dívat se na ten film

36 27.11.2023

Matýska už netrápí jeho uši. Teď se potýká s jiným problémem. Líbí se mu Jája, chtěl by s ní kamarádit, ale neví, jak na to. Ve snaze zalíbit se této králičí slečně se sebou dělá všechno možné, ale úspěch se ne a ne dostavit:-D … Při čtení jsem si vzpomněla na písničku The Key To Her Heart od Reubyho (naše svatební:-)), která přesně vystihuje poselství knížečky. Krásně citlivě a vtipně ukázané, že nejlepší je být sám sebou.

36 31.07.2020

(SPOILER) Možné SPOILERY!!!

„Dovedeš si představit, že dostaneš takovou příležitost?“ přemítá Pilcher. „Ve světě, ze kterého jsme přišli, byl náš život tak snadný. A tak plný nespokojenosti, protože všechno bylo hrozně snadné. Jak chceš najít smysl, když jsi jeden ze sedmi miliard? Když jídlo, oblečení, všechno, co potřebuješ, je hned v sousedním supermarketu? Když otupujeme mozek všemi možnými obrazovkami a HD zábavou, abychom vůbec usnuli, smysl života, naší existence a účelu, se ztrácí.“ (s. 48)

Je mi to líto, ale poslední díl mne dost zklamal. Líbilo se mi, že byla střídavě zaměřována pozornost na různé postavy. Nejvíc jsem si užila ty, které jsem neznala nebo které nedostaly v předchozích dílech tolik prostoru (např. Jennifer Roschesterová nebo Richardsonovi). Největší prostor dostal opět Ethan a ten už mne moc nezajímal. … Nevěřím tomu, že by 1800 let vydržela auta, pneumatiky určitě ne. Co se týče hibernace, tak jsem také nedostala odpovědi na všechny otázky, které mne v kontextu příběhu napadly. … Elektrický plot okolo Wayward Pines je vypnutý a do města proniklo mnoho mutantů lačnících po krvi. Co se dělo dál? Jedním slovem „jatka“. Přistihla jsem se, že si přeju, aby to býval popsal S. King. To bych si pak poslední okamžiky obyvatel městečka Pines rozhodně užila mnohem víc.

„Nevděční zmetkové! Všichni byste chcípli před dvěma tisíci lety, kdyby nebylo mě [D. Pilcher]. Vytvořil jsem vám ráj. Nebe na zemi. Jsem váš bůh! A vy máte tu drzost vykopnout boha z nebe!“ (s. 251)

Moje zvědavost ohledně mutantů zůstala neuspokojena. … Pořád jsem doufala, že najdou nějaký klíč ke vzájemné koexistenci. Proč autor nenabídl pohled třeba očima Margaret? … Závěr zajímavý. Vůbec mě takové řešení nenapadlo:-), ale co bylo dál, i když už bych pokračování nejspíš nečetla. Městečko Pines pro mě ztratilo své kouzlo. I partnerské vztahy mi byly více méně ukradené. Asi se zde projevil naplno můj osobní čtenářský „problém“. Jakmile poznám postavy, prostředí, atd., tak můj zájem opadá. B. Crouchovi ovšem dost neříkám a někdy si ráda přečtu Temnou hmotu:-)

36 24.07.2020

Zajímá vás, co dělá Krtek v průběhu celého dne, a chcete se naučit hodiny? Kniha Krtek a hodiny uspokojí obé:-) Na knize je super, že má zabudované hodiny s posuvnými ručičkami. Barunka je na hodiny ještě malá, ale i tak ručičky dávala do různých poloh a zajímalo ji, kolik je to hodin. Co ale není na knize super, je to, že recykluje obrázky z jiných Krtkových příběhů. Poznala jsem obrázky z leporel Krtkův den a Krtek a potopa. Navíc posloupnost obrázků s domečkem ani nedává smysl. Nejdřív pomáhají myšce s opravou domečku (cihlového s jedním oknem) a o 2 hodiny později má myška domeček roubený s dvěma okny? Jako opravdu?!

36 02.07.2020

Dceři předčítal 2x manžel. Jednou jsem měla kliku a příběh jsem si vyslechla:-) … Sova jakožto nejmoudřejší z nejmoudřejších seznamuje ostatní s pěti smysly. Potíž je v tom, že si na všechny nemůže vzpomenout. Ví si ovšem rady:-) Malí čtenáři se bezvadným způsobem dozvědí, jaké máme smysly. A nejen to. Příběh vybízí k zamýšlení nad tím, co je nám příjemné a co není. Alespoň já se tomu při čtení neubránila. Bylo zajímavé hledat sama u sebe, co mi například hezky voní a co mi naopak vůbec nevoní nebo na co se ráda dívám a na co ne. Doporučuji při čtení zastavovat a ptát se dětí, jak by si s daným úkolem od Sovy poradily ony. Příběh k tomu vyloženě vybízí. A i čtyřleté dítě dokáže přijít se zajímavou odpovědí. Nebojte se a ptejte se:-) Pro mne jsou společné chvilky nad knihou něčím výjimečným.

36 09.06.2020

Celkem zklamání. Ilustrace J. Trnky jsou perfektní a samotné texty také nejsou špatné, k těm nemám prakticky výhrady. V knížečce je pelmel básniček, pranostik a hádanek. Jenže několikrát se mi stalo, že jsem si nebyla jistá, zda čtu pořád stejnou básničku nebo už jinou. Na vině je příšerné rozlišení jednotlivých textů. Některé básničky název mají uvedený, některé ne, něco je odděleno barevnou tečkou a v případě pranostik pouze volným řádkem. Obsah je také značně chaotický, takže pomáhá pouze zčásti. Od knížečky tohoto typu očekávám, že budu číst plynule a ne se neustále koukat do obsahu, co zrovna čtu. Pak se stejně dozvím, že čtu např. Podzimní říkadla. Takže musím přemýšlet, že „říkadla“ je množné číslo, takže na uvedené stránce budou zřejmě dvě, i když nejdou odděleny tečkou. Jenže když sloky čtu, tak mi to připadá jako jedna básnička… Tak mi to nedalo a zkusila jsem ji dohledat a zjistila jsem, že se jedná o maličko poupravené první dvě sloky básně Zimní od F. L. Čelakovského. A autor není ani nikde zmíněn… Teď jsem v pokušení své dřívější hodnocení ještě snížit. Z úcty k J. Trnkovi to neudělám a 3* ponechám. A přečtu si Ohlas písní českých:-)

„Dešťové kapičky,
dostaly nožičky.
Běhaly po plechu,
dělaly neplechu." /básnička Déšť/

36 11.05.2020

Knihu Prasa jsem četla krátce po knihách dvou fenomenálních spisovatelů (F. Kafka a A. C. Doyle), což se zřejmě hodně projevilo na tom, jak jsem si ji užila. … Hladové prase, které přišlo o přísun potravy, je skvělý nápad. Sama jsem vyrostla na vesnici a dosud mají naši malé hospodářství. Ze všech domácích zvířat mi právě prasata byla vždy nesympatická, cítila jsem k nim určitý respekt. Babička zmiňovala, že sežere i slepici, když má možnost, takže s námětem nemám sebemenší problém. A neubránila jsem se vzpomínce na Hannibala od T. Harrise:-) Prolog sliboval zajímavé čtení a vzbudil ve mně touhu zjistit, jak to tenkrát bylo. Kromě linky s prasetem mě zaujala i rodina Rosinských. … „Boli extrémne chudobní. A z chudoby len málokedy vzíde niečo dobré. Dve desiatky mužov, žien a detí bývali v jednom dome. Ak sa tá smradľavá haraburda dala tak vôbec nazvať. (s. 11) … Chtěla bych se o nich dozvědět víc.

V románu Prasa jsem se setkala s mnoha zajímavými postavami (starý Greguš, doktor, Boban, Enzechštejn, E. Skovajsová, vůdce rodiny Rosinských, atd.) Bohužel mi byly postavy naservírovány i s popisem jací jsou po charakterové stránce. Neměla jsem prakticky možnost udělat si o nich sama svůj vlastní obrázek. Chyběly mi situace, z kterých by mi povaha postav vyplynula nepřímo. Obzvlášť u Bobana bych to ocenila, protože mi dost připomínal mého bráchu.

Autor podle mě moc tlačí na pilu. Rádoby vtipné špičkování na mne nepůsobilo, i když v podobném duchu často sama odpovídám, protože jak se říká „na blbou otázku, blbá odpověď“, ale tady mi to nesedělo, tak snad taky takhle nepůsobím na pozorovatele zvenčí:-)… Nejvíc mě vyrušovala při čtení četná přirovnání. Přirovnání mám moc ráda, ty úderná od S. Kinga úplně zbožňuju, ale tady se mnohdy míjela účinkem, resp. vyvolávala ve mně opačný pocit, než byl zamýšlený a kazila mi atmosféru momentu. Z napínavé scény se rázem stala scéna úsměvná (např. striekala krv jako voda vo fontáne)... A nedá mi to a musím okomentovat „krev vytékající z úst“. Vážně musí skoro při každé rvačce, úderu nebo střelbě vytékat krev z pusy? Viděla jsem to v tolika filmech, a když jsem zkusmo googlila, tak jsem našla poměrně rychle víc jak 10 knih, v jejichž textu „vytékal pramínek krve z pusy“.

Kromě příběhu si ale z knihy odnáším několik zajímavých myšlenek… Třeba: „Nezaslúží si aspoň pár sĺz každý člověk na planéte? Aj ten zlý?“ (s. 82)

Závěrečné finále se opravdu povedlo. Byl to vlastně jediný moment v knize, který mi přišel nechutný. A zřejmě to ovlivní můj dosud velmi kladný vztah k … (nechci spoilerovat, kdo četl, tak si dokáže doplnit sám nebo si přečtěte Prasu a sami zjistíte:-)) Váhám, jak ve výsledku knihu hodnotit. Jako celek se mi líbila, klidně by mohla být i delší, bavila mě, dokážu si představit, že by šla rozpracovat více. Tajemné lesy. V jejich souvislosti byli zmínění „Kozí ľudia“ – o nich si určitě přečtu:-) I. Kučera získal mou pozornost. Marně pátrám v paměti, zda jsem kromě J. Nižnánského četla ještě nějakého slovenského autora, teda kromě těch píšících pro děti:-)

PS. Kniha se hodí i do ČV – obsahuje pohřeb.

36 16.04.2020

Tak to bylo velmi pěkné čtení. I ilustrace jsou povedené. A představte si, že je spáchala rovněž sama M. Dubuc. V poslední době jsem natrefila na několik zajímavých dětských knih, v nichž je autor/ka a ilustrátor/ka jedna a tatáž osoba. Pointa mě hodně překvapila, čekala jsem (podle názvu), že se bude příběh vyvíjet jiným směrem. Kniha má sice málo textu, přesto má co nabídnout. Např. zamyšlení nad tím, kdo je skutečnou maminkou, resp. rodičem nebo nad tím, jak jsou děti odkázané na nás dospělé a touží po naší lásce. Možná z knihy víc vytěží rodiče. Osobně mám ráda dětské knihy, které nesou nějaké hlubší poselství a otevírají nejrůznější témata, o nichž se dá s dětmi diskutovat. Taktéž oceňuji, že není čtenáři vše naservírováno na zlatém podnose, ale je mu dána šance, aby hlubší význam objevil sám nebo společně s rodiči/knihovníkem/učitelem/atd. … Úplně si dovedu živě představit, jak s touto knihou s dětmi v knihovně pracuji.

36 23.01.2020

Knížka, ve které se rapuje, si přímo říkala o komentář v podobném duchu:-D Možné mírné SPOILERY???

Na krku čejn, na hlavě bejska,
u pusy majk, vidíte toho hejska?
MC Dexter, rappa z crew Skylla,
jeho fejm už dávno odezněla.
Teď tu dřepí, srdce svý vylívá,
hrabe se v minulosti a to bolívá.
Homies ňákej pátek pod drnem hnijou,
a stíny ze záhrobí ho pronásledujou.
Kdo je ten toy, ňákej zneuznalej G,
chtěl bejt taky rappa, zku*venej wannabee.
Život není procházka růžovým sadem,
kdo ví, jak dlouho tady ještě budem...

A teď už zase normálně… Pro mě největší knižní objev letošního roku. Jsem zvědavá, jestli Malej NY nějaká kniha ještě překoná… Nejsem vyloženě hudební fanoušek, ale tohle bylo skvělý. Hlavně po jazykové stránce. (Teď mi dělá velký problém psát spisovně:-D) Počeštěné výrazy převzaté z angličtiny, obecná čeština, drsnější slova, takhle si představuju, že mluví dospívající kluci, kteří žijí hip hopem. Působí to neskutečně autenticky, každý výraz jsem P. Krejčíkovi věřila. Pokud nevládnete angličtinou, tak vůbec nevadí, vše je vysvětleno… Pár slov mi připomnělo mluvu mého mladšího bráchy. Cajk:-) … Velmi originální je propojení jednotlivých kapitol s písněmi. Je vidět, že autor muzikou žije.

„Dneska se ukáže na show jeden starej fella,“ vzpomněl jsem si.
„Fella od slova felace?“ zeptal se Radek. Kapitán se zasmál, já se k tomu taky donutil. Fella, homeboy, homie, znal jsem hodně slov, který znamenaly „kámoš, ale co znamená felace, to jsem neměl ponětí…“ (s. 55)

Čtení jsem si nezkutečně užila. Také samotný příběh mě zaujmul. Byla jsem napjatá a snažila jsem se přijít na to, kdo za vzniklou situaci může. Ani jsem u knížky neusínala, což se mi děje i u knížek, které mě hodně baví. Za mě jasných 5*. Určitě toto nebylo první a poslední setkání s autorem. Škoda, že u nás v knihovně nemají žádnou z jeho básnických sbírek. Ještěže existuje služba MVS:-)

„Jestli jsem se v životě něco naučil pozorovánim lidí, tak to, že vždycky hledaj viníky za svůj posranej život. A vždycky je hledaj jinde než sami u sebe. (s. 236)

36 22.01.2020

Na knihu Chaloupka na vršku jsem se moc těšila. Opětovné setkání se starými známými (předtím jsme četli už Chaloupku na vršku – nové příběhy) bylo znovu příjemné, plné vlídného humoru, dětské rozpustilosti, lidské dobroty a idylických sousedských vztahů. Takhle nějak si představuju, že se opravdu žilo na malých vesničkách před sto lety. Rodiče se nebáli nechat děti bez dozoru, děti si hrály v lesích, vymýšlely nejrůznější lumpárny, pomáhaly rodičům s lehčími úkoly (nosily oběd na pole, pásly kozy, pohlídaly mladší děti, atd.), lidé se orientovali podle polohy slunce a podle vyzvánění zvoničky, lidé měli blíž k přírodě i k sobě navzájem. Také si spolu víc povídali, dodržovali nejrůznější tradice a zvyky, např. masopust s maškarami následovaný dobou půstu a vyhánění Morany. Příběhy se odehrávají v průběhu celého roku. Je zde plno pranostik, lidových říkanek a písniček (bohužel bez notových zápisů). Seznámení s rokem na vesnici s přihlédnutím k tradiční lidové kultuře je příjemnou nadstavbou. Hodně se mi líbí, že malou Barborku nosí maminka v šátku na zádech. Škoda, že jsem knihu neznala v době, když jsem naší Barborku také nosila v šátku a někteří kritizovali, že ji nevozím v kočárku:-)

Dceru příběhy baví, už pozná hodně postaviček. Díky knize jsme si zazpívali už mnohokrát koledu My tři králové a dneska, když jsme zdobili větvičky perníčky, prohlásila: „Chaloupka na vršku,“ když navlíkala stužku do perníčkového domečku:-)

36 16.12.2019