oskli komentáře u knih
Dát čtyři hvězdy by bylo málo, ale slabší než předchozí knihy ze série Marco určitě byl. Jako milovník oddělení Q prostě přivřu obě oči a dám plný počet.
Připadalo mi škoda, že africká pointa nedostala více prostoru a že jsme při čtení neměli možnost trochu se do té temnoty ponořit a pustit si ji pod kůži, jako to bylo v případě padouchů v minulých dílech. Asi do dvou třetin jsem navíc velmi postrádala mnou milované sklepní debaty. Pak se mi jich ale dostalo vrchovatě, takže spokojenost :-) Celkově vzato je příběh fajn a stojí za to si ho přečíst, o tom není pochyb. Ačkoli je to taková trochu akční pohádka. Po Vzkazu v láhvi vyložená limonáda... A díky úžasnému vypravěčskému talentu všechny výhrady Jussimu odpouštím, beru knihu jako super oddechovku a budu se těšit na Nesmírného. A jen tak na okraj - střídala jsem knihu s audioknihou - a konec (nemyslím epilog) byl pro mě velký doják. Musela jsem se držet, abych na koloběžce při supění do kopce neplýtvala posledními zbytky energie a zadržovala jsem slzy co to šlo...
Za mě určitě lepší než Písečný muž (četla jsem to omylem v opačném pořadí), kniha je fakt hodně chytlavá a dobře napsaná, ale stejně mi nesedí tak jako detektivky od mých oblíbenců (Nesbo a Adler-Olsen). V tomto případě ale i přes určité nespecifikované výhrady (asi hlavně styl vyprávění a nižší míra uvěřitelnosti) dávám plný počet a jdu do Stalkera :-)
Dobrá severská detektivka (moje první od LK), ale vzhledem k tomu, že mými favority jsou Nesbø a Adler-Olsen, musím jednu hvězdu ubrat. Na kvalitu výše uvedených autorů prostě Písečný muž nedosáhl. Ne že by se to nečetlo dobře, ale... příběh není ani tak do detailu promyšlený, jako umí Nesbø, ani s jiskřivými humornými prvky a úžasným vypravěčským stylem, jako je tomu v případě Adler-Olsenových knih. Trochu moc přitažené za vlasy a málo uvěřitelné. Detektivové trochu moc kladní, prostředí psychiatrie trochu moc mimo realitu, charaktery záporných osob mohly naopak dostat prostoru trochu víc... prostě to chtělo někde trochu víc ubrat a někde zase přidat. Ale ještě zkusím Svědkyni ohně :-)
Carl Morck opět nezklamal! A já si zamilovala kombinaci audioknihy (namluvil úžasně Igor Bareš) při běhání a večer klasické čtení v knize. Hodně mě to bavilo, ale pachatel byl v tomto případě skutečně hodně těžký kalibr... i když na druhou stranu, to co jsme se dověděli o jeho dětství, bylo dostatečně děsivé k tomu, aby bylo zřejmé, že normální člověk z něj vyrůst nemohl. Dialogy Carla a Asada tentokrát nebyly až tak perlivé, ale zase jim solidně sekundovala Rose, takže i odlehčení z té hrůzy vždycky fungovalo dobře. Kniha má skvělý spád, napětí se stupňuje, představivost jede na 100 % a člověk úplně cítí ten chlad a vlhkost v loděnici, i auru zla toho padoucha. Jussi je prostě geniální vypravěč, klobouk dolů.
Miluju dialogy Asada a Carla! Při čtení prvních kapitol jsem se chvílemi tlemila nahlas a předčítala svému muži. Celé oddělení Q má geniální postavy, které mě baví a dokonale spolu fungují. S postupujícím čtením ubývalo humorných scén a přibývalo na temnotě a napětí. Musím říct, že jako na ženu na mě tahle kniha působila hodně... hodně drsně. V některých chvílích jsem četla tak, aby se mi děj nedostal pod určitou vnější bariéru, protože osud hlavní hrdinky mi nedělal vůbec dobře. Dívka, která je od velmi mladého věku ve vleku událostí, které nemůže nijak ovlivnit... obklopena lidmi, kteří ji vždycky spolehlivě potopí ještě hlouběji a postupně ubijí její víru v lepší budoucnost, naději, že existuje někdo, kdo uvidí skutečnou Nete a vytváří ženu bez sebevědomí i sebeúcty, která nevěří, že by ještě někdy mohla žít normální život. Naštěstí se děj střídá s kriminalistickými zápletkami, a to rovnou na více barikádách, takže se ta nálož na psychiku nechá nějak unést. K tomu úžasné dialogy, skvělé vypravěčské pasáže, dokonale plynoucí věty, kde nic nedrhne... Prostě brilantní severská krimi, které není co vytknout.
Miluju Harryho, takže dávám standaŕdních 5 hvězd :-) ALE Červenka je podle mě úplně netypický Harry - žádné velké napětí, žádné velké překvapení, zvraty... Abych řekla pravdu, tak mi do celého příběhu moc nezapadl ten úvod a byla bych ráda, kdyby se v dalším díle nějak vyřešila vražda policistky, aby si ten zloduch neběhal jen tak vesele po světě. Jako obvykle se kniha četla skvěle (mám ji v papírové podobě a k tomu jsem při běhání poslouchala audio od Čermáka), ale příběhy tak nějak plynuly a zapadaly do sebe. Jak jsem psala, žádné velké drama se nekonalo, takže se těším na Nemesis :-)
Úplně jiný styl než HH série, méně akce, méně mrtvol, ale přesto více emocí. Ale emocí, které se vytvářejí ve čtenáři tak nějak mimochodem během čtení, což u Harryho není, ten to do nás při čtení hrne přímo a po kýblech. A navíc tohle nejsou emoce děsu a zhnusení, ale jsou tak nějak hlubší a příjemné (blbě se to popisuje). Díky opuštěnému a ponurému území (úplný norský sever), na němž se děj odehrává, má čtenář pocit, že by se měl ještě důkladněji zavrtat pod deku, uvařit čaj a číst a číst. Tuhle sérii jsem si nadělila k Vánocům a jsem moc ráda. Nabízí čistý vypravěčský styl, jednoduchou dějovou linii bez zbytečných zádrhelů a finálních zápletek, jak je zvykem u Harryho, ale přesto nechybí napětí... Moc se mi to líbilo a kdyby si autor chtěl odpočinout od Harryho další podobnou knihou z dalekého severu, byla bych nadšená.
Když porovnám s Netopýrem, tak ten se mi líbil o fous víc. Ty vyprávěcí pasáže byly zajímavější než u Švábů, ale nedá se svítit, stejně to bylo dobré. Nesbø je Nesbø, prostě mě baví. Ale ať jen nechválím - přišlo mi to docela překombinované, zamotané a v závěru natahované. Ale stejně jako Netopýra jsem poslouchala audioknihu, protože prostě Harry Hole a Hynek Čermák jsou geniální sexy kombinace :-) Takže tu zdlouhavost jsem díky Čermákově práci s hlasem přežila docela v pohodě. Červenku už budu číst papírovou.
Tak já šla na tuhle knížku chytře a díky ne úplně nadšeným recenzím jsem rovnou zvolila audioknihu. A byla to skvělá volba! Protože prostě kombinace Harry Hole & Hynek Čermák nemůže zklamat :-) Harry s Čermákovým hlasem je bez diskuzí nejvíc sexy chlap na australském kontinentu :-) Pokud při čtení knihy někomu vadí více vyprávěcích pasáží z australské minulosti, tak garantuji, že když je čte Čermák, nenudíte se ani chvilku. Za sebe maximální spokojenost, kniha mě fakt bavila a myslím, že si ji pořídím i v papírové podobě. Bavily mě jak postavy, tak vztahová linie, tak legendy a australská minulost. Jasně, Přízrak a Policie byly mnohem napínavější, temnější, propletenější, ale tohle je za mně skvělý začátek série (začala jsem číst po posledních dvou dílech číst od začátku, abych nepřeskakovala sem tam).
Asi jsem měla po dospěláckých knížkách od tohoto autora moc velká očekávání. Doktora Proktora jsem četla šestiletému synovi (jemu se kniha líbila, ačkoli je spíš pro starší děti), ale nijak mě nenadchla. Začátek byl super, ale pak mi to přišlo čím dál víc překombinované, k tomu ta závěrečná honička v hamru... Ale je fakt, že mezi současnou knižní nabídkou pro děti je to vlastně dost nadprůměr, takže třeba 3,5 hvězd bych dala :-) Každopádně Doktor Proktor s námi bude dalších pár večerů, neb máme vypůjčené i následné díly :-) Tak třeba si na něj zvyknu...
Musím říct, že mně se to moc líbilo. Úplně jiné než autorova HH série, Syn nebo Lovci hlav, ale fajn jednohubka. Akorát jsem ji zhltla za dva krátké večery po dočtení Olsenovy Ženy v kleci a teď nemám na zbytek pobytu na horách co číst. Měla jsem vzít rovnou oba díly :-) Pro někoho, kdo nehledá složitě vystavěné dějové linie a chce něco krátkého (třeba z osloského podsvětí), ideální volba. Hlavní hrdina má bezpochyby své kouzlo, ačkoli v tom malém rozsahu knihy není až tak možné, aby se čtenáři dostal pod kůži tak, jako to umí Harry. Každopádně se těším, až doma otevřu druhý díl.
Skvělé, skvělé, skvělé! Carl mě prostě bavil a Asada jsem si přímo zamilovala. Jenom jsem doufala, aby se z něj nakonec nevyvrbil nějaký zloduch :-) Všechny postavy, i ty méně významné, jsou vykreslené tak, že se při čtení skoro zhmotňují. Kniha je dokonale chytlavá hned od samého začátku, dvě dějové linie se krásně prolínají, nic nepůsobí rušivě... člověk chce číst dál a dál, aby se dověděl víc a víc. Takhle má podle mě vypadat detektivka (že člověk nedokáže knihu odložit ani s přicházející půlnocí, ani s následujícími hodinami... i když moc dobře ví, že ráno bude litovat).
Kniha určitě není špatná, vlastně je i docela dobrá. Četlo se to lehce, ale aby se člověk do děje ponořil a aby mu postavy byly buď extrémně sympatické nebo nesympatické, to tam nebylo. Nebo aspoň na mě tak kniha nefungovala. Pachatele jsem až do odhalení nepodezírala, závěr byl překvapivý, ale celé vyprávění (a vyšetřování) je tak nějak mdlé a roztahané. Kdybych knihu četla před tím, než mě uchvátil Jo Nesbo a Adler Olsen, asi by mě bavila víc. Ještě dám ale autorovi šanci a zkusím Tíhu nenávisti :-)
Úžasná kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout a vždycky jsem se už odpoledne těšila na večer, kdy knihu zase otevřu a strávím s Harrym pár napínavých hodin :-) Ale čím víc se blížil konec, tím víc mi připadalo divný, jak úplně zmizel původní hlavní podezřelý. Bylo mu věnovaných tolik stran a pak najednou ani slovo. Až pak se na konci objevil, skrytě... možná... nebo ne? Vůbec nevím, takže by to chtělo další díl!
Můj první Nesbø z HH série a ač jsem to neplánovala, musím teď pokračovat Policií. Prostě potřebuju vědět, jak to po tomhle konci bude dál :-) Zpočátku jsem se klasicky ztrácela v jednotlivých postavách a musela se hodně soustředit, ale jak se všechny dějové a osobnostní linky více rozvinuly a postupně začaly propojovat, už jsem jela na jedné velké vlně. Celé svátky jsem proto chodila spát kolem třetí ráno, protože bylo třeba dočíst kapitolu... a ta končila tak napínavě, že bylo nutný pokračovat a dočíst další... a tak :-) Ráno jsem se budila s pocitem, že bych potřebovala někam udat syna, zalézt někam do kutlochu a celou knihu vzít naráz až do konce. Za sebe dávám rozhodně 100 %.
Konečně jsem se odhodlala knihu otevřít - doma mi ji vnucovali celou dobu studia na gymplu a odevšad jsem slyšela tak často, že tohle si prostě "musím přečíst", až se mi tak nějak nechtělo. Takže jsem to udělala až po více než 15 letech... a musela dát všem za pravdu :-) Myslím, že nejvíc výstižný popis je "prostě krásná kniha".
Moje druhá kniha po Lovcích hlav a pořád se nemůžu rozhodnout, která pro mě byla pocitově výš. Asi Syn. Zpočátku jsem se musela soustředit, abych se neztratila v postavách, ale pak už jsem neměla problém a nemohla se od knihy odtrhnout. Vykreslení postav mi přišlo naprosto perfektní a já jen s ubíhajícím dějem doufala, aby na konci knihy nepřišel nějaký hrozný masakr. Já tuhle knihu rozhodně musím mít doma, takže už jsem pověřila Ježíška :-) Doporučuji všemi deseti, myslím, že kniha musí nadchnout i další úplné Nesbø -začátečníky, jako jsem já.
Moje první kniha od tohoto autora a totální nadšení. Bála jsem se ho díky všem hlasům okolo, které hlásily, jak je Nesbø brutální. Tohle není brutální, ale pro mě absolutně geniální. Skvělá zápletka, perfektní dějová linie, dokonalý vypravěčský styl.
Příjemné čtení, občas jsem se uchechtla nahlas, ale hlavně zpočátku mi vadilo, že ten humor není takový ten přirozený, co vás rozseká jakoby nic. Bylo to tak nějak násilný, ne jako když čtete Saturnina, kterýho můžu číst dvacetkrát a pořád se budu tlemit jako dement. Vlastně ani nemám potřebu číst další díly... i když, třeba ve chvíli, kdy člověk leží nemocný v posteli nebo v létě k vodě. Možná jim dám šanci :-)
Tuhle knihu jsem vzala spíš omylem, ale nelitovala jsem, ačkoli to není zrovna žánr, který vyhledávám. Kniha se četla fakt dobře, i když jsem dost brzy vytušila pointu. Styl psaní je fajn, vypravěčský talent autorce nechybí... ale kdyby mi bylo o 20 let méně, užila bych si knihu určitě víc a dala plný počet hvězd :-)