p3tris komentáře u knih
V první řadě je nutno říci, že kniha se nesnaží glorifikovat Ruskou osvobozeneckou armádu. Jelikož je vydána pod hlavičkou Vojenského historického ústavu, jedná se jen a pouze o fakta, která jsou navíc řádně ozdrojována. Nezabírá se její celkovou historií a například zločiny z Varšavského povstání, která je načrtnuta pouze povrchně, ale působením v rámci československého protifašistického povstání. A tam byla úloha Vlasovců nepopiratelná. Spolupracovali hlavně s velitelstvím Bartoš a bez jejich dělostřelectva a těžké techniky by pravděpodobně boje o Pankrác a celou západní Prahu probíhali úplně jinak. Stejně tak se jim povedlo díky dělostřelectvu značně omezit nasazení proudových bombardérů Me 262 A-2a z letiště Ruzyně. Faktem také zůstává, že prvním spojeneckým tankem v Praze nebyl obligátní T-34/85 s rudou hvězdou a číslem 23, ale jeden ze starších T-35/76 Vlasovců. Značnou část knihy potom tvoří fotografie, často jednoho momentu z několika úhlů. Ty ocení převážně znalci místopisu nebo milovníci vojenské techniky či vybavení. A hlavně pro ty a pro lidi, co se zajímají o historii bez ideologického zkreslení je tato kniha určena.
Kniha má naprosto stejnou strukturu, jako ostatní "Ilustrované průvodce" autora. Jen s tím rozdílem, že není rozdělena na jednotlivé státy, ale všechny bombardéry jsou řazeny abecedně, bez ohledu na původ. Je samozřejmé, že do takto útlé knížečky se nemohl vejít nějaký vyčerpávající obsah, ale je věnována jen těm nejznámějším typům. S troškou nadržování anglosaským zemím, protože třeba britský, ne příliš známý Wellesley, nechybí. Zato chybí plno typů francouzských, včetně hojně používaných Bloch MB.200/210 nebo různých Potezů. Také malým letectvům nebyla věnována přílišná pozornost a tak se nic nedozvíme třeba o Fokker T.V. Což je trochu škoda. Na druhou stranu, kniha si rozhodně nehraje na nějakou vyčerpávající encyklopedii. A pokud se vám právě taková encyklopedie nechce vyndávat z knihovny a hledáte jen rychlou informaci o daném typu letadla, rádi po ní sáhnete.
Kniha je zajímavá zejména z jednoho hlediska. I když je autor Američan, je napsaná spíše z japonského pohledu. Takže je plná citací slavných pilotů Saburo Sakaie (který i napsal předmluvu) a Minoru Gendy, konstruktéra Džiró Horikošiho, nebo důstojníků štábu. Dozvíme se v ní o vzniku a vývoji tohoto fenomenálního letounu od chvíle, kdy s přehledem vládnul obloze, až do doby, kdy už na nové spojenecké stíhačky nemohl stačit. Nejde však o strohý popis, ale o živé vyprávění obohacené právě historkami pilotů, nebo třeba popisem situace, kdy prototyp musela na letiště dotáhnou kára tažená kravami. Tahle útlá knížka krásně doplňuje třeba Zera nad Pacifikem a měl by si jí přečíst každý zájemce o druhoválečné letectví.
Jubilejní třicátý díl se soustředí hlavně na postavy Kurona a Tae, kteří se snaží navzájem najít na nepřátelské planetě poté, co se jim podaří utéct ze zpracovny lidského masa. A s nimi i množství dalších nahých lidí. Nahota však nepůsobí eroticky, ale spíše znepokojivě a dehonestujícně. Možná i proto Oku rezignoval na vyprsené krásky na předělech kapitol. V mimozemském světě je člověk považován za zvíře a také proto skupinu přeživších většina obyvatel ignoruje, jen "deratizéři" se jí snaží zlikvidovat, a někdo člověka dokonce má jako domácího mazlíčka. O čemž se brzy přesvědčí i Tae. Jenže možná pro ní bude největším nebezpečím právě člověk ve společném teráriu. To však neznamená, že by na planetě neexistovala i jiná fauna. Autor povolil uzdu fantazie a vyřádil se v místní ZOO. Nebo v kanálech, které obývají prazvláštní brouci s chapadly. A ano, dočkáme se i tohoto klasického japonského fenoménu, tedy chapadel, zkoušejících zaplnit všechny tělní otvory. Navzdory tomu, že se děj posunul od černé koule do úplně jiných sfér, ubylo akce a nic jsme se nedozvěděli o zbytku skupiny, bavila mě třicítka o něco víc než předchozí díly.
Nečekejte květnatou, téměř poetickou výpravu do válečných oblak, jako je tomu u Pierre Clostermanna, či napínavou četbu, jako u našeho Františka Fajtla. I když byl Neville Duke jedním z nejlepších stíhačů v RAF, je to strohý Angličan a ještě navíc technicky založený člověk. Takže jeho popis vzdušných soubojů je spíše strojové hodnocení situace. Přesto je z celé knihy cítit jeho láska k létání a letadlům. Zejména pak k typu Hawker Hunter, který pomáhal jako zkušební šéfpilot vyvinout. A jeho zážitky, někdy i velmi tragické, rozhodně stojí za přečtení.
Více pozornosti by si určitě zasloužil překlad. Nejen, že zaměňuje "kulomety" za "kanóny", ale některé výrazy naprosto postrádají smysl. Příkladem budiž "výbušný" motor místo "spalovacího", nebo vysvětlení sonického třesku pomocí světla z "louče" místo z "baterky". Rozhodně by také prospělo nepřekládat označení jednotek, protože třeba "wing" znamená opravdu "křídlo", i když je ekvivalentem pluku.
Jak je v sérii zvykem, některé knihy posouvají děj a věnují se hlavním postavám a některé jsou plné akce. Tahle je ten druhý případ. Tedy ne, že by se neodehrály některé zásadní zvraty, ale jsou schovány mezi údery a kryty. A to je možná trochu problém, protože Išida kreslí akci pěkně, ale někdy dost nepřehledně. Takže čtenář musí udržovat stále plnou pozornost, když se děj přesouvá na jiná místa i v půlce kapitoly, nebo dokonce stránky. Možná i pro to se za mně jedná o jednu ze slabších částí a těším se na další, třeba trochu klidnější díl.
Vypadá to, že se blížíme do finále, ale nezapomínejte, že nás čeká ještě devět knih. Tady určitě přijdou nějaké nové dějové zvraty. V tuto chvíli to ale vypadá, že se konečně dozvídáme, k čemu Gantz celou dobu týmy připravoval. Ty jsou sice rozdělené, ale pouze jejich členové jdou schopni se postavit mimozemské invazi. Ta je opravdu kolosální, perfektně nekreslená a zabírá téměř celou knihu. Jelikož jsme v japonské manze, rozhodně nesmí chybět devastace Tokia něčím obrovským. V tomto případě roboty, kteří se v designu shlédly v xenomorphech Hanse Gigera, výsadcích obrů ve skafandrech, kteří vystřelují čepele, tisíců malých raket a samozřejmě i mateřských lodí jak ze Dne nezávislosti. Okuova fantazie zase pracuje a plné obrátky a výtvarné zpracování zůstává precizně detailní.
Nalejme si čistého vína, Miller není, a nikdy nebyl, nikterak výjimečný scénárista. Ale je geniálním ilustrátorem. A to platí i pro Xerxa. Zkrátka, pokud máte rádi jeho dílo, budete z velkých panelů nadšeni. Berte to tak, že čas strávený nad tímto grafickým románem je spíše návštěvou galerie, než hodinou dějepisu. I když se tak na první pohled může jevit.
Tohle hodnocení bude zkrátka těžký. Hanzeho (a některé z lidí v knížce uvedené) totiž osobně znám. A mám ho moc rád. Honzík je člověk renesanční s duší umělce. Mimo jiné jsem s ním měl možnost sdílet desetidenní kapelní turné a byl to krásný zážitek. Putyk jsme sice vymetli nepočítaně, ale navštívili i několik hradů a dalších zajímavých míst včetně galerie. Jeho specifický smysl pro humor mi zkrátka sedí. Takže mi perfektně sedla i tahle knížečka. Někdy to sice může vypadat, že přehání, jenže já u naabáků na bytě taky byl, takže vím své. A žeru mu to i s navijákem.
Frank Miller je jako kreslíř geniální a jeho Sin City rozhodně patří do zlatého fondu komiksu. Jenže jako scénárista už tak geniální není. A Nahova kniha není ničím jiným než přepisem scénáře. Jenže já mám už od dětství nepokrytě rád RoboCopa a na druhý film se dívám přes růžové brýle nostalgie. A stejně tak i na knihu, kterou jsem poprvé četl ještě tajně pod lavicí. Uznávám, že na plné hodnocení to není, ale pod čtyři hvězdičky jít nemůžu.
Děj se zase hýbe dál. Kuruno se vypořádává se svým znovuoživením, vztahem k Tae a s přiznáním Reiky. Mezitím se Kikuči v Německu dozvídá o Gantzu dost překvapivé skutečnosti. Konflikt se pomalu stává globálním a další mise se odehraje v Itálii proti oživlým sochám s podporou týmů z celého světa.
Tato kniha si nehraje na nějakou encyklopedii. Jde o zevrubný pohled na válečné letectvo SSSR, o popis organizace, přehled hlavních typů letadel a krátkých životopisů největších stíhacích hvězd. Znalci tématu asi nic nového nepřinese, nicméně normální čtenář nebo modelář tu najde plno základních informací.
Johnson začínal svojí kariéru po boku slavného Douglase Badera a zakončil jí jako Group Captain, což je ještě o hodnost výše, než uvádí název knihy. Velitel křídla totiž znamená Wing Commander, což je také označení pro podplukovníka. Po knížkách od stíhačů československých, sovětských, francouzských a německých bylo zajímavé podívat se na válku očima britského důstojníka. Britské gentlemanství a úspěch celé jednotky totiž byly ve vzduchu nadřazeny zájmu jednotlivce a to zajisté chtělo pověstný anglický klid. Stejně tak se autor moc nezmiňuje o svém soukromí, to že se oženil se dozvíme jen tak mimochodem a vlastně jediné, co na sebe ze soukromí prozradí je to, že má rád lov. Že to nebyl úplně "studený čumák" vyplývá jen z pár poznámek ohledně masakru německých vojsk u Falaise a hlavně na posledních stránkách, kde se zmiňuje o organizaci "malé" letecké přehlídky s výtěžkem ze vstupného pro sirotky. Malé, na které bylo prodáno 100000 lístků a navštívila ho dánská královna. Přesto je knížka velice čtivá a Johnson popisuje vzdušné souboje i obyčejné povinnosti velícího důstojníka poutavě.
Mám rád kresbu Štěpána Mareše. Ale to, co se vejde do stripu, nebo dokonce do celostránkového Raoula, se zkrátka do jednoho okénka nevleze. Tohle se úplně nepovedlo.
Z toho, co mi v době vydání přišlo vtipné, mi dnes naskakuje husí kůže. Tento pán měl zkrátka už navždy zůstat "důchodcem z Vysočiny" a nikdy se nevracet.
Pokračování beznadějně vyprodané knihy z roku 2012 je znovu plné fotografií, z nichž některé jsou publikovány poprvé. Sálá z nich atmosféra konce války, osvobození, ale i posledních obětí. Pokud máte rádi vojenskou techniku, nebo pocházíte z jihu Čech, bude pro vás kniha o to zajímavější.
Kniha je uvedena velmi zajímavou "Souhrnnou zprávou o bojích útočné vozby ve dnech 5. až 9. května 1945" od plk.gen.št. Vltavského. Což je dosti nadnesený název, protože "útočná vozba" pražských povstalců neměla jediný plnohodnotný tank. Pouze několik lehkých nedostavěných stíhačů tanků Hetzer z ČKD, vyzbrojených vesměs kulomety, pár zastaralých francouzských lehkých tanků a několik obrněných vozů. Přesto jsou jejich fotografie velmi zajímavé a vystihují atmosféru květnových dnů. Zájemce o vojenskou techniku bude jistě znát finální podobu povstaleckého Hetzeru z Lešan, ale v této publikaci může sledovat jeho postupnou proměnu. Stejně tak nasazení ostatních stíhačů nebo improvizovaně vyzbrojených vozidel. Kniha se určitě neztratí v knihovně zájemce o historii nebo modeláře.
Kniha není vlastně nic jiného, než sbírka fotek z Jižních Čech v květnových dnech 1945. Ale ty momenty jsou tak silné, že si jí určitě stojí za to prohlédnout. O to zajímavější budou pro lidi, kteří se zajímají o vojenskou techniku a vojenství vůbec. A pokud, stejně jako já, denně chodíte po náměstí ve Vodňanech, ulicemi Bavorova a jezdíte nakupovat do Prachatic a Písku, určitě v ní najdete plno známých míst. Škoda, že některé popisky k fotkám nesedí. Ale to je jen malá piha na kráse.
Jak už název napovídá, v této knize půjde hlavně o vyšetřování. Usagi se spolu s inspektorem Ishidou pustí do pátrání v několika spolu souvisejících případech. Do cesty se mu tentokrát připletou zlodějky Kitsune a Kiyoko a nová postava, japonský "Robin Hood", nindža Nezumi. Jako bonus a nenásilné seznámení s manga kulturou jsou zde dva chibi příběhy, které Stan napsal se svojí ženou. Jde o krátké komiksy s "roztomilými" verzemi postaviček pro děti.
Ekhö je nádherně fantastický svět. V prvním příběhu se Mravena vydává do Říma v doprovodu italského šlechtice, který jako by vypadl z oka Aladinovi. A tam odhaluje nejen spiknutí tradicionalistických prikónů ve Vatikónu, ale i něco o původu tohoto světa a své úlohy v něm. V druhém se jako agentka popové hvězdy, která čelí pro svou otevřenost útokům fanatické náboženské sekty, vydává na americký jih.