p3tris komentáře u knih
Mám rád příběhy z feudálního Japonska, plné intrik, cti a bojových scén. A přesně takový vypráví někdy začátkem 20. století bývalý vysoký šógunův úředník několika úředníkům císařským. Pojednává o tom, jak se Japonsko na začátku sedmnáctého století dostalo na pokraj občanské války a pouze velitel šógunovi výzvědné služby a vynikající šermíř Jagjú Džúbej tomu dokázal zabránit. A jeho cesta za opětovném získání tajných zápisků rodu Jagjú a šógunovou závětí vedla množstvím čestných soubojů nebo naopak střetnutí s najatými šinobi. Pro mě je tohle hlavní devizou celé knihy. Protože souboje jsou nakresleny velmi přehledně a dokonce se dají rozpoznat jednotlivé šermířské styly. Na druhou stranu, i když hlavní postavě povětšinou fandíme, z pohledu Evropské kultury může jednat nemorálně. Například tím, že jí nedělá problém křivě obvinit celý rod jen v zájmu zachování rovnováhy v šógunátu. Ale i to patří k poznávání Japonské kultury. Všem, kdo mají rádi filmy Akira Kurosawi, nebo třeba seriál Šógun, mohu knihu doporučit.
První, co si člověk musí při čtení uvědomit, je to, že kniha je překladem a původ má v Anglii. Takže se na problematiku herních postav dívá ostrovní optikou, podobně jako spřízněná "Ultimátní retro hardware". Kdo si pamatuje televizní pořad Bad Taste (Špatný vliv), uváděný na obrazovkách v ranných devadesátkách, ví, o čem mluvím. Tím pádem je velký prostor věnován třeba postavám ze ZX Spectra. Což není na škodu, protože ty měly u nás i díky Didaktiku ze Skalice velkou fanouškovskou základnu. A stejně tak velký prostor dostávají různé staré stolní konzole a arkádové hry, na úkor PC a moderních konzolí. Takže tu máme třeba popis několika postav z různých bojovek, ale třeba na perského prince nebo Geralta se už nedostalo. Pokud k publikaci člověk nepřistupuje jako k encyklopedii, ale jako ke vhledu do tématu trochu jinou hráčskou kulturou, bude spokojen. Jako příjemný bonus k českému vydání pak patří pár stránek o vzniku a vývoji her a herních magazínů u nás a krátké seznámení s Frantou Fukou a firmou Amanita.
Jak už jsem psal, bookziny od Extra Publishing mám rád. Ale jelikož mě zajímá hlavně druhá světová válka, tento jsem si koupil z principu. Deset procent výtěžku z publikace totiž putuje na podporu Ukrajiny. Přesto jsem ani obsahem nebyl zklamán. Některé kapitoly jsou sice zjednodušené a chybí některé z nasazených zbraňových systémů, ale i přes to jde o celkem ucelený přehled výzbroje z obou stran konfliktu. Jako základní rozpoznávací příručka pro vojenské laiky poslouží skvěle.
Encyklopedické bookziny od vydavatelství Extra Publishing mám rád. Ale tady poprvé jsem lehce zklamán. Publikace totiž obsahuje řadu chyb a nepřesností. Některé jsou převzaty z originálu. Například legenda o tom, že první sériový Me 163 byl rudý, kterou přiživil ve své knize i Mano Ziegler. Nebo nepozornost, kdy u stejného letounu je na fotografii jako operační základna uvedena Sardinie a u bokorysu Sicílie. Ale největším problémem je tentokrát chybějící odborná korektura překladu. Takže najdeme takové perly, jako "lišty na křídlech" místo slotů, "vystřelovací sedadlo ovládané náboji" místo vystřelované pomocí pyropatrony, "pumovnic na křídlech" místo pumových závěsníků nebo "prosklené pumovnice". Ale i přes všechny tyto chyby se jedná o publikaci, která za velice příznivou cenu provede nenáročného čitatele historií německého stíhacího letectva za druhé světové války.
Středobodem této publikace není nic jiného, než fotografie. Ale Jack Holroyd si dal velmi záležet s jejich výběrem, takže vedle těch známých, a někdy až ikonických, tu najdeme i ne moc často viděné a nebo zcela neznámé. Což je přesně ten důvod, proč by si měl knihu koupit každý fanoušek vojenské historie. Fotografie jsou opatřeny stručnými popisky a rozděleny do přehledných kapitol, jako "Napadení Polska", "Bitva o Francii", nebo "Bitva o Británii". Ty doplňují stručné úvodníky, pojednávající o jednotlivých fázích druhé světové války. Jediné, co bych možná knize vytknul, je poslední kapitola "Válka v barvě". V níž jsou totiž smíchány původní barevné snímky s těmi kolorovanými, a to někdy ne příliš dobře. Ale jelikož jde vlastně jen o bonusový obsah, je to jen malá vada na kráse.
Mám rád černý humor i Mártyho předchozí knížky. Jenže tady jsem byl poprvé trochu zklamaný. Černý humor je totiž dost často nahrazen trapnohumorem, postaveným na jazykových hrátkách. A to mě úplně nebere. Ne že by bylo v knížce míň pinďourů, hákáčů a mrtvol, jen ty pointy vtipu jsou jaksi horší.
Znovu výtečný Usagi, tentokrát ale jen ve dvou příbězích. V tom prvním se svým novým společníkem Yamamato Yukichim setkají se zlodějkou Kitsune a malou Kiyoko, které se zapletou s místním gangem. A poznají, že i mezi zločinci může něco znamenat čest. V tom druhém se rozdělí při pronásledování pětice zabijáků, aby Yukichi sám narazil na jednu z nejnebezpečnějších postav celé franšízy, šílenou Keiko a jejího "strýčka" Jeie. Bohužel, tentokrát se nedočkáme obohacujících vysvětlivek k jednotlivým příběhům. Takže si musíme vystačit s tím, že se dozvíme, že profesionální eskortní jednotky se nazývaly Watari-kashi.
Mám rád vzpomínky zkušebních letců. Díky Wolfgangu Spätemu a Mano Zieglerovi už vím, jak se vyvíjel raketový Me 163, díky Jeffremu Quillovi znám porodní bolesti slavného Spitfire a Neville Duke mě vzal do kokpitu nepřeberného množství letounů. Jeho příběhu je ten Lercheův také nejvíce podobný. Stejně jako Duke i on byl hlavně technikem a jeho hlavním cílem bylo zalétat si v co největším množství různorodých letounů. Díky tomu je podobný i styl psaní. Žádná květnatá mluva, spíše strohé popisy toho, jak se které letadlo chovalo. A jelikož sloužil u Erprobungsstelle der deutschen Luftwaffe v Rechlinu, tedy zkušební jednotce letectva, měl jich možnost vyzkoušet opravdu velké množství. Nejen vlastních, ale i kořistních, kterým se v knize hlavně věnuje. Ze soukromého života, kromě kapitoly o jeho leteckých začátcích, se toho moc nedozvíme. Dokonce to jde tak daleko, že až na výjimky nejmenuje ani své kolegy. Naproti tomu přesně víme, jaké volací znaky mělo to které letadlo, což jsou údaje opsané z letových deníků. Takže pokud vás zajímá, jakou optikou se díval německý pilot na v té době nepřátelskou techniku, rozhodně tuto knihu doporučuji přečíst.
O britské Královské letectvo se zajímám už dlouhou dobu a na toto téma jsem přečetl několik desítek knih. Takže málokterá z nich mě ještě dokáže něčím překvapit. To ale neplatí o této útlé publikaci. Samozřejmě se z ní dozvíte to základní o organizaci, výzbroji i výstroji bombardovacího letectva RAF. Jenže jsou zde i kapitoly na témata, o kterých si jinde nepřečtete. Nebo znáte jinou knihu, kde se píše o způsobu budování letišť? Nebo o službě pro pátrání po pohřešovaných a mrtvých? O systému opraven bombardérů a motorů? Nebo o analytických skupinách vyhodnocujících nálety? Tohle všechno, a mnohem více, se tady dozvíte. Pro mě je to knížka, která má rozhodně v knihovničce milovníka letectví své místo.
Jak se říká: "do třetice všeho dobrého a zlého". Tak bych začal "zlým". Tím je zase obálka. Ano, je opět škaredá a nejvíce připomíná kresby v prvním vydání Dračího doupěte. To bych autorům i napotřetí vytknul. Protože kromě akčních filmů a komiksů samozřejmě miluju i fantasy, jsem jasná cílová skupina. A i když rozumím, že je jim vyčítán přílišný důraz na sci-fi, ta hranice je opravdu tenká. Vždyť i v bonusech na DVD Hvězdných válek se reportér ptá Sira Alece Guinnesse, jaké je to hrát ve "fantasy" filmu. Což platí i pro kapitoly, protože řazení je někdy dosti krkolomné a s nejasnými konturami. Mezi fandy filmu se můžou vést o zařazení pseudointelektuální dišputace , ale mě jsou ty škatulky vlastně jedno. Spíš mě zajímá, co je v nich. A tam je toho dost. Malinko mě zamrzelo "východní fantasy", protože těch pár stránek je věnováno pouze asijskému filmu. Možná by si zmínku zasloužila i východoevropská a sovětská kinematografie. Například výtečná a přitom zapomenutá Pohádka o putování si rozhodně svůj sloupek zasloužila. Takže tentokrát poprvé to nebude za plný počet.
Tak samozřejmě, že pro mě, jako Jihočecha, nebyla kniha natolik zajímavá, jako Květen 1945 v jižních Čechách. Ale jen díky tomu, že jsem si nemohl spojit určitá místa s těmi, co znám. Jinak jsem jí přečetl jedním dechem. A stejně jako text jsou zajímavé i fotografie, obzvláště pro někoho, kdo se zajímá o válečnou techniku. Jako bonus pak doporučuji pořádně si prohlídnout fotku Kukuruznika. Pozorní objeví na směrovce ne úplně slušný symbol.
Takže copy-paste z Německých letadel stejného autora, pouze s dovětkem týkajícího se odlišností této knihy :
Tento komentář se nebude vztahovat pouze na jednu knihu, ale na všechny "Ilustrované průvodce" Billa Gunstona týkající se druhé světové války. Ty mají totiž stejnou strukturu a liší se pouze typem popisovaných letounů. Kapitoly jsou rozděleny podle států, které uvádí krátký popis organizace, filozofie či výzbroje jednotlivého letectva. Po něm následuje abecedně řazená encyklopedie letadel. Popisy jsou sice napsané stručně, ale všechny důležité informace v nich najdeme. Uvozuje je přehledná tabulka s rozměry, výkony, nebo datumy vzletů prototypů. Vše doplňuje bohatá fotodokumentace a ilustrace. V dodatcích nalezneme tabulky nejúspěšnějších spojeneckých stíhačů. Pro znalce letectví knihy asi nic moc nového nepřinesou, ale jako pomůcka, když potřebujete rychle najít nějakou informaci, se hodí. Pro nováčka můžou posloužit jako dobrý odrazový můstek k dalšímu bádání.
Autor se nepřekvapivě zaměřuje hlavně na anglosaské stíhací letouny. I když se s hlavními typy seznámíme, některé trestuhodně pominul. U Britů například noční stíhací úprava Bristol Blenheim. U Američanů první za války operačně nasazený proudový Lockheed P-80, nebo F8F Bearcat, současníka F7F, který v knize je. U sovětských letounů nemám větších výhrad, možná by si zasloužila zmínku modifikace Pe-2 na těžký a noční stíhač Petljakov Pe-3, kterých bylo vyrobeno k 360. Ve francouzské části bych neopominul lehké a nepříliš úspěšné Cauldron C.714, které však zůstanou velmi důležité pro polský odboj, jehož piloti na nich létaly. Dále předválečnou, ale stále nasazovanou řadu Dewoitine D.500 a možná i moderní řadu Breugeot Br.690, která se dá jako těžký stíhač také počítat. No a v poslední kapitola věnované ostatním státům by si stránku zasloužil holandský Koolhoven FK.58 vyráběný pro Francii, a jugoslávský Rogožarski IK-3.
Tento komentář se nebude vztahovat pouze na jednu knihu, ale na všechny "Ilustrované průvodce" Billa Gunstona týkající se druhé světové války. Ty mají totiž stejnou strukturu a liší se pouze typem popisovaných letounů. Kapitoly jsou rozděleny podle států, které uvádí krátký popis organizace, filozofie či výzbroje jednotlivého letectva. Po něm následuje abecedně řazená encyklopedie letadel. Popisy jsou sice napsané stručně, ale všechny důležité informace v nich najdeme. Uvozuje je přehledná tabulka s rozměry, výkony, nebo datumy vzletů prototypů. Vše doplňuje bohatá fotodokumentace a ilustrace. V dodatcích nalezneme tabulky s počty sestřelů, vyrobených letadel nebo třeba hodnostmi. Pro znalce letectví knihy asi nic moc nového nepřinesou, ale jako pomůcka, když potřebujete rychle najít nějakou informaci, se hodí. Pro nováčka můžou posloužit jako dobrý odrazový můstek k dalšímu bádání.
Co se týče konkrétně dílu "Německá, italská a japonská bojová letadla druhé světové války", je trochu škoda, že se autor zaměřil hlavně na ty německá. U Italů nejdeme jen ty nejdůležitější typy a zapomíná třeba na lehké stíhače řady SAI, bitevníky Breda nebo víceúčelové IMAM. U Japonců je pak situace ještě horší a jsou nám představeny opravdu jen ty nejzákladnější stíhací a útočná letadla.
Jsem Vodňaňák a v Bavorově jsem nějakou dobu žil. Takže Helfenburk mám doslova "za humny" a dá se říct, že ho znám, jako své boty. A stejně tak znám příběhy o kočičím bále nebo o tajných chodbách, vedoucích až do Vodňan. Co já se jich jako dítě nahledal. Proto je veliká škoda, že i když jsou všechny pověsti napsané krásným "starým" jazykem, jsou tak krátké. Opravdu by si zasloužily více rozvinout. Zas na druhou stranu můžeme vzít s povděkem, že se muzeum a galerie vůbec tuhle knížečku rozhodly vydat. A také, že daly šanci mladé neznámé autorce ji ilustrovat. Pokud máte rádi historii našeho regionu, místo v knihovničce si určitě zaslouží.
Invaze čtyřokých mimozemšťanů na Zemi pokračuje, ale Gantzovi týmy se jí dokáží postavit a dokonce někde i lokálně vyhrávat. Tvůrci koulí mají nebezpečný plán a to přímo během bojů napadnout nepřátelskou planetu. Jenže nejen Gantz má elitní bojovníky. A také to znamená, že Koruno se musí rozloučit s Tae. I když jediné, na čem mu teď záleží, je její bezpečí.
(SPOILER) Za těžkých ztrát poráží tým "umělecká díla" a vrací se do našeho světa. Jenže postava z koule jaksi není úplně v pořádku a tak se Rejčiným neuváženým přáním dostávají do reality *POZOR SPOILER" Kurunové dva. Jenže se blíží nevyhnutelné kataklyzma a i Rejka si nějakou romantiku zas(oulo)louží...
Kniha se nezabývá pouze operací Market Garden, ale velkou měrou je věnována osvobození Francie . Pro milovníka historie je samozřejmě nejzajímavější obrovské množství fotografií, občas doplněných taktickou mapkou nebo třípohledovými nákresy techniky. Takže i ten, kdo zná pohyby armád nebo jména velitelů nazpaměť, v ní může najít mnoho zajímavého.
Výborná kniha, která mě už jako dítě dokázala upoutat a podnítit zájem o techniku, zejména letectví.
Kurono dostává nový podmět k tomu, aby porazil Izumiho a dosáhl potřebných sta bodů. Děj rychle ubíhá, odchází jedna z hlavních postav série a Kaze se bude muset nejspíš postarat i o někoho jiného, než sám o sebe.
Povinnost pro milovníky nejen sovětského letectví. Kromě Tupolevova životopisu a historie firmy zde najdeme popisy všech konstrukcí jeho kanceláře, psané podle pramenů z ruských archivů.