pajaroh komentáře u knih

Oddechová četba z pěkného prostředí divočiny, předvídatelné jednání postav a velká inspirace v knize My Abandonment (která je mimochodem skvělá, ale v češtině nevyšla).

6 20.06.2022

Bohužel, autorův sloupkařský, štiplavý (až nabubřelý) styl mi vůbec nesedl, knihu odkládám a nechávám někomu, kdo ji ocení.

Psychologický thriller, ve kterém autorka opět řeší téma prostupování moderního světa do historických míst a také oblíbené sociální problémy (vyskytující se v ději až přiliš často). Dlouho nechává čtenáře tápat a odhadovat bokem zmíněné "strašlivé" události, v jednu chvíli je to až příliš dlouho a nepřirozeně potlačené.
Příjemné bylo zasazení děje do historické školy Svatého Osvalda a myšlenky zakonzervovaného starého profesora, ale chyběly mi mystické prvky a nádech tajemna, které jsem si u Harrisové oblíbila. Také poetika jejích předchozích knih se v této vytratila a zůstalo jen soustředění na lidské zlo.

6 14.06.2022

Málokterý cestopis dokáže tak na dřeň odkrýt atmosféru a energii místa jako kniha polské autorky Ilony Wiśniewske. Její stručné, melancholické a nekompromisní popisy okolí, lidí, tmy, světla, turistiky jsou odhalující. Jednou větou či citací usedlíka dokáže přiblížit šílenost i krásu zdejšího života. Jediné slabší místo je pro mě kapitola o polské výzkumné stanici, ale chápu autorčinu "národní" zvídavost.
O současných Špicberkách jsem toho moc nevěděla, maximálně o problémech s ledními medvědy, nízkých domcích, přírodě, klimatu... netušila jsem nic o obrovských opuštěných budovách, hotelových komplexech, turistických "lodních" návalech ani o tom, že Severního pólu může dosáhnout každý, kdo zaplatí (je tam pro turisty vytápěný stan s postelemi).
A místní lidi, ti jsou opravdu jedineční...

"Keď už si človek privykne na tmu, myšlienka na návrat svetla pôsobí zvláštne. Bez slnka je všetko jasné. Je zrejmé, že ďalej sa ísť nedá. Vtedy sa dá priestor ľahšie usporiadať. Temnota je svojím spôsobom pohodlná. 'Bojím sa, že sa vracia svetlo.' Katja sedí pri peci zavinutá do deky a pozerá cez okno, v ktoromsa odráža jej silueta."

6 10.06.2022

Pojízdné knihkupectví a Skotská Vysočina... tohle mě nalákalo. A můžu si za to sama, přebal a název mluví za vše. Chtěla jsem odlehčenější čtení z hezkého prostředí po několika náročnějších knihách. Což o to, z hezkého prostředí skotského venkova to je, ale odlehčený je příběh až na miligram.
Opravdu v tomto žánru nepotřebuji super literaturu se složitým stylem, ale myslím, že i letní prázdninové čtení se dá napsat dobře s vtipem a nápadem. Tato kniha ani jedno nemá. Je jednoduchá až prostá (především ke konci, zádumčivý svalnatý farmář fakt bavil) a celkově tak nějak protivná. Jestli na tomto se dá utáhnout knižní byznys...

9 06.06.2022

Poklad pro někoho žijícího nedaleko Libavé. Dozvěděla jsem se mnoho zajímavých informací o místech, která znám jen zarostlá a zbořená, o událostech, o kterých jsem od dětství slýchávala, a o mnoha dalších věcech, které jsem netušila. Obrazová dokumentace a staré fotky jsou obrovským přínosem (především v tomto šestém vydání) nejen pro představu, jak popisovaná místa, vesnice, samoty vypadaly, ale také jako záznam tehdejšího běžného života.

"Nyní je všude ticho, které ruší jen štěbetající drobní ptáci v koruně staré jabloně. Lidé zmizeli a stopy jejich každodenního úsilí se stále více ztrácí. Příroda si všechno postupně bere zpět. Něco tu však po dřívějších obyvatelích zůstalo, co náletová zeleň a křoviny ještě dlouho nepřekryjí. Je to duch tohoto kraje, chcete-li, jeho genius loci. Je to neviditelná síla, nedá se popsat ani přenést. je nutno ji zažít.
Možná poprvé krajinou projdeme, aniž bychom si něčeho všimli. A aniž bychom si toho všimli, něco nás nutí zastavit, rozlédnout se a zamyslet nad svojí, někdy pomíjivou snahou o přetváření všeho kolem nás za každou cenu."

5 06.06.2022

Jedná se určitě jednu z nejrozsáhlejších a detailně zpracovaných knih o dějinách Skotska, která se dá sehnat.
Osobně jsem ji četla nebo spíše studovala na přeskáčku, podle doby, která mě zajímala, navštíveného místa. Z toho asi pramení pocit neucelenosti.
Pro laika kniha působí učebnicově a obsahuje méně záživné pasáže, což není výtka, jen poznámka. Možná jsme z poslední doby rozmlsaní zábavně-poučnou literaturou.
Určitě doporučuji milovníkům historie a Skotska, kteří chtějí jít a číst "hlouběji".

5 02.06.2022

Velmi dobrá reportážní práce o kontroverzní nehodě ve stockholmské zoo, ale také o přístupu lidí k šelmám, zoo marketingu, zodpovědnosti. Přestože se autor snaží o objektivní zhodnocení nehody i celkového přístupu ke zvířatům, je jasné, jaký je jeho názor. A je dobré, že poukazuje na chyby, které se staly a které se stále dějí (i v takové vyspělé zemi), na přehnanou domestikaci a nerespektování zvířete-šelmy, na nepřirozené podmínky zajetí, chybějící prostor i nelogické seskupení ve smečce. A bokem zmíněné podmínky delfíních show a mořských akvárií mi vyrazily dech.

10 02.06.2022

Svou dovolenou v Rychlebských horách jsem dělila mezi toulání se v jarních bukových lesích a po zaniklých pohraničních vesnicích - a podvečernímu spěchání ke čtení Bílé vody.
Bezpochyby je to výborná práce z jazykové i badatelské stránky. Na každé stránce jsou znát hodiny a hodiny autorčiny dřiny i její spisovatelské nadání. Co se vyjadřování a stylu týče, zůstává pro mě Kateřina Tučková na prvním místě v české literatuře. K tomu z(a)tracená vesnice Bílá voda, která se mi dostala pod kůži už před... nu ano, 24 lety, kdy jsem na ni narazila při vandrování poprvé.

Těžké, dobré téma ze silného místa, na to má prostě Tučková talent.
Není to však bez výhrad. Jsou dlouhé části textu, kdy autorka nenechá čtenáře vydechnout a násilí je prostě moc. Také mnoho nevysvětlitelných zázraků, napravených zloduchů, náhodných setkání či nečekaných rodinných propletenců. Pravda, v církevním/náboženském tématu se takové zázraky přímo nabízejí.
Mátlo mě mísení fikce a skutečnosti, přestože autorka zdůrazňuje, že se jedná o román, a osobnosti i místa, kterými se inspirovala, uvádí v doslovu. Možná právě ta uvěřitelnost je známkou dobrého psaní.
A přestože se v typologii postav Tučková nevyhne klišé a jednostrannosti, jsem ráda za tu silnou kritiku "určitých skupin" v církvi, politice a myslivosti bez servítků.

28 02.06.2022

Superdělo s děvkou babylónskou mi připadalo už opravdu přitažené za vlasy, no to jsem netušila, že se příběh trochu opírá o skutečnou událost a osobu. To mi z výsměšného úšklebku spadla čelist. Takže ano, opět dobře zakomponované reálné události do příběhu vesnice Three Pines, i když tentokráte trochu moc překombinované.
Zajímavé, že ani po všech těch mordech a skrytých násilnících neztrácí místo na své atmosféře. A přestože vím, že Gamache není tlustý ale robustní, voní po santalovém dřevě a některé verše Ruth znám zpaměti, těším se, že na známé věty narazím v příštím díle (něco jako znělka Večerníčku), který snad bude po tomto slabším článku série zase výborný.

15 30.04.2022

Zajímavé a příjemně vedené povídání s člověkem, který se navzdory těžkým situacím a zaměření drží svých pevných vzorů a kterého nelehké životní okamžiky , zdá se, jenom posílily. Nejvíce mě zaujala část rozhovoru o Praze, kdy jsem si uvědomila, jak krásné to je (a především dříve bylo) město, a také povídání o hudbě. Méně blízké je mi sbírání antik, které asi nikdy úplně nepochopím, ale k osobnosti profesora Kouteckého prostě neodmyslitelně patří.
Takový pohled na svět i společnost bych si ráda připomínala častěji.

4 25.04.2022

Asi jsem měla s milou Annou zůstat u prvních dvou knížek. Z té sympatické rusovlásky s obrovskou fantazií se v tomto díle stala protivná dospělá, která neví, co chce. S jejím věkem pro mě i kniha ztratila kouzlo dětské literatury a krásného světa barev, kvůli kterému tento žánr čtu. I styl psaní je odlišný, příliš rychlý, uspěchaný, nedetailní (kromě výplodů myšlenek Fil) a já se raději vrátím do předchozích Anniných let a do toho pravého kouzelného světa L. M. Montgomery, než abych v dalších dílech pokračovala. Za mě hodně přetažená hranice krásy a fantazie (první kniha) a kýče.

7 25.04.2022

Za mě jedno z nejlepších zpracování severských pohádek co do formy i obsahu. Trollové, obři, skály, moře, zvláštní zvířata a občas i podobnost s některou z našich národních pohádek, jen drsnější a studenější. Moc krásné vydání.

5 19.04.2022

Nikdy jsem moc nechápala, co žene člověka do až takových extrémů osmitisícovek, proč se tam rvát a "pokořovat" a "útočit" na horu, dlouhodobě trpět pro 30 minut pocitu vítězství na vrcholu, zanechávat odpadky, trápit se slepotou, plicními problémy a občas těžit z dřiny jiných?
Osmitisícové ego horolezců? Nutkání překonávat? Být první, čtvrtý, desátý?
Tato kniha mi to malinko objasnila, asi to člověk v sobě má nebo ne. Musí to být nutkání, možná volání pra-povahy. Upřednostňuji odlehlejší, živou divočinu. To ovšem neznamená, že se o extrémním zdolávání těch nejvyšších něco ráda nedozvím.

Navzdory mému nepochopení je tohle zajímavá kniha vypravující příběh a nutkání jednoho horolezce s rozumem, lidskostí i smyslem pro jakousi horolezeckou etiku.
Autor popisuje především komunitu a konkrétní výstupy ve stručnějších zmínkách a mám pocit, že vyprávění pojímá spíše ze sociálního hlediska než z toho přírodního, velehorského...

11 18.04.2022

Poklidné chvíle ve vesnici Three Pines s jemným tušením něčeho temného v pozadí vystřídají rozbouřenější dny na cestách po Kanadě i lidské (malířské) duši. Konec tradičně trochu překombinovaný, ale celkový dojem je velmi dobrý. Jak jinak. Prostě se touto sérií cítím obohacena - co se týče myšlenek, informací, vhledů do různých oborů i povah - a už teď se těším, jak si ji jednou přečtu znovu (nejlépe na podobném místě jako je teráska bystra Gabriho a Oliviera s kávou v ruce a někým jako "Henri" u nohou).

15 14.04.2022

Annie, opuštěná nemocná farmářka, která se stala symbolem mizejícího trampského ducha. Tu cestu ji opravdu nezávidím (nemoc, zima, vzrůstající kamionová doprava), ale její odvaha, odhodlání a síla, která se za popisy putování skrývá, to je opravdu něco.
Jsem za tuto knihu ráda, přestože mám výhrady k nevyrovnanému vyprávění, zaměření na trochu zbytečné vedlejší detaily (moc mě nezajímal život novináře, který Annie zpovídal) na úkor samotné cesty, okolí. Přiblížila mi osobu, o které jsem zhola nic nevěděla a na kterou si ještě často vzpomenu, stejně jako na její čtyřnohé společníky, kteří se jí na cestě i v životě stali vším.
A ráda bych si někdy přečetla vzpomínky, které na konci života sepsala přímo Annie.

10 05.04.2022

Díky anotaci i přebalu (byť je krásný) jsem se obávala, že to bude příliš poetické, nostalgické vyprávění o včeličkách na stromě. Naštěstí je ta poetika vyrovnána dramatem a psychologií a příběh vůbec není tak hruškově sladký, jak se zdá. Stylisticky vytříbené popisy jsou sraženy sprostou mluvou, stejně jako tolik vynášená práce s půdou s neustálým kontaktem s přírodou není v příběhu zachycena bez drsné dřiny, kruté povahy, pout a ztráty svobody.

12 04.04.2022

Tato filozofie je mi blízká, forma už méně, vysvětlující poznámky, předmluva i celkové zpracování jsou povedené, jen jsem na básně pohlížela spíše ze studijního hlediska, což asi není v tomto případě ten nejlepší přístup. Přišly mi hodně podobné, opakování řečeného.

2 04.04.2022

Příběh úsporný na styl vyprávění, nikoliv však na děj a emoce. Velmi dobře se mi četly netradiční osudy postav, jejich lidských/zvířecích vlastností i slabostí, eskapád (těch bylo někdy až zbytečně moc). Spisovatelce se podařil vytvořit kouzelný svět plný laskavosti, humoru i smutku a podivností, který občas působil chaoticky (a - jaj, ty výrazy typu "trtkání"... ) - ale ve kterém mi bylo velmi příjemně.

11 29.03.2022

Pěkné vzpomínání na kanadsko-aljašské dobrodružství, nicméně mnohé se ve stručnosti opakuje z předchozích knih - fotky i text. I tak je to příjemné čtení a literární cestování.

3 28.03.2022