*Pájuše* komentáře u knih
Knihu jsem si koupila, kvůli krásné obálce. V tomto případě jsem od ní očekávala něco speciálního - příběh, který se hodí k obálce a obálka, která vystihuje příběh. Povedlo se jí to.
Knihu jsem si zamilovala kvůli nevšednímu pojetí upírů a jejich světa, který se mistrně prolíná se světem současným, reálným. Jsou - konečně! - vyobrazeni tak, jak si je představuju. Žádný Edward ze Stmívání. Tito upíři jsou zlý, netají se tím, nesnaží si hrát na lidské bytosti, protože jimi nejsou, i když tak možná vypadají.
Kaspar je pěkný kvítko, ale scény s ním se mi líbily a užívala jsem si je ;-). Ovšem kapitoly z jeho pohledu mi tam přišli nadbytečné. Kdyby tam nebyly, knize by to neuškodilo, ale chápu, že pro drama to autorka chtěla trochu opepřit. Nicméně jeho jméno mi připomnělo stejnojmenný film o duchovi, který naprosto zbožňuji. :-)
Violet jsem do poloviny knihy milovala. Pak ale nastaly chvíle, kdy se z Violet, té tak bojovné, nezávislé a tvrdohlavé dívky, stalo slzné údolí - a povětrnice, když už jsme u toho, která nevěděla, kdo je pro ni ten "pravý", což je pro YA typické. Bleh... - a já měla chuť ji něčím těžkým bacit přes kebuli. Na YA je to ale povedená kniha, ačkoliv nechápu, proč je to tady uvedeno jako romány pro ženy.
Celou sérii bych zhodnotila slovy - totální výstřel do tmy!
Nebylo by to špatné, jen kdyby to nebylo tak děcky naivní, předvídatelné a místy nudné. Vůbec se sama sobě divím, že jsem se do knih pustila. Každopádně poslední díl bych zhodnotila o stupínek výš, než předcházející tři.
Krásná oddechovka... místy naivní, žádné drama, jak jsem u YA knih zvyklá, každopádně stojí za přečtení. Navíc je to slaboučká knížka s dobře zpracovaným námětem - originální. :-)
„To si ze mě děláte srandu!“ Přesně tohle mi běhalo myslí po přečtení poslední stránky Magie ničivá. Zatímco si to u mě v minulém díle Curran pěkně rozlil, tady si vylepšil skóre o 360 stupňů! Miluju toho řvoucího psychopata. Scény s ním vždycky stojí za to! :D
Když se do knihy ponoříte, naleznete nový svět plný mytologických i nemytologických postav a kousků historie, který je pro čtenáře tak přirozený jako dýchání. Ty postavy jsou základnou všeho a dávají knihám ten správný šmrnc. Nevadí, že jsou tam upíři, mágové, bohové a různá směs dalších nadpřirozených bytostí. Tohle je totiž to, co dává knize ten punc dokonalosti. Nijak vážně se tam nekřižují, vše, co čtenář dostává při čtení knihy je jedna dokonale propracovaná originalita. Dokážete se vžít do postav tak lehce, že čtení se pro vás stává požitkem. Co kniha, to nějaká perla na konci, jako taková třešnička na dortu, sladká tečka za poslední větou, která se vám v ústech rozplyne jako ten nejjemnější dezert.
Při čtení knih tohoto spisovatelského dua, zapomenete úplně na okolní svět a zakousnete se do příběhu drsňačky Kate a jejich problémů, ve kterých vězí vždycky až po uši! :D
Magie ničivá – stejně jako předchozí díly – narušily stereotyp zaběhnutý v knihách fantasy/postapo, kterým jsem kdy četla. Nemůžu si pomoct, ale knihy jsou od jednoho dílu k druhému lepší a lepší. A tenhle díl byl… epický, kolosální, mega obrovský DEBUT!!!
Takový šok jsem v předchozích dílech snad nezažila jako tady na předposlední kapitole! Zdá se, jako by jedna dějová linie končila a začala nová Éra. Éra, kterou bude zábavné sledovat, protože svět Kate Danielsové už nebude nikdy jako dřív!
Roland je vážně, vážně děsivý pa*chant! Ale je to dobře vymyšlená postava a mám pocit, že s ním Kate s Curranem zažijí hodně nervů drásajících okamžiků a perných chvilek. Jsem zvědavá na vývoj téhle postavy. ;-)
Už teď je mi líto, až série skončí. Knihy jsem si zamilovala a tahle série se mi zažrala do srdce tak hluboko, že pro žádnou sérii už tam není místo. IA bude navždy patřit mezi mistry svého řemesla a tenhle pomyslný stupínek vítězů nikdo nepřekoná.
Knihu jsem si půjčila z knihovny na základě zajímavé anotace, která mě nalákala a v těchto deštivých dnech mi naprosto sedla k duchu. Měla jsem od ní velká očekávání, která se mi částečně splnila.
Anotace vykresluje vskutku živý a zajímavý děj. Leč musím říct, že kniha je opravdu náročné čtivo. S klidem bych ji zařadila ke klasikům. Podobně jako Oscar Wilde a jeho Obraz Doriana Graye je tato kniha plná paradoxů, nicméně není na nich založena.
Toto celkem povedené dílo odkazuje na spoustu děl řeckým a římských umělců, najdete tu spoustu předmětů, které mají historický kontext, ale jak už tu bylo řečeno, člověk by si je užíval víc, kdyby o nich něco věděl již dříve. Dalším plusem jsou filozofické diskuze s "mužem s křesla" - *SPOILER* doteď mě štve, že nevím, jak se jmenoval! :-D *KONEC SPOILERU*- , které jsem si neskutečně užívala. Nicméně, význam některých argumentů mi zůstává skryt. Budu si knihu muset přečíst znovu a pomalejším tempem :D
K ději ještě dodám, že ačkoliv jsou postavy a jejich charaktery vykresleny uvěřitelně - vyjma slečny Prudencie Prescottové, která byla tak prudérní, místy nechápavá a trošku předpojatá, která mě svou dokonale zaškatulkovanou myslí iritovala - měla jsem trošku problém si představit, jak vypadají. V knize absolutně nejsou žádné popisy vlasů, očí, chůze... ale tak nějak to vyplývá z jejich charakterů - ten, kdo knihu četl, mě asi pochopí lépe :-)
Další věc a to zmiňovala slečna zuzi1162 a naprosto s ní souhlasím, nevíte jaká je reálná doba příběhu. Na jednu stranu máte pocit, jako kdyby městečko svůj vývoj zabalilo v 19. stol., kdy čajové dýchánky byly ještě v módě a na straně druhé se tam prohánějí auta.
Samozřejmě možnost, že by existovala první nezveřejněná verze slavné autorky je jistě velkým lákadlem. To byl také důvod, proč jsem po téhle autorce sáhla. Nicméně děj knihy mi přišel předvídatelný natolik, že mě spíš odrazoval od čtení. Je to škoda, autorčin styl psaní nebyl špatný. Hlavní hrdinka mi na třicetiletou ženu přišla krapet nevyzrálá a její myšlenkové pochody mě někdy nechávaly v naprosté nevíře. Knihu hodnotím jako lehký podprůměr. Nedozvěděla jsem se nic světoborného z čeho bych se posadila na zadek.
Milé, nenáročné, oddechové čtení plus fakt, že se děj odehrává v Paříži, dělá z knihy úžasnou lahůdku. Nicméně, nějak z těch YA knih vyrůstám a už pro mě nejsou tak přitažlivé jako kdysi. Půlka knihy šla ta další mě trošku zklamala. Což jsem očekávala, protože vztahy mezi náctiletými jsou velmi komplikované a narozdíl od dospělých jsou no... nevyzralé. Pro mě je velký oříšek je zkousnout, aniž bych neměla každou druhou kapitolu chuť vyvolat dotyčného hrdinu a neproplesknout ho. :-)
I tak kniha určitě nezklame ty, kteří potřebují vypnout a relaxovat. :-)
K dílu jsem se dostala víceméně z donucení a to kvůli maturitě. Ale vůbec, absolutně vůbec nelituji času, který jsem u knihy strávila. Jakmile jsem se začetla, nemohla jsem se odtrhnout!
Kniha je vystavěná na paradoxech a o to ji činí zajímavější. Rozhodně je to dílo, které otřese vaším světem. Mým tedy otřáslo. Hodně! Musím říct, že na 19. století měl Wilde opravdu smysl pro realitu. Jeho dílo je nadčasové. Sarkasmus a ironii používá s lehkostí, kterou v dnešní době málo který autor chápe a dokáže ocenit.
TEAM lord Harry! :D
"Muž se žení, protože je znuděn, žena se vdává, protože je zvědavá. Oba se zklamou."
Co se týče Doriana - jeho postava byla dokonale propracovaná. Ta transformace z nevinného hošíka, který si neuvědomuje svoji krásu, na takříkajíc ďábla, který požívá světské radosti života... Bylo to tak naturalisticky podané, že vám běhal mráz po zádech. Kniha byla od začátku do konce nasáklá atmosférou tamního života. Při čtení jsem měla pocit, jako bych byla součástí nejen příběhu, ale i té doby, což se mi zatím u žádné knihy nestalo.
Nyní chápu, proč jsou tato díla nazývána klasickou literaturou. :-) Je v nich hloubka, která dnešní díla postrádají. Čeština je tak krásný jazyk a toto dílo to jen podtrhuje.
Každopádně - Oscare Wilde, děkuji, že jste se chopil pera. :-)
Nejhorší na knížkách, které jste přečetli a byly jedním slovem wow - je to, že nevíte, co o knize napsat. Nenacházíte slov. A tahle kniha se týká mě osobně. Po jejím přečtení, jsem koukala chvilku do blba a moje prvotní myšlenka byla, že si to musím přečíst znovu. I když tuhle knihu mám přečtenou nejmíň šestkrát, stále nemám slova, abych vyjádřila, jaký to skvost se nachází v mé knihovničce. :-)
Jack Rozparovač... to byl přesně důvod, proč jsem si knihu koupila. A příjemně mě překvapila, na to že je to YA. :-)
Námět je úžasný a originální! "Nové" pojetí Jacka... musela jsem se smát. Přišlo mi to trošku jako paradox. :-) Autorka na stránkách knih nechala oživit nejhrůznější legendu Londýna a musím říct, že její zpracování se mi hodně líbilo. :-)
Docela jsem se i smála. Některé ty "štěky" byly šity na míru! :D Sice se vyskytly chvilky, kdy mi to přišlo místy zmatené, ale celkový dojem - palec nahoru. A ještě jedna věc mi vadí, vzhledem k tomu, že další díly nejsou vydané, štve mě, že polovina záhad zůstane neobjasněná. Hold budu muset vzít slovník - zavděk vezmu i strýčkem Googlem - a pustit se do originálu.
Je sice pravda, že jsem od knihy čekala pořádnou duchařinu a tu jsem nedostala, nicméně jsem se u ní nenudila. Což je u knih s tímhle žánrem velké plus. :-) Příběh je originální, ale tohle je spíš detektivní román říznutý kapkou fantasy.
Nemůžu říct, že bych z knížky byla vyloženě zklamaná. Bavila jsem se u ní a kniha se četla skoro sama, ale jedna věc mě fakt štvala. Nechápala jsem Charleyino chování - tu její věčnou "nažhavenost" - pro Reyese, kterého viděla před 12 lety ještě jako teenager a když zaznělo jeho jméno roztopila se jako kostka ledu hozená do vroucího šálku čaje. Upřímně, přišlo mi to trošku přitažené za vlasy. A to nebyla jediná věc, která mi tak připadala. Dokonce i některé postavy se vymykaly slovu "normální". Souhlasím s ostatními, že těch postav tam bylo zbytečně moc, za což strhám další hvězdu dolů.
Kniha se četla dobře. Takové odlehčené, nenáročné čtení. Na deštivé dny jak dělaná, kdo ale chce pořádnou porci hemžících se průsvitných postav, v téhle knize je nehledejte. To raději sáhněte po sérii Mediátor. ;-)
Nebyla to kniha, ze které bych se posadila na zadek, ale zas tak špatný to taky nebylo. Sice bych brala více přímé řeči, než těch nudných často i nesmyslných myšlenkových pochodů, ale číst se to dalo. Asi už po ní nesáhnu, ale i tak jako oddechovka super.
Nemůžu uvěřit, že jsem tuhle knížku nepřečetla už dřív. Ne že by byla tak úžasná nebo že bych se od ní nemohla odtrhnout. Ale tenhle žánr mi v současné době bodl. :-)
Taková krásná třešnička na dortu. Příběh je skvěle zpracovaný, nepřikrášlený, prostě holá pravda. Úplně si dokážu představit Ameriku v té době. Jedním slovem - nadšená :-)
Že je ta největší pitomost soudit knihu podle obalu... věděla jsem to, přesto jsem na tohle moudro nějak zapomněla.
Po třech neuvěřitelných - neuvěřitelných! - kapitolách, kdy jsem nevěděla, jestli se mě autorka snaží tahat za fusekli nebo si o čtenáři myslí, že je úplně padlej na hlavu, jsem knihu odložila. Nicméně, chtěla jsem dát knize šanci a tak se znovu začetla.
Autorčin styl psaní není vyloženě špatný. Chvilku u toho vydržíte, ale zas tak poutavě to podáno není. Což je škoda, protože si myslím, že kniha má velký potenciál, kdyby ale autorka z hlavních hrdinů neudělala tak nesympatické postavy! Grrr!
Ta ženská byla předvídatelná - v myšlení, v chování, ve všem! Velký zlý viking se k ní chová hrubě, co udělá správná hrdinka? Zafňuká si, však ono ho to obměkčí. Kdyby tohle nedělala každou kapitolu, tak fakt nevím, o čem by to celé bylo. Ani hlavní hrdina tomu moc nepřidal - Jééé, mě se postavil. Já jsem přeci jen muž! To vážně?!
Když přehlédnu nesympatické postavy a nudný absurdní děj, jsem z knihy zklamaná. Málokdy se mi stane, že knihu nedočtu. To už musí být, ale tady jsem to před půlkou vzdala. Myslela jsem si, že se třeba postavy zlepší, že je to jen slabý rozjezd, ale když se to nezlepšilo... proč mrhat časem na něco, co za to nestojí?
S komentáři můžu jedině souhlasit - chyby, kostrbaté věty, které někdy nedávají smysl. Mě víc než spojení "vezmu si autobus" dostalo "...je to týž muž, který svýma rukama přeťal těm ženám dech..." Přeťal? To jako vážně?! Co třeba "obral ženy o dech"? Jen ještě doplním, že čtení bylo hodně zmatené. Když začínáte z pohledu jiné postavy nebo když začínáte psát z jiného soudku, měl by být řádek vynechaný. Už kvůli přehlednosti. Tady to naprosto chybělo! Díky tomu jste z příběhu nevěděli ani hlavu ani patu.
Co se týče příběhu - připomínalo mi to Dráculu. Postavami ani tak ne - i když mám pocit, že Peter má v DNA zakódovaného Erica z Pravé krve a krapet i toho Dráculu - ale spíš tou atmosférou, která z knihy dýchá jen, co se začtete. Ostatně i obálka je temná, ať už s obalem nebo bez něj. K příběhu jak dělaná. Jen taková poznámka - ten chlap na obálce je Eric z Pravé krve! :D Nicméně mohl by být lepší. Chvílemi jsem se nudila a díky nepřehlednosti se to pomalu ani nedalo číst, protože jste se v tom tak akorát zamotali a chvíli trvalo, než jste zjistili, kde se ten příběh ocitl a kdo ho vypráví.
Postavy pro mě byly oříškem. Ta policie... nevím, jak jinak ji nazvat, než apatickou. Chápu, že oddělení vražd přichází na scénu až v době, kdy je objeveno tělo. Ale fakt, že se sem tam na něco důležitého ohledně toho těla zeptali a pak seděli jen na zadku v kanceláři... To je práce policistů??
Sabine... Tu ženskou jsem nemusela. Byla taková nemastná-neslaná. * SPOILER * Když ta stará žena nepřišla k výslechu a několikrát u ní Sabine zvonila a ona neotevřela, i přesto, že tam hrála televize, to ji fakt nenapadlo, že když tam byla po několikáté se stejným výsledek, že se něco děje?! To jí musel Peter vodit za ručičku a přímo jí říct, že ta osoba je mrtvá, aby si to sama uvědomila? Co to asi o hlavní hrdince vypovídá, že? * KONEC SPOILERU *
Styl psaní je dobrý, začtete se, ale že by vás to strhlo a museli to mermomocí přečíst během jediného dne, nehrozí. Překlad je katastrofální! Postavy jsou - až na Petera - nemastné neslané, ploché, bez jiskry. Příběh je originální, ale i tak to nestačí na tři hvězdičky.
Autorčin styl psaní mi naprosto vyhovuje. Dokáže udržet moji pozornost na dlouhou dobu, ale tahle kniha mě oproti předchozím dílům nudila. Byla jsem schopná ji odložit a čtení jsem si díky pauzám moc neužila.
Ze začátku jsem nemohla přijít na chuť ani jednomu z hlavních hrdinů. Fakt mě dostalo myšlení hlavní hrdinky! Tu ženskou jsem nesnášela, nesnáším a budu nesnášet ještě hodně dlouhou dobu! Nesmazatelně ji mám v rytou do paměti jako tu nejhloupější ženu/děcko! * SPOILER * Situace, kdy má člověk klíč ke svobodě a záměrně mu je odmítá vydat ať už z toho či onoho důvodu chápu, nicméně co přišlo potom, když si Conrad usekl ruku mě přinutilo knihu odložit. Hlavní hrdinka nepociťovala ani lítost natož vinu, když mu předala klíč k jeho svobodě a pak byla schopná ještě brečet nad tím, že se k ní choval zle, hlavně že celou tuhle eskápadu hodila na triko chudáku Conradovi s tím, že je to jeho vina! Neschopnost uznat si svou chybu se u mě hlavní hrdinka propadla až na nejnižší příčku! * KONEC SPOILERU *
Co se týče Conrada... nevím, co si o tom chlapovi myslet. Přišel mi zvláštní. Doteď nevím, jestli v tom dobrém smyslu nebo špatném. Nicméně, ke konci knihy jsem si na jejich divné povahy zvykla.
Knihu hodnotím jako průměrnou, ačkoliv mám pořádnou pifku na hlavní hrdinku, díky čemuž bych nejraději strhla ještě jednu hvězdu dolů. :-/
Jakmile jsem si přečetla anotaci a zjistila, že v tomhle příběhu budou figurovat bohové, musela jsem si to přečíst. Moje počáteční nadšení vyprchalo záhy. :-(
VÍM, že Meadová má talent. Její knihy jsou poutavé, čtivé a nemůžete se od nich odtrhnout, dokud nejste na konci a pak jste zklamaní, že už je konec. Bohužel, v tomto případě se mi na knize nelíbilo vůbec nic!
Ten svět mi přišel zmatený, místy až nedořešený. Popravdě, ani nakonci knihy jsem nebyla moudřejší. Mám víc otázek, než odpovědí. :-/ Charaktery byly příšerné. Justin mi připomínal vypatlaný fotbalisty z amerických bijáků - krásní, egoističtí floutci, kteří si o sobě myslí, že stačí zamrkat a každá ženská před nimi padne na zadek. Že jel na drogách, byla taková bonusovka, která mi vším připomonala Adriana. Nemůžu si pomoct, ale přišlo mi to, jako kdyby RM vykrádala sama sebe. :-/ Celá kniha je jedním slovem - divná. Po tomhle fiasku nemám vůbec žádnou chuť pustit se do dalšího dílu. To raději překousnu sukubu Georginu.
Na začátku jsem si říkala, že je to pěkná prkotina. Tahle myšlenka mě ani na konci knihy neopustila. Bylo to takový mix všechno, co jsem doposud četla. Nic světobornýho, kvůli čemu bych ještě v budoucnu po téhle autorce sáhla.
Už když jsem četla anotaci o "spřízněných duších", ztratila jsem veškeré očekávání. Knihy s tímto tématem nejsou můj šálek kávy. Knihu jsem četla spíš pro to, abych se mohla pustit do dalšího dílu, než abych nutně potřebovala vědět, jako to s nimi dopadne. :-/
Příběh byl napsaný dobře - to se musí SK nechat -, ale místy mě nudil. Některé pasáže jsem ani nečetla - hlavně ty milostné scény. Na druhou stranu se mi líbí, jak se vyvíjejí další postavy, nejen ty hlavní. V některých knihách mi to vadí, protože mě tak vtáhnou do děje, že jakákoliv odbočka od hlavních postav k těm vedlejší, mě naplňuje frustrací, ale tady díky tomu knihu řadím do lepšího průměru.
Musím souhlasit s ostatními. V těch bozích se pomalu začínám ztrácet. Ačkoliv mě to zase nutí naučit se něco o jejich historii ;-) Takže si postupně začínám tvořit jakýsi průvodce.
Co mě ale zarazilo je, že autorka se v knize zmiňuje, že její hrdinky čtou její knížky. Začínám pochybovat, že je to shoda náhod... Možná se v tom šťourám už moc, ale přijde mi to, jako by se chtěla ještě víc propagovat. Což mi přijde zbytečný, vzhledem k vysokému hodnocení na goodreads.
Kniha je celkově zajímavá směsice řecké mytologie a červené knihovny. Námět je opravdu zdařilý. Musím říct, že všechno, co se týče bohů, mě fascinuje. Jenže teď přijde "ale"
Ale tolik klišé v jedné knize jsem snad nikde neviděla. Tolik vět typu "...za x let nepoznal dotek ženské ruky...", "...nemůžu ji mít, protože jsem ten a ten..." a bla bla bla. Což mě trošku zklamalo. Myslím, že když se to v knize objeví párkrát. Nic proti tomu nenamítám, ale když to čtete prakticky na každé stránce, docela nuda. :-/ A ta nenaplněná touha ve mě vyvolávala spíš pocit frustrace, kdy jsem si s dalším "...ne, nesmím ji mít, ačkoliv po ničem jiném netoužím..." chtěla najít antistresovou soupravu!
Oproti předchozímu dílu, kde jsem to asi - kvůli skvělému příběhu - nevnímala, nebo mi to nepřišlo tak... bijící do očí(?) je tohle průměrná kniha, která svým tématem navnadí, možná splní určitá očekávání, ale rozhodně nepatří mezi silné stránky téhle série.
Co se týče obálky - proč je ten chlap, sakra, fialovej?! Jestli to bude takhle pokračovat dál, uvidíme chlapy na obálkách, jako by na nich vybuchl ohňostroj. :-/