*Pájuše*
komentáře u knih
Kdybys mě teď viděla
Cecelia Ahern
(SPOILER) Tak nevím, co si o knize myslet. Pokud budeme brát v potaz "imaginárního kamaráda" pro děti, asi bych proti tomu nic neměla, ale pro dospělého? To mi přišlo hodně přes míru. Mělo to i zvláštní zpracování, které ne že by bylo špatně vystavěné, ale prostě za a) něco tomu chybělo, za b) nepřišlo vám to reálné a za c) hodně to pokulhávalo v samotném celku. Ani hlavní hrdinka nebyla jedna z těch, kterou byste si okamžitě zamilovali a za celou dobu čtení jsem se k ní nedokázala přiblížit. Jasně, neprošla jsem si alkoholickou matkou ani opuštěností vlastní rodiny jako dítě, ale zároveň jsem jí nedokázala litovat. Bylo mi tak nějak jedno, co se stane.
Pro mě to byl spíš depresivní, než romantický příběh. Konec byl za mě jediné možné řešení, ale zase to bylo "důstojné" zakončení a proto jsem se rozhodla dát o jednu hvězdu navíc. Kniha si jistě najde své čtenáře, já ale mezi ně patřit nebudu. Jak už tu někdo napsal: nebýt čtenářské výzvy, po této knize bych nesáhla.
Opravdově, šíleně, řecky
Mandy Baggot
S touhle knihou to byl přešlap. Totální přešlap. Splnila jsem si letošní téma čtenářské výzvy, to ano, ale vůbec mě to neoslovilo a to jsem se do Corfu zamilovala při poslední dovolené. Tady však krásy Corfu objevovat nebudete. Vše se odehrává víceméně v hotelu a nic bližšího, než pár názvů tady nenajdete.
Kniha mi přijde jako jeden velký nelogický nesmysl. Zvraty v knize byly podány tak těžkopádně, že jste jim nevěřili ani háček nad písmenkem. Nepomohli tomu ani samotní hlavní aktéři. Lacey - bože, totální puberťácký nevybouřený střevo, holka bez smyslu pro realitu, co si to i přes zasnoubení rozdá s každým, kdo projde okolo. Ellen - ta, co měla být starší a vyzrálejší mi naopak přišla jako nudný ubrečený patron, ženská bez elánu, která na dovolené zažila románek a chytla tak druhou mízu, kterou jste jí ovšem nevěřily. Samotný Jani a to jeho velké tajemství, bylo jako klišé vystřižené z telenovely, nijak zajímavě vykreslená postava to taky nebyla a ke všemu mi bylo vlastně putna, jak to mezi všemi aktéry dopadne. A konec to totálně poslal do kopru. Ne, děkuji, další díly z pera této autorky číst nebudu.
S hlavou v oblacích (pejru)
Kateřina Petrusová
Jako jo, je to předvídatelné, lehce nereálné a hlavní hrdinku byste chtěli občas vzít pánvičkou po hlavě, aby se vzpamatovala, ale bylo to takové nenáročné, čtivé a humorné, že autorce odpouštím ten zbytek. Rozhodně se mi tahle jednohubka trefila do noty. Pokud chcete na léto něco nenáročného u čeho vypnete, nic nezkazíte, když sáhnete po této knize.
Hlava plná lásky
Ali Hazelwood
(SPOILER) Romantika rozjíždějící se na vědeckém poli - to je prostě NĚCO!
Tohle bylo takové skvělé letní osvěžení. Neskutečně jsem si knihu užila. Dlouho se mi nestalo, abych vydržela číst několik hodin v kuse. Byla vtipná, milá, lehká, no prostě příjemná oddechovka. Až je mi líto, že to tak rychle skončilo.
Musím ale uznat, že v některých věcech byla kniha předvídatelná a opravdu mi vadilo, jak Bee neustálé omílá to "nepřátelství" a "nenávist" vůči Levimu a to i v době, kdy bylo všem jasné, že je v tom až po uši. Trošku mi přišlo přitažené za vlasy, že si myslela, že o ni nestojí a je to jen "kamarádství s výhodami", přitom na něm bylo jasně vidět, že se ji nehodlá jen tak vzdát. Bee mi tu trochu přišla jako pštros, co sveřepě trvá na tom, že hlava v písku je jediné řešení.
Obě ústřední postavy však mají něco, co mě na nich i přesto všechno bavilo - zápal! Nejen pro práci, ale i pro sebe. V podstatě jsou stvořeni jeden pro druhého a bylo to znát v celém příběhu. Ovšem ten humor byl velmi osvobozující a narušoval ten stereotyp, co si o vědcích leckdy představujeme - že jsou nudní, ti "divní", nekomunikativní asociálové, co chápou socializaci jako pokus o vytvoření nukleární zbraně. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Určitě nelituji jediné minuty strávené u ní.
Mráz
C. N. Crawford
(SPOILER) Velmi nadhodnocená kniha. Jako že hodně. Postavy jsou plytké, příběh bez energie, těch pár akčních scén působí ploše a očekávaná hate-to-love romance je jak výhled z rozjetého vlaku, načež samotný děj si tak nějak plyne bez vaší emocionální zainteresovanosti. Tudíž nerozumím tomu boomu, který tahle kniha má všude po sociálních sítí.
Střídání dvou pohledů - Avy a Torina (hej lidi, tohle jméno mi připomnělo Hobita, Torina Pavézu, který byl naprosto úžasně zpracovaná postava a přišlo mi to v souvislosti s tímto Torinem, jako hanobení jeho jména) - nějak nechápu. Torin ta má dvě kapitoly a Ava všechny ostatní. Trochu to ve smyslu toho, co Torin na sebe prásknul, postrádalo smysl, ochudilo vás to o moment překvapení a ty jeho kapitoly byly no, v podstatě zbytečné. Jsem z knihy opravdu zklamaná, protože jsem doufala, že když je to new adult, že to i přes název knihy opravdu bude žhavé. Ale fakt byl problém té romantické "žhavé" lince uvěřit! Škoda, do dalších dílů se pouštět nebudu.
Dalajlamova kočka
David Michie
Kniha, která by se do obsahu dala nazvat "motivační studnicí budhismu", ale má své hluboké myšlenky, které se dají použít v rámci jakéhokoliv náboženství obecně. Každý chce být šťastný a žít spokojený a naplněný život. Jestli někteří vidí budhismus jako strůjce této představy, proč ne. Kdo jsem já, abych soudila, že? Co mě na knize překvapilo je, že toto náboženství nelze vnutit. Tak se k tomu stavil i samotný Dalajláma, který se nesnažil každého jednotlivého návštěvníka či kohokoliv, s kým se setkal, "nutit" do budhismu. Omlouvám se, ale moje zkušenost s křesťanstvím byl pravý opak - nemyslím si, že nutit někoho do jeho vlastního přesvědčení, když ten druhý to nesdílí, není správný postup v ničem. Nejen v náboženství. A tady jsem byla ráda, že se to nestalo. Ba právě naopak, Dalajláma sám upozorňoval na to, že náboženství je víra a on nemá právo říkat, která víra je ta správná. Přesto není kniha pro mě ničím novým. Určitá originalita tu je - kniha je přeci jen vyprávěná z pohledu kočky a ne lidmi, ale celkově je kniha určená spíše jiné kategorii. Nelituji, že jsem knihu přečetla, ale nemyslím si, že se k ní někdy v budoucnu vrátím.
Čajovna v Tokiu
Julie Caplin
Uznávám, že romantická linka byla nijaká, těžkopádná jako slon v porcelánu a příliš mě nezaujala, ale to nebyl důvod, proč knihu hodnotím čtyřmi hvězdičkami. To, že dávám o jednu hvězdu navíc bylo proto, že jsem chtěla vědět, jak dalece sahá autentičnost tohoto místa z pera autorky a musím uznat, že z celé knihy dýchá Japonsko - nejen ta moderní část, ale především ta tradiční. Ano, jsou tam časté turistické atrakce, ale mají své kouzlo a a autorka zvládla popsat ruch velkoměsta stejně bravurně, jako vesničtější část Tokia. A to, že zavítala na horu Fudži, ve mě vyvolalo touhu po přírodě.
Navíc jsem ráda, že jsem ještě chvilku u Japonska zůstala (před touto knihou jsem četla japonskou pohádku - Dívka, kterou spolklo moře) a utnula tak počínající posedlost tímto místem.
A co se hlavních hrdinů týče - ach jo - hlavní hrdinka mi ze začátku k srdci moc nepřirostla a ani hlavní hrdina mi moc nesedl. Konec byl jaksi předvídatelný, ale vzhledem k tomu, že jsem šla primárně za autentičností toho místa - kdo Japonská zná, moc vás tato kniha asi neosloví a ani nepřekvapí - ale za mě to byl zajímavý "cestovatelský" průvodce.
Dívka, kterou spolklo moře
Axie Oh
Už když jsem četla anotaci, říkala jsem si, že je to taková japonská pohádka a byla to pravda. Je to pohádka s okouzlujícím příběhem a myšlenkami. Líbilo se mi netradiční pojetí Města duchů a celkově "podmořského" světa. Očekávala jsem sice něco malinko jiného, ale nevadilo mi, že jsem to nedostala. Co mě ale trošku vadilo byly ploché postavy. Nepřišlo mi, že by nějak skrz příběh vyspěly. Postavy nejsou jediný problém, kniha má dost mezer i v jiných věcech, ale pokud na to budu nahlížet jako na pohádku, jsem z ní nadšená - rozhodně více než z autorčiny prvotiny XOXO.
Smrtící slovo
Genevieve Cogman
(SPOILER) Kde začít - politické machanice nejsou mojí silnou stránkou a ačkoliv to autorka měla dobře zvládnuté, co se týče vyšetřování, přišlo mi to jako jeden velký mišmaš, kdy pravá ruka nevěděla, co dělá levá a to se Irene nepodobalo. Předně, v předchozích dílech se řešilo jen pár věcí (a ne všechny se dosud dořešily). V tomto díle se řešila vražda, politický summit, spoustu zavádějících indícií, intriky, mnoho vedlejších postav - často byly jen symboly, které se autorce hodily do krámku, ale jinak s naprosto nevyužitým potenciál, viz. např. Krvavá hraběnka (zajímalo by mě, co se s ní stalo...?) - do toho stále omílané citové vazby na rodiče (tj. adopce), ale v klidu jsme stihli vyřešit vraždu, která byla doteď záhodou z řad dílů předchozích. Prostě příšerný maglajs.
Co ještě musím znehodnotit je transkripce. Předně, pokud byl celou dobu drak Kai oslovován jako Kai, nemělo by se z toho stát Kchaj! Je to jako by překladatel vymyslel novou postavu. Horko těžko se mi na to zvykalo a pořád mě to vytrhávalo ze čtení. Pokud na překladu série nemůže pracovat jeden člověk, budiž, ale bylo by fajn, aby si jiný překladatel, který vstoupí do již rozjetého vlaku, alespoň přečetl poslední díl a navázal tam, kde jiný překladatel skončil. Takhle to nepůsobí moc dobře.
Květy zla
Charles Baudelaire
Pan Baudelaire. Prokletý básník, který byl za svůj až naturalistický přístup k poezii tehdejší společností trestán a nedoceněn. V současné litaratuře je naopak vyzdvihován za takřka originální způsob podání poezie čtenáří. V knize se snoubí krása a malebnost antických veršů, nikoliv však do obsahu. Obsah jeho básní je opravdu syrový, básník jde až na kost, často používané oxymorony, symbolika a snaha do veršů vetkat tabuizovaná témata dávají pocit nadčasovosti. Leč pro mě zůstává krása jeho veršů v ošklivosti, znuděnosti životem a tehdejší zkostnatělou dobou. Žádné odlehčení v jeho verších nenajdete. Básník zde odhaluje svou duši, vnímá jednotlivé aspekty života - to dobré, ale i to špatné - a pro mě se jeho sbírka stává příliš těžkou a hutnou a depresivní. Určitě stojí za přečtení, ale pro mě... přeci jen se raději začtu do sbírek od našich českých básníků.
Mimino: návod k obsluze
Joe Borgenicht
Publikace se opravdu tváří jako návod se všemi technickými věcičkami, které by spíš mohly zaujmout drahou polovičku, ale nenechte se zmást, je to podáno vtipným a lehce stravitelným způsobem, takže i antitalent na jakoukoliv příručku - jako já - je schopen to pochopit. Takže byť se o miminku mluví jako o "stroji", dá se z toho inteligentně vybruslit. Uznávám, ne všechny informace, ve světle nedávného předporodního kurzu, byly úplně "nové", ale v těch základních věcech se shodovaly. V některých - kdy byla přítomna nejen porodní asistentka, ale i fyzioterapeutka - se rozcházely, jako třeba, že dítě má spát jen na zádech, viz. problém se zploštělou hlavičkou, atd. Je tam takových pár věcí, které si trochu protiřečily, ale nezavrhuji je. Jsou prostě další alternativou, jak se o dítě postarat.
Ztracená zápletka
Genevieve Cogman
Za mě kniha, kterou jsem si neskutečně užila. Předchozí díly byly fajn, ale nijak jsem je neprožívala. Tenhle díl předčil moje očekávání a vyhoupl se v žebříčku čtivosti o level výš. Je ale pravda, že na pět hvězdiček to úplně nedosahuje. Jsou tam mouchy v podobě stejné šablonovité zápletky jako v dílech předchozích. Co mi ale přijde ještě horší, než ta šablonovitost, tak je nepropojenost jednotlivých dílů. Myšleno ve smyslu - Alberiche! V předchozím dílu byl opravdu reálnou hrozbou, ale rozuzlení není v dohledu ani po přečtení tohoto dílu. Naopak se tady setkáváme - v jedné z knih z faeskou politickou scénou - s politikou dračích dvorů a za mě, byť to bylo skvělé, prostě nějak nechápu tu samotnou postavu Alberiche, která celou sérií proplouvá a až na pár štěků se nic moc neděje.
Hořící stránka
Genevieve Cogman
(SPOILER) Kniha za mě nebyla špatná, ale něco jí chybělo. Občas jsem se ztrácela, ani ne tak v ději, jako spíš ve vysvětlování, jak co funguje. Přišlo mi to těžkopádné. Předchozí díly - byť jsem je hodnotila stejně jako tento třemi hvězdičkami - byly prostě o krapet lepší a četly se lehčeji. Navíc, v tomto díle bylo daleko více Albericha a díky tomu působila kniha komplexněji - byl už opravdu reálnou hrozbou. Na druhou stranu, nebylo vysvětleno, jestli došlo jen k odvrácení toho nejhoršího - a opravdu se tak stalo? To totiž také nebylo dle mého tak dobře vysvětleno - a on dál vesele kuje pikle nebo skončil nadobro?
Ve stínu popela
Jennifer L. Armentrout
(SPOILER) Jo, je to dobrý. Je to mnohem lepší než série Z krve a popela, kde se charaktery postav změnily úplně k nepoznání a ne zrovna v tom dobrém slova smyslu.
Tahle série má o něco komplexnější příběh. Dozvídáme se více o Nyktovi a jeho Choti a co stojí za jejich samotným příběhem před tisíci lety. Příběh je posouván sexuálními scénami, kterých je tam fakt dost - za to strhávám jednu hvězdu, nebylo jich tam tolik potřeba - ale nemám z příběhu pocit, že by byl nějak překombinovaný či nedával smysl. Zatím! Je ale fakt - faaakt - dlouhý. Šest set stránek. Šest set stránek, které se sice čtou jako když másla ukrajujete, ale občas to bylo moc dlouhé, moc... pasivní. Akce probíhá až na posledních cca 100 stránkách. Proto další hvězda dolů.
Netuším, kolik autorka plánuje k této sérii dílů, ale doufám, že to nebude jak Z krve a popela. Co bych dala za trilogii! :D
S čím jsem ale opět bojovala byly jména. Ach bože, Nektas a Nyktos, vikter a viktor... Udělala jsem si ale myšlenkovou mapu, protože bez ní bych byla opět ztracená. Celkově hodnotím knihu pozitivně, ale jen kvůli čtivosti si tu čtvrtou hvězdičku schovám do dalšího dílu. Přeci jen, se tahle série může kdykoliv zvrtnout a stát se paskvilem, jakým je série s Casteelem a Poppy, a já už nehodlám v případě takto dlouhých knih ztrácet drahocenný čas, který bych mohla věnovat jiným knihám.
Stačí si počkat
Mariana Zapata
(SPOILER) Všechny knihy, které u nás od autorky zatím vyšly, jsou slow-burn romance. A autorka je právem označovaná za jejich královnu. Někdy jsou knihy opravdu slow a baví Vás, jindy je to slow spíš k smíchu. Z těch šesti knih se mi tři líbily a tři už tolik ne. Tato sedmá kniha se řadí mezi ty povedenější.
Autorka mě tady okouzlila vztahem mezi tetou a dvěma synovci, které dostala do péče po svém bratrovi. Je to krásný, úsměvný, dojemný a místy i strastiplný příběh tohoto trojtetu. Těžko uvěřit, že vlastní máma by byla schopná takovýto poklad opustit.
Jelikož jsem před touto knihou přečetla ještě jednou Kultiho - a tak trochu na něj změnila názor, k lepšímu - tahle kniha dosahuje obrovských kvalit. Co se týče Diany, troufám si tvrdit, že je vyspělostí podobná Sal a proto se mi kniha četla s takto inteligentní a uvědomělou hrdinkou velmi dobře. Mrzoutský soused byl mrzoutem velmi krátce, ale za to to byl chlap se srdcem na správném místě.
Všechno v knize má své místo a svůj čas. Občas bych chtěla knihu v ději o trochu více popohnat, ale nebylo na škodu si počkat. Zápletka je dobře vystavená a ačkoliv bych chtěla více Diany a Dallase, kniha skončila velmi rychle, já však vím, že jejich příběh mi zakořenil v srdci a velmi ráda se k němu zase vrátím.
Ian
Lauren Layne
(SPOILER) Ale tak jo. Není to nic světoborného, z čeho by se měl kdokoliv posadit na zadek, ale není to ani taková katastrofa, jak jsem očekávala.
Knihu doprovází klišé - bohatý businessman, záporák, co si na něm zasedl a hlavní hrdinka s bolístkami, které utiší jedině náš sexy namakaný chlápek z Wall Street, že jo?
Zatímco kniha se čte prakticky sama - až jsem se divila, že jsem ji za dvě odpoledne slupla - nijak zvlášť mě nezaujaly postavy. Byť humoru v knize bylo dost a velmi ho oceňuji (poslední dobou je to s humorem v tomto žánru bída). Za to jsem také přidala na hodnocení o hvězdičku navíc. Tak ani ten humor nedokázal vyvážit nezáživnost hlavních postav. Nejde o to, že by tam nebyl nějaký posun v jejich myšlení, ale přišel mi tlačený na sílu. Konec knihy, tj. jak se slečna vyšetřovatelka přestěhovala do jiného města v Americe, už mě nutil přemýšlet, jestli tohle vynucené drama bylo zapotřebí.
Osudové pouto
Elizabeth Briggs
Moje snaha napsat ke knize něco pozitivního, když si dám od ní odstup, vyústila jen v to, že jsem na samotný děj už zapomněla.
Co si ale pamatuji a co mě nehorázně štvalo je ta překombinovanost. Je to jako boj s větrnými mlýny, který nikdy nikdo nemůže vyhrát a moje pocity z knihy jsou více negativní, než u dílu předchozího. Zkusila jsem tomu dát šanci, ale absolutně mě to nebavilo a několik kapitol jsem i přeskočila. S čistým svědomím pošlu knihy dál.
Stíny Citadely
Radek Sterakdary Starý (p)
(SPOILER) Přiznávám, že tenhle díl se mi i přes počáteční sebezapření - předně proto, že už mi dle předcházejícího dílu přišla série Arily dokončená, byť s pár mouchami - docela líbil. Je to předně něco jiného, co autor v tomto známém i neznámém světě nabízí.
Trochu mě zklamalo, že některé postavy už s námi nepokračují dál, ale musím to brát tak, že tam, kde jedna cesta končí, jiná začíná. Arila v tomto díle dokázala, že svět je mnohem větší, než jen její rodné město a že se vše mění po probuzení Kathanur. I z ní samotné se stalo něco, co bych si ani v těch nejdivočejších snech nedokázala představit. A tak trochu to stále nechápu, co tahle kontroverzní postavička je zač, ale neskutečně se těším, až společně s ní budu objevovat její pravou podstatu.
Autorovi tímto skládám hold za to, že i v dalším díle ze sebe dokázal vydat maximum a celá série je úžasnou směsicí jeho fantazie, dokonalosti v těch nejmenších detailech a především v hloubce myšlenek samotných protagonistů. Nesmírně jsem si užívala Harariho. Je to tak dokonale nedokonalá postava, že je naprosto skutečná! Velmi mě v tomto díle překvapila Dola a jsem ráda, že dostala svou šanci. Na druhou stranu se z celé série Arily stávají dle mě neucelené celky. Jaksi tam chybí propojení mezi jednotlivými díly - ačkoliv by mohl někdo namítat, že pořád jsou tam ti stejní hlavní protagonisté, že i nadále je to stejný svět, jen trochu z širšího spektra. Nějak nemám pocit, že následující díl, kde se utváří jakési "společenstvo Aldalonu" by se dal napasovat do stejné série. Ale jak se to říká, proti gustu žádný dišputát.
Třinácté znamení
Elizabeth Briggs
(SPOILER) Erotické knihy jdou mimo mě, ale když mi kamarádka tuhle knihu doporučila se slovy, že je to jak klasická červená knihovna a kolem erotiky to jen letělo, tak jsem si řekla, že do toho půjdu.
No... Noo... Nooo... Co ke knize dodat? Nejsem z knihy unešená, jak slibovala anotace. Ta zněla fakt slibně. Mělo to obrovský potenciál, ale ten mi přijde po dočtení nevytěžen. Možná to je překladem, možná ne - za mě to vyprávění plulo po povrchu, bylo takové těžkopádné, autorka používala zvláštní slovní spojení (zvláštní v tom smyslu, že já bych si tam představovala úplně jiné z hlediska češtiny a i lépe by mi to tam sedělo) a k hlavním hrdinům jsem si úplně cestu nenašla. Kaden ze začátku působil strašně strojeně, alfou bych ho tedy nenazvala, a Ayla působí celou knihu zvláštně (nedokážu přesně popsat, co mi na ni nesedělo, ale neměla jsem z ní coby hlavní hrdinky ten správný pocit). Co se týče "erotiky", opravdu tam toho bylo pramálo. Takový jeden štěk v dárkovém balení. Nestěžuju si, ale tak nějak jsem očekávala, že když to má ten titulek erotika, že to bude fakt žhavé. No, to "žhavé" nejspíš bylo jen mezi postavami, mě to minulo účinkem. Dokonce jsem se přistihla, že se směju při zmínce "ocas". Jsou to vlci, takže... asi je to logické, no.
Druhý díl si přečtu už jen proto, abych mohla případně oba poslat do světa s klidným srdcem, že jsem tomu dala šanci. :D
Beladona
Adalyn Grace
(SPOILER) Je docela paradox, že mě "smrt" v letošní čtenářské výzvě jaksi doprovází a neopouští, protože toto je již několikátá kniha s tématem Smrti jako takové. :D
Přiznávám, že nejsem cílová skupina této knihy, natož její fanoušek, je mi ale jasné, že si u mladších čtenářů svoje kouzlo najde. Akorát to omezení "VĚK 15+" bych dala na titulní stránku, ne na konec.
Celkově mi přijde kniha dost nadhodnocená. Očekávala jsem gotický román šmrcnutý tajemnem, ale dostala jsem duchy, které se kolem hlavní hrdinky jen rojí, protože ze záhadných důvodů kolem ní všichni umírají. Ačkoliv první třetina knihy mě docela bavila, myslela jsem si totiž, že kniha má potenciál, ale ten jaksi s přibývajícími přečtenými stránkami vyprchal a stala se z toho tuctová YA jak vyšitá.
Signa je prostě zvláštní postava. Není ani dobrá, ani špatná. Nesnědla všechnu moudrost světa, jen se snažila přežít ve světě falešných úsměvů a šťavnatých klepů. Ta"detektivní" část mi přišla krapet kostrbatě napsaná. Respektive, jak se tomu všemu snažila Signa přijít na kloub. Přišla jsem si ochuzená o tu část, kdy napjatě čtete stránku za stránkou a tajíte dech, před tím než BUM a je to tu, tohle je to velké finále... No, tohle bylo pro mě fiasko. Romantická linka nebyla jen jedna, ale hned dvě a mě neskutečně iritovalo, že chvilku je s jedním a je pro ni vším a chvilku je s druhým a na prvního úplně zapomene. Oslovení "ptáčátko" se k ní hodilo - byla jako přelétavý pták!
Celkově mě pobavil paradox samotného Smrtonoše. Signa ho požádala o to, aby její sestřenici ušetřil a on místo toho kvůli ní zabil někoho jiného, přesto jí řekl, že tohle už po něm nemá chtít. Když se však podíváme na sérii záhadných úmrtí kolem Signiných opatrovníků - to je jako v pořádku, že je zabil, i když jejich čas ještě nenadešel? Jako cituji z knihy: "Vyvolala jsi ve mně mé nejhorší stránky a já se začal mstít těm, kdo s tebou špatně zacházeli..." Trochu pokrytecké. Trochu hodně.
A máme tady konec - finální padouch mě malinko zaskočil. Nečekala jsem ho. Měla jsem podezření úplně na jinou osobu od samotného začátku, ale nakonec se ukázalo, že on není on, ale On (kdo četl, pochopí) a padouch byl, no, nabízí se sociopat. Ale jak se to zpívá v jedné pohádce: "Dobro našlo cestu, zlo neušlo trestu..."
BTW: Docela mě mrzí, že nebylo nijak vysvětleno, proč vlastně její rodiče zemřeli, když byla Signa ještě malinká. Kdo je vlastně otrávil? A proč i služebnictvo a lidi na bálu? Škoda.
