*Pájuše* komentáře u knih
Kniha je zasazená do realismu. Představuje dekadenci tehdejší společnosti, její povrchnost, přetvářku a lidskou hamižnost. Troufám si tvrdit, že v ní nalezneme spoustu motivů a myšlenek, které se hodí na dnešní společnost. Jedinou světlou stránkou celé knihy je postava Sepp Jörgen. Ačkoliv mu všechno docházelo velmi pomalu, on jediný se nenechal ukolébat písní Krysaře, ale rozhodl se pro volání plačícího nemluvněte, byť měl svůj sen, svůj jiný život (bez posměchu ostatních) takřka na dosah ruky. V něm jediném jsem viděla naději života a lidskost, kterou ostatní postrádali. Velmi krásné dílo!
Je pravda, že sci-fi není můj šálek kávy, ale tohle bylo něco, co se mi líbilo. Vypravěčský styl autorky je skvělý. Začtete se a než se nadějete, je čtvrtina knihy za vámi. Postavy jsou pestré, děj dynamický, přesto je tu jedno malé ale. Ale myšlenkový pochody hl. hrdinky mi přišly krapet uspěchané. Něco se stalo - netýkalo se to ani tak děje samotného, spíš myšlenkových pochodů o klucích a jejich vztazích s nimi - a během tří vět hrdinka byla se vším hotová. To je jako špatně napsaná kuchařka. Na začátku je "připravte si vodu k varu" a jako další je "polévka je hotová, přeji dobrou chuť". To, co je mezi tím, autorka trošku odbyla. Knihu ale hodnotím kladně a rozhodně si druhý díl nenechám ujít.
Klasika může být nudná, těžkopádná a ne zrovna stravitelná, nicméně ne bezdůvodně jsou některé knihy považované za klasiku. Kritický realismus, do kterého spadá právě Maryša, je svým způsobem hanobením tehdejší společnosti, její kritikou i výsměchem, kdy peníze a majetek znamenaly více, než štěstí a láska.
Kniha je o Sofii - hlavní hrdince - a zároveň není... (tajemný smajlík) Něpětí a tejemno děje bojují ruku v ruce s naivitou a povrchností postav. Přesně jako Škola dobra a zla! Kdo by se nechtěl dostat do pohádky a žít svůj život "šťastně až na věky"? No, někdy se ale ukáže, že i pohádka se může změnit v hororovou scénu. Sofie o tom ví své...
Ačkoliv mám z knihy trošku patetický pocit, vykresluje přátelství a samotné dobro a zlo poměrně zdařile. I když jsem si myslela, že kniha bude originálnější (anotace to slibovala!), nebylo tomu tak úplně pravda. Když se na to dívám jako celek, ta originalita tam chyběla. Na druhou stranu, energie (myšleno dynamičnost, poutavost, čtivost) knihy, tento nedostatek naprosto přebila.
Když nahlížím na příběh jako celek, je plný tajemných zákoutí a cestiček jako v samotném cirkusu stanů. To, co se odehrává za jeho bránami, je něco, co jsem tak trochu nechápala. Stále to nechápu... je to stejné jako když se snažíte, aby ručičky na hodinách šly v opačném směru. Nepřirozené, postrádá to logiku a přece vás ta možnost fascinuje.
Kniha je plná filozofie, pravd a dalších skrytých příběhů v příběhu. Všechno má v příběhu smysl, byť vy ho tam postrádáte. Kniha ukazuje dvě rozdílné tváře - přesně jako mince, která má svůj rub a líc. Jsem překvapená její hloubkou, i když občas máte pocit, že to, co čtete je jako moře vaty. Nevíte, kdy najdete její břeh. Přesto je úžasnou směsicí iracionality, fantasie a dětských snů (samotní aktéři by o tom asi uvažovali jinak). Ach, tak ráda bych viděla Strom přání, moci si tak zapálit svíčku a vědět, že to přání se splní! Zkrátka a dobře: Noční cirkus je dějištěm a Vy jejich dalšími aktéry. Tak co, neláká vás ta možnost, přidat se k rêveurs?
Kdo nemiluje pohádky? Všechny ty čarodějnice a saně, krásné panny a princové, kteří dají zlu na frak a tak si získají srdce své vyvolené. Námět na motivy Krásky a zvířete jsem si prostě musela přečíst. Patří k jedněm z mých nejoblíbenějších pohádek (díky Měsíčním kronikám jsem si zamilovala i pohádku o červené Karkulce :-) ). Ale tady jsem trošku narazila. Ne že by celá dějová linka byla špatná - kniha se čte opravdu dobře. Občas je vleklá a jindy zase uhání mílovými kroky. Co mi ale na knize vadilo byla, bude to znít divně, celá zápletka! Myslela jsem, že to bude klasická pohádka s novým, neotřelým a originálním nápadem. Ale zapojovat tam careviče (rusko) a barony (anglie) je jako míchat vodu s olejem. Nějak se to bije a ty dvě substance prostě nespojíte! Stejně tak jako míchat jednu pohádku do další! Trošku to zavání vykradačstvím.
Na začátek musím říct, že se kniha nečte zle. Děj knihy utíká rychle, stránka za stránkou. Tím moje sympatie končí. Celá ta věc s podvrženci je holý nesmysl, který ke všemu postrádá logiku! Opravdu byste jako milující rodič seděli na zadku, zatímco Vám někdo unese dítě?! Hálo!! Dokonce i ten systém je postavený na hlavu. Vypadá to, že svět Tryllů/Kaninů je světem příživníků. Bez podvrženců by nebyly prachy, bez prachů by svět Kaninů neexistoval. Upřímně, žádná tragédie by to tedy nebyla! K postavám se ani nemá cenu vyjadřovat. Ani jedna z nich není sympatická. Hlavní hrdinka se umí chovat jako pěkná káča, Ridely je asi tak sexy jako orangutani vybírající si blechy a Konstantin je záhadný asi jako prkénko u záchodu. Kromě obálky, na kterou bych se mohla dívat pořád, my kniha nic závratného nepřinesla.
Tohle se moc nepovedlo. Knihu doprovází nehorázná kliše, hlavní hrdinka pořád utíká (před nepřáteli, před skutečností, sama před sebou - ano, dá se to pochopit, ale když to dělá celou knihu, jednoho to opravdu omrzí a ztratí zájem, protože hádejte, co bude následovat na další stránce? Útěk, jupííí! A co další kapitola? Další útěk! No ne, to jsem opravdu nečekala! :-O ), kniha zabředávala do pohádky, postavy nijaké (až na Ling a Astrid, díky bohu za ně - nejnormálnější postavy z celého paskvilu). Slovníček byl k ničemu, protože listovat z jednoho konce na druhý vás po pár kapitolách nebaví a raději dáte přednost "domýšlení se", co který ten pojem v kontextu znamená. Jídlo, místa, jména, kouzla - vše mi šlo těžko přes pusu. Tentokrát jsem neměla šťastnou ruku a to jsem si myslela, že vyzkouším něco nového, originálního. No, moje zklamání je nezměrné... asi stejně tak velké jako celý podmořský svět. Místo zizinky s ním celou tabulku čokolády a budu věrná, stejně jako perutýn, osvědčené klasice, protože druhý díl číst nebudu, ani kdyby se potopená Atlantida ocitla zpátky nad hladinou!
Upřímně, kniha mi nějak nesedla. Četla se dobře, postavy vám nelezou na nervy, ale... jedno velké ale! Budu opakovat názor Kačkaknihomol - Historie mrtvých lidí a celý Archiv jsem si prostě nedokázala vykreslit, protože jsem postrádala jejich význam. To, že z teenagera uděláte Správce těchto Historií, ale už Vám autorka zapomene sdělit, proč tyhle Historie vlastně vznikají... nooo, k čemu vám pak je, že víte, k čemu slouží Úžiny a Archiv atd. Prvotní důvod vám prostě uniká. Kniha je i co se týče zápletky strašně předvídatelná. Měla jsem tři adepty, u kterých jsem předpokládala, že jsou ti "bad-guys". A víte co? Ty dva jsem trefila, u třetího jsem se sekla... Podstatné, co chci říct, je to, že pro náctileté je kniha super-špionážní odreagovačka, ale pro mě, které už není náct, to byla jen vymývárna mozku od těžké práce.
Lockwood & Spol. opět dokazují, že na to mají! Postavy, příběh, dějová linka - vše je dokonale vyvážené. Jen je škoda, že nevyšly další díly. Ty příběhy mají velký potenciál. Málo co mě v mém věku na dětských knihách upoutá, ale tohle bylo hodně, hodně dobré!
Čekala jsem od knihy přesně to, co slibovala anotace - pořádnou porci duchů, napětí a akce. Dostala jsem mnohem víc, než jsem očekávala! Postavy v knize jsou realistické, ne-iritující, zachovávající si vlastnosti dětí, přesto tak, tak, tak moc jiné od všeho, co jsem u tak mladých hrdinů očekávala. Nemůžu si pomoc, ale YA knihy jsou plné klišé, neskutečně ukňouraných hlavních hrdinů, ale tady jsou postavy tak pestré a přesto tak nevinné... jedním slovem originální! Za Lockwooda by se nemusel stydět ani pan Doyl! Úžasná kniha, kterou jsem nemohla přestat číst.
Kniha má zvláštní osobité kouzlo. Je celistvá, ačkoliv na první pokus to působí chaoticky a neúplně. Konec je ale překvapující a teprve na tomto konci začínají puzzlíky zapadat na svá správná místa. Děj knihy je nevyzpytatelný - občas se ztrácíte v myšlenkových pochodech hl. hrdinky a občas ani nevíte, která bije, protože se ztrácíte i v ději. Mám spoustu otázek, ale žádnou odpověď (např. Pán Noci ve dne a Pán Noci v noci? Nejsou si ve své podstatě podobné s Yeine? Humf...). Kniha akorát podráždila moje nervová zakončení, ale aby na tu bolest našla lék, to nikoliv... Když to hodnotím jako celek, nedokážu se rozhodnout, jestli dát čtyři hvězdičky nebo jen dvě. Jako Katniss si volím třetí možnost a to zlatý střed.
Kniha je velmi specifická. Realita se prolíná s tajemnem a člověk neví, jestli čte skutečnost nebo fikci. Viktoriánská Anglie byla zajímavá, ale ne tolik, jak jsem si myslela, že bude. Přesto hodnotím knihu pozitivně. Bellman byl workoholik tělem, srdcem i duší. Ovšem až "havran" mu ukáže, jak prázdný život žil a co vše ztratil.
Naivní, předvídatelné a místy prostoduché - asi tak bych shrnula tuhle bečkovou slátaninu. Četla jsem lepší kousky, ale také mnohem horší. 1,5*
Velmi tématické - četla jsem to vždy jen při cestě do práce nebo domů. Takže jsem měla skoro pocit, jako bych podobné dobrodružství zažívala s Amy a Rogerem, i když jsem míjela jednu vesnici za vesnicí, město za městem. Kniha se ale četla dobře. Je to takové milé, nenáročné a odpočinkové čtivo o snaze vyrovnat se se ztrátou blízkého člověka a zároveň o snaze žít! :-)
Kdo se někdy necítil jako looser? Divila bych se, kdyby všichni byli spokojeni s tím, kdo jsou. Každý má v sobě totiž něco, s čím není spokojen. To kniha popsala dokonale, ovšem... kniha je jedním slovem zvláštní. I když se hlavní hrdinka snaží najít si své místo v životě, dělá to dost zvláštním způsobem. Zkrátka jsem s ní nebyla ztotožněná. Tohle by ani tolik nevadilo jako to, že jsem Elisu úplně nechápala. Až na pár hlubokých myšlenek, kdy se snaží filozofovat nad svým životem a analyzuje veškeré dění kolem sebe, si nedokážu představit, že by z hlavní hrdinky udělala autorka takovýho "asociála". Tu její samotu jsem jí fakt nežrala. Každý člověk se asociuje. Člověk je totiž společenský tvor, paní autorko!!! Takže i kdyby jí ignorovala celá škola, existuje něco jako facebook, kde mohla mít přátel hafo.
Původně jsem tuhle knihu číst nechtěla. Měla jsem v plánu číst Diabolik, ale knihu jsem nechala doma a tak se nudila, že jsem sáhla po této knize. Nelituji toho. Kniha byla čtivá, svižná, nápaditá. Ovšem v některých chvílích trochu nezáživná. Kdyby byla o čtvrtinu kratší, vůbec bych se nezlobila. Co ale oceňuji víc než v předchozím díle je střídání vypravěčů.
Nevím, co se stalo, ale tahle kniha je nijaká ve srovnání s předchozími díly. Postavy se chovaly jako by měly v zadku zapíchnuté pravítko. Doslova! Zápletka prakticky vyřešená hned na začátku, těžko uvěřitelná a těžkopádná. Autorce se podařilo hlavní hrdiny vecpat do situací, které neodpovídaly realitě a proto se tomu tak těžko věřilo. Nakonec jsem byla ráda, že knihy skončila, protože, i když se četla sama, kniha mě zklamala. Předchozí díly byly prostě lepší!
Zombíci... upřímně, nejsou moje krevní skupina. Ale tohle bylo troufám si tvrdit, první YA kniha, která mě neštvala svou povrchností. Co se týče originality, dávám autorce jen plusové body. Obsahově je kniha vyvážená, předvídatelná, ale skvěle propracovaná, ačkoliv... To bych nebyla já, no, abych si na všem nenašla chybičku. YA knihy jsou typické tím, že tam nevystupují rodiče hl. hrdinů. A z dobrého důvodu - aby hl. hrdinové mohli dělat nezávisle a beztrestně vše, co jim autoři přisoudí. No... tady rodiče byli, ale jejich význam jsem v knize jaksi postrádala. (rozpačitý smajlík) Taky vás iritoval fakt, že rodiče do boje vysílají svoje děti? Tohle bylo opravdu neuvěřitelné. Logicky - pokud se rodiče o své děti zajímají/starají, jaký je potom jejich význam v knize, když do boje místo sebe posílají své ratolesti? Neměli by své děti spíš chránit? Tohle je jediná věc, která mi přišla krapet padlá na hlavu. To už bych spíš ocenila rodiče, kteří se o ně vůbec nezajímají.
Myslím, že tomuto roztomile-vražednému páru víc vyhovují příběhy týkající se právě role Branova vymahače.