pakoshka
komentáře u knih
Naslouchač
Petra Stehlíková
No prosím, já ani nečekala, že to dočtu, fantasy vůbec není můj žánr. Nebylo to vůbec špatný, začátek teda dlouhý, ale jakmile se začal budovat příběh, tak mě docela pohltil a fantazie jela.
Lehce a logicky postavený fiktivní svět na jedné straně Uralu - celou dobu jsem si představovala, že na té východní, abych na předposlední straně zjistila, že se pletu! - mi naprosto vyhovoval, no příběh mi přišel docela naivní a romantický, ale budiž. Jako můj úvod do fantasy to beru a časem si přečtu další díly.
To prší moře
Radka Třeštíková
Četla jsem od RT až na jednu knihu vše a To prší moře mě oslovila nejvíc a i když jsem ji četla jako první a už je to pár let zpět, jako u jediné bych dovedla říct děj a pamatuju si ten depkoidní pocit, co ve mně vyvolala. Super.
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
První přečtená kniha v roce 2021 a zároveň ji zařazuju do Čtenářské výzvy, neboť jsem ji objevila v žebříčku Top 50 nejčtenějších knih za rok 2020. Hlavní myšlenka mě bavila, i konec knihy, ale nic hlubšího ve mně nezanechala, za chvíli ji zapomenu. Nebavily mě dlouhé popisy sexu. Za mě je kniha dost přeceněná. A nelíbí se mi českej překlad názvu, původní Verity by sedělo líp a nespoilerovalo.
Houbařka
Viktorie Hanišová
...a na konci zůstává otázka: má Sára pravdu, nebo se vše opravdu zrodilo v její hlavě?
Jak jsem potkal ryby
Ota Pavel
Pokud máte chuť na něco jemného, citlivého, úchvatně a s láskou podaného... tak si přečtěte Otu Pavla a jednu ze dvou nejúspěšnějších povídkových knih.
Třešně v rumu
Michaela Janečková
Oddechovka, která je chytrá, vtipná, sarkastická i milá, zábavná a dokonale přirozená? Těch je, zdá se mi, pomálo. Ale tenhle příběh o vejletu moderní novinářky s komoušským dědou na Kubu, tak ten takovej je. Měla jsem jej na seznamu už nějakej ten měsíc, ale něco mě pořád odrazovalo. Nebylo proč. Třešně v rumu jsou výborný!
Skleněný pokoj
Simon Mawer
O vile Tugendhat toho až tak moc nevím - asi jako všichni, mám matně povědomí, viděla jsem pár videí - a Skleněný pokoj, který má být inspirovaný osudem majitelů vily i vily samotné, mě lákal dlouho. Teď na dovolené přišel jeho čas, ale upřímně... Až tak moc mě to nebavilo. Nakonec jsem těch 400 stran asi za týden přelouskala, ale ke konci jsem byla za to pohádkový shledání vyloženě nasraná.
Vzdělaná
Tara Westover
Špatně se mi tomu věří - tomu, že takhle může někdo žít; že může tak srat na děcka a ještě tvrdit, že je miluje; že někdo může být takovej náboženskej fanatik; že se holka, co nikdy nechodila do školy a vlastně ani mezi lidi, dostane v 17 na vysokou a že získá všechna stipendia, co jdou, že když v lednu neví, co je holokaust, tak nejen že dožene starší spolužáky a za pár měsíců má že zkoušek na VŠ samý áčka, ale ona je daleko před nimi a dostane se na všechny ty prestižní školy, který se o ni skoro praly; že člověk bez lékařské pomoci jen s tinkturou a odvarem z hlohu zvládne popáleniny takový, že mu maso muselo být škrábaný příborovým nožem; že kapající mozek z díry v hlavě je v klidu, jen si lehni; že někdo neřešil děcka, co pracujou na vrakovišti a nechodí do školy; že někdo dával cizí jedenáctiletý holce peníze za hlídání tří malých dětí.
Ale tak je tam napsaný pravdivý příběh, tak tomu asi musím věřit.
Zahrada mrtvých duší
Lukáš Boček
Zahrada mrtvých duší mi dala zabrat! Líbilo: těžký rodinný téma, vymazlenej jazyk a i když je 'to' docela dobře odhadnutelný v první části knihy, stejně jsem byla občas v nervech. Nelíbilo: liška a obraz. A na můj vkus by mohla být malilinko kratší, v konečným důsledku mi přišla trochu rozvleklá. Bude ve mně chvíli doznívat. Jo a je to Vyšehrad, takže jsem musela sáhnout po papírové knize, grafický zpracování bych si nenechala ujít.
Otevřený hrob
Angela Marsons
Myslím, že s Kim právě končím, protože už se ze série stala typická scifi detektivka se suprschopnou hrdinkou a neuvěřitelnými zvraty.
Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
Soukupová je bez debat moje nejoblíbenější autorka. A Nejlepší pro všechny je soukupovská skvělá klasika.
Ďábelské hry
Angela Marsons
Vlastně sama netuším, proč mě tahle série chytla, když ji považuju stejně jako většinu dalších detektivek za šíleně nereálné sci-fi. :-)
Lékaři hanby: Pravda o lidských morčatech v Osvětimi
Betty Truck
Příběhy a svědectví několika lékařů - vězňů v Osvětimi. Nesmíme nikdy zapomenout.
Čteno první vydání z r. 83.
Chirurg
Petra Dvořáková
Trochu jsem se bála, aby to nebylo jako číst Ordinaci, ale ne, dobrý to bylo. Chudák Hynek.
Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
Ani později, ani jinde byla pro mě úplně jiná, než předchozí knihy od Delphine, které jsem četla. Thibaultova linka mě rozptylovala, ale ta Mathildina byla přesně pro mě. A narozdíl od mnoha komentujících pode mnou chápu ten její postupný rozklad a myslím, že jeho vykreslení i popis je velmi věrohodný.
Nejhezčí dny našich životů
Claire Lombardo
160 stran a už nemůžu, odkládám... Pořád to samé dokola, chybí dynamika, nějaká akce, tohle není pro mě. Zkusila jsem se prolistovat více dozadu, ale mám dojem, že se děj nikam neposunuje. A jako bonus mě neuvěřitelně rozčiloval ten tenoučký papír.
Školák Kaja Mařík, 1. díl
Felix Háj (p)
Rok jsem se teď ke knize přemlouvala, chtěla jsem ji do výzvy jako knihu, která byla zakázaná. Vrátily se mi vzpomínky, když jsem jako děcko Káju četla - pro mě, bez nějakýho vedení k víře a s naprosto odlišným životním stylem to byl vhled do úplně jinýho světa. Dokonce si pamatuju, že jsem na knížku dělala ve třetí třídě referát, to bylo někdy kolem roku 2001. Nevěděla jsem, co znamená iniciála F. u jména autora (dnes už vím, že autorky!), internet jsme doma neměli, dohledávat jsem si samozřejmě nic neuměla a na tabuli jsem nechtěla psát F. Háj, měli jsme uvést celý jméno autora, tak jsem to vyřešila po svým, nejznámější jméno na F mi přišlo František, tak jsem ho tam lupla. A naší mladé učitelce to bylo jedno.
Jinak jo, hezký, až moc milý, až moc náboženský, nedivím se, že Kája patřil na seznam zakázanejch knížek. Pro dnešní dobu samozřejmě šíleně naivní. V dětství jsem došla až někde ke čtvrtýmu dílu a pak už byl Kája velkej, tak mě nebavil, ale ty první tři jsem četla opakovaně. Dnes mi bohatě stačil tenhle jeden díl, vzpomínka fajn, ale už dál pokračovat nemusím.
Malinka
Dita Táborská
Tohle byla symfonie. Nádhernej jazyk a stylistika, propracované postavy (ono o románu na 430 stranách stihnete hlavní postavy rozvést a utvořit si k nim vztah, není to jak novelka o 200 stránkách). Drsná realita se občas prolne s fantasmagorickými představami, vztahy, myšlenky, hledání, tohle je podle mýho gusta.
Co na mě bylo moc - ty dva vstupy z pohledu Bůh.
Co velmi cením - sugestivní popis postav a taky prostředí! Ze začátku jsem byla nadšená z natáčecího placu, a i další pro mě netradiční prostory a přesvědčivý detaily z nich (ústav, ministerstvo, vzpomínky na Mongolsko a další) byly hrozně fajn.
Sakumprásk se jedná o další knihu s tématem hledání vlastní identity, tápání, o vztazích mezi rodinou i mezi lidmi, se kterými se v životě potkáváme, nicméně mi přijde, že Malinka jde malinko hloubš, než další populární knihy na podobné téma.