pami
komentáře u knih

Kallirhoe je neobyčejně krásná dcera nejmocnějšího muže v Syrakúsách. Chairea je krasavec, sportovec, který by mohl stát modelem antickému sochaři, syn druhého nejmocnějšího muže tamtéž. Rodiny se nemají rády. Jednou se potkají a zamilují se, (tady jsem čekala, že to bude něco, jako Romeo a Julie, chyba). Hned v první kapitole si lid vynutí jejich svatbu. Zanedlouho je Kallirhoe pohřbená (nebudu psát, co se stalo). Ale v hrobce se probere, najdou jí tam vykradači hrobů, odvezou daleko a prodají. A tak začíná jejich dobrodružství. Děj má spád, kniha je vlastně starý řecký dobrodružný román.


Připomenutí toho, jak to měli naši předci těžké, jak si dovedli vážit věcí a jak se dokázali radovat z maličkostí.


Skvělé, vtipné, nápadité. Protože se v knize často omílá zmizení Oskarova syna v Africe, napadlo mě, že by ho Prévit v příštím pokračování mohl jít hledat. Jediné, co je trochu moc velká náhoda je, že hlavní hrdina je ubytovaný zrovna v domě, který patří ... .


Autor moc rozebírá dobu, politiku a tak dále. Čekala jsem čtivý příběh o Ludvíkově životě. A toho jsem se nedočkala.


Když jsem knihu na konci zavírala, samovolně jsem pronesla "To bylo krásné".
A vůbec poprvé se mi chce i pochválit překlad, jmenovitě Renátu Tetřevovou.


Jde o výběr povídek a bajek ze sovětských satirických a humoristických časopisu ( obdoby našeho Dikobrazu) z let 1927-1955. Různých autorů, témata i kvalita též různá. Nevím proč je zde uveden jako autor Karel Poláček (nic takového jsem v knize nenašla). A František Zvěřina je jeden z překladatelů.


Chválím, že autor se snaží seznamovat nás s novými tématy i místy. Mimochodem str.285 poklop zavírá Hedvika, Milada přece nemůže. Omlouvám se, ale mě tyto nesrovnalosti, vždy uhodí do očí.


Oldřich na konci příběhu Vražda v ambitu odchází z Magdeburku s Annemarií. Mají spolu syna a když mu je rok umírá se svou matkou na mor. V dalších knihách se pak píše o Blance. Mám v tom trochu zmatek. A ještě jeden postřeh. Oldřich vypráví Václavu II. svůj příběh z kláštera na Točníku. Přitom je snad celkem známo, že si Točník nechal postavit Václav IV. Je jasné, že autor má nárok na omyl. Od toho má být v nakladatelství osoba, která má autora upozornit. Zdá se mi, že tato kontrola v MOBA moc nefunguje, tedy podle mé zkušenosti i z jiných knih, bohužel.


Kniha je stručná, ale plná zajímavých rad.


Sérii Rytířů z Vřesova jsem přečetla, a tak jsem byla zvědavá
na Hynka Tase z Boru. Tato kniha mi nepřišla tak poutavá. Za mě je vidět, že Čtvrtý králův pes je o deset let starší, než Rytíři z Vřesova. Autor píše lépe a lépe.


V porovnání s ostatními díly, neměl obsah takový spád.


Je nesmírně smutné, jak je A.V. Frič opomíjená osobnost. Už jako mladík byl uznávaný znalec kaktusů. Poté, co mu jeho sbírka zmrzla, rozhodl se odjet sám je nasbírat. Na místě zjistil, že nejohroženější druh v Jižní Americe jsou indiáni. Rozhodl se zachytit vše o jejich
kultuře. A jako jednomu z prvních se mu to povedlo, protože si nehrál na nadřazeného bělocha. Spolupracovaly s ním místní vlády a úřady, hlavně urovnával konflikty. Spolupracovaly s ním muzea a vědecké instituce. Byl čestný a nebál se říkat pravdu i za cenu ztrát, např. kritizoval na konferenci chování německých kolonialistů k domorodcům,
důsledkem bylo, že s ním německé instituce ukončily spolupráci atd. Nasbíral třicet beden naprosto unikátních předmětů. Když chtěl tyto zdarma věnovat Náprstkovu muzeu, dostalo se mu odpovědi, že na to nemají místo, podle druhé verze sbírku nechtěli, protože C a K úřady označily Friče (známého vlastence) za politicky nespolehlivého. Takže jeho sbírky jsou v Petrohradě, v Berlíně, v USA atd., kde za ně byli a jsou rádi. Kniha je krásné vyprávění o smutném osudu jihoamerických indiánů.


Prostě musím upozornit na nesrovnalosti. Při druhém přepadení nového Vřesova (str. 213) řeší úkryt Fratella, který je ale s Wolframem v Porýní. Nebo stavitel Vřesova se jmenuje Pavel a na konci minulého dílu je z něj Petr. I přesto pět hvězdiček. Série drží můj rekord v rychlosti přečtení, prostě nešlo se odtrhnout.


Doporučeno v knihovně, autora jsem neznala. Líbí se mi, jak děj svižně ubíhá. Těším se na další díl.


Jsem ráda, že se mi chodská trilogie dostala do rukou. Krásně popsaný život sedláka Krále a jeho okolí. Hlavně to vůbec není nudné. Naopak, mnohokrát jsem se nemohla od knihy odtrhnout! Neprávem opomíjené dílo.


Těším se na další díl, jak to dopadne s vlastnictvím lesa. Zajímavé čtení o životě na Chodsku a o boji sedláků s Němci, které vrchnost protěžuje.


Kniha zejména popisuje, jak hrozně se chovali koloniální velmoci v Číně.
