parxel
komentáře u knih
Křižáci ve Svaté zemi
Miroslav Hroch
Kniha popisuje historii křížových výprav a vše co s nimi souviselo. Asi nejzajímavější mi přijde příběh první křížové výpravy. Když člověk vezme v úvahu, čím vším musela projít a jaké náhody rozhodovaly o jejím úspěchu, tak je to prostě fascinující příběh. Vřele doporučuji.
Válečníci starověku 3000 př. n. l. - 500 n. l.
Martin J. Dougherty
Tato kniha se tématicky věnuje historii válečnictví ve starověku. Pokrývá celkem rozsáhlé období od starověkého Egypta až po pád Římské říše (od 3000 př.n.l. až po 500 n.l.).
Předností této knihy jsou bohaté ilustrace a fotografie, které čtenáři umožní si mnohem lépe představit, jak např. vypadala výzbroj římských legionářů a rozložení jejich legií atd.
Naopak popis vybraných bitev považuji v této knize za nedostatečný a hodně nepřehledný. V tomto směru se mi mnohem více líbila kniha Válečníci a války ve starověku a středověku, ve které není moc ilustrací, ale za to je tam mnohem lépe popsaný průběh bitev a použitá strategie viz můj komentář u této knihy.
Z mého pohledu se jedná o průměrnou knihu, kterou zachraňují krásné ilustrace. Tři hvězdy, ale jen tak tak.
Bouře šípů
Christian Cameron
Druhý díl příběhu o zkušeném řeckém vojevůdci Kineásovi. Po vítězství nad Zopryónem se Kineás rozdodne přidat k Srajance a vydává se s armádou žoldáků na východ k řece Jaxartés, kde se kmeny žijící ve stepi chystající společnými silami postavit samotnému Alexandrovi Velikému.
Co se týká postavy Kineáse, tak zůstává stále stejný, pořád se mu zdá o stromě a o smrti a pořád to s ženskými koulí jako puberťák.
Pokud jde o samotný děj, tak mi první polovina knihy přišla dost rozvláčná. Obsahovala hodně politického handrkování, které ale ve výsledku nebylo zajímavé, protože poté co se Kineas vydal na cestu, tak už tato pasáž neměla téměř žádný význam pro další děj. Docela zajímavé mi přišli pasáže ve kterých se řešilo přepravování armády a problémy s tím spojené. Působily na mne historicky velmi věrohodně.
V druhé polovině knihy se děj rozjel celkem slušně a tato část mi přišla asi jako nejlepší z celé doudílné série. Bylo v ní mnohem více akce a některé události se skutečně přihodily, byť asi ne přesně tak jak jsou v knize vylíčeny. Celá série pak vrcholí bitvou u řeky Jaxartes, která se odehrála cca 330 př. n. l. Zajímavá je autorova interpretace výsledků bitvy.
I přes rozvláčný záčátek se mi druhý díl tohoto historického románu líbil mnohem více než první. Navíc jsem z tohoto období na žádné další historické romány nenarazil a proto dávám čtyři hvězdy.
Sandman: Kniha snů
Neil Gaiman
Vzhledem tomu, že jsem od Neila Gaimana již četl romány Nikdykde a Hvězdný prah, tak jsme se pustil i do Sandmana. Bohužel mne tato kniha vůbec neoslovila. Zřejmě to bylo dané tím, že svět Sandmana neznám a je mi naprosto cizí.
Nahý bojovník
Pavel Tsatsouline
Velmi zajímavá kniha, jejímž autorem je bývalý instruktor ruských speciálních jednotek. Zaměřuje se na získání síly pomocí cviků s vlastní vahou. Soustřeďuje se přitom na dřepy na jedné noze (tzv. pistole) a kliky na jedné ruce. U každého cviku autor uvádí několik různých variant, jak si cvik ztížit nebo naopak zlehčit a na co si při něm dát pozor.
Pro mě osobně, jako pro člověka naprosto nedoknutého touto oblastí, bylo obtížné porozumět některým pasážím a nedovedu si představit, že bych podle knihy začal sám cvičit. Na druhou stranu pro mě bylo čtení knihy hodně motivující. A to považuji za mnohem důležitější.
Hlavní myšlenkou, kterou jsem si z knihy odnesl bylo, že síla je dovednost a že nejlepších výsledků člověk dosáhne tehdy, když se zaměří na omezený počet cviků s vysokým odporem, které zapojují celé tělo.
Nemoc jako řeč duše
Ruediger Dahlke
Tato kniha volně navazuje na knihu Nemoc jako cesta. Autor postupně prochází jednotlivé oblasti těla a rozebírá jaké nemoci a postižen se k nim vážou. Velký důraz přitom klade na to, co daná nemoc vyjadřuje a nabízí otázky, které by si měl nemocný sám zodpovědět.
Podle mého názoru se jedná o lehce podprůměrnou knihu o psychosomatice. Autor vše rozebírá bez konkrétních kazuistik a tak se výklad stává příliš obecný a nezajímavý. V některých místech bych dokonce řekl, až paušalizující.
Potenciálním čtenářům bych doporučoval, přečíst si pouze kapitolu, která se váže k jejich aktuálním zdravotním problémům. Jako celek nemá smysl knihu číst.
Celkově mi přínos knihy přišel velmi malý.
Sny a uzdravení
John A. Sanford
Tuto knihu jsem četl celkem dvakrát. Na poprvé mne velmi zaujala. V té době byla pro mne témata obsažená v knize velmi aktuální a tudíž i velmi zajímavá. Po druhé jsem četl knihu s odstupem cca 7-10 let a kniha mě už tolik zajímavá nepřišla.
Obsahem knihy je rozbor série snů několika osob (pokud si dobře pamatuji, tak dvou), které se nachází v životní fázi osamostatňování a odpoutávání od rodičů. Na knize mne lehce rušilo křesťanské zaměření autora (ale opravdu nepatrně). Na druhou stranu pokud jste zatím nečetli nic o snech, tak tato kniha může být dobrým úvodem. Je krátká, stručná a podstatu některých věcí vystihuje velmi dobře.
Knihu bych doporučil především mladším lidem, kteří řeší podobná témata, jako jsou obsažená v knize. Vyzrálejším lidem bych doporučil např. knihu od Jany Heffernanové Tajemství dvou partnerů, která je obsáhlejší a více komplexnější.
Úspěšná paměť
Michaela Karsten
Tato kniha je zaměřena na osobní rozvoj, konkrétně na různé "paměťové metody". Nelze ji tedy posuzovat jako běžnou prózu.
Oba autoři jsou experti v paměťových dovednostech a dosáhli vysokých ocenění v paměťovém sportu. Zajímavostí je, že na streamu lze v pořadu slavní neznámí nalézt video pojednávající o autorce této knihy (doporučuji se na něj podívat).
Samotná kniha začíná testem paměťových dovedností, který obsahuje 10 různých pamětových úloh. Tyto úlohy zahrnují zapamatování čísel, jmen, obrazů, historických dat, cizích slov aj. Následně je pak v knize popsáno několik metod, jakým způsobem přistupovat k řešení různých paměťových problémů. Základ každé metody je vysvětlen na několika příkladech a po nich následuje několik většinou jednoduchých příkladů, které si může čtenář sám vyzkoušet. Déle je pak uvedeno, jak tuto metodu aplikovat na různé úlohy vč. běžných každodeních problémů typu "Kde jsem nechal klíče?" a jak jí dalé rozvíjet. Na konci knihy, pak naleznete ještě jeden test paměťových dovedností, ve kterém si můžete vyzkoušet, jak jste se zlepšili.
Mě osobně z uvedených technik asi nejvíce oslovila technika na zapamatování cizích slovíček. Dále mne zaujaly informace o tom jak efektivně opakovat. Dále bych ještě poznamenal, že některé ze zmíněných technik, lze začít používat prakticky okamžitě. Jiné je potřeba se naučit postupně a vyžaduje to nějaký to nějaký čas viz master-system pro zapamatování čísel.
Na závěr bych dodal, že sama kniha mi nepřišla až tak úplně čtivá, ale tento drobný nedostatek je bohatě vyvážen hodnotu informací obsažených v knize. Osobně si myslím, že některé techniky jsou velmi triviální a o to víc mne překvapilo, čeho s nimi lze dosáhnout. Velmi mne také zaujalo, že rozvýjení paměťových dovedností může vést i k rozvíjení dalších dovedností, což jsem si dříve neuvědomoval.
Stáčení temného piva
Tim Powers
Děj knihy je zasazen do poměrně zajímavého historického období Evropských dějin a jeho hlavním protagonistou se stává nám dobře známý mok, avšak to je asi jediné, co mi na knize přišlo zajímavé a originální.
V knize je hned od počátku patrné, že autor klade velký důraz na děj. To by samo o sobě nebylo na škodu, pokud by ovšem tyto dějové pasáže něco přinášeli a nějaký způsobem ovlivňovali směřování hlavního děje, což se však u většiny situací nestane, spíše naopak. Jejich vypuštění by čtenář nejspíš vůbec nezaznamenal.
Další výtku mám k postavám, které neprochází téměř žádným vývojem a jsou až na výjimky ploché a nezajímavé. Obdobně je to se vztahy mezi postavami, celou dobu čekáte zda a jestli se vůbec nějak rozvinou a ono pořád nic. Pořád je to stejné bezobsažné klábosení jako v telenovele.
Poslední věc, kterou bych zmínil je propojení s legendou o králi Artušovi, které snad jako jediná oživuje celý děj. Toto téma však již bylo zpracováno v jiných knihách a například v Králi duchů od Davida Gemmela mi přišlo mnohem lépe uchopené a využité.
Celkově tak na mne tato kniha působí jako odpočinkové čtení někam do autobusu, ale dát jí na obálku titulek "mistrovská díla fantasy" to je opravdu špatný vtip a nebo spíš dobrý marketingový tah. Za mě jedna hvězda, ale s odřenýma ušima.