parxel komentáře u knih

Tyto pohádky mi četli rodiče, když jsem byl malý. A nezapomenutelně se do mne zapsaly. Zřejmě i díky velmi zdařilým ilustracím. Nedávno jsem je četl svým dětem a všichni jsme si to moc užili. Co víc dodat? Zkrátka úžasné pohádky s krásnými ilustracemi.

7 05.01.2017

Tohle je pro mne nejlepší kniha od bratrů Strugackých z těch, které jsem četl a bylo jich poměrně hodně. Je čtivá, vtipná, snadno pochopitelná a má dobrou pointu. Dobře jsem se u ní bavil a na některé hlody nikdy nezapomenu. Plný počet hvězd.

Kniha se dočkala dvou filmových zpracování. Prvního v roce 1989, které je vizuálně takové nic moc, ale děj se celkem věrně drží knihy. Druhého v roce 2013 režírované Alexejem Germanem. Jedná se o cca tří hodinové monstrum, které ocení milovníci artových filmů a lidi, jenž baví tři hodiny koukat na to, jak se někdo válí v blátě a výkalech. Pro obyčejného diváka nic moc.

7 26.11.2016

Vzpomínka na Zemi uzavírá stejnojmennou trilogii o střetu lidstva s mimozemskou civilizací. A já si po jejím přečtení vůbec nejsem jistý jestli to dopadlo dobře nebo špatně. :) Je to zvláštní pocit, protože to se mi moc často nestává.

Autor jde ve svých představách tentokrát tak daleko do budoucnosti, že si myslím, že některé jeho nápady nejsou v principu vůbec fyzikálně možné. Je to samozřejmě pouze dojem, ale když si představím, že spolu civilizace bojují tím, že v části vesmíru změní nějaké fyzikální zákony a to vede k zániku protivníka, tak mi to přijde už trochu moc.

V závěru se mi líbilo, jak se rozhodli uchovat informace po milióny let. Civilizace, která dovede změnit fyzikální zákony, nakonec vytesá data do skály, protože "geologie". To mi přišlo vtipný. :-)

Podle mne je Vzpomínka na Zemi důstojné završení celé trilogie. Mě osobně se z celé série nejvíce líbil Temný les, protože mi přišlo, že se více drží věcí, které jsou alespoň z části reálné. To nic nemění na závěrečném hodnocení, které je výtečné. Pět hvězd.

6 18.11.2024

Wow! Tak tohle byla jízda. Od začátku do konce to byla jedna velká krabice napěchována dobrotami. Jenom místo chuťových pohárků se mi aktivovala centra smíchu. Hlášky typu "kdo chce svítit, musí sám hořet" a podobné lahůdky zůstanou na dobro v mém slovníku.

Celou partu "tří mušketýrů" včetně Dartaňana Karotky jsem si oblíbil a nesmírně jsem si to s nimi užil. Překvapilo mne jediné, že do jedné knížky, lze nacpat tolik dobrých a často i velmi chytrých hlášek. Jako příklad dávám v plénum čtení práv zadrženému: "Máte právo mlčet. Máte právo nebýt bez výslechu vhozen do nádrže s piraňami. Máte právo na výslech na mučidlech". :)

Zkrátka v téhle knize je tolik zábavy, že je velmi obtížné to vtěsnat do pár slov. Čtení jsem si moc užil a knihu doporučuji jako příručku všem začínajícím drakobijcům! Dávám plný počet hvězd a teď mne omluvte, jdu přikovat ke kameni nějakou pannu. :)

6 08.11.2024

Třetí pokračování Hry o trůny začalo velmi pozvolna. Já osobně jsem tajně doufal, že se události začnou odehrávat tím "správným" směrem. A ono to stále nepřicházelo a nepřicházelo, až jsem si najednou uvědomil, že k tomu už nikdy nedojde a ani dojít nemůže. Tohle je totiž příběh, ve kterém nejsou vítězové ani poražení, ale pouze poražení a ti po kterých zbyde pouze krvavá skvrna na podlaze. Zkrátka v této knize není o zvraty a mrtvé žádná nouze. A závěr - nemám slov, to byla jízda jako na horské dráze!

V Bouři mečů se mi hodně líbilo, jakým vývojem prošli jednotlivé postavy. Vypíchnul bych například Jaimeho Lanistera a Brien. Tato neobvyklá dvojice mi zpočátku přišla nezajímavá a moc mne nebavilo číst jejich linii, ale s přibývajícími stránkami a s tím co zažili, jsem si je oba oblíbil. Další neobvyklou dvojici vytvořila Arya a Ohař. Ohař je přitom taková krutá, ale současně smutná postava. A už tak nějak od počátku jsem tušil, že mu nebude dopřán dlouhý a spokojený život.

Oproti Střetu králů mne trochu mrzelo odsunutí Tyriona do pozadí. Tyrion je obdivuhodná postava a bylo mi líto, jak se k němu choval jeho otec. Velikým překvapením pro mne bylo, jak se v závěru zachovala Sansa. Z toho mne lehce zamrazilo a jsem zvědavý, kam se tato postavu bude dále vyvýjet.

Přestože celkové vyznění tohoto románu je vážné, tak příběh nabídne i vtipné glosy, neboť jak kdosi přiléhavě poznamenal: "V poslední době se zdá, že svatební hostiny jsou nebezpečnější, než bitevní pole." O tom ví své i chudák královna Margaery, která se v šesnácit letech stala podruhé vdovou. :)) Tento druh humoru já můžu!

Bouři mečů jsem si moc užil. Je skvělé číst knihu, kde se autorovi podaří překročit vaše očekávání a nabídne vám úžasný čtenářský zážitek. Ke knize se jednohe dne až mi v paměti vyblednou vzpomínky velmi rád vrátím. Dávám plný počet, protože tohle byla jízda.

6 17.10.2024

(SPOILER) Druhá kniha ze série Hry o trůny plynuje navazuje na události z první knihy. G.R.R. Martin opět nešetřil stránkami, až to na mne místy působilo, že se nic něděje. Ale to byl jenom takový klamný pocit, protože ve skutečnosti všechno spělo k velké bitvě o královo přístaviště.

Velký prostor tentokrát dostal Tyrion přezdíváný skřet, kterého jeho otec vyslal do králova přístaviště, aby se v komplikované politické situaci ujal nelehké role králova pobočníka. Tyrion to učinil to s "grácií" jemu vlastní. Naplno se ukazázalo, že Tyrion je i přes drobné lidské slabosti nejenom velmi inteligentní, ale také velmi statečný. A že si v sobě nese pohnutý životní příběh. Svůj prostor dostalo i mnoho dalších postav. Nicméně jejich příběh mě zdaleka toliku neoslovil jako u zmiňovaného Tyriona. Spíše mi přišlo, že si autor jednotlivé postavy připravuje dlouho dopředu, aby je pak v příhodném okamžiku využil.

Zároveň mne trochu mrzelo, že téměř žádný prostor nedostal Rob Stark. Přitom to byla postava významná, která musela učinit obtížná rozhodnutí a myslím si, že je škoda, že jí autor vynechal a my čtenáři jsme se o něm dozvídali pouze z pohledu ostatních postav. Já osobně bych ožel například Theona Greyjoye a nebo bych ubral u Daenerys, jejíž příběh mi přišel zbytečně nastavovaný. Nicméně tohle je můj subjektivní názor a nevím, jaké další osudy si autor pro zmíněné postavy přichystal.

Střet králů je podle mne plnohodnotným pokračováním skvěle rozjeté série a i když jsem měl občas pocit, že se příběh moc neposouvá, tak to bylo jenom zdání. Autor si ve skutečnosti připravoval půdu proto, aby ho o pár stovek stran krásně vygradoval a nakonci jsem co by vášnivý čtenář plesal blahem. Doporučuji a dávám plný počet hvězd.

6 08.11.2023

Trhlina je podle mého názoru silně nadhodnocená kniha. Autor se snaží vybudovat hutnou hororovou atmosféru a z velké části se opírá o odkazy na reálné události. Zpočátku to jakž takž funguje, ale s příbývajícímí stránkami je to slabší a slabší. Postavy jsou nezajímavé a jakmile knihu jednou dočtete, tak vám doslava za pár dní zmizí z hlavy a už si na ně vícekrát nevzpomenete. A tak je to s celou knihou.

Tuto knihu považuji zde DB knih za silně nadhodnocenou a naprosto se neztotožňuji s většinovým názorem. Podle mého názoru se jedná o podprůměrnou knihu a z důvodů uvedených výše ji nedoporučuji.

6 23.10.2023

Sucho je podle mého názoru dobrá detektivka. V rámci žánru sice nepřináší nic zásadně nového, ale to staré a léty prověřené dělá poctivě a dobře. Já jsem si čtení užil. Dávám čtyři hvězdy.

6 19.09.2023

Konec světa & Hard-boiled Wonderland je román, ze kterého mám smíšené dojmy. Příběh je hodně symbolický a nelze ho chápat doslovně. Spíše ho musíte nechat na sebe působit a vnímat různé pocity, které ve vás vyvolá. Osobně nedovedu moc dobře vyjádřit, o čem celé to vyprávění vlastně je.

Na jednu stranu mám pocit, že ústřední téma pro mne v současnosti není aktuální a neoslovuje mne. Na druhou stranu, některé scény a obrazy z tohoto nevšedního románu mi utkvěly v paměti. Možná, že mne oslovily na nějaké mnohem hlubší úrovni, než si dovedu uvědomit a než dovedu vyjádřit prostřednictvím slov. A to je mnohem víc, než se podařilo spoustě jiných knih.

Dávám čtyři hvězdy, protože jiné Murakamiho knihy mne oslovily o chlup víc a byly pro mne srozumitelnější.

6 15.06.2023

Služní lidé jsou knihou s tématem záměny novorozenců. Hned v úvodu mne zaujalo společné rozhodnutí obou párů, jakým způsobem budou nástálou situaci řešit. Už tam jsem měl pocit, že to může způsobovat řadu problémů. K těm začalo docházet velmi záhy, ale protože je kniha koncipována jako thriller, tak situace velmi rychle eskalovala. Těžiště příběhu se postupně posunulo mnohem, mnohem dál, než jsem očekával. Více už nebudu prozrazovat, abych potenciální čtenáře nepřipravil o zážitek.

Podle mého názoru dovede kniha hodně silně působit na emoce, ale za mne bych ubral prvky thrilleru a naopak bych přidal špetku takové té jemné psychologie. Příběh se totiž mohl vyvíjet více směry a za mne by bohatě stačilo, kdyby autor více rozpracoval záležitost ohledně toho, že si oba zúčastněné páry nenastavili jasná pravidla hry. V tomto směru si myslím, že si autor trochu usnadnil práci.

Slušní lidé jsou velmi čtivou knihou. Já osobně jsem si jí vybral, protože měla dobré hodnocení a hodila se mi do čtenářské výzvy. I přes odlišný názor na směřování příběhu, jsem byl po čtenářské stránce spokojen a knihu doporučuji. Dávám čtyři hvězdy.

Drobnou zajímavostí na závěr je skutečnost, že před několika lety se podobná situace přihodila i v České republice a autor tento případ v knize letmo zmiňuje.

6 16.05.2022

Komiksových adaptací klasických románů je dnes již celá řada. Z těch několika, které jsem měl možnost číst, mi tato adaptace přišla jako jedena z nejzdařilejších. Po jejím přečtení jsem konečně pochopil jaké to je, zvítězit sám nad sebou a začít milovat velkého bratra. :-)

6 21.03.2022

Mnoho let po shlédnutí stejnojmeného filmu jsem se rozhodnul, že si přečtu knižní předlohu. Mě osobně se zmiňovaný film líbil a to i navzdory nízkému hodnocení. V porovnání s knihou však tento film neobstojí. Kniha je v tomto případě mnohem zajímavější a komplexnější, což nepovažuji za pravidlo.

Obecně se nejedná o žádné veselé čtení a v mnoha ohledech kniha působí velmi depresivně. Příběh lze vnímat ve více rovinách jako svědectví o životě v bývalém komunistickém režimu, ale zároveň jej lze vnímat i v obecně lidské rovině, kdy jedna generace následuje druhou a každá řeší v podstatě ty samé problémy a každá je nakonec náležitě semleta životem. Nalezl bych mnohem více témat, která mne zaujala, ale tento prvek na mne v knize působil asi nejsilněji. V jistém smyslu závěr knihy evokuje existenciální otázky, které jsou nadčasové a ze své podstaty nezávislé na politickém uspořádání.

Za mne vynikající kniha, která v mnoha ohledech předčila stejnojmenný film. Podle mého názoru má tato kniha stále co nabídnout i současným čtenářům. Pouze bych jí nikomu nenutil ke čtení, v rámci povinné literatury. To je zcela proti duchu této knihy.

6 26.10.2021

Po dočtení Kalibánovy války mne začíná mrzet, že jsem se k Expanzi dostal až po zhlédnutí seriálu. Expanze totiž obsahuje všechno, co mám rád. Vlastní a originální svět, ve kterém jsou ustanovené politické vztahy, výrazné postavy, zajímavou zápletku a neočekávané zvraty. A právě ono poslední zmiňované mi při znalosti seriálu, mírně kazí dojem.

Na druhou stranu, kvalitou kniha odpovídá prvnímu dílu. Do popředí se začínají dostávat politické ambice mocných a to je od nepaměti dostatečný důvod pro ospravedlnění jakéhokoliv krveprolévání. A nejinak je tomu i zde.

Pro mě osobně byla největším tahouném druhé části Avasarala. Nemůžu si pomoc, ale tahle dáma mi prostě přirostla k srdci. Ani ve snu by mne nenapadlo, že jednohe bude mou oblíbenou hrdinkou postarší vulgární politička. Pokaždé, když řekne "fuck", a že ho říká často, tak mi v uších zní její akcent. :-)

To je ode mne vše. Pokud se vám líbil první díl, tak mohu druhý vřele doporučit. A pokud se náhodou ještě rozmýšlíte co dřív, zda seriál nebo knihu, tak začněte knihou.

6 04.08.2021

Tajemství ostrova za prkennou ohradou jsem četl před lety a moc se mi tato kniha líbila. Minulý týden jsem na ni náhodou narazil v knihovně a ani na chvíly jsem nezaváhal a opět si ji vypůjčil.

Příběh je smutný, ale současně velmi citlivě podaný. Četl jsem ho s dětmi 6 a 9 let a nechtěli přestat dokud nebyl konec. A dokonce si ani nevzpoměli na svého oblíbeného Asterixe s Obelixem. Tolik ke vhodnosti této knihy pro děti. :-)

Za mne jednoznačně jedna z nejhezčích knih Pavla Čecha. Doporučuji malým, velkým, zkrátka každému, kdo rád čte.

6 12.07.2021

Strach moudrého muže navazuje tam, kde skončilo Jméno větru. Kvoth pilně studuje, shání peníze na zaplacení výpalného a užívá studentského života. Škádlení s Ambrosem postupně graduje, zatímco vztah s Denou postupně degraduje. Neberte mne prosím špatně. Já jim to přeju, ale proboha, ať už se jejich vztah někam pohne. Je jedno na jakou stranu, ale hlavně ať to není pořád dokola to těžkopádné nudné nic.

Pokud jde o ostatní linie příběhu, tak ty jsem si užíval. Kvoth prostě není žádný typický kladný hrdina, dovede mít pořádně prořízlou hubu a když na to přijde, tak jedná velmi chladnokrevně.

Asi nejvýznamější otázkou pro mne zůstává, co nakonec způsobilo, že se Kvoth osobnostně proměnil z aktivního člověka na někoho, kdo v ústraní vyčkává na svou smrt. V tomto směru kniha mnoho vysvětlení nenabízí. Přesto setkání s Cthaehem mnohé naznačuje a v závěru se nad osudem Kvotha vznáší chmurný otazník.

Strach moudrého muže je skvělým pokračováním Jména větru se spoustou originálních nápadů. Bohužel nebo bohudík je druhý díl ještě více užvaněný, než ten první. Pokud to takto půjde dál, tak si budu poslední díl vozit na rudlíku. :-) Jediné co mi vadilo, bylo neustálé nedomrdlé omílání vztahu s Denou. To mi přijde, že knihu trochu sráží dolu. V každém případě jsem si čtení moc užil a i přes určitý výhrady bych tuto knihu doporučil všem fanouškům fantasy.

6 15.01.2020

Na Jméno větru jsem byl moc zvědavý. O knize jsem věděl pouze to, že má dobré reference, ale jinak nic víc. A musím říct, že i přes poměrně pomalé tempo se mi příběh Kvotha moc líbil.

Od prvních stran je totiž poznat, že styl Patricka Rothfusse je velmi barvitý a moc pěkný. Současně Kvoth není žádnou typickou černobílou fantasy postavou, ale prostě člověk z masa a kostí, který má své kladné i záporné vlastnosti. A život se s ním prostě moc napárá, ale jako správný hrdina si umí poradit.

Co mi na knize naopak nesedělo byl poněkud ukvapený závěr. Přišlo mi totiž, že autor skvěle rozpracoval prostředí na univerzitě a pak najednou rychle přesunul děj jinam. A to mi moc nesedlo. Čekal jsem mnohem větší vygradování příběhu někde jinde.

Nicméně to je pouze malé mínus, které neubírá nic na kladném hodnocení knihy jako celku. Těším se na druhý díl a jenom bych si přál, aby to nebyla taková bichle. Kdo se s tím má sakra tahat v báglu! Dávám plný počet hvězd.

6 17.10.2019

Když jsem dočetl Hyperion, tak jsem si říkal, že se k tvorbě Dana Simonse už nikdy nevrátím. Nyní krátce poté, co jsem zdolal poslední stránky Terroru, jsem rád, že jsem svůj slib nedodržel. Příběh dvou lodí a jejich posádky je vskutku podmanivý. Mráz na vás dýchá doslova z každé věty. A to nejlepší na celé knize je vědomí toho, že se jedná o příběh inspirovaný skutečnými událostmi.

Pokud teprve zvažujete, že si tuto knihu přečtete, tak se nenechte odradit její tloušťkou. Terror je jedna z těch knih, kde si nakonci budete říkat, že pár stránek navíc by rozhodně neuškodilo.

Dávám 5 ledových hvězd za úžasnou mrazivou atmosféru. Tohle je totiž kniha, ke které se jednoho dne s velkou chutí vrátím.

Pravda o případu Harryho Queberta je něco jako čtenářský magnet, který vás pohltí a jen tak nepustí. Příběh vyniká zejména propracovanou nelineární strukturou a vynikající pointou, která toto dílo posouvá za hranice "běžného" detektivního románu. Více nebudu prozrazovat, abych potenciální zájemce nepřipravil o pořádnou dávku překvapení.

Jedinou drobnou vítku mám k tomu, že to neustálé odhalování nových a nových skutečností na mne v závěru působilo už trochu únavně. Ono přece jenom více jak 500 stran se pořád dozvídáte nové a nové skutečnosti a když už si myslíte, že se blíží konec, tak se to na vás sype dál a dál jako lavina, až se vám chce zakřičet "dost." Ale tohle je skutečně jenom drobnost, která na mé výsledné hodnocení neměla žádný vliv .

Za sebe dávám plný počet hvězd a knihu vřele doporučuji, protože jak v rámci žádnu tak mimo něj se jedná o zdařilý počin.

6 25.06.2018

Na první pohled je tato kniha poněkud zdlouhavá a roztahaná. To však nemění nic na tom, že je celkem čtivá a některé výjevy jsou popsány velmi živě, že máte pocit jakoby jste byli přímo v centru dění.

Když však přijde na řadu láska a pocity, tak je Hemingway kýčovitý jako stádo růžových velbloudů. Zde však příběh ze své vlastní podstaty vylučuje cukrkandlování na minimum a tak naštěstí zůstane pouze u "králíčka" a "země se pohnula", ale i tak to bohatě stačí.

Naopak pokud jde o vylíčení hlavního hrdiny jako racionálně uvažujícího člověka, který v rozhodujícím okamžiku nepřipouští žádné "ale", tak tam jsem Hamingwayovi uvěřil každé slovo. To je prostě poloha, která mu sedí, jak palčáky na tulení ploutve. Ze stejného důvodu však Hamingway nikdy nebude mím oblíbeným autorem.

Dávám 4 hvězdy, protože i když mi Hamingwayův styl v určitých ohledech nesedí, tak musím uznat, že se jedná o poměrně slušné čtení.

6 19.07.2017

Vojnu a mír jsem se rozhodl číst ze dvou důvodů. Prvním důvodem bylo shlédnutí stejnojmenného seriálu z roku 2016, který se mi velmi líbil. Druhým důvodem bylo, že jsem asi před rokem četl od Tolstého Annu Kareninu, která mne doslova nadchla. A proto jsem se na Vojnu a mír velmi těšil.

Příběhem se prolínají dvě hlavní linie. Jedna je historická a týká se boje Rusů s Napoleonskou armádou, kdežto druhá linie se zaměřuje na život a na vztahy několika hlavních postav především z vyšší vrstvy společnosti. A v tomto směru jsem měl z knihy, zcela jiné pocity, než ze zmiňovaného seriálu. Kniha pro mne byla zajímavá, zejména z historického pohledu. To jakým způsobem se vyvíjeli vztahy mezi Napoleonem a ruským carem Alexandrem, jak probíhal vývoj války nebo jak se s postupem času měnili názory na Kutuzova. To mi zkrátka přišlo moc zajímavé. Naproti tomu seriál se podle mého názoru mnohem více soustředí na vztahy a osudy hlavních postav resp. historickou linii jsem v něm vnímal pouze jako kulisu k tomu co zažívají a co se odehrává mezi hlavními postavi.

Přestože kniha obsahuje velké množství postav, tak pro vlastních příběh jich je důležitých asi jenom dvacet. Vzhledem k tomu, že jsem již dřívě četl Annu Kareninu, tak jsem očekával, že se Tolstý pustí více do vnitřní introspekce těchto postav, což se bohužel nestalo. A to je asi hlavní věc, kterou bych knize vytkl. V tomto směru se mi Anna Karenina líbila mnohem více. I přes tuto drobnou kritiku si však myslím, že se Tolstému opět velmi dobře podařilo vystihnout témata, která jsou aktuální i pro soudobé čtenáře. Ať už se jedná o proměnu Marjy po smrti jejího otce nebo o nešťastný osud Knížete Andeje a některé další. To jsou prostě příběhy, které jsou a zůstanou nadčasové. V tomto směru autora velmi obdivuji.

A abych nezapoměl. Knihou se prolínají filosofické úvahy na různá témata. Tento prvek vystupuje do popředí zejména v závěru knihy, což ocení především filosofové a jiný podobný indiáni. Pro nás obyčejné smrtelníky, je však toto zbytečná balast.

Dávám čtyři hvězdy, protože mě osobně se více líbila Anna Karenina.

6 13.07.2017