Paulhunterspet komentáře u knih

Nezáleží po jak dlouhé době jsem se ke knize vracela, pokaždé mi to připadalo, jako bych ji nikdy ani na minutu neodložila.

3 01.06.2018

Nádraží Perdido jsem do poloviny rozečetla a kvůli nedostatku času jsem se k němu vrátila až po dlouhé době. Nicméně i přesto (nebo možná právě proto) to byla pořádná jízda. Jsem nadšená, v rozpacích, podrážděná i spokojená. Velmi zvláštní mísení pocitů, ale do takto laděného světa se to myslím perfektně hodí.

Prvních pár kapitol bych asi popsala jako vstupní test - pokud akceptujete a přivyknete tónu, novinkám a ražení celého vyprávění, pak máte před sebou rozsáhlý a nádherný svět, který vás bude neskutečně bavit. Já jsem velmi rychle celý ten paškál neuvěřitelně zvláštních ras, vynálezů a zákonitostí přijala jako novou a "normální" realitu.
A na rozdíl od většiny kritických komentářů, já si zdlouhavou popisnost užívala - zdálo se mi, že mi to pomáhá vstřebat dějové linky a udržovat mě ve větším napětí.

Nemám k čemu bych Nádraží Perdido přirovnala, protože jsem zatím nic podobného nikdy "nezažila". To říkám proto, že jsem možná poprvné knihu žila, ne pouze četla.
A za to dávám i tu poslední pátou hvězdu - je to vzácnost, kterou můžu všem doporučit.

6 11.04.2014

"Byl jsem nervózní z toho, jak mi ležel na klíně. Měli jsme ho dát do kufru."

"V kufru už něco mám."

6 05.11.2013

Když jsem začala číst, napadaly mě úžasné pasáže a trefná přirovnání, kterými pak tento mástpís popíšu. Dočetla jsem poslední stránku a cítím v hlavě naprosté prázdno. Sandman mi vzal dech, smysluplné uvažování a mou milovanou slovní zásobu jakbysmet (hmm nakonec docela trefné úsloví).

P.S.: Děkuji, že jsem se mohla po tak dlouhé době dobře vyspat bez těch odporných nočních můr.

6 29.09.2013

Z tohoto dílu jsem byla nadšená, protože se projevil Terryho um skvěle mapovat a vyvíjet hlavní postavy. "Osmý potomek" (ať se vyhneme spoilerům) zde zažije nevšední a pozoruhodně plynulé dobrodružství, které mi zatím velmi chybělo. Dětský osud skvěle kontrastuje se zbytkem dospělého ansámblu, který rozhodně nezaostává (ostatně jako vždycky, Terry = co charakter, to perla).

Velmi mě ale zamrzel uspěchaný konec, na mé gusto až příliš záhadný. Po sebedrobnějším opodstatnění ani vidu, ani slechu. Ale to už je hendikep, kterým Terry trpí snad v každé knize.
Na druhou stranu mohu doporučit především pro ty, kteří si chtějí trochu odpočinout od klasických rejů absurdity a chtějí více zabřednout do klidného pozorování.

P.S.: Snad asi jediná kniha, kde jsem se nahlas od srdce zasmála.

1 22.09.2013

První Sandman, který se mi dostal pod ruku a uchvátil až do morku kostí.

22.09.2013

Slyšela jsem jak adorující chválu, tak i obrovské zklamání nad Terrym a myslím, že tuším proč.

Většina z nás jako správní školáčci začali číst první knihu - v tomto případě Barvu kouzel, a tak se lehce stane, že Terry ztratí budoucí možné fanoušky už na první metě. Kniha totiž nepatří mezi ty nejpovedenější, i když svůj peprný jazyk dává na odiv ukázkově. Asi si dokážu představit, že pokud bych brala jako první knihu BK, asi bych se do fanklubu hned nepropadla a čekala by mě dlouhá cesta, než bych se k Mužům propracovala a je otázka, jestli by mi síly vůbec stačily. (Viz komentář Barva kouzel)

Moje cesta ale byla naštěstí jiná a první knihou od Terryho byla právě tato, Muži ve Zbrani. Myslím, že mě nezaujal pouze skvělý humor, obscénní morálka a perfektně vykreslené charaktery, to zápletka mi vzala dech. Terry je často neukázněný vypravěč a jeho děj má sem tam velké trhliny a tempo nemusí sednout každému. Tentokrát ale zvolil zlatý střed a doručil vyváženou a propracovanou věc, za kterou si ocenění zaslouží právem.

Každému, kdo se s Terrym ještě nesetkal a přemýšlí, zda si jeho knihy přečíst, nikdy nedoporučuji Barvou kouzel, ale právě tuto knihu. Ukazuje ho v tom nejlepším světle a hlavně dá (nebo právě nedá) implus, díky kterému se každý rozhodne, jestli pokračovat nebo odložit.

4 22.09.2013

Ságu Zeměplochy jsem poznala díky Mužům ve zbrani a nemohla jsem se dočkat, až si přečtu první díl a pochopím, jak to celé začalo. Myslím, že pochopení tu není vůbec primární cíl a jeden zde zapomene, cože to vlastně chtěl dělat a co to drží v ruce. A to je dobře, protože podobný mind blow jsem zažila u Stopařova průvodce galaxií a dodnes nelituji.

"Dvoukvítek byl turista, první v dějinách Zeměplochy. Slovo "turista" Mrakoplaš považoval za ekvivalent slova „idiot“."

Hlavní postavy si svou svéráznou chutí musíte zamilovat a děj příjemně ubíhá (někdy až příliš), jindy zase poskočí o hodný kus dál a vy máte co dělat, abyste mu stačili.

Můžu jen doporučit, nenáročný úvod do velmi bouřlivé ságy ("nenáročný" zní paradoxně, ale věřte mi, že to pravé absurdum vás teprve čeká).

4 22.09.2013

Drobná publikace, která však přiblíží Jacksona jako osobnost daleko více než rozsáhlé dokumenty. Je to převážně sonda do osobního života a názorů, která je složena z rozhovorů Jaksona samého a jeho přátel, obohacená poznámkami. Vřele doporučuji.

1 08.09.2013

Nemyslela jsem si, že tato kniha bude mít nějaký velký potenciál po tom, kam jsme si Rowlingovou všichni zařadili. Nedá se svítit, i když jsem se snažila dívat na Prázdné místo jako na zcela odlišnou věc, hned při slově "přemístit" mi cukaly rty a představovala jsem si postavu, jak se příštím okamžikem ocitne v Prasinkách (v Bradavicích je přemísťování studentů zakázané, jak všichni víme).

Ale to nejspíš přeháním. Nakonec kniha potenciál opravdu má, jsou nám představeny nesčetné a zajímavé postavy, jejichž osudy se začínají proplétat či se naopak velmi vzdalují naším očekáváním. Měla jsem stoupající a naopak klesající zájem o celý děj, v polovině knihy na mě přišla krize, zda se pouze nenatahuje čas drobnými příhodami, které nejsou vůbec důležité. Pak se můj zájem zvedl a s napětím jsem čekala na finále, které někoho uspokojí, jiného zarazí, ale bez výrazu vás určitě nenechá.

Jsem ráda, že jsem si knihu mohla konečně přečíst. I když se tvářila díky reklamě jako velká senzace, která mnoho lidí mohla odradit, myslím, že rozhodně stojí za to. Pokud neočekáváte nic víc než velmi peprný život maloměsta, nebudete zklamáni.
A zaručeně budete překvapeni, ať už očekáváte cokoliv.

1 08.09.2013

Plešatá zpěvačka pro mě byla již starou známou, ale novinky Almy, Vraha a Krále velmi uspokojivě naplnily očekávání. Tento výběr děl doporučím každému, kdo si chce udělat obrázek o nevšedním autorovi, kterým Ionesco bezpochyby je, a pevně věřím, že to bude jedna z nejlepších knih, co budete držet v rukou (alespoň co se divadla týče). Drobná Improvizace Almy (jak už jsem samostatně ohodnotila) je velmi příjemná a svižná věc, nicméně Nenajatý vrah a Král umírá ji na hony předčí. Král oproti většině Ioneskových dramat přináší především těžký a poněkud pochmurný pohled na lidskou existenci jako takovou, takže nyní chápu, proč se autorovi název "absurdní" lehce příčil (sám se považoval spíše za existencialistu).

19.04.2013

Ionesco provedl svého hrdinu "lidstva" opravdu dech beroucí skrumáží hlupáků a ignorantů. Divák pocítí velmi hořkou úzkost a bezmoc, která vygraduje především tváří v tvář postavě, kterou lze i nelze porazit. To záleží na hodnotách, které vyznáváme.

1 08.04.2013

Velmi odvážný nápad obsadit vypravěče, protože jsme prozatím zvyklí na svůj osobní prostor a názor na příběh, který si vytvoříme sami. Jak říká Andresito, trochu to zkresluje pohled na průběh událostí. Byla jsem hodně napjatá, jestli mám před sebou první komix, který se obejde bez naší staré známé hvězdy. Finále tedy pro mě nebylo příliš originální, naopak lehce klišé.
Přesto ale hodnotím velmi vysoko: grafika úchvatná, charaktery povětšinou výborně vykreslené, děj rázný a s cílem.

2 06.04.2013

Stručné a jasné, k přehledu architektova díla bohatě postačí.

1 26.03.2013

Charakteristika Pastýřova chameleona je pro mě tentokrát velmi prostá: Ionesco je mistr dialogu. Nicméně jak citoval sám sebe, zřekl se viny na pobavení či znudění publika, neboť nevycházel pouze ze své hlavy. Já chameleona řadím mezi jeho průměrná díla.

18.03.2013

Zde hraje roli nostalgie, Darren se snaží a chce ságu prohloubit a pan Hroozley byl má nejoblíbenější postava... Nicméně, nadšení je vlažné. Nenadchne a neurazí :)

16.03.2013

Ionescovo "nosorožectví" a revolta budou poplatné v kterékoliv době, a já hodnotím velmi kladně.

1 09.03.2013

Pana Lewise rozhodně nezatracuji do budoucna, ale jsem lehce zklamaná. Tenká knížečka mi trvala snad dva týdny dokončit, protože jsem ji neustále odkládala a nužívala jsem si ji. Finále mi vrátilo opět chuť k četbě kvůli zajímavému dialogu. Ale dnes už vím, že se k n pravděpodobně moc vracet nebudu. Duchovno mi je totiž v pravdě cizí, ale filozoficky pojaté rozhovory postav jsou zajímavé a ráda je doporučím.

08.03.2013

Neviditelný mě zanechal v rozporuplných pocitech. Po uležení ale musím uznat, že syrovost a někdy hrubou nesympatii postav zastínil fakt, že myšlenka tohoto pokusu je vyvedena opravdu realisticky a příběh má rázný spád, který asi málokdo očekává.

2 24.01.2013

"Tvrdit, že Bůh je naprosto všemocný a vůči svým vlastním rozhodnutím naprosto svobodný, neznamená snad dokázat, že Bůh neexistuje?"

3 21.11.2012