Paulmain
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
Tak tohle byla bomba. Po knize jsem sáhl v nouzi, kdy mi na dovolené došly plánované knihy a vůbec nic jsem nevěděl o autorce, ani o tom, o čem ta kniha je.
Od začátku se mi styl vyprávění líbil a říkal jsem si, že to bude pěkný oddechový románek. Za chvíli jsem z různých náznaků pochopil, že to asi tak jednoduché nebude a potom už to jelo. Ohromně zajímavé bylo to, že příběh je vlastně převyprávěn z různých stran a jako celek vytvoří tu hrůznou mozaiku. Určitě doporučuji přečíst hlavně mladým lidem, aby se touto "nenásilnou" formou seznámili s jedním temným místem lidské historie - ne nijak vzdálené!!
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Není to klasická detektivka, kde by nějaký detektiv něco vyšetřoval. Jedná se spíše o příběh, kde hlavní hrdinka sbírá střípky o minulosti vesnice, odkud pochází její rodina, o ostatních obyvatelích a vztazích mezi nimi, které byly v minulosti (a vlastně i současnosti) docela komplikované. Kniha se četla dobře, byla to pro mě první kniha autorky, dávám 4 hvězdy...
Zlodějka knih
Markus Zusak
Zajímavý příběh z 2. sv. války sledovaný zase z jiného úhlu pohledu, ze života normálních Němců. Zaujal mě odosobněný způsob vyprávění (vypravěčka je Smrt), který vlastně nakonec paradoxně vede k mnohem větší emoci, něž kdyby to bylo psáno např. z pohledu hlavní hrdinky. Ale co musím zejména vyzdvihnout je jazyk, kterým je kniha napsána (přeložena). Celé je to psáno krásným jazykem, který ale nemusí každému vyhovovat. Řekl bych, že velký podíl na tom bude mít pan překladatel, děkuji za krásný zážitek.
Děvčátko
Martin Goffa
Tuto knihu od M. Goffy hodnotím jako snad nejlepší. Přečetl jsem jí jedním dechem a úplně jsem požíval bezmoc, kterou otec zažíval. Hodně silný příběh, u kterého si čtenář přeje, aby se ho podobná situace netýkala osobně.
Dítě v mlze
Martin Goffa
Opět výborná kniha. Tentokrát trochu temnější než předchozí díly a zdálo se mi, že trochu ubylo mých oblíbených vtipných hlášek, ale asi to bude tím, že téma knihy (únos dítěte) je samo o sobě velmi smutné. V tomto díle musím obzvlášť ocenit vykreslení myšlenkových pochodů a motivace chování hlavních postav. Miko v podstatě nemá jinou možnost se chovat tak, jak se choval, zato chování únosce je popsáno tak uvěřitelně, že i přes odsouzeníhodný čin mu čtenář rozumí a docela i jeho chování chápe. Kniha skvěle graduje a ani na konci nesklouzává k nějakému patosu a děj zůstává uvěřitelný.
Hrozny hněvu
John Steinbeck
Po dlouhých 30 letech jsem si opět přečetl Hrozny hněvu. Ze střední školy si pamatuji pouze to, že se mi kniha líbila, ale nebyl jsem si jistý, zda to bylo, úměrně věku, jakousi mladistvou fascinací velkými autory či kvalitou díla jako takového. Nyní jsem si román vychutnal během dovolené a musím potvrdit, že se jedná skutečně o špičkové dílo.
V knize se střídají pasáže, které líčí těžkou dobu americké hospodářské krize ve 30. letech z obecného pohledu s příběhem jedné rodiny, která tuto těžkou dobu prožívá. Děj se valí nemilosrdně kupředu, vyprávění však není přehnaně emočně zabarvené, tvrdý a syrový život je vyprávěn spíše z odstupu. O to je příběh silnější a je až neuvěřitelné, jak tvrdá doba to byla a co museli lidé vydržet. Autor opakovaně zmiňuje pomalu kvasící hněv mezi nejpostiženější vrstvou obyvatel, nicméně ti nejsou schopni jakékoli organizace či jiné formy nátlaku na vykořisťovatele – a tento zmar ke konci graduje prakticky bez naděje na budoucnost. Skvělému čtenářskému zážitku přispívá i použitá jazyková forma, kdy překladatel využil pro jazyk postav výrazný dialekt.
Nalezení
Jiří Březina
Za mě nejlepší kniha celé série (a to jsem i ty předchozí hodnotil vysoko :-)). Tato detektivka rozhodně snese srovnání s knihami známých zahraničních autorů, je však krásně zasazena do českého prostředí. Úvodní zápletka je celkem jednoduchá a jednoznačná, následující děj je však skvěle rozpracovaný do bohatého příběhu, kde se prolínají dvě časové roviny. Skvělou třešničkou je to, že dospělý Tomáš se vrací k případu, ve kterém figuroval jako mladý kluk a dozvídá se i o sobě spoustu věcí "z druhé strany" - toto kupodivu působí velice přirozeně. Celá kniha má spád, přečetl jsem jedním dechem, a přesto, že vyšetřování skončí úspěšně, je výsledek vlastně velmi smutný. Parádní práce p. Březiny a mám dojem (a fanoušci literatury snad prominou), že by stála za zfilmování...
Na východ od ráje
John Steinbeck
Kdysi jsem četl Hrozny hněvu a vzpomínám si, jak moc se mi kniha líbila. S odstupem pár desítek let jsem se dostal i na tuto knihu J. Steinbecka a opět mě autor nezklamal. Kniha je dost obsáhlá a pojednává o několika generacích především dvou rodin. Nejedná se o nějaké super napínavé čtení, spíše jde o něco mezi ságou, románem a filozofickým pojednáním. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl a doporučuji ji spíše "přemýšlivým" čtenářům.
V kleci
Ellison Cooper
Často jsem během čtení přemýšlel, zda je problém v autorce nebo v překladateli. Styl, jakým je kniha napsána (přeložena?), mi přišel trochu amatérský a nevyzrálý. Celkově děj působí nesourodě a ze zajímavého tématu by jistě šlo vytěžit více.
Primární důvěra - úhel pohledu
Martin Goffa
Díky za tento poslední dvoj-díl. Během posledních pár měsíců jsem zhltal celou sérii, pěkně popořádku. První knihy se mi zdály fantastické, nádherně uvěřitelné a byl jsme nadšen z objevu tohoto autora. Samozřejmě, že nelze tak vysokou úroveň udržet bez kvalitativního zakolísání, které v několika dílech přišlo (zejména cestování na jiné kontinenty Mikovi nedoporučuji), ale slušný standard byl udržen až do konce. Několik dílů jsem, pravda, četl malinko ze setrvačnosti, ale jak moc jsem byl rád, že jsem vydržel až do konce. Posledním příběhem se Miko rozloučil více než se ctí a patří mezi nejlepší díly série. Pokud ještě Miko bude někdy řešit nějaký případ, určitě si o něm rád přečtu. Nebo Tonda??
Bez těla
Martin Goffa
Další paráda od M. Goffy. Třetí kniha a opět jsem nadšený. Vypadá to, že se nějakou dobu nebudu muset vracet k severským detektivkám a zůstanu pěkně doma v Čechách :-) Příběh reálný a uvěřitelný, postavy jakbysmet. Líbí se mi styl, kterým je kniha napsána a vyloženě mě baví ty občasné nenápadné vtípky a hlášky. Honem na další díl...
Muž s unavenýma očima
Martin Goffa
Druhá kniha od tohoto autora a zase velká spokojenost. Zdá se, že na nějakou dobu mám jasno v tom, co budu číst. Na to, že je to nejspíš autorova prvotina, je to dobře napsané, napínavé, ale i srozumitelné. Hlavní hrdina je sympaťák, vše je uvěřitelné a napsané takovým přirozeným jazykem. Občas i docela vtipné. Určitě doporučuji!
Vodník
Tereza Bartošová
Jedná se o docela příjemnou a zajímavou detektivku, která se dobře čte. Střídají se zde dvě linie – dva nejprve na sobě nezávislé příběhy, vyšetřování policistů v případu nalezené mrtvé ženy a pátrání na vlastní pěst ženy, které zmizela kamarádka. Vzhledem k tomu se v knize objeví značné množství postav. Měl jsem ze začátku obavu, že se mi budou plést, ale vzhledem k tomu, že jsem knihu přečetl za pár dnů, jsem postavy a jména kupodivu udržel.
Zajímavým prvkem je lehké podprahové propojení na Erbenova Vodníka, dodává to příběhu napětí a tajemno.
Pro mě toto byla první kniha autorky, určitě zkusím další.
Vánoční zpověď
Martin Goffa
Další zajímavý příběh mého oblíbeného autora, tentokrát vyprávěn z pozice psycholog - vězeň. Autor dokáže perfektně popsat pocity postav a motiv jejich konání. Naprosto uvěřitelně je popsána mašinérie rychlopůjček a bezmoc, kterou hlavní hrdina cítí a se kterou se pokouší bojovat - leč neúspěšně.
Muž z chatrče
Martin Goffa
Paráda, během dovolené návrat ke Goffovi a velká spokojenost. Děj se nečekaně vyvine z obyčejné vraždy bezdomovce až k miliardovým kšeftům, vše je ovšem popsáno srozumitelně a uvěřitelně a hlavně zajímavě. Docela rád jsem si nechal připomenout divoké devadesátky.
Zločin a trest
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Odhodlal jsem se na klasika ruské literatury a nějak nevím. Samotný děj nijak zajímavý není, jedná se celkem o banální příběh, nicméně autor je schopen sondou do duše a myšlení hlavního hrdiny zprostředkovat bohatým a košatým jazykem mnohovrstevnaté myšlenkové pochody a motivace vlastního jednání. Skoro zajímavější, než samotný děj, mi však přišel popis života v Petrohradu v 19. století, a to včetně charakteru Rusů a jejich národní povahy. Docela mi přišlo zajímavé, že tuto knihu čtu právě v dnešní době a je zřejmé, že některé rysy ruské mentality se za těch pár století příliš nezměnily.
Několikrát mě během čtení napadlo srovnání s mým oblíbeným E. Zolou, který se také zaměřoval na precizní popisy motivu a zdůvodnění jednání svých postav v kontextu doby a okolností. Z tohoto minisouboje je pro mě vítězem francouzský spisovatel.
Ztracený v pustině
Jane Harper
Autorka opět potvrdila, že je skvělou vypravěčkou. Atmosféra, kterou v knize vytváří, čtenáře vtáhne do děje, jako kdyby tam opravdu byl – a to v tomto nehostinném prostředí opravdu nechceš :-)
Kniha není úplně detektivka. Jedná se spíše o román či drama, kde se díky/kvůli úmrtí jednoho z bratrů začnou postupně odhalovat dávná rodinná zatížení. Kniha je psána velice poutavě, srozumitelně, vše dává smysl a charaktery postav mají vlastní vývoj, mnohdy nečekaný.
Vzhledem k tomu, že Sucho jsem hodnotil velice vysoko, nečekal, jsem, že by se autorka další knihou dostala až na takovou úroveň, jsem moc rád, že jsem se mýlil.
Syn
Jo Nesbø
Dlouho jsem JN odolával, asi proto že mě nějak odrazoval Harry Hole (a to ho znám jen ze synopsí a komentářů). Dostala se mi do ruky tato kniha, a když jsem zjistil, že tam HH není, šel jsem do toho – tedy mé první čtení JN.
Kniha se četla velmi dobře, často jsem si liboval, jak pěkně je napsaná a přeložená. Postav tam na můj vkus bylo celkem dost, občas jsem se musel zastavit a uvědomit si, kdo to vlastně je. Příběh mi ze začátku přišel dost zajímavý, sem tam sice méně uvěřitelný, ale opravdu mě bavil. Poslední třetinu knihy ale vnímám jako slabší, děj a rozuzlení bylo už dost překombinované a také patetické.
Tak díky JN a třeba zase někdy příště
Vzplanutí
Jiří Březina
Oddychovka, která se dobře čte. Krátké kapitoly a prolínání dvou příběhů přispívá napětí a ačkoli bylo jasné, že spolu nějak souvisí, těšil jsem se, jak se vlastně obě dějové linie propojí. Vyloženě mě baví ironické hlášky, které se sem tam jakoby nic vynoří, lehce zacukají mým pravým koutkem úst a zase zmizí, aby příliš nenarušily vážnost příběhu. Dobrá práce, jdu na další díl série.
Promlčení
Jiří Březina
První setkání s J. Březinou. Tím, že se jedná o českého autora, jsem se neubránil srovnání s Goffou... a dobrý. Zpočátku jsem měl problém rozlišit dvě časové linie vyprávění, ale po chvíli jsem to pochopil a vše bylo ok. Nakonec příběh zajímavý, motiv nečekaný a příběh pěkně vygradoval. Určitě zkusím další knihu tohoto autora.