Pav komentáře u knih
Pohlazení na duši. Příjemná oddechovka, napsaná krásně česky. Musím přiznat, že některé výrazy ani nemám ve slovníku.
Je to zvláštní styl vyprávění. Spíš to připomíná scénář k filmu. Na konci jsem se trochu ztratila v postavách, resp. kriminálních živlech a připadalo mi to takové překombinované.
Příjemné a usměvné čtení. Ale zase tak nadšená jako ostatní jsem nebyla. Asi je to tím, že čtu hodně detektivek a laťku humoru mám zřejmě nastavenou jinak.
Super napínavé počtení, které má spád. Žádná vata. Už se těším na další díly. Naštěstí nemám ještě přečteny některé předchozí případy.
Tentokrát to nebylo úplně ono, jak jsem od Moriarty zvyklá. První půlka knihy byla rozvláčná a nemohla jsem se začíst. Kupodivu nebylo v příběhu tolik postav jako obvykle, přesto jsem si neustále pletla manžely hlavních představitelek (jakoby jména Sam a Oliver zněly podobně :-) ). Příběh je to nicméně originální a druhá část knihy se četla o poznání lépe. Na můj vkus byl konec poněkud chaotický. Dala bych tak 3,5*, ale ze sympatie ke spisovatelce a k Erice (jedna z hlavních postav je účetní) zaokrouhluji matematicky na 4*.
Skvělé čtení. Napínavé bez hluchých míst. Jediné co bych vytkla, je téma mrtvého dítěte. Poslední dobou jsou všechny thrillery plné unesených a zavražděných dětí a vždy musím zvažovat, zda knihu číst, protože mi to jako matce nedělá moc dobře.
Kniha se čte velmi dobře, jen kdybych neodhadla pachatele příliš brzy. Trochu mi vadí přílišná brutalita. Jako kdyby se severští autoři předháněli, kdo vymyslí větší nechutnost. Taky se úplně zbytečně rozpitvávají sexuální scény, jejichž popis na několik stran působí jako pěst na oko, přitom by stačilo pár řádků. Udržet čtenáře v napětí, ale autoři umí.
Začátek jsem moc nechápala, protože se v něm složitě popisuje zneužívání dotací pro domorodce či co. Ale zhruba ve třetině dostala kniha spád a zase jsem spokojená.
Byly tam světlé chvilky, ale na Moriarty je to málo. Takové normální příběhy v neobvyklém prostředí.
Je to trochu slabší kus od Patrika Hartla, ale stejně mě to bavilo. Takové pohodové čtení, přestože se jedná o vztahové problémy. Po přečtených komentářích jsem měla obavy, ale jsem spokojená. Nechápu jak mohou někomu vadit krátké věty a jednoduchá souvětí. S použitím "silnějších" výrazů nemám problém, protože se ve většině případů jednalo o myšlenky jednotlivých postav a co si budeme povídat, v mysli si servítky nebereme.
Ze začátku jsem přemýšlela, jak může někdo úspěšně zpochybňovat něčí smrt, ale postupně se vše vysvětlí. David Raker trochu jinak, ale taky super.
Trochu to připomíná detektivky Aghaty Christie, kdy je pachatelem někdo z uzavřené společnosti návštěvníků hotelu. Jak vražd přibývá a podezřelých ubývá, na konec vraha odhalí i čtenář. Příjemná změna oproti obvyklým krvavým lázním, kdy autor vymýšlí, jakým nehroznějším způsobem někoho sprovodit ze světa.
Trochu drsnější, než jsem u autora zvyklá, ale opět skvělé.
Příjemná oddechovka. Nejsem pro domácí porody a ani tato kniha mě nepřesvědčila. Snad ten porodní dům by byla snesitelná alternativa. Nebližší v přístupu k porodům mi byla Neva. S Grace jsem se neztotožnila. Každý asi podle vlastních zkušeností. Narození dítěte je skutečně úžasná věc, ale porod většinou opravdu není super zážitek. Kniha se dobře četla a po mnoha thrillerech, dobrá vsuvka. Jen nechápu, jak mohl v komentáři někdo napsat, že tam bylo málo porodů. Kdyby jich tam bylo víc, už by to byla naučná literatura.
Je to jiný styl vyprávění, než u zahraničních autorů krimi. Chvílemi jsem byla netrpělivá, jak se autor obloukem dostává k jádru věci. Nic převratného, ale slušné počtení. Škoda jen, že je v anotaci ke knize uvedena většina děje.
Moc zajímavé téma. Vyvolalo ve mě zvídavost o našich počátcích a chuť osvěžit si průběh evoluce. Ovšem autor by se měl vyvarovat romantických chvilek, které jsou v jeho podání jako pěst na oko (někdo to zkrátka neumí). Každopádně se vrhám na pokračování.
Byla jsem si jistá, že dám pět hvězdiček, protože je kniha super... Ale za ten konec bez konce jsem jednu hvězdu ubrala.
Opět výborné čtení. SPOILER Holocaust je "vděčné" téma pro hodně autorů, ale za pár let už bude jen námětem historických knih; bohužel.
Ani po přečtení prvního dílu nejsem nijak nadšená. Clonu už číst nebudu. Styl psaní mi nevyhovuje. Věta "Pojď Mio, pojď." mě iritovala už v Sově. Nechápu, že si s tím autor vystačí ve dvou knihách, natož ve třech! Jako námět dobré, ale mnoho stránek o ničem. Nemá to spád.
Je to první kniha, kterou jsem od autorky přečetla a líbila se mi moc. Opravdu jsem se zasmála a nemyslím si, že by z venkovanů dělala pitomce. Taky nejsem z velkoměsta a neuráží mě to. Je to jen nadsázka a kdo to nepochopil, asi to není určeno pro něj.