pavčape komentáře u knih
Poslední Aristokratka se mi nelíbila. Za mě sestupná tendence. Snad ani jednou jsem se nahlas nezasmála jako u předchozích dílů. Samozřejmě si přečtu i ten poslední (doufám) avizovaný díl, ale jen z nostalgie a z knihovny. Svoje peníze bych do této série asi nedala... :-( Škoda, ty začátky byly skvělé!!!
Přečteno téměř na jeden zátah. Zpočátku napínavé a tajuplné, dobré. Konec (jako mnohým čtenářům níže) mě trochu zklamal. Taky jsem to nějak moc nepochopila. Ale jinak Karika jak ho známe a jeho postavy také - nenajdete si k nim sympatie. A jejich jednání nedávalo smysl. Že by halný vítr? ;-)
Víceméně jsem je všechny znala, ale i tak se mi líbilo přečíst si je v téhle tématické povídkové sbírce. Některé byly lepší, jiné méně, ale při čtení jsem se nenudila. Moje stará dobrá Aghata nezklamala.
Nevím, co bych měla ke knižkám Dominika Dána psát. Mně se prostě líbí všechny, některé více, jiné trochu méně, ale nenalézám mezi nimi nějakou blbou. Musím hodnotit vysoko už je proto, že je mám vždy přečtené během pár hodin.
(SPOILER) Dostala mě... Měla jsem ji dlouhá léta nepovšimnutou v knihovně, ale až letos díky Čtenářské výzvě přišla na řadu. Nelituju. Poutavě popsaný příběh několika lidí studentů, později lékařů, se všemi jejich starostmi i radostmi. A nutno dodat, že těch starostí a trápení bylo víc. Linka Laury a Barneye vévodí celému příběhu, seznamujeme se s oběma v době, kdy byli ještě dětmi, sledujeme jejich život se všemi úspěchy i přešlapy, které k životu patří až do chvíle, kdy bojují o život svého syna Harryho. Opravdu nadčasový příběh, který stojí za to si přečíst.
Co se stane, když se zvěrolékař ožení? V podstatě nic nového. Jen se usadí o dvě patra výše v novém bytě, tráví méně času se svými kolegy, ale stejně času na pochůzkách po svých zvířecích pacientech. Pečuje o ně se stejnou láskou a pečlivostí jako dříve. Opět se setkáme se svéráznými farmáři, jejich svěřenci a snahou mladého Herriota jim pomoci. Někdy se to podaří, jindy bohužel ne. Čtenář mu ale drží palce, protože nelze než mu fandit. Krásná kniha, kdy se opět smějete z plných plic, ale i zamyslíte nad osudy Angličanů, kteří dobrovolně nastoupili do války. O tom ale už třetí díl ságy.
Po mnoha letech jsem se znovu pustila do Zvěrolékaře a musím uznat, že tato kniha neztratila nic na své kráse. Jednotlivé příhody, které autor tak poutavě vypráví, vás na jednu stranu rozesmějí na plné kolo (a já se mnohokrát smála nahlas a nepokrytě), na druhou stranu přinutí k zamyšlení. A jednotlivé postavy jsou tak skvěle popsány.... Ať už se jedná o farmáře a nebo Jamesovy přátele. Úplně vidím Siegfriedovu asketickou postavu a tvář, vážně se tvářící, když cokoli svému kolegovi vytýká, aniž by tušil, že to co pranýřuje mu právě nedávno doporučil. A také si naprosto živě představuju hezkou tvář jeho bratra Tristana, který svou lehkovážnou nepoučitelností zadělává na žaludeční vředy svému okolí. ...
Krásná kniha, stačí se začíst
Temná atmosféra, postupné odkrývání minulosti a proč došlo k tomu, k čemu v průběhu děje dochází. Dva bratři Roy a Carl. Jeden chrání druhého a udělá pro něj všechno...
Tak jak o této knížce přemýšlím, došla jsem k názoru, že ji nestačí shrnout dvěma větami, takže....
Nesbo je mistr temného vyprávění a tady tomu nebylo jinak. Nesbo je mistr v postupném odkrývání skutečností a tady tomu nebylo jinak. Zpočátku nám autor nabízí nějaký příběh, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo. Nevím jak ostatní čtenáři, ale já jsem měla tendenci s Royem sympatizovat za všech okolností. S Carlem už to bylo horší, ten mi byl vcelku nesympatický od začátku. Malý vyčůránek a podrazák, který spoléhá na to, že za něj problémy vyřeší starší brácha. A pokud to nejde, prostě před nimi uteče. No oni i obyvatelé vesnice Oso nebyli nijací klaďasové. Takového abyste tu pohledali. Tak si říkám - jsme my lidé opravdu takoví?
(SPOILER) Carter píše velice čtivě, umí to se čtenářem tak, že v okamžiku, kdy dočte kapitolu (krátkou, což oceňuju) musí pokračovat dál. Alespoň já to tak mám. Jak ale píše hodně čtenářů pode mnou, něco tomu chybělo. Když pomineme to, o čem se autor zmiňuje v předmluvě - ztráta milované ženy - je to možná pochopitelné, ale čtenáři jde o jedno, o skvěle rozehraný koncert zloducha versus nejlepšího policajta v Los Angeles, možná i na světě. A to mi tady jaksi chybělo. Robert je znám z předchozích dílů série jako supermozek se znalostmi z psychologie, ze které získal doktorát. Tady nepředvedl skoro nic. Nechával se nachytat jako žáček, on snad ani netušil, co jeho protivník v příštím okamžiku vymyslí, a tohle mi na něm nesedělo... A ten závěr? Ten byl fakt hloupý. Aby víceméně spoutaný a ochromený Hunter přemohl nadupaného vojáka? To mně rozladilo.
Přesto knížku hodnotím vysoko, protože je velice čtivá a v tom moři thrillerů a rádoby thrillerů hrdě obstojí i se svými chybkami.
Jak hodnotit? Knížka je to krásná, honosná. Vázaná v pevných deskách, přehledně napsaná, s ilustracemi. Skvělý dárek pro čtenáře, který má rád detektivní, záhadné, mysteriózní příběhy, pro čtenáře, který si v období Vánoc touží přečíst povídky s vánoční atmosférou. Tohle tedy uvádím jako plusy. Jako mínus je opravdu nepraktičnost při čtení (což ovšem vylučuje tu honosnost, takže nevím... :-) ) Kvalita jednotlivých povídek je různá. Některé jsem přeletěla a ani nevím o čem byly, některé mě zaujaly hodně. Rozděleno do pěti oddílů (Klasické Vánoce, Veselé Vánoce, Vánoce s láskou, Moderní Vánoce a Tajemné Vánoce) v nichž byly lepší i horší dílka. Celkově však hodnotím vysoko. Kniha nepostrádá atmosféru ani vtip.
Takové dojemné čtení na jedno odpoledne .
Přečteno, hodnotím jednou hvězdou méně než Medvědín. Kdybych nečetla předchozí knihu, asi bych odložila a nedočetla, protože začátek mě dlouho nechytil. Nakonec jsem vydržela a nelituji, konec byl opět s nějakou tou slzou na krajíčku. Teď si ale dám chvíli od Backmana pauzu.
Fredrik Backman je nevyzpytatelný autor, tedy pro mě. Buď mě naprosto uchvátí, nebo se nezačtu a odkládám. K Ovemu, Britt-Marii a Úzkostem přidávám i Medvědín. Je to další nezapomenutelná kniha, o které budu dlouho přemýšlet.
Medvědín je městečko, které žije hokejem. Hokej je vše, hokej mají rádi všichni, hokej je tady alfa omega. Město má své hokejisty, své trenéry, svého ředitele, své fanoušky. Všichni žijí hokejem. Co s městečkem a hlavně jejich obyvateli udělá jeden hrozný skutek? To si přečtěte a nebudete litovat. Zaměřila jsem se na jednotlivé postavy, které autor tak skvěle vykreslil. Žádná z nich není černá nebo bílá. Některé jsou čitelné od začátku, některé se vyvíjí, ale všechny jsou dokonalé. Některé jsem si zamilovala, některé nesnáším od prvopočátku a některé jsou mi více či méně sympatické. Všechny jsou ale uvěřitelné ve svých konáních. Obdivuju Miru, smekám před Sunem i Davidem, chápu Petera a usmívám se když dojde na scénu Ramona. Ale nejvíc mi k srdci přirostl Benji, Maya, Ana a Amad s Bobem. A jdu na My proti vám.
Tak já nevím, asi si vybírám z podobných "škatulek", ale když začnu číst nějakou knížku v poslední době, mám pocit, že jsem něco někde podobného četla. Co se týče V dobrém i zlém, tak dokonalá rodinka, dokonalé manželství, dokonalá kamarádka na život a na smrt a... Několikrát v různých obměnách. Jen to týrání a vražda malého Conora bylo navíc. A také jsem měla okamžitě jasno v tom, kdo je pachatel. Celkové vyznění knížky bylo takové nějaké polovičaté.
Tak ani nevím, jestli se mi to líbilo. Zmizení mladých dívek .. knížek na toto téma jsem v posledním roce přečetla několik a nejvydařenější byl Robotham - Řekni lituji. Tam jsem neváhala dát plný počet a ještě to málem nestačilo, tady tak tři až čtyři.
Mně se knížka moc líbila, stejně jako Stíny nad zálivem. Zpočátku hodně pohodový výlet, který by se líbil každému z nás, jen se nechat unášet za obzor, dýchat, užívat si, snít... Pak se situace změní stejně jako počasí a přichází odvrácená strana této idylky. Jeden z pasažérů z plachetnice zmizí. Co dál? Dozvíme se jak to bylo doopravdy? Na závěr nám to autorka prozradí a musím uznat, že mě to dostalo...
Knížky Zdeny Frýbové mám ráda a ráda se k nim vracím. Neděle jako stvořená pro vraždu mi pasovala do Čtenářské výzvy, tak jsem po ní bez váhání sáhla. Je pravda, že před těmi cca 20 lety, kdy vyšla, se mi líbila mnohem více, ale já prostě autorce fandím, mám ráda její humor, její postavy, kdy vy okamžitě víte, kterou byste měli mít rádi a která je fuj! Mám načteny téměř všechny její knížky a spousta z nich má co nabídnout i po té dlouhé době od jejího prvního vydání.
U Robina I. i II. a Otcem i matkou proti své vůli, ale i u téhle se musím smát nahlas i po letech.
Vražda v malé vesničce u hranic s Rakouskem přivede mezi její obyvatele Josefa Bergmana s jeho mladou kolegyní Sylvií. Společnými silami se snaží vypátrat vraha, který má možná něco společného se smrtí jiné mladé ženy, která se stala před 14 lety v Praze.
Plusové body dávám za zajímavý námět, atmosféru jihočeské vesnice uprostřed parného léta, ale i napětí, které ho se v příběhu dočkáme. Česká detektivka je trochu jiná než její severské nebo americké "kolegyně", není tak brutální a syrová, je prostě česká, proto se k ní a ke svým oblíbeným detektivním autorům ráda uchyluji.
Příjemné a nenáročné čtení, lehce k zamyšlení. Původně se měla knížka jmenovat trochu jinak a dle mého názoru by byl výstižnější. (...a na rakev konvalinky)
Ani povídky s Marií Výrovou, vrchní komisařko v.v. mě nezklamaly. Líbí se mi, že autor poukazuje na minulé případy, které tým detektivů od Nejsvětější Trojice vyšetřoval, vrací se i v nových případech k osobám, které vystupovaly, byť i třeba letmo v minulých dílech... Teď ovšem k povídkám.
PŘED POTOPOU: Marie se podílí na odhalení takřka promlčeného zločinu. Že jde o zločin víme my, čtenáři hned z počátku příběhu, jde jen o to, zda pachatele bude možno odhalit. Bude a ani není tak velkým překvapením.
ŽIVOTNÍ DÍLO AKADEMIKA PLÍŠKA: Taková milá detektivní hříčka, ale fajn
SPOILER!!!
NEJHORŠÍ OBAVY: No tak tohle jsem asi neměla číst. Název přesně vystihuje to, oč nakonec jde. Nejhorší obavy se naplnily. Nešlo knihu odložit, měla jsem pocit, že když přestanu číst, čas, který dětem zbývá, bude ubíhat a já u toho nebudu. Sakra, jak já všechny ty pseudohrdiny, kteří se byť i minimálně na tom jak příběh skončil podíleli, nenávidím. Ne, pane Sýkoro, tohle jste neměl dopustit... Jdu si poplakat