PavelKrnak komentáře u knih

Kdo si knížku otevře, činí tak pravděpodobně kvůli osobě autora původních jejích veršů.
Tato útlá antologie je jediným existujícím dílem obsahujícím české překlady velkého básníka jménem Mihai Eminescu. Knížka je žel Bohu tak trochu poplatná své době. Očividně a nezdravě se zaměřuje na sociálně laděné básně a autor je představen jako básník reálna a konkrétna (navzdory jeho přirozené, "vzletné" povaze). Naproti tomu se Závadovi v některých pasážích podařilo zachytit a podtrhnout Eminescovu romantickou poetiku, jako je to například v básni Luceafărul - Večernice (Hyperion, Světlonoš). I mnohé jiné básně jsou působivé a jistě zabrnkají na struny nejedné romantické duše.
Zjednodušeně řečeno,
Eminescu je rumunský Mácha
a mezi těmito dvěma básníky najdeme skutečně velmi mnoho zarážejících podobností. I motivy jsou stejné - útrapy lásky, romantická příroda, apod.
Kdyby se oba "poutníci" mohli setkat, jistě by si velmi rozuměli. Jejich osobami zmítaly stejné pocity - melancholie podvečera a sklonku života, nostalgie po zemi přátelské a vlídné a smutek z beznaděje a nepochopení. Oba hledali odpovědi v konejšivé náruči přírody.
Je velikou škodou, že neexistuje mladší, nebo snad i starší překlad básníkova díla do češtiny. Nyní jsem však přišel na to, že Eminescu je jeden z prvních Rumunských básníků přeložený do Slovenštiny. Roku 1956 vyšly překlady Ivana Kraska, objevil se také výběr básní Karola Strmena z roku 1943 a v reedici roku 1999 pod názvem Ďaleko od Teba. V roce 2008 dokonce vyšla nová kniha Krídla z vosku. Tu mám objednánu a věřím, že snad bude lépe reflektovat originální básníkovu povahu - bez jizev socialistického uvažování šedesátých let.
Překladateli Vilému Závadovi ovšem bez diskuse patří obrovská poklona, nadto když kromě vlastní tvorby překládal z jedenácti dalších jazyků.
Překládat básně je nesmírně obtížné a rumunština, jak jsem měl možnost vidět a slyšet, je jazyk spletitý, velmi živý a divoký - zejména v hovorovější podobě, v níž Eminescu píše. Zachovat potom obsah i zvukomalbu veršů je umění samo o sobě, jistě hodné chvály.

Měl jsem to štěstí, že jsem strávil přes čtyři měsíce na studiích v Bukovině a tak jsem měl jedinečnou možnost spatřit krajinu, v níž Eminescu žil, navštívit místa, kde tvořil (stanul jsem i pod slavnou lípou, kde psal své verše) a vnímat kulturu, na níž působil.
Bukovina je dnes rozdělena mezi Rumunsko a Ukrajinu, ovšem za básníkova života byla součástí jednoho stejného státního útvaru jako země česká - Rakouského císařství. Podobně historické Moldavsko je dnes rozděleno mezi Moldávii a Rumunsko.
Lid je však všude dosud spojen krom jiného také úctou ke svému nejvýznamnějšímu básníkovi a jsou si dobře vědomi důležitosti jeho osoby v dějinách Rumunské literatury a jeho silného vlivu na romantismus jako takový.
Všechna působiště jsou upomínána sochami a pomníky největšího rumunského básníka. "Otec moderní rumunštiny" je dokonce vyobrazen na bankovce nejvyšší hodnoty (500 lei), je po něm pojmenována řada škol, ulicí i institucí. Výročí jeho narození a úmrtí vždy provázejí velkolepé oslavy.
K opěvování básníka a jeho vnímání téměř jako národního hrdiny došlo však až po nějaké době. Eminescu nejdříve nebyl pochopen - tak jako Mácha. Velmi podobný je také jejich odkaz. Ze zákonů přírody přirozeně vyplývá, že působení dvou substancí je vždy vzájemné. Místa a regiony, kde básník tvoří jsou tedy do budoucna silně formována jeho dílem, je-li působivé i samotnou jeho osobou, je-li silná. A je to i tatáž krajina, z níž básník čerpá inspiraci. Jedná se o provázanost a intimní vztah.

3 25.08.2015

Tuto poučnou publikaci jsem pročetl postupně a na přeskáčku, ovšem celou. Od Árona po Zvonek.
Poctivě jsem si dělal výpisky, to ovšem neznamená, že teď knihu odložím.
V pokročilém podzimu se mi ještě povedlo uplatnit některé nabyté znalosti a doufám, že na jaře budu moci vyrazit do přírody, vybaven nůžkami a rukavicemi.
Už se těším, co z toho pak doma vytvořím.
Příručka je dobře napsaná, výborně strukturovaná a bravurně přeložená. Pro ty, kteří se už s klasickou zeleninou trochu nudí, ji vřele doporučuji.
Dobrou chuť!

3 12.11.2014

Jakožto pravicově smýšlející člověk a těžký individualista jsem měl s některými pasážemi této sbírky samozřejmě jistý problém. Vybrané básně jsou téměř nečtivé. Jiné básně se vyvíjejí velmi dobře, načež se objeví dělník, boj proletariátu, význam práce a kolektivismu apod. a úroveň jde rychle dolů.
Naopak básně, jež se nesnaží svým obsahem změnit společnost, jsou krásné. Mnohdy velmi silné a emotivní. Mám na mysli zejména Baladu o nenarozeném dítěti. Také hovořím o básních Oči nebo Muž. I Balada o Snu má své dobré pasáže, tak jako Sloky a dokonce i Balada o očích topičových, která však, společně se samotnou Těžkou hodinou, představuje pilíř autorova odboje.
V doslovu se píše (Bohuš Balajka, 1958), že ve sbírce Host do domu byl Wolker ještě mladý, naivní a plný života. Vlivem zbytkového křesťanského smýšlení zde prý popisuje radostný svět plný lásky a odpuštění. No, to jsem zvědav.

3 18.05.2014

Na začátek bych chtěl říct, že Kunderův styl psaní mi opravdu sedne a já se dokážu přesně naladit na jeho notu, což se asi každému nepoštěstí a proto si nedokáže jeho dílo tak užít.
Hodnotu tohoto románu bych pak viděl v propracovanosti všech jeho rovin, které se navzájem prolínají a střetávají.
První rovinou je samotný děj, kde už jen způsob vypravování je velmi zajímavý. Autor dokáže mistrovsky vystihnout pohledy jednotlivých postav a čtenář se nemůže ubránit "sžívání" se s nimi.
Každý člověk pak "přičuchne" k jednomu z charakterů. U mě to byl ze začátku sám Ludvík, ale když se později drala na světlo jeho pravá povaha, sympatizoval jsem spíše s Jaroslavem.
Ostatně psychologie postav a jejich vnitřní monology je další úžasnou hodnotou díla, jež se vyřádila především na Ludvíkovi. Ke konci knihy (ne úplně ke konci) jsem ho upřímně nenáviděl.
Ludvík myslí jen na sebe a na své přízemní touhy.Dokonce i Lucie, kterou miluje, ho vnímá jako zprznitele. V jedné Kostkově samomluvě (motlitbě) uvnitř knihy mu to Kostka pěkně nandal, když přemýšlí o tom, že "Ludvík žije v pekle". Je spoután neschopností odpustit. Otrokem své křivdy. Touží jenom po mstě a neštítí se pro splnění své přízemní touhy ničeho. Zneužije ženského těla, ba co hůř, i důvěry a lásky Heleniny. Na jeho obhajobu byste mohli namítnou, že byl zlomen vyhnáním ze Strany. Tím však nebyl jeho charakter zásadně změněn. Už předtím jeho život směřoval chtíč, erotická touha a potřeba moci a silného postavení.
Už jen to, že si dokáži tyto nakažlivě nemocné vlastnosti člověka uvědomit a že ve mně vyvolávají emoce, mluví podle mě o brilantnosti této knihy. To je její poselství.
Jednu hvězdičku jsem ubral za lehký nádech propagandy "svornosti" a socialistické společnosti, ale to do knihy asi patří, stejně tak jako ona "knedlíkovitost", myšlence na níž jsem se nemohl ubránit.
Nicméně obrázek doby je další hodnotnou rovinou knihy, a je zde nepostradatelná.
I čtenáři méně náročnému má kniha co říci. "Prolnutí" dějových linií a dramatické, silné nebo dokonce melodramatické uzlové momenty a konfrontace nutí člověka živě a barvitě si onu scénu přehrávat před očima ještě minuty, hodiny, dny,...poté co knížku zavře.

3 05.04.2014

Celá série je výborná a já jí mohu jenom doporučit. Ke mně se dostal nejdříve seriál, ale já si ho oblíbil, a to díky postavě Dextera, do které jsem se vžil snad jako do žádné jiné. V knihách má Dexter drtivou většinu prostoru a jeho charakter je mnohem propracovanější, proto je mám raději. Celkově jsou oproti seriálu takové "extrémnější" :-)
Děj je sice mnohdy trochu přitažený za vlasy, ale to u takovéhoto žánru snad ani jinak nejde. A vše vtipně dokreslují černě humorné souvětí.

3 06.10.2013

Z knih ke státnicím jediná, kterou jsem četl od první do poslední stránky, i když bych nemusel - díky obsahu a vnitřním odkazům si člověk rychle uvědomí, je-li pro něj tato část užitečná. Některé kapitoly jsou určeny klasickým učitelům, jiné spíš vedoucím kurzů, ale konkrétní rady a výborné poučky tu najde každý. Opravdu je to příručka a ne učebnice a čte se to dobře, i díky autorově stylu a přístupu.
Šesté vydání je přepracované a značně rozšířené.

2 18.06.2017

Cílovým čtenářem knihy je pionýr tak mezi 10 a 15 lety, což se samozřejmě odráží na tónu knihy, která je do značné míry i poplatná době, v níž vznikala.
Turistika a výlety do přírody obecně jsou ovšem zájmy, jejichž podoba se u Čechů zase tak moc nemění, proto je tato příručka užitečná i dnes - člověku 21. století, který se rád toulá přírodou a spí v lesích.
Osobně jsem nejvíce ocenil obecné zálesácké rady, například ohledně bivakování, táboření, ohně, batohu, ale i provizorních opravách nebo měření vzdálenosti v krajině.
Užitečně a na pohled pěkně jsou také shrnuty informace o první pomoci, vybraných stromech, ptácích, houbách, stopách zvěři nebo i jedovatých květinách.
Přestože větší část poznatků v této "příručce" nejspíš nevyužiji, celkově její pročtení považuji za přínosné.

2 19.03.2016

V moderním filmovém zpracování, které se mi celkem líbilo (zejména kvůli atmosféře), jsem se musel podivovati zvláštnímu konci, jenž mi zrovna moc neseděl k Hollywoodu.
Nyní vím, že pouze vycházeli z předlohy. V knize rozuzlení nepůsobí tak zvláštně jako ve filmu, kde může diváka, jemuž vře krev v žilách, snad i trochu zklamat.
Mně osobně tempo i styl vyprávění tohoto románu vyhovovalo. „Ich-forma“ dokáže to, že se plně vžijete do hlavního protagonisty – do jeho útrap, strachů, tužeb i myšlenkových pochodů. Atmosféra je vykreslena vskutku bravůrně a pro čtenáře s velkou fantazií je mnohem lepší než ve filmu.
Také se divým tomu, že se film od knihy zase až tak neodlišuje, navzdory přes jedno století dlouhému časovému odstupu. Tato skutečnost jen ukazuje na obdivuhodnou nadčasovost díla, které je vcelku lehko adaptovatelné i do moderní doby. Stačí zaměnit koně za auta. :D
Žerty stranou, jde o to, že za myšlenky v knize se objevující by se nemusel stydět myslitel dnešní (ba i budoucí) doby.
Při čtení jsem byl mnohdy napjatý a někdy jsem se dokonce bál. Díky formě a tónu působí příběh skutečně velmi realisticky.
Nadto se mi podařilo sehnati devadesát let staré vydání, tudíž jsem si také užíval krásného a zajímavého jazyka. Veliký můj hold patří autorovi i překladateli.

2 15.11.2015

Rowlingová, to je mistrovský um vyprávění, který vás okamžitě vtáhne do děje. Měl jsem to štěstí, že jsem rostl s každým dalším dílem Harryho Pottera a věkově mi to vždycky přesně sedlo. Jsem velmi rád, že teď tomu nebylo jinak. Rowlingová mě opět dostala a nepotřebovala k tomu ani kouzla. Je to opravdu román pro dospělé s paletou zajímavých postav s dokonale propracovanou psychologií. Osobně mě na knize zaujal zejména detailní popis každodeních situací, který při dobré představivosti vykouzlí barvitější scény než filmové plátno. Příjemný úsměv mi vykouzlily vynalézavá a nekonvenční přirovnání, tak typická právě pro autorku.
Dokud žil, fungoval Barry Fairbrother jako vyrovnávací element, udržující svou vlídností chatrnou rovnováhu mezi občany Pagfordu. Po jeho smrti se křehká struktura začíná hroutit, jak se různí lidé pomocí nehezkých technik snaží zaplnit "Prázdné místo" po Barrym. Je nám umožněn náhled do myslí několika postav a my můžeme sledovat jejich skryté pohnutky, někdy velmi sobecké nebo zvrácené.
Nutno podotknouti, že tento příběh učí empatii, nahlížení na věc ze strany druhého. Také ukazuje, že lidé spolu někdy nehezky nejen jednají, ale dokonce o sobě ještě hůře smýšlí.
O tak povedené a slavné knize se snad nebudu rozepisovat, ale snad bych jen dodal, že se po jejím přečtení cítím snad jaksi někam "posunutý". Chybí mi snad jen jakási vyšší myšlenka či "poselství", na druhou stranu podnětů k zamyšlení mám nemálo.
Přidávám odkaz na Barryho oblíbenou píseň, která "zazní" v několika klíčových scénách knihy a její použití je typickým příznakem tónu celého příběhu, jenž je bezpochyby tragikomický.
https://www.youtube.com/watch?v=CvBfHwUxHIk

2 27.03.2015

Kniha, která jistě nemůže chybět v knihovničce žádného oddílu. Skautského, turistického či ještě jiného. I pro samostatného táborníka, zálesáka nebo prostého poutníka obsahuje spousty užitečných informací. Nadto to není žádná "bichle" a jazyk je příjemný. :-)
Kromě praktického užitku, mohou některá hesla podnítit i úctu a lásku k přírodě a snahu o zachování životního prostředí. Knížka je dobrou zbraní v boji proti konzumní společnosti, každý si z ní vybere to, co mu přijde zajímavé či nápomocné.

2 08.01.2015

Knihu jsem otevřel na základě doporučení výborné a příjemné vyučující předmětu "hlasová a řečová výchova" na pedagogické fakultě.
Určitě jsem rád, že jsem tak učinil. Je to pojednání zajímavé a poučné.
Text uceleně přistupuje k problematice dýchání, a to z hlediska fyziologického, psychologického, emočního a dokonce i spiritualistického a řekněme náboženského. To by právě mohl být problém přijetí této knihy, pro skeptického čtenáře. Materialisté mohou na tuto knihu rovnou zapomenout, nic jim nedá.
U mě se projevila tato překážka tak napůl, a to jsem podle mě dost významný idealista, otevřený všemu možnému. Cvičím jógu a zároveň věřím v Boha.
Knížka žel Bohu však patří k těm pojednáním, jež budou mít právě takový efekt na čtenáře dle víry, kterou do textu vloží. Umím si představit člověka hltajícího každé autorovo slovo i jiného jedince po vteřině odhazujícího knihu do ohně.
Kromě ověřených vědeckých i lékařských faktů (dávajících knížce pevnou kostru a kvalitu) se pak autor opírá především o taoismus, ze všech možných myšlenkových směrů. To by bylo do jisté míry v pořádku, co se mě týče. Kdybych nevěřil na jistý neměřitelný zdroj energie, která nám pak proudí tělem a je možné ji využít, nemohl bych ani cvičit jógu, při níž jsem se právě naučil celkem obstojně dýchat. S tím text dobře pracuje a poskytuje vodítko, jak této energie k dechu plně využít. Dále se zabývá různými centry a proudy, kde už bych byl trochu skeptičtější. Přijmout, že z ledvin vede jakýsi meridián ústící do chodidla, kam když sáhnu, budu dotyčný orgán stimulovat, prostě nemohu.
Kdo uvěří, dokáže zřejmě více.
Ale tak je to se vším.
Knížku každopádně doporučuji všem, kdo ví, že nedýcháme jenom vzduch a že nejsme jenom maso a krev.

2 08.07.2014

Mnohem lepší sbírka než Těžká hodina, v mých očích.
Wolker je zde skutečně ještě mladý a naivní student, plný života, lásky, optimismu. Občas se už projevuje jeho pozdější tématika, jež bohužel podle mě tak kazí jinak výborné básně. Zde však naštěstí autor ještě oslavuje krásy života. S neskutečnou vnímavostí povznáší i běžné věci, což se krásně čte. Mně se zalíbila Vzdálená milá, dále Ukřižované srdce, Ze soboty na neděli, Básníku, odejdi! a Smrt. Svatý kopeček má moc dobré některé pasáže, spíše ke konci básně. Tak jako Svatodušní svátky a Návrat.
Celkově hodnotím o hvězdičku lépe než Těžkou hodinu. Nebudu se bavit o tom, co je lepší pro společnost, nýbrž mohu soudit, že pro tvůrčí psaní je lepší věřit v Boha než v socialismus. To krásně vidíme na příkladu Jiřího Wolkera, který v této sbírce vnímá a chválí svět, jaký je. V Těžké hodině se jej už snaží změnit, ale to podle mého názoru není úkolem básníka.
Wolkerovo dílo ve mně bude každopádně delší dobu rezonovat, čímž se řadí mezi působivá díla.

2 13.06.2014

Některé články jsou slabší, většina však velmi silná.
Kniha maže stereotypy a nutí k člověka k zamyšlení nad vlastní identitou.
Já osobně jsem se dozvěděl spoustu věcí, o druhých, i o sobě.
K tomu ta nádherná paleta působivých fotografií.
Styly mě vždycky zajímaly, proto s povděkem kvituji tuto soubornou publikaci a rozhodně si budu shánět sesterská díla.

2 06.03.2014

Příběh je to živý a čtivý, i když mě, jakožto náročnějšího čtenáře místy trošičku uklimbával. Ale to byly opravdu jen jednotlivé případy, a pak hned došlo na nějaký silný okamžik, ať už lyricky či epicky. Na pozadí dobrodružství se skrývá samozřejmě mnoho témat k přemýšlení, jež budou jistě námětem mých úvah v následujících dnech, možná týdnech. Ta fiktivní narace mi přišla trochu zbytečná, ale zřejmě to příběh má doplnit, aby působil pravdivě.
Vyzdvihl bych ještě práci překladatelů, včetně výborného doslovu pana Mikolajka, který zde mluví o tom, že první část knihy je jakýmsi protihlasem části druhé. To mi přišlo velmi zajímavé. Kniha určitě změnila můj pohled na některé věci, možná na svět jako takový, také mě překvapovala i těšila. Takže účel jistě splnila.

2 21.02.2014

Celá sága je výborná. Fascinující knihy. Dechberoucnost příběhu připomíná epičnost typu Quo Vadis. Tónem však může připomínat Píseň Ledu a Ohně a jiná modernější díla. K tomu vzrušení z historického pozadí a údiv nad rozsáhlostí Egyptské civilizace. Tato skvělá kombinace si našla cestu do mého srdce.
Leč byl tento poslední díl už trochu slabší, a oproti předchozím třem obsahuje možná až moc naturalistických a sexuálních prvků, všechny knihy se nesou ve stejném duchu...
Mě osobně tento styl velmi vyhovoval a také odskočení do současnosti ve druhém díle, dle mně, přidalo na zajímavosti ;-)
Vřele doporučuji...

2 06.10.2013

Škoda, že jsem se k této knížce nedostal v období rané náctiletosti, kdy by mi nejspíš sedla perfektně. Nyní, v dospělém věku, mi text někdy přišel až příliš jednoduchý. Občas je daná informace dokonce opakována, nejspíš za účelem snazšího pochopení.
Text na zadní straně mluví vesměs pravdu - kniha je nenáročná, avšak poutavá. Nevím, zda bych hovořil o "konfrontaci" s historickou faktografií. Závěrečných několik stran spíše jen opakuje to, co je řečeno předtím v mýtech a doplňuje archeologické a jiné zajímavé údaje, například také o náboženských předmětech a runovém písmu.
Překrásné malby jsou nesmírně působivé a nedlouhé příběhy alespoň dávají prostor čtenářově fantazii.
Mladým čtenářům se zájmem o tuto tématiku vřele doporučuji.

1 30.12.2016

Moc pěkná knížka.
Něco mezi průvodcem, sbírkou pověstí a dalších rozličných zajímavostí, faktů a tipů.
Objevil jsem pár malých chybek, ale není jistě na místě autorovi dvě tři malé nepřesnosti vyčítat, vzhledem k obrovskému a nevšednímu úsilí, jehož musel jistě vynaložit při tvorbě této knihy.
Najdeme zde vyčerpávající popis a všemožné informace z mnoha zdrojů ke všem kopcům do vzdálenosti přibližně 15 km od centra Plzně, doplněné mnoha fotografiemi včetně panoramatických výhledů. Nechybí ani přehledná mapka.
Všem výletníkům i milovníkům tohoto místního regionu vřele doporučuji.

1 21.10.2016

Knihu jsem četl velice dlouho a na etapy, což díky tomu, že se jedná o soubor povídek zase až tak nevadí. Avšak i každou povídku jsem četl po malých kousíčkách.
To má několik důvodů:
Jednak já takto čtu normálně, dále pak nutnost vždycky si to v hlavě trochu "přežvýkat" a nechat to na sebe působit, ale také kvůli formátu knihy a způsobu úpravy textu. Obávám se, že ve vydání z roku 1988 toto není úplně ideální. Na jedné stránce je tolik textu, jako v běžné knížce na čtyřech a naprosto nesouvisející ilustrace ničemu nepomáhají. Naštěstí to celkem zachránil obdivuhodný doslov pana Ondřeje Neffa, jenž nám zde poskytuje rozsáhlou a podrobnou zprávu o tom, jak to opravdu bylo se Zlatou horečkou a realisticky líčí, jak do toho všeho zapadá Jack London.
"Vrátil se domů bez vindry v kapse, ale měl na zlaté horečce vydělat mnohem víc než samotní zlatokopové." - Irving Stone
Pokud London není mým nej autorem, tak jistě patří mezi mé nejoblíbenější, a tak jsem přirozeně považoval za téměř povinnost přečíst si tento soubor povídek od Yukonu. Ostatně zlatokopeckými povídkami se autor proslavil a zaujaly mne i v jiných knihách.
Text my však ne a ne poskytnou tolik potěšení, kolik bych si představoval a přiznám se, že jsem se chvílemi musel do čtení i nutit. Těžko říci proč (i když podíl na tom jistě má i výše zmíněné nevhodné, těžkopádné členění textu), protože když jsem se pak vždycky zpětně zamyslel na celou jednou povídkou (kapitolou), tak jsem si uvědomil, že mě vlastně velmi bavila. Stačilo podívat se na název v obsahu a hned se mi vybavily pěkné "vzpomínky" a obrazy s úžasnou atmosférou.
Za to samotné čtení, které pro mě prostě nebylo nějak extra zábavné, tedy snižuji jednu hvězdičku. Celkově však na mě knížka udělala velmi silný, příjemný dojem.
Jack nám dává nahlédnout do života Yukonských zlatokopů na sklonku předminulého století. Nejen že si před očima živě představujeme jejich činy a osudy, nýbrž máme zde možnost pozorovat i jejich povahové vlastnosti, charakter a především způsob, jakým spolu lidé tenkrát v těchto končinách jednali. Poznáváme "morální zákon severu, kde čest je nejdrahocennějším klenotem muže", odzbrojí nás "nezměrnost sněhových pustin" a překvapí nás, že každodenní život zlatokopa tehdy zdaleka nebyla žádná romantika, leč spíše soustavná práce, těžká dřina a často také nouze a bída.
Nevím jak někdo jiný. Já bych možná s naprostým vypětím sil dokázal ujít 50 km s 25 kg na zádech. Ale jednou! No a tito muži (a také ženy) to tak činili po dobu týdnů či měsíců. Jejich touha po zlatě, ale také vůle k přežití, je neskutečná a obdivuhodná!
Kniha samozřejmě, jak už to u Londona bývá zvykem, obsahuje četné autobiografické prvky a já jsem velmi rád za prozkoumání dalšího dílu skládanky autorova života. Jistě, že mnohé příhody jsou značně přibarvené nebo se stali jiným dobrodruhům, ovšem do Smokea a jiných hrdinů Jack zcela určitě promítl sám sebe - své povahové rysy, své způsoby, vlastní vnímání světa.
Tam na severu to tenkrát nebyla žádná pohádka. Pro většinu zlatokopů skončila jejich pouť zklamáním a prohrou. Málokdo měl vůbec to štěstí (nebo schopnosti), že se dostal ke zlatu a ani potom nebylo zdaleka vyhráno. Chudinky a slaboši neměli šanci a "sítem" prošli jen opravdoví drsňáci, jak nám ukazují i postavy v jednotlivých povídkách, které (nutno projevit autorovi úctu) působí věru realisticky. Však také jistě byly založeny z velké části na skutečných lidech, jak nám ostatně potvrzuje i již zmíněný doslov pana Neffa, který bych zde chtěl ještě jednou pochválit. Na to, že je přeplněn fakty a podrobnostmi, tak je i celkem čtivý.
Děkuji velice autorovi i všem kdo se podíleli na českém vydání jeho povídek za alespoň takto zprostředkovanou účast na této jedinečné a neuvěřitelné události, která nemá v historii obdoby.

1 25.03.2016

Nemám bohužel porovnání s jinými knihami autora (toto byla moje první), nicméně souhlasil bych s komentářem uživatelky Gizminek. Kdyby se jednalo o film, skoro bych zvažoval jeho zařazení do žánru "dokumentární". Jedná se vlastně skoro o naučnou literaturu. Jistě, je dobré si připomínat hrůzy dob minulých, abychom se poučili a neopakovali chyby lidstva v budoucnosti, ale...
Našlo se pár okamžiků, kdy se autor "utrhl" ke skutečnému vyprávění, a potom byly strasti postav záživné i velmi emotivní. Většinou však byl autor žel Bohu svázán svou "obsesí podat ojektivní historické svědectví". Potom se z příběhu stává učebnice. Povídky sami o sobě dobře fungují a mají zajímavé pointy, ovšem jejich potenciál zabíjí Solženicynova "matematická střídmost".
Díky mnohým podrobnostem a celé řadě jmen působí text opravdu velmi realisticky, což je výhodou pro vykreslení obrazu atmosféry doby, již nahlížíme ruskýma očima propracovaných postav. Na druhou stranu je tato přílišná detailnost ke škodě, na mě osobně působí kniha mrtvolně a nedokázal jsem se do ni pořádně začíst. Na vině může být má nezkušenost s tématem a nezájmem pro ruské dějiny. Kniha mě každopádně několikrát dokázala šokovat a jistě jsem se díky ní dozvěděl mnohému zajímavému z historie Ruska, ale i Evropy.

1 25.01.2015

Knihu jsem si zakoupil před plánovaným odjezdem na Erasmus do Rumunska. Nyní, po téměř čtyřech měsících pobytu v Suceavě se cítím oprávněn k její kritice, ale hlavně pochvale.
Před pár dny jsem absolvoval zkoušku z Rumunštiny. Vyučující jsme měli výbornou a velmi milou. Kromě kurzu (2x týdně 3 hodiny) jsou mi zdrojem samozřejmě nespočetné konverzace s měšťany i vesničany, pastevci i sedláky, řidiči i průvodčími, lidmi cizími i kamarády studenty.
To, že jsem si tuto publikaci ještě před odjezdem pořádně pročetl a poznamenal si ty nejdůležitější fráze, které jsem se snažil naučit, mi bylo nesmírně ku pomoci už na cestě sem a pak v prvních dnech, kdy jsem měl oproti ostatním Erasmus-studentům náskok, který se jim nikdy nepodařilo dohonit.
Když si fráze z knížky osvojíte, můžete bez problému zajít na trh a požádat o "jumate chil" jako byste byli zdejší. Samozřejmě, že slangové variace řeči se liší v různých oblastech, já jsem byl však často překvapen jak manýry v knize popsané skutečně odpovídají tomu, co lidé na ulici používají.
Kdo umí anglicky nebo jiný jazyk, jehož slovní zásoba vychází z latiny, bude schopen rozpoznat valnou část slovíček. Dvacet procent je jich nadto převzato ze Slovanských jazyků. Pak už jde jen o to naučit se výslovnost, ale do toho jakmile se dostanete, tak už nemáte problém. Gramatika je trochu lehčí než v češtině, řekl bych. Ale i tak je dost obtížná. To vám ovšem při nějakém letním běhání po horách nebo cestě autobusem může být celkem jedno. Však oni Rumuni budou rozumět i: "Já rád být, že vy sedět tady". ;-)
Proč jsem neudělil plné hodnocení? Kniha sice totiž téměř dokonale splňuje to, co si stanovuje v předmluvě, tedy umožnit orientaci v nejběžnějších situacích, ovšem na druhou stranu postrádá některé naprosto zásadní fráze a obraty, které se mi jeví jako klíčové i pro začátečníka (např. osobní otázky a odpovědi o jméně, věku apod.). Někdy jsou také uvedeny již výrazy již přežité nebo ve starší podobě. Rozdíly mohou být způsobeny vývojem jazyka a samozřejmě také dialekty.
Své nejdůležitější poznatky a pozorování se pokusím shrnout a zaslat na adresu uvedenou v knize a třeba se budou hodit při přípravě dalšího vydání.
Vězte, že být schopen porozumět a umět se domluvit alespoň pár základními frázemi je v Rumunsku více než užitečné. Angličtina je zatím velmi vzácná (i ve směnárně nebo na hranici třeba neumějí) a tak než se vydáte to těchto přenádherných krajin s panenskou přírodou, majestátními horami a hlavně úžasně ochotným a milým obyvatelstvem, sežeňte si tuto publikaci a naučte se "slova a jednoduché obraty, se kterými se v Rumunsku neztratíte"!

1 17.01.2015