PavkaHu
komentáře u knih

Poezie pro každý den. Stačí si podle potřeby otevřít některou stránku a zamyslet se.


Ani do konce knihy si hlavní postava nezískala mé sympatie. Ani děj mě nezaujal. A závěrečný veletoč? Uff.


Shrnutí je v citátu: "... a naposled se vzepřel černé krvi, jako se jí vzpíral 30 let."


Kdysi jsem přečetla pár knih od této autorky a pravda, moc se toho nezměnilo. Snad jen já. Takže za mě přihlouplý oddech, moderní červená knihovna. Stačilo.


Příručka pro trenéry. Ještěže nemám tak závažné problémy. Ok, jde se dál.


Osudy Liesel a Hany jsou nosné a bavily mě. Nekdy jsem měla ale pocit, že se autor trochu křečovitě snaží zamíchat do děje Skleněný pokoj.
Každopádně jsem od Mawera četla u lepší věci.


Příjemné čtení, takové popovídání si u kávy s milovníkem zvířat.


Ten konec nebyl nutný. Jinak se mi líbila nejistota viny a neviny.


První půlka se četla velmi zlehka - popis života od školních let až po zralý "rozvedený" věk. Druhá část byla pro mne jedna velká otázka. Samé náznaky, nejistoty. Vzpomínání a listování do první části: "jak že to vlastně bylo?". Bohužel, jak hlavní postava říká, na paměť není spolehnutí. A tak to, bylo jasné v první části, může být v druhé úplně naopak. A nebo taky jinak. A nebo že by se to vůbec nestalo? A kdo je vlastně Tony?
Myslím, že si budu muset knihu přečíst ještě jednou - s vědomím konce snad budu mít šanci postřehnout důležité detaily :)


Přečteno za dva dny, takže pohoda. Základní myšlenka dobrá, ale "Stmívání" mě nazaujalo.
