pavlina0821 komentáře u knih
Po přečtení knihy Slzy pro Araba jsem si myslela, že horší už to být nemůže. A může. Autorka zřejmě v dětství hodně sledovala telenovely, ale i ty jsou důvěryhodnější, než tohle. Čiší z toho strašná naivita, jakoby to psala žákyně cca šesté třídy, která se dostává do puberty. V každé přímé řeči "och" a "ach" a ty dialogy.......... no koment. Na konci pak happyend, jako opravdu že zmiňované telenovely. Další už opravdu číst nebudu.
Kniha sice byla čtivá, docela mě vtáhla, ale ty brutality???? Je to dost nechutné a hlavně mi to přijde místy až nepřirozeně přitažené za vlasy. To už je snad uvěřitelnější i Esmeralda. Každopádně druhý díl si přečtu, protože mě zajímá, co bude dál, takže účel kniha evidentně splnila.
V knize se na můj vkus až příliš opakují pasáže z první knihy Hrdinka pouště. Opravdu velká část knihy je promrhaná něčím, co už jsem jednou četla. Naopak co se týče samotné záchrany děti, přijde mi to strašně jednoduché, možná i trochu přitažené za vlasy. Donya na mě nepůsobí dobře. Ty její názory, že matka je nadevše a otec jako co??? Sice tvrdí, že právo otce uznává, ale celkový dojem z jejího popisu zní jinak. Ano kdyby mi otec unesl děti, také bych je chtěla zpět, nicméně co takový Theo, kterému prostě jen tak odvezla Marlona pryč z Kypru. Neudělala snad úplně to samé, co odsuzuje u oněch mužů??? Nesnesla pocit, že by měla žít nadosmrti na Kypru, chtěla zpět do své země, do své kultury. Stejně jako ti otcové, co děti unášeli. Asi by se holka hodně divila, kdyby se v Anglii objevil Theo a snažil se unést své dítě zpět na Kypr.....přesně tohle totiž Donay dělala. Takže závěr je ten, že podle mě je to jen ubohá pokrytecká ženská, která si rozhodně žádný obdiv nezaslouží.
Bohužel i já se musím přidat k poněkud negativním komentářům. Kniha se mi sice četla dobře, nicméně autorka na mě působí dojmem "všechno vím, všechno znám, já jsem ta nej" Je nsekutečně sobecká se sebestředná, vyloženě touží po tom, aby ji lidi obdivovali pro to, co dělá. Ale nejvíc mě zarazila jedna konkrétní věc. V jedné fázi knihy skučí, jak moc je závislá na svých dětech, nemůže bez nich být ani chvíli, je celá říčná z toho, že je nevidí pár hodin, co jsou ve škole. Dokonce se nechá zaměstnat v rodičovském sdružení, aby byla přítomná ve škole a mohla být blízko u dětí. Ale na druhou stranu jí nevadí odcestovat od nich přes půl zeměkoule na několik týdnů (navíc ještě ve chvíli, kdy je jedno z dětí nemocné). To je podle mě vrchol pokrytectví.
Po poměrně nezajímavém prvním díle a vlažném druhém díle jsem třetí ani nechtěla číst. Nějak mě to nelákalo. Začala jsem číst jen díky tomu, že se se v současné situaci uzavřely knihovny a já ještě nemusela knihu vracet :-) A musím říct, že toho nelituji. Třetí kniha byla fakt skvělá a to od začátku do konce. Místy jsem byla naprosto konsternovaná tím, jaké hrůzy rodinu potkaly. Nejvíc mě zasáhlo, co se stalo Chadžídže. Kolik zla dokáže přinést válka :-( Kniha je sice dlouhá, téměř 600 stran, ale nepřišlo mi to zbytečně natahované. Hned jak to půjde, vrhnu se i na arabskou princeznu.
Do arabské dcery jsem se moc pouštět nechtěla, zvláště po přečtení recenzí, že "dcera" je méně zajímavá než "žena". Není to pravda. Z arabské ženy jsem byla těžce zklamaná, ale tato kniha, která popisuje život Marjánky, se mi moc líbila. V první polovině mě sice moc neoslovily ty diplomatické žvásty, ale po události s Malikou a odjezdem do Jemenu to dostalo ten správný spád a od té doby jsem ji dočetla jedním dechem.
Kniha mě těžce zklamala. Hlavní hrdinka je krajně nesympatická osoba a začátek na mě působí jako hodně špatný dívčí román. Vyjadřování na úrovni hloupoučké husičky. Musela jsem se několikrát nutit číst dál a místy jsem přeskakovala stránky. Příběh pro mě začal být zajímavý až po té události s Miriam, což bylo už skoro na čtyřsté stránce. Takže celkový dojem špatný, jsem zvědavá na arabskou dceru.
Zatím nejlepší knížka s muslimskou tématikou, jakou jsem dosud četla. Příběh je krásně rozvinutý a při čtení jsem se dokonale vžila do role Sam. Jsem ráda za happyend a obdivuju, že dokázala matce odpustit.
Kniha je pěkně odbytá. Přišlo mi, jakoby to autorka psala ve spěchu, aby to bylo rychle hotové. Nestačila jsem se ani pořádně ponořit do děje a už bylo po všem. Nepřijde mi úplně normální, že by ji nechali tak snadno utéct. Prostě ji pošlou koupit chleba a ona místo toho jede na soud a vymůže si rozvod. Trochu přitažené za vlasy. Nicméně holčičky mi bylo opravdu líto, smutné je, že se tohle opravdu ještě v dnešní vyspělém světě děje.
(SPOILER) Pochopila bych, že se do podobné situace dostane žena, která si připadá méněcenná, nemá přátele, rodinu, práci......ale Kerstin byla sebevědomá, soběstačná žena se spoustou přátel. Už tím, že se k němu po půl roce, kdy se dala dohromady, vrátila, u mě dost klesla. Poté, co odjeli do Emirátů a on začal být čím dál nesnesitelnější si sice vymohla na policii, že ji nesmí mlátit, ale že nechala takhle řezat vlastní děti, to už je fakt moc. Nehledě na to, že když se vraceli na prázdniny do Německa, tak přísahala, že už ji nikdo nedonutí nastoupit znovu do letadla do Emirátů. A přesto to udělala. On se zkrátka ty tři měsíce v Německu choval hezky. fakt naivní husa. Další věc, která mě zarazila a která je v těchto případech dosti neobvyklá.......nezabavil jí pas. Na co proboha čekala 20 let (!!!!!!), když měla pas????? Navíc na mě působila dojmem, že na útěk začala pomýšlet až v době, kdy jim manžel začal vyhrožovat stěhováním do Saudské Arábie. Kdyby o tom nemluvil, nejspíš by v Emirátech zůstala do smrti a děti nechala mydlit až do doby, než by se samy vzepřely. Samotný útěk mi přijde neskutečně jednoduchý, že to za to čekání opravdu nestálo. Co na to říct.....takovým ženským bych vůbec nepomáhala.
Tohle je žena, která si zaslouží obdiv. Od začátku je jasné, že to není žádná naivní husička typu Ivy Karlíkové (Muslimské peklo, Muslimská pomsta) nebo Jacky Trevane (Fatwa - život pod hrozbou smrti). Sice se provdala za muslima, ale zachovala si zdravý rozum, stále byla ve střehu, bohužel ale ani tak nedokázala zabránit nejhoršímu. Nicméně to jak se vypravila do Libye a jak bojovala, nevzdávala se, to bylo obdivuhodné. A i když jí spousta lidí pomáhala a bez nich by to nezvládla, i tak je její zásluha veliká. Docela mě potěšilo, že je v knize zmínka o Donye al Nahi (Děti si vzít nenechám). Tuto knihu jsem četla už před několika lety, ještě coby studentka a její hrdinka mi tehdy nepřišla zrovna dvakrát sympatická a v této knize se to jen potvrdilo, že to byla opravdu potvora, která jen zneužívala situace.
Když jsem docetla knihu muslimské peklo, nechápala jsem, jak mohla být autorka tak blbá. Pak jsem se dozvěděla o druhém dílu a upřímně.......větší vypatlanou blbku jsem fakticky neviděla. Opět ta věta: kdo nezažil, nepochopí" Je to zřejmě autorčina oblíbená věta, kterou se snaží omlouvat. Blbost!!!!! Vždyť i ta malá holčička měla víc rozumu, než její přiblblá matka. Podruhé už věděla, do čeho jde a odkazovat se na srdce, když rozum říká ne......to jsou vsechno strašný klišé....bože můj.....omlouvám se za poněkud tvrdší příspěvek, ale teď jsem skončila se čtením a jsem z toho neskutečně rozčilená. Autorka měla neskutečný štěstí, že je tady, protože tolik náhod, které ji pomohly, si ani nezasloužila. Upřímně.....jestli jsem ji po první díle alespoň trošičku litovala, tak po druhém už tedy ne.
Pár knih a tímto tématem jsem už přečetla a když jsem začínala číst tuto, říkala jsem si, že to bude jen další příběh o další naivní blbce, která naletěla muslimovi. No, opravdu byl. Navíc v těch předchozích knihách se vždy muž choval celkem dobře a až později to vypuklo. Senad byl ale psychouš už od začátku, zmlátil ji, když mu řekla o těhotenství a naprosto nechápu tu pasáž, kdy psala, že občasné hádky a facky nebrala v potaz a odjela s ním do Bosny. V tu chvíli jsem si řekla, dobře ji tak. Absolutně neberu větu: " kdo nezažil, nepochopí" tohle je prostě klišé, kterým se snaží omlouvat. Žádná normální inteligentní ženská by tohle nedopustila a je jedno, jaké má zázemí nebo podmínky. Všechno je lepší, než tohle. Nechápu, proč s útěkem tak dlouho otálela. Už když poznala ty vojáky, měla něco podniknout. No ale suma sumárum, kniha byla moc zajímavá a byla jsem napjatá až do konce. Nevěřila jsem, že ji holčičku tak snadno vrátí, to měla opravdu z pr....... kliku ????
Kniha jako taková se mi líbila, napětí až do konce. Nicméně toto téma "Evropanka v muslimské zemi" mi otvírá kudlu v kapse. Autorka si toto prožila v 70. letech minulého století. Poučila se a vydala knihu. Ok budiž ji to přáno. Nicméně pokud se v dnešní době najde nějaká naivní blbka (a já věřím, že najde), která stále věří, že zrovna ten její bude jiný a udělá takovouhle blbost, jako je stěhování do muslimské země, tak si rozhodně žádnou lítost nebo pomoc nezaslouží. Je nad slunce jasné, že tohle NIKDY nemůže fungovat, islám je pro Evropanka to nejhorší zlo.
Kniha se mi docela líbila. Ze začátku mi Hanna připadala jako spratek, který by jen potřeboval pořádně seřezat, hlavně od táty, který ji promíjel neskutečné věci. Později se má nesympatie přesunula na Suzette. Ta ženská vyloženě o dítě nestála. Celou knížku na mě působila jako fňukna, která je stále frustrovaná běžnou nemocí, se kterou už se dnes dá žít plnohodnotný život a ona z toho dělá div ne třetí světovou. Manžel se později přesunul na její stranu. Jasně, Hanna byla psychopatické dítě, ale myslím, že Suzette si za to mohla z velké části sama. Ten otevřený konec se mi ale nelíbil. Co jako dál? To ji v deseti letech pustí a pak matku zabije???? Chtělo by to pokračování.
Kniha nebyla špatná, ale vzhledem k tomu, že nemám ráda detektivky, zrovna dvakrát se mi nelíbila. První polovina mě totálně nudila, je tam strašně moc omáčky okolo, čekala jsem více pasáží s vrahem. Několikrát jsem knihu odložila a přemýšlela, zda se k ní vrátit. No....vždycky jsem se nějak prokousal a druhá půlka už byla záživnější. Nicméně i tak jsem čekala něco jiného, než policejní příběh. Odhalení vraha mě ale samotnou dost překvapilo, bylo mi jasné, že to nebude nikdo z podezřelých, ale tohle byl masakr!