Pavlina50 komentáře u knih

Mírné rozpaky. Ke knize mě přitáhlo nadšení a skvělé hodnocení ve zdejších komentářích, tak jsem očekávala dechberoucí thriller. Tak jsem četla a četla a ten WOW efekt prostě pořád nějak nepřicházel. Nemohla jsem se do knihy pořádně začíst - kromě slušné návnady v podobě úvodní kapitoly mi ani jedna z počátečních tří dějových linek nepřišla nijak extra poutavá a zajímavá, děj se mi dost vlekl, až jsem uvažovala, že knihu odložím. Ale zvědavost nakonec zvítězila a bylo to dobře. Zlom přišel víceméně přesně v půlce knihy, kdy začalo vycházet na povrch spojení všech tří dějových linek a děj tak konečně nabral pořádný spád. Propojením postav vyšla najevo velice dobrá promyšlenost příběhu, i když několik nelogičností a těžko uvěřitelných částí příběhu tam zůstalo (zejména to, jak s ohledem finální děj bylo po celou dobu popisováno manželství Niny). Ale pointa knihy byla nakonec moc povedená. Je to velice drsný a surový příběh, zejména proto, že se dotýká jednoho z nesmutnějších a nejbolestivějších témat – utrpení dětí, které nelze pochopit, a to se nikdy nečte lehce.
Moje pocity jsou tak dost rozporuplné, za první půlku knihy bych dala maximálně dvě hvězdičky, za druhou možná i pět, tak mi nezbylo nic jiného, než to objektivně zprůměrovat. Škoda toho na můj vkus až moc pomalého rozjezdu.

2 05.05.2021

Čtivý příběh ze starého Egypta o královně Nefertiti vyprávěný její nevlastní sestrou Mutnedžemet. Děj začíná v době, kdy se Nefertiti stává manželkou faraona Achnatona a i Mutnedžemet se tak stává povinnou pevnou součástí královské rodiny a současně nedobrovolnou „služebnou“ své ambiciózní sestry bez ohledu na vlastní potřeby a tužby. Kniha ukazuje naprosto odlišné charaktery obou sester, které ale i přes tyto neslučitelné rozdíly mají mezi sebou velmi silnou vazbu.
Zatímco Nefertiti vyniká ctižádostí, jde tvrdě a bezohledně za svým cílem a dokáže dotáhnout svoji touhu po moci až do extrému, Mutnedžemet touží jen po klidu, lásce, dětech a životě po boku milovaného muže. Příběh je psaný velice čtivě, je plný intrik poutavě vykreslujících dobu a prostředí. Chvílemi mi kniha sice připadala docela „na jedno brdo“, děj se pořád točil zejména kolem neustálých porodů Nefertiti, ale ke konci kniha nabírala opět neskutečný spád, zejména úsek knihy kolem morové epidemie byl napsán neskutečně dramaticky a vyvolával ve mně opravdový strach.
Tuto knihu jsem četla po Egypťanovi Sinuhetovi, tak jsem dost srovnávala – rozhodně ne samotnou úroveň a hodnotu knih, ale spíš postavy, které se objevují v obou knihách. Zvláštní mi přišlo hlavně to, že téměř všechny postavy, které se objevily v obou knihách, mají v každé z nich téměř opačný charakter. Ty, které na mě v „Egypťanovi“ působily sympaticky a vesměs kladně, jsou v této knize vykresleny jako hodně velcí záporáci a naopak.
Ale stejně jako „Sinuhet“, je to prostě jen další historický román, ze kterého sice nelze poznat, co je pravda a co je smyšlené, ale to také rozhodně není účelem románu. Teď tedy musím zabrousit do literatury faktu, protože mám potřebu si to všechno nějak „historicky“ ujasnit. A to si myslím, že je docela dobrý vliv těchto románů.

2 20.04.2021

Prima oddechovka. Sice bych ji asi moc nesrovnávala s Bridget Jonesovou, jak napovídá anotace knihy - myslím, že podobnost je v tomto případě nulová, ale i přesto mě kniha bavila. Motiv výrazně podobný nedávno uváděné podivné televizní reality show, ale s tím rozdílem, že v knize nebyl tento příběh určený pro pobavení mas. Hlavní hrdinka Anna věří, že náhodně nalezená zprostředkovací agentura jí dokáže najít partnera na celý život, i přesto, že ho pozná až den před svatbou. Jestli se to všechno podaří, prozrazovat nebudu, to nechám na potencionálních čtenářích. Každopádně dá se očekávat, že příběh hledání partnera Anny se zkomplikuje a v konečné fázi nás přivádí k zamyšlení, zda rozum a věda opravdu může nahradit to pověstné přeskočení jiskry, opravdové city a vzájemnou přitažlivost.

2 06.04.2021

Velké zklamání. K přečtení této knihy mě nalákalo její zdejší vysoké hodnocení, ale nakonec jsem ji dočetla jen ze zvědavosti, jaká bude pointa. Celé mi to přišlo rozvláčné, nezáživně psané s velkou spoustou nezapamatovatelných postav a jmen, a to navzdory přitažlivému a atraktivnímu tématu. Knize neprospívaly ani dlouhé kapitoly, které ještě víc ubíraly na spádu knihy.
Ta jedna hvězdička je jen za skvělý doslov, který mi zprostředkoval víc emocí a zážitků, než celá kniha.

2 06.04.2021

Mám pocit, že tohle se celé nějak nepovedlo. V knize je obrovské množství nezajímavých postav, ve kterých jsem měla velký problém se orientovat. Děj každou chvíli dost chaoticky přeskakoval z jedné postavy na druhou a na konci knihy vlastně příběhy většiny z nich zůstaly nějak tak nedotažené. Celkově se mi kniha špatně četla...vlastně mě nudila. Osudy jednotlivých postav, byť tam dramatických scén bylo až až, se mě nějak vůbec nedotkly. Díky nezáživné formě psaní vyznívaly osudy a příběhy téměř všech postav naprosto suše. Za mě "zbytečná" kniha.

2 13.03.2021

Po knize jsem sáhla naslepo, název ve mně vzbuzoval očekávání vtipného a humorného „deníčku ze života uklizečky“, ovšem bylo to trochu vedle. Je to docela vážný příběh Irmy, mladé ženy trochu otrávené životem, která se živí jako uklizečka v cizích domácnostech, a která se jednoho dne víceméně náhodou stane zachránkyní rodinou týrané stařenky.
Celkem se to dalo číst, zápletka byla docela zajímavá, i když styl psaní mě až tak nenadchl. Víceméně taková pohádka, kde dobro zvítězilo a zlo bylo potrestáno. Dojem z knihy mi trochu kazila autorčina potřeba zasadit do příběhu tak bizarní milostné vztahy, které mi šly trochu proti srsti, tento záměr autorky jsem nepochopila a hlavně jsem jim nedokázala uvěřit.
Je to docela útlá knížka, z literárního pohledu sice žádný skvost, průměrné čtení, od kterého jsem nic nečekala, takže mě ani nijak nezklamala. I když vím, že zítra už si na tuto knihu nevzpomenu.

2 10.03.2021

Co byste udělali, kdyby vás zničehonic oslovil neznámý člověk, že vám dokáže zaručit v loterii pohádkovou výhru? Většina z nás by ho asi považovala za blázna. Ale LuAnn, hlavní hrdince knihy, mladé svobodné matce bez finančního zajištění, se to opravdu stane a k mému překvapení opravdu získá výhru 100 milionů dolarů. Tímto bohatstvím se jí naprosto otočí život, ale otázka je, jestli je to obrat k lepšímu a snadnému životu nebo jsou ty peníze spíš danajským darem. Stačí totiž maličké zaváhání a nesplnění jediné dané podmínky a pohádkově bohatý život LuAnn se změní v nebezpečnou hru na kočku a myš.
Kniha mě zaujala svým nápadem – přitažlivým, neotřelým a originálním. Líbilo se mi, že nápad s výhrou, i přes její okatou nereálnost, je dotažený až do konce a celý systém dobře vysvětlený. Naopak slabší byla pro mě ta akční část v poslední třetině knihy, která byla opravdu těžce uvěřitelná a často spíš vzbuzovala smích (nespočet náhod, nesmrtelnost hlavních hrdinů, dokonalé převleky tajemného Jacksona ve stylu Fantomase). Ale ani to nezměnilo nic na tom, že mě kniha prostě bavila. Stačilo přepnout mozek do režimu napínavé zábavy bez nutnosti hlubokomyslného přemýšlení. Kniha byla pro mě vlastně takovým mixem tří žánrů - z jedné třetiny skvělý thriller, z druhé třetiny parodie a z té třetí pohádka říznutá červenou knihovnou.
Hvězdičku knize ubírám za její délku, možná by jí trochu prospěl menší počet stránek, některé části se občas zdají zbytečně zdlouhavé, i když ryze akční závěr knihy četbu dokonale zrychlí. Také text je na můj vkus psaný dost hutnou formou s minimem odstavců, vzbuzuje tak dojem opravdu velmi objemné knihy, což může některé čtenáře dopředu odradit. Ale rozhodně to stojí za přečtení.

2 09.03.2021

Tak z tohoto jsem opravdu hodně rozpačitá.
Hodně mě nalákala anotace knihy, která slibovala velice zajímavou zápletku, a zlákalo mě i velice vysoké hodnocení – přes 90%, což jsem považovala za zaručený tip. Ovšem nevšimla jsem si, že knihu hodnotilo jen pár čtenářů, což samozřejmě konečný výsledek dost zkresluje. Anotace sice nelhala – dějová zápletka byla opravdu taková, jakou slibovala, ovšem zpracování bylo na můj vkus velmi, ale opravdu velmi slabé. Četla jsem to jako půjčenou e-knihu, a vůbec jsem dopředu netušila, jak objemná kniha je. No a ona to byla taková jednohubka. Už po pár stránkách byla polovina anotované zápletky za mnou, hlavní hrdinka se pak ocitla v horách s druhou částí zápletky a než jsem stihla vypít kafé, byl konec. Chci tím naznačit, že tak dobře vymyšlená zápletka byla úplně pohřbená nulovou rozpracovaností děje i jednotlivých postav. Bylo to všechno tak rychlé, že jsem se vůbec nestačila do děje ponořit, žádnou z postav jsem si nestačila ani oblíbit, ani znechutit. Prostě nulové emoce, nulové napětí. Asi byla chyba, že jsem čekala román, dostala jsem jen nedopracovanou krátkou povídku. Přitom si myslím, že takový nápad měl velký potenciál stát se skvělým thrilerem.
Od paní Galas jsem zatím nic jiného nečetla, proto si nedovolím snižovat její spisovatelské kvality obecně. Možná, že ostatní knihy jsou úplně jiné, ale toto mi svým opravdu přemrštěně jednoduchým, až dětským stylem psaní připomínalo spíš nějakou harlekýnku snažící se o dramatický nádech. Ty tři hvězdičky dávám opravdu jen za ten nápad. Omlouvám se autorce i těm, které kniha nadchla.

2 18.02.2021

Příběh Kathy - velice smutné a otřesné čtení, ale….
Nemůžu si prostě pomoct, ale i přesto, že se údajně jedná o skutečný příběh, celé toto vyprávění na mě nepůsobilo moc věrohodně. Rozhodně nepopírám existenci Magdaléniných prádelen s jejich nelidskými podmínkami ani děsivé praktiky irských „výchovných“ zařízení či psychiatrických léčeben – o všech těchto institucích jsem si už dost načetla a tato fakta nejednou ve mně vyvolala skoro až noční můry. Ovšem příběh Kathy tak, jak je vyprávěn v této knize, ve mě nahlodal spoustu pochybností. Z této výpovědi mám pocit, že téměř až do konce minulého století pobíhali po Irsku pouze samí násilníci, zvrhlíci a zločinci. Stejně tak každý kněz byl pedofil a téměř každá jeptiška sadistka. O vlastních rodinách nemluvě. Minimálně hlavní hrdinka kromě své maminky a kamarádek stejně postižených téměř na nikoho jiného nenarazila. Rozhodně nechci její určitě neskutečně těžký život zlehčovat, ale sama pro sebe se přece jen trochu ptám: není aspoň nějaká část její výpovědi trochu takový kalkul, jak přitáhnout a šokovat čtenáře? Tak obrovský útok na lidské city je vždy záruka úspěchu. Pokud jsou moje úvahy liché, z duše se Kathy omlouvám. Faktem zůstává, že i přesto, pokud je nějaká část příběhu v rámci dramatičnosti přece jenom trochu přibarvená, určitě jí patří velká poklona a ocenění, co v rámci náprav těchto otřesných křivd z minulosti pro všechny ty postižené dívky a ženy dělá. Ale přesto… na rozdíl od ostatních knih na toto téma, tato kniha, i přes neskutečnou syrovost a výpovědní hodnotu, mě zas tak neoslovila. Kathy se omlouvám.

2 04.02.2021

„Základem bezpečnosti je být o krok napřed.“

Uf...tak to byla slušná jízda s nádechem na začátku knihy a s výdechem teprve až po otočení poslední stránky. Perfektně promyšlený thriller, kde téměř každá z postav má nějakou tajemnou a nevyjasněnou minulost, takže nemůžete vyloučit ani jednoho jako podezřelého. V průběhu děje se neustále objevují nové překvapivé informace a zvraty a naštěstí ani závěrečné rozuzlení nepostrádá logiku a souvislosti do sebe perfektně zapadnou.
Trochu nezvyklé pro mě bylo, že hlavní hrdinka Annabelle někdy v knize mluví v první osobě, tzn. sama za sebe, a z toho následně je pak její příběh vyprávěn v osobě třetí.
Ale celkově...kdo má rád thrillery napínavé od začátku až do konce, vřele doporučuji.

„Problém tkví v tom, že skutečný život nemá žádný hudební doprovod. Ve filmech poznáte, že se co nevidět stane něco zlého, protože vám to prozradí naléhavé basové linka. Na světě nenajdete člověka, kterému se nerozbuší srdce, když zaslechne ústřední motiv z filmu Čelisti, a to je, upřímně řečeno, uklidňujíci pomyšlení. Takové předzvěsti máme rádi. Díky nim svět vyvolavá dojem pořádku. Sice se mohou stávat špatné věci, ale jenom poté, co se v pozadí ozve dramatické da-da, da-da, da-da-da-da-da-da. Skutečný život tak ovšem nefunguje...“

2 22.01.2021

Další z šokujících knih, po přečtení které jsem automaticky na internetu začala vyhledávat fakta kolem této církve (i když pojem církev mi v této souvislosti přijde trochu nepatřičný) a učení a principů dianetiky. Ne z důvodu, že by mě tyto myšlenky oslovily, ale právě z důvodu opačného.
Jako člověk, který stojí (snad) pevnýma nohama na zemi prostě pořád nemůžu pochopit, co člověka dokáže dohnat až do takové situace, že propadne tomuto naprosto legálnímu systému vymývání mozku a manipulaci s lidským myšlením.
Toto ale není případ vypravěčky příběhu, protože ta se do tohoto prostředí už narodila a my tak sledujeme její život od dětství až po konečné procitnutí a objevení skutečného světa. Příběh se mi zdál chvílemi až nereálný, zejména v jejich dětských letech, kdy povinnosti a požadavky kladené na tyto děti vzhledem k jejich věku, mi přišly až neuvěřitelné.
Nejděsivější na tom je to, že se jedná o příběh skutečný, žádný výplod fantazie autorky. Jenna si rozhodně zaslouží obdiv, že i přes úporné snahy a vliv svého okolí dokázala tento omezený a lživý svět prohlédnout, našla v sobě dostatek síly a odhodlání se vzepřít a nebála se začít úplně od nuly v reálném světě, který vlastně poprvé poznala až ve své dospělosti.
Jednu hvězdičku ubírám zejména za začátek knihy, kde jsem se v důsledku velkého množství mě neznámých jmen, rodinných vazeb a nových pojmů hůře orientovala, což se ale s přibývajícími stránkami naštěstí brzy změnilo a knihu jsem dál až do konce přečetla jedním dechem.

2 15.01.2021

Tak tuto knihu bohužel neumím a nemůžu posoudit zcela nezaujatě a objektivně. Miluju totiž tenis a naproto nekriticky i tyto jeho dvě ikony. Snažím se je sledovat nejen na kurtech, ale oba mě moc zajímají i z hlediska lidského, protože právě i kvůli jejich sebeprezentaci, jednání a chování mimo dvorce jsem je začala tak obdivovat. Kniha nás čtenáře střídavě seznamuje s různými útržky z tenisového i osobního života obou těchto dnes již živoucích legend, srovnává jejich osobnosti nejen z pohledu tenisu, ale i z toho lidského. Dostáváme zde také spoustu informací z tenisového zákulisí, se kterými se běžný tenisový fanda zas až tak běžně nesetkává (zákulisí hráčské rady ATP, proces dopinkových kontrol apod.), prostor zde má také spousta dalších velkých jmen z tenisového života, ať už další tenisové legendy (včetně hojně zastoupené české stopy), nebo také členové rodiny, novináři apod. Z jejich různých pohledů a výpovědí se tak průběžně v knize skládá obrázek osobností obou sportovců. Líbilo se mi, že kniha ani jednoho z nich absolutně neglorifikuje, nevyhýbá se ani jejich některým negativním stránkám a vlastnostem. Současně žádného z nich neupřednostňuje, oběma je věnovám stejný prostor. A právě výsledek nechává na čtenáři...oba jsou naprosto rozdílní, každého síla je v něčem jiném a je jen na nás, která osobnost je nám bližší. Dění v knize končí cca rokem 2016, pravda je, že od té doby se životy obou zase trochu změnily a posunuly trochu dál, ale to na smyslu knihy a jejím vyznění zas až tak moc nemění. Tyto dvě osobnosti změnily tenisový svět, nejenom svými výkony na kurtu, ale hlavně do tenisu vložily pojmy jako slušnost a respekt. Rivalitu založenou na nesnášenlivosti změnily na rivalitu s respektem vůči soupeřům. A už jen za to si určitě oba zaslouží obdiv. Kniha není psaná chronologicky, autor na můj vkus až moc často nečekaně přeskakuje v čase i v prostředí, chvílemi jsem se proto trochu ztrácela a musela číst opravdu pozorně. Ale jak jsem už napsala, v tomto případě neumím být objektivní, můj obdiv k oběma osobnostem je tak velký, že nemůžu dát jinak než všech pět hvězdiček.
"Těžko posoudit, který hráč se nejvíc zasloužil o nastolení mírového soužití v prvních letech třetího tisíciletí. Federer díky tomu, že se dokázal smířit se skutečností, že mu v pozdější etapě kariéry o pět let let mladší soupeř nedovolí vládnout světovému tenisu podle libosti? Nebo Nadal tím, že uměl bojovat a vyhrávat, aniž se snižoval k aroganci nebo provokacím? Jak se zdá, oba mají stejnou zásluhu...."

2 14.01.2021

Se svými 44 stranami je to záležitost opravdu jen na chvilku. Hlavním tématem je totální manipulace s lidským životem, a to právě absurdně ve jménu konání dobra. Na začátku mi ty dialogy přišly docela komické, ale postupně mě úsměv tuhl a na konci...brrr. Ne z toho děje, který je opravdu zřejmě záměrně až přehnaný a nesmyslný, ale právě z té paralely, na kterou upozorňuje už anotace knihy. Ale nemyslím si, že je to paralela jen s rokem 1968, podle mě se svým charakterem dá napasovat na celé období komunistické éry (a možná ne jen ně...)

" (ÚŘEDNÍK si opět sedá za stůl.) Ale nás to neosvobozuje od naší povinnosti a našeho poslání. Sloužit jim. Pomáhat jim, aby už žili konečně jednak v klidu a pohodě, aby jejich svazky
byly co nejpevnější, aby byly založeny na vzájemném obdivu a pochopení, na skutečné lásce. Láska, to je to, co chceme. K čemu směřujeme. O co usilujeme. Láska. Skutečná láska.
Jak velké poslání. (Skloní hlavu v zamyšlení.)"

2 07.01.2021

Dopředu se omlouvám autorce.
Ale na mě to bohužel vůbec nefungovalo. Stylistika na úrovni školních slohových prací, jednotlivé kapitoly až na výjimky téměř bez pointy. Ne…nebudu dál nakládat.
Věřím, že kdybych většině situací byla přímo přítomna, určitě bych se také velice bavila, ale takto zprostředkovaně mi to vůbec vtipné ani zábavné nepřipadalo.
Nebavilo mě to a ke kávě si radši příště vyberu něco jiného.
Ta jedna hvězda jen autorce, protože prostě upřímně obdivuju každého, kdo dokáže napsat knihu a dát tak svou kůži na trh.

1 23.02.2023

Bezesporu zůstává rozum stát nad tím, kolik humoru a vtipu se skrývá i v tak obávaném prostředí, jako jsou soudy. Neuvěřitelné jsou jak jazykové hrátky, tak kolikrát i situace, které člověka dokážou před soud dohnat.
Nicméně…přece jenom na mě toto všechno ještě daleko vtipněji působilo ve své audio podobě, tedy přímo z úst pana Jahelky s jeho skvělou intonací a melodičností projevu. Stejně tak pro mě byly daleko zábavnější písně přímo při poslechu, než jen jejich psané texty.
Jsou to opravdu zábavné, pravé „perly“ ze života, ale příště dám raději opět přednost poslechové formě, u které jsem se bavila přece jenom daleko víc.

1 13.02.2023

Po přečtení několika prvních knih této autorky jsem byla nadšená a vyjadřovala k její tvorbě samé superlativy. Ovšem, jak mi její přečtené knihy postupně přibývají, moje počáteční nadšení postupně už trochu slábne. Sice pořád oceňuju skvělou čtivost i nápady na zápletky, ale už to nečtu se zatajeným dechem, jako ty první (např. Mlčení, Krutá volba).
Docela vlažně na mě působila i tato kniha – sice emočně přitažlivé téma, styl psaní bez zbytečných omáček, spád…ale něco tomu prostě chybělo. Nebo přebývalo?
Celé to na mě tentokrát působilo nějak až moc přehnaně idealisticky a nereálně - hlavně, co se mezilidských vztahů týká…taková průměrná kniha, na kterou si asi brzy ani nevzpomenu.

1 16.01.2023

Tak mě toto bohužel nějak nechytlo.
Možná jsem čekala spíš přehršel nějakých bláznivých historek této mladé dvojice, jak se mi jevilo v prvních kapitolách.
Po svatbě a odjezdu na svatební cestu mi to bohužel už připomínalo spíš jen nějaký zábavný cestopis po evropských zemích, což možná v době, kdy kniha vznikla a kdy se opravdu málokdo do zemí jako Itálie, Francie, západní Německo měl možnost podívat, bylo určitě velice zajímavé a nové.
Ovšem dnes, kdy naopak málokdo už tyto země nenavštívil a zmíněná místa, způsob života a zvyky v nich jsou už notoricky známé, nijak nešokují a nedokážou překvapit, mě to spíš nudilo. Sem tam, hlavně když se určitý úsek kapitol věnoval nějakým eskapádám páru, jsem se sice pousmála, ale to bylo opravdu jen velmi sporadické.
Bohužel si myslím, že dnes už má tato kniha trochu za svým zenitem.

1 16.01.2023

Vážně tato kniha vznikla už v roce 2006??
Paní Procházková je tedy naprosto skvělá vizionářka – až příliš moc detailních podobností s tím, co se dělo v minulých dvou letech – teda naštěstí až na číslo „R“ a procento smrtnosti, které se v knize rovná 100.
Kniha má spád, hlavní hrdina je sympaťák, hezky jsou zpracované pohledy do nitra jeho hlavy, do pocitů a vůbec – jeho celkové vnímání okolního světa….
Bavily mě vcelku všechny postavy, byla to taková směs různorodých charakterů, každá z nich se vyrovnávala s nastalou situací jinak, i když pochopitelně cíl měly všichni úplně stejný – přežít.
Ačkoliv je kniha možná cílená spíš na mladší čtenáře (třeba i díky formě literárního jazyka, který je hovorový, sem tam i trochu vulgární – prostě přesně odpovídá osobnosti mladého člověka aktuální doby), vůbec mě to nevadilo a přečetla ji jedním dechem. Do příběhu jsem se dokázala bez problémů vžít a uvědomit si mrazivý fakt, že v reálu jsme tentokrát díkybohu prostě měli ještě štěstí…

„Když můžeš někomu splnit přání, měl bys to udělat – ať seš člověk, nebo hvězda. Jde o to, že čím víc našich přání se splní, tím rychlejc nám dojde, že vlastně není o co stát. Kdyby člověk dostal všechno, o čem je přesvědčenej, že to chce, za chvilku už by nic nechtěl. Pochopil by, že to, co má, je na jedný straně dobrý a na druhý straně stejně zbytečný jako to, co nemá, a tím pádem by byl šťastnej. Čím víc splněných přání, tím víc šťastnejch lidí. To je moje filozofie…“

1 03.01.2023

Tak jsem opět trochu vystoupila ze své komfortní zóny a….vlastně to nebylo zas tak špatné. Mile mě překvapilo, že se všechny povídky netočily jen kolem vesmíru, což je pro mě automatická představa, kterou pro mě žánr sci-fi vyvolává. Příběhy byly zajímavé, různorodé a některé z nich nutily i k zamyšlení. Ne proto, že by jim člověk věřil, ale proto, že docela slušně asociovaly určitý stav současné společnosti a její další vývojové směřování. Byly zde některé docela zajímavé myšlenky, ukázky lidské morálky a jednání z pohledu různých mimosmyslových a paralelních světů, ale natolik pochopitelných, že jsem se do nich dokázala snadno vžít a přemýšlela jsem, jak bych se rozhodovala či jednala v takové situaci já.
Do knihy jsem se slušně začetla, vůbec mě nenudila, ale přesto jsem nakonec z chystaných čtyř hvězdiček ještě jednu srazila. Ve většině povídek jsem totiž byla docela zklamána závěrečnou pointou – samotná povídka mě často totiž opravdu svým nápadem strhla, nadchla a dostala tam, kam autor asi chtěl, a očekávala jsem tím pádem i její stejně strhující vyústění. Celá kniha tak na mě v konečné fázi působila dojmem, že autor, ač měl skoro každý příběh velice dobře „rozehraný“, si na konci nevěděl rady, jak to celé ukončit. Tentokrát prostě byl často daleko víc „šokující“ průběh příběhu, než samotné finále.
Ale i přesto si myslím, že kniha za přečtení stoprocentně stojí – spokojenost.

1 08.12.2022

Kniha plná pozoruhodných lidských osudů a činů, ale taková dost zapomenutelná.
Čtení nebylo nezajímavé, ale vsadím boty, že za pár dnů nebo týdnů už si nevzpomenu ani na jeden příběh.
Taky název knihy je v několika málo případech zavádějící – dovolím si totiž trochu rýpnout do termínu „hrdinové“. Vůbec tím nechci znevažovat jejich činy, ke kterým by měl málokdo z nás odvahu, ve valné většině případu se činy osob, o které se jednalo, určitě dá považovat za hrdinské, ale našlo se tam i několik takových, kterým byl podle této knihy titul hrdiny darován jen díky tomu, že v nějaké těžké době (až už to byla léta válečná nebo léta totalitní) jen žili. A takových je přece mezi námi daleko a daleko víc.

1 19.10.2022