Pavlina50 komentáře u knih

Autobiografický příběh somálské modelky Waris Dirie se dotkne asi každé ženy, protože představa, co by nás čekalo, kdybychom se narodili v její zemi, je děsivá. Její životní peripetie sice trochu připomínají pohádku, i když právě slovo pohádka je v souvislosti s tím, čím si prošla, asi dost nevkusné. Ale základní princip…“jak chudá dívka téměř z okraje společnosti ke štěstí, slávě a bohatství došla“ tam prostě je. Každopádně Waris se to podařilo. Netuším, které části knihy jsou nějak literárně přibarvené, protože při čtení jsem mnohokrát měla pocit, že ji i přes ten neskutečně těžký život v dětství ji provázelo naopak až moc veliké množství šťastných náhod a to ve mně budilo trochu nedůvěru v reálnost příběhu. Ve smyslu románu je to kniha opravdu strhující, ale jako životopis…mírné pochyby.
Ale hodnotím jako román, který jsem četla jedním dechem, a proto plný počet hvězdiček prostě dát musím.

„Naučila jsem se, že štěstí není v tom, co máte, protože já jsem nikdy neměla nic, a přesto jsem byla šťastná…“

7 11.01.2022

Lucinda Riley boří moje zakořeněné mýty o „nečtivosti“ literatury pro ženy. Asi si přečtu její kompletní dílo (bohužel už konečné), protože její příběhy mě prostě baví. Podobně jako u série „sester“, opět nabízí stejnou šablonu „dva v jenom“, prolínají se dvě časové roviny a dva příběhy, které do sebe v závěru knihy skvěle zapadnou. A stejně jako u „sester“ v hlavě cestujeme po světě. Tentokrát je to Indie s přepychovými paláci a princeznami a vedle toho Anglie a pro ni typické panství příslušníků modré krve. A když do toho vstoupí ještě americká celebrita, atraktivní mix je zajištěn. Vždycky přemýšlím, jestli autorka toto velké množství zemí, které umí tak barvitě a emotivně přibližovat, sama navštívila, anebo jen sama hodně četla a tu nezaměnitelnou kulturu a atmosféru každé země si dokázala vytvořit jen ve vlastní hlavě. Každopádně to uměla opravdu parádně. Indii i anglický venkov jsem kolem sebe opravdu cítila.
Kdo nevyhledává jen „hlubokomyslné“ knihy, má rád hezkou, oddechovou literaturu, nelpí na uvěřitelnosti náhod nebo nehledá v knize jen logiku, určitě si přijde na své. Já si přišla.

7 11.01.2022

Pro mě zatím asi nejslabší kniha od tohoto autora, které jsem přečetla, přesto že po první kapitole, kde byla nastíněna základní zápletka knihy, jsem byla krásně navnaděná.
Pak ale bohužel pro mě čtivost postupně opadala, občas jsem se ztrácela v tom velkém množství některých i docela krkolomných jmen, akce bylo docela málo, takže mi to celé připadalo dost rozvláčné.
Vcelku brzy jsem si tak nějak intuitivně tipla pachatele a pro mě překvapivě jsem se dokonce trefila. Takže ani závěrečný wow efekt se tedy nekonal. Nevím…něco oproti dalším Bryndzovým knihám tomu chybělo.

7 06.01.2022

(SPOILER) Tak toto bylo hodně smutné čtení. Malá holčička, která netuší, že způsob života, jaký je díky své rodině nucena žít, není vůbec normální a považuje to za běžný standard. Prostředí, ve kterém vyrůstá, působí přímo hororově - paranoidní otec, jehož stav se postupně mění v těžkou a fatální psychózu, matka, která pro mě z nepochopitelných a nevysvětlených důvodů rezignovala na život a za návrat k „normálnímu“ životu už kvůli své dceři vůbec nebojovala. To vše v naprosté izolaci od ostatních lidí a v prostředí, které útulný domov nepřipomíná ani vzdáleně – skládka opravdu není běžným domovem.
Než do žánru thrillerů, bych to spíš asi zařadila mezi horory, protože život této holčičky byl horor v pravém slova smyslu.
Dost mě šokovala už věta hned na první stránce: „Když táta v bílém pokoji zabil babičku, byla tam tma jako v pytli.“ Z toho, s jakou samozřejmostí byla tato věta malou holčičkou vyřčena, mě opravdu zamrazilo.
Tato atmosféra se pak nesla celou knihou. Malá Livie, jejíž jediným kamarádem je její mrtvý bráška, tak dokonale podléhá zvrhlé filozofii života (například, že fyzické utrpení, pokud je sdíleno ve tmě, nebolí…), kterou ji do hlavy vtlouká její psychopatický otec. Izolace, nevědomost, nemocná a neschopná matka…cesta ven pro Livii se zdá naprosto nereálná.
I samotný a vcelku nevinný název knihy Pryskyřice není jen nějakou metaforou, ale má přímo děsivou souvislost. Šokující kniha, na kterou asi dlouho nezapomenu.
A navíc…myslím, že odteď když budu mít pocit, že některé věci, které nepotřebuju, se ještě někdy můžou hodit a budu mít tendenci je skladovat…asi si na tuto knihu vždycky vzpomenu. Možná mi to usnadní rozhodování.

7 13.10.2021

„Nečekej na perfektní okamžik, ale udělej okamžik perfektním!“

Nemůžu hodnotit nestranně - kniha pro mě byla neočekávaně až moc osobní. Až příliš. I přes tu absolutní a až naivní nereálnost příběhu, kterou bych za jiných okolností asi docela dost zkritizovala…
A to nejen z důvodu totální shody mých vlastních zájmů se zájmy hlavní hrdinkou - lásky k fotografování, cestování, knihám, Islandu…
Často jsem cítila paralelu mých vlastních pocitů s tím, co bylo v knize prostřednictvím Patricie vyjádřeno. Veronika Jonešová prostě hodila na papír to, co často cítím, ale nedokážu tak přesně slovy vyjádřit. Na rozdíl od knihy však vím, že když někdo najednou bez vysvětlení zmizí tomu druhému ze života, takový idylický happyend, jako v případě této knihy, se rozhodně většinou nekoná.
Kdyby se mě to tak moc vnitřně nedotýkalo, ubrala bych za tu naivitu a malou uvěřitelnost příběhu asi aspoň jednu hvězdičku…ale v tomto případě nemůžu jinak. Prostě moc osobní…

„Nejvíc se osvědčuje vzorec: Pokud se ti něco nechce, nedělej to. Pokud se ti nechce usmívat, být veselá, šťastná, nebuď. Pociťování potlačených vnitřních potřeb je očišťující. Pokud se vám chce brečet, tak brečte. Pokud vám není do smíchu, nenuťte se do toho a budete v rovnováze sami se sebou…“.

7 13.10.2021

Když jsem tuto knihu otevírala, vůbec jsem netušila, jak mě dostane. Její čtivost mě vzhledem k tématu opravdu až překvapila.
O osobě Hildegardy jsem dosud neměla žádné povědomí, její osud byl pro mě nepopsaný list, takže jsem hltala každou její stránku a děkovala, že jsem se narodila až do této doby. Pokud byla její životní cesta aspoň z části taková, jak ji M. Sharratt vylíčila v této knize, Hildegarda byla opravdu neskutečně pozoruhodná a výjimečná osobnost. Autorce jsem totiž téměř všechno „sežrala“ i s navijákem. S Hildegardou v jejím dětském věku jsem neskutečně prožívala všechny její až nelidské útrapy, měla jsem sto chutí vzít krumpáč a rozbořit tu zeď, která ji připravila o celé dětství, dospívání i celý mladý věk. Tu „svatou“ Juttu bych taky nejraději praštila něčím po hlavě, aby přestala být tak fanaticky a nesmyslně zaslepená.
Samozřejmě chápu, že ve 12. století svět fungoval úplně jinak. Život všech lidí byl postaven jen na víře a jejích nezdravě přísných a hlavně nezpochybnitelných pravidlech. I to, co je dnes pro nás absolutně nepochopitelné, bylo pro lidi žijící v té době vcelku standardní. Jednání a myšlení hlavní hrdinky mě ale hodně nutilo k přemýšlení. Připadalo mi podivné, že na to, že se z historického hlediska jedná o „svatou“ osobnost, představenou kláštera, jsem z ní paradoxně necítila téměř žádnou opravdovou víru. Do kláštera se doslala už v dětství a z donucení a ani po letech strávených v něm, jsem v ní žádné velké náboženské přesvědčení nenašla. Připadalo mi, že celý svůj život hledala vlastně jen cestu zpět k ukradené svobodě v rámci podmínek, ze kterých se nemohla vyvázat. Na svou dobu působila až neskutečně osvíceně a moderně, třeba i tím, že si přiznávala a uvědomovala svoje ženské slabosti, což se s ohledem na zakořeněné představy u zbožných jeptišek těžko přijímá. Ale to bych se asi nechtěně dostala ke spekulacím, co jsou historická fakta a co literární fantazie. Knihu jsem brala jako beletrii a ne literaturu faktu.
Přesto jsem se ale sem tam musela pozastavit nad občasnou na můj vkus příliš „současnou“ mluvou. Moc se mi do příběhu ze středověku nehodily slova jako například trapas nebo inteligence. Představa, že by se mniši, jeptišky nebo vlastně jakýkoliv člověk té doby takto vyjadřoval, je pro mě dost málo uvěřitelná. I když...co my vlastně víme…Možná se lidé z té doby od nás opravdu zas tak moc nelišili.
Každopádně knihu bych k přečtení určitě doporučila, a to rozhodně nejen těm, kdo milují historické romány. Paradoxně, i právě díky tomu trochu současnému náhledu si myslím, že její cílová skupina je opravdu podstatně širší. Je tam vlastně všechno - velký emotivní a drsný příběh, drama, útrapy, láska…a takto čtivou formou přiblížit širší veřejnosti vcelku nezáživnou dobu středověku prostě oceňuju.

7 30.08.2021

Pátý díl „sester“ (pro mě čtvrtý přečtený) a znovu sázka na jistotu v tomto žánru. Šablona příběhu zůstává naprosto stejná – romantika, milostná dramata, záhadná minulost, střídání současného příběhu další ze sester a dějové linky z minulosti její biologické rodiny. To vše je korunováno výborně vykreslenými scenériemi dalšího krásného koutu našeho světa – tentokrát především Španělska a oblasti kolem Granady, kde se hlavní hrdinka seznamuje s historií zdejší velmi chudé cikánské komunity žijící na okraji společnosti, která je ale na druhé straně i současně velmi „bohatá“, a to v podobě přemíry talentu a lásky k hudbě a tanci kultovního flamenca. Kniha mě opět nezklamala, a to i přes tu již očekávanou zápletku a nepochybně očekávaný šťastný konec. Tato pohádková sága mě zatím ještě pořád baví a čím dál víc ve mně vzbuzuje napětí, jaké rozuzlení ohledně táty „Soli“ si na nás Lucinda vlastně připravila. Náznaky nejasností kolem jeho smrti se totiž neustále množí. Je to prostě kniha dokonale vhodná pro aktuální čas – dovolená a odpočinek.

7 22.07.2021

Je to celkově moje třetí kniha od tohoto autora a trochu mě mrzí, že jsem dříve četla až následný příběh z této série -Řekni lituji- a tím pádem jsem už znala budoucí vývoj jednotlivých postav. Ale to je problém můj a ne samotné knihy.
Nicméně je to další velice dobrý psychothriller - pachatel a jeho motivy jsou dostatečně vyšinuté, aby udržely pozornost čtenářů, hlavní kladný hrdina – Joe je sympatický a pochopitelný. Mě osobně dost baví „důchodce“ Ruiz se svým osobitým a sarkastickým humorem. Zaujaly mě také prostřihy vyprávění z pohledu pachatele, které přibližovaly jeho způsob uvažování, myšlenky a plány, které se mu rodily v hlavě a které nám čtenářům naznačovaly, jakým směrem se bude děj posunovat dál. Drobnou výtku mám pouze k délce knihy. Hodně se v ní probíral osobní život Josepha a připadalo mi, že některé popisované situace z jeho života nijak klíčový příběh neposunovaly dál, byly vcelku zbytečné a knihu tak někdy jen bezúčelně natahovaly. Možná by knize prospělo, kdyby měla o několik stránek méně. Ve srovnání s knihou Řekni lituji, která mě naprosto dostala, se mi tento příběh zdál přece jenom trošku slabší a chtěla jsem proto dát o hvězdičku méně. Ovšem závěr knihy mě svým nečekaným strhujícím tempem přesvědčil, že si i tu pátou hvězdičku přece jenom zaslouží.

„Už tě nemiluju“, říká prázdně, chladně. „Ne tím správným způsobem – ne tak jako dřív.“
„Není žádný správný způsob. Je jenom láska.“

7 19.05.2021

Kniha o tom, jak je nebezpečné hrát si na Boha.
Kingova klasika, ve které je základním motivem důsledek absolutní neschopnosti vyrovnat se ztrátou blízkého člověka. Zároveň je to kniha, kterou bych rozhodně nedoporučila číst těm, kdo mají malé děti.
Nápad je bezesporu vynikající, ale nesedl mi moc styl vyprávění, který byl pro mě takový docela rozporuplný - u některých pasáží knihy jsem díky atmosféře a napětí ani nemohla dýchat, ale velká část knihy se mi zdála zbytečně rozvleklá.
Ale ke konci kniha nabírá opravdu velice rychlé obrátky a z posledních několika vět – zejména té úplně poslední - mě skutečně šíleně zamrazilo.
Teď už si budu vždycky pamatovat, že mrtvé je opravdu lepší nechat odpočívat v pokoji.
Nicméně, bez ohledu na originální nápad...z čtenářského pohledu je to u mě jen takový průměr.

7 16.05.2021

Dvě rodiny a jedno dítě. Obě jsou přesvědčeny, že je jejich....Knihu jsem si vybrala podle anotace, která mě dostatečně nalákala svojí originalitou.
Ale pro mě bohužel zůstalo jen u toho nápadu. Kniha mě moc nechytla, moc dobře se mi nečetla, děj mi připadal zdlouhavý, chvílemi jsem se nudila a chvílemi docela ztrácela. Četla jsem to proto spíš už ze setrvačnosti, abych se dopracovala k pointě.
Překvapivý závěr to sice mírně vylepšil, ale přesto - pokud u knihy sleduju, kolik stránek mi ještě zbývá do konce, což se mi u této stalo, pak ji asi nějak hodně kladně ani hodnotit nemůžu.

7 16.05.2021

Další napínavý příběh od Tess, tentokrát v hlavní roli s Maurou – případ, který je přímo propojen s její minulostí a osobním životem a Mauru v něm čeká několik opravdových šoků. Tess to opět velice hezky vymyslela, příběh má hlavu a patu, nenudí, autorka umí velice dobře udržet napětí a pozornost. Opět nemám proti knize žádné výhrady, Tess Gerritsen je pro mě už taky taková určitá sázka na jistotu.

7 10.05.2021

„Všichni vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami.“

Když jsem se pouštěla do této knihy, vlastně jsem vůbec nevěděla, co od ní čekat.
Jen jsem měla pocit, že díky tak velké popularitě patří do kategorie knih, které jsou považovány za jakoby takovou až povinnou četbu.
Alchymista je vlastně takový jednoduchý pohádkový příběh říznutý trochou duchovna a filozofie, ve kterém si prostě každý najde to, co chce.
Myslím, že i vnímání této knihy je rozporuplné – myšlenky, kterými je kniha nabita, jsou pro někoho zásadní a přínosné, pro někoho klišovité a banální a pro někoho sice známé, nic nového nepřinášející, ale prostě a jednoduše obyčejně hezké. A já patřím do té třetí kategorie. Vzhledem ke svému věku a tím pádem už i nějakým prožitým životním zkušenostem jsem v nich sice nenašla nic objevného, nad čím bych musela nějak hlouběji rozjímat, ale přesto mě moc bavilo Santiagův příběh putování za pokladem číst. Myslím, že každý z nás má nějaký svůj sen, kterého chce dosáhnout...já nejsem výjimka, a tak jsem si v knize našla určitou paralelu vlastního života, která mě prostě bavila číst. Možná to bylo momentální náladou nebo příznivým rozpoložením, ale v knize jsem si našla i svůj osobní příběh. Knize navíc dost pomáhá její útlost, takže „zamyšlení a moudrosti“ tak nejsou vůbec únavné a nudné jako u spousty rádoby filozofických děl. Míra únosnosti duchovních úvah je nastavena tak akorát, aby se jí čtenáři nepřesytili.
Alchymista je určitě knihou, která zřejmě není pro všechny. Hranice kvality a kýče je tenká a myslím, že tato kniha na ní dost balancuje. Naprosto chápu, proč se asi spoustě lidí nemusí líbit a není na tom vůbec nic špatného a odsouzeníhodného. Pro lidi s určitými životními zkušenostmi opravdu nepřináší nic hlubokomyslného a nového. Ale já mám takové to milé, jednoduché a hezké „filozofování“ hodně ráda, takže pro mě osobně je to kniha, ke které se ráda budu vracet.

„Když před sebou máme velký poklad, nikdy to nepoznáme. A víš, proč? Protože lidé na poklady nevěří.“

7 02.05.2021

Tak tohle byl přesně můj šálek kafé. Do knihy jsem se pustila díky dojmu z knihy Tmavé stěny Willardu, která se mi moc líbila, ale toto předčilo moje očekávání. Je to sentimentální, přitom vkusný, ale současně drsný a syrový dobře propracovaný příběh, který ve mně vyvolával střídavě naprosto protichůdné emoce – od napětí, vzteku a hněvu až po radost a štěstí, i když nesrovnatelně převažovaly ty emoce negativní. Opět se zde prolínají dvě časové roviny, ale každá má svůj vlastní řád, jsou přehledné, dá se v nich dobře orientovat a ve finále se krásně a logicky propojí. Z osudu malé Lilly mě opravdu mrazilo a tajně jsem doufala v happyend, ale jestli jsem se ho dočkala, tu kvůli potencionálním čtenářům prozrazovat nebudu. Paralelní příběh Julie je neméně poutavý. Je zajímavé a zábavné sledovat, jak se při pátrání po minulosti propracovává k tomu, co my čtenáři díky příběhu Lilly už dávno víme. I když v určité části knihy lze pointa docela dobře vytušit - vůbec to nevadí, protože i když jsem nabyla dojmu, že jsem vzájemný vztah postav rozklíčovala, samotný závěr knihy mě opravdu překvapil a šokoval.
Je to příběh z prostředí cirkusu, jejichž velkou atrakcí bylo svého času vystavování odlišujících se lidí, kterým osud nadělil různé tělesné anomálie. Svět je nepřijímal a byly „běžnými“ lidmi považováni za „zrůdy“. Otázka, kterou právě tato kniha nabízí, je ale to, kdo je vlastně tou opravdovou zrůdou. Tato kniha mě opravdu dostala, pět hvězdiček si u mě právem zaslouží.

7 01.05.2021

Tuto knihu nemůžu bohužel hodnotit úplně objektivně, protože u tohoto dílu jsem pochopila svoji velkou chybu, že jednotlivé knihy této série čtu náhodně, a hlavně, že k některým jsem se nedostala ještě vůbec.
Dějová linka je sice vystavěna opět skvěle – v hledáčku tajemného neznámého je tentokrát samotná hlavní vyšetřovatelka Kim. Někdo zná dokonale její minulost, životní traumata a osudové okamžiky – někdo ji prostě hodně nenávidí a klasický motiv msty je na světě. Seznam možných pachatelů je opravdu dost dlouhý. Ale právě díky této dějové lince je důležité znát většinu případů a postav z minulých dílů, protože samotný příběh se neustále na ně odkazuje. Některé postavy, které do knihy takto vstupovaly, jsem vůbec neznala, na některé jsem vzhledem k časovému odstupu, kdy jsem předchozí knihy četla, už zapomněla, což mi docela dost komplikovalo pochopení děje, unikaly mi některé souvislosti, detaily a myšlenkové pochody vyšetřovatelů. Myslím, že toto Angela trochu nedomyslela, připadá mi, že je to jen pro lidi se sloní pamětí nebo pro ty, které tuto sérii čtou v jednom kuse za sebou bez přerušení jinými knihami, které by odvedly pozornost i někam jinam. Jen proto ta jedna hvězdička dolů.
Ale i přesto mě kniha opět bavila. I přes tyto komplikace mě do děje dokázala vtáhnout a nepustit. V tomto díle mě opravdu bavila zejména „chemie“ celého vyšetřovatelského týmu, která tu prostě fungovala naprosto skvěle. Kim, Bryant, Stace, Penn a taky nová postava Alison, která byla fajn zpestřením, působily opravdu neskutečně sympaticky. Strašně mě baví jejich vzájemné špičkování a vtipné narážky, které vyrovnávají a polidšťují nepředstavitelně těžké a náročné situace, které se dějí kolem nich.

7 20.04.2021

(SPOILER) Velké a příjemné překvapení!
Skvělý thriller v pravém slova smyslu, ovšem z viktoriánské doby. Knihu jsem začínala číst s trochou nedůvěry, protože vím, že u čtení knih staršího data mám občas problém s určitou archaičností jazyka, ale tady k tomu opravdu nebyl důvod. Kniha se mi četla moc dobře a k mému překvapení po počátečním pomalejším rozjezdu dokonce výborně. Cca od druhé poloviny jsem ji doslova hltala, abych se co nejrychleji dostala k vysvětlení všech otazníků, co jsem v průběhu čtení nasbírala. Je to takový klasický příběh dvou nerozlučných sester, z nichž jedna je krásná, poddajná a křehká (Laura), druhá nekonvenční, sice ošklivější, ale o to víc chytřejší, samostatnější a odvážnější (Marian). Co mají obě společné, je krásné a čisté srdce. Postava Marian mi byla velmi sympatická, kdyby byla zasazena do dnešní doby, určitě by patřila mezi jednu z vlivných a z nejemancipovanějších žen. Do zpočátku poklidného, idylického venkovského života těchto dvou žen náhle vstupuje učitel kreslení Walter Hartright, který se, jak už to tradičně bývá, zamiluje do křehké a krásné Laury. V cestě za láskou jim ovšem stojí sir Percival Glyde, kterému byla příslíbena právě ruka Laury. Že jeho úmysly nejsou čisté, je jasné už od začátku, takže linka příběhu o jednom zničujícím manželství, podvodu, touze po penězích, ale na druhé straně také o velké lásce, odvaze a snaze k nápravě křivd je tím dopředu dána. Příběh je okořeněn dalšími postavami jako tajemný a slizký hrabě Fosca se svou chladnou a necitelnou manželkou, dále strýc obou sester - nesnesitelný hypochondr pan Fairlie a zejména tajemná žena v bílém, která o minulosti sira Percivala ví více, než je pro ni bezpečné.
Dost se mi líbil i nápad s vyprávěním příběhu formou vzpomínek různých aktérů příběhu, každá část knihy je tak vyprávěna někým jiným a z jiného úhlu, který odpovídá míře vzdělanosti a inteligence jednotlivých postav, ale tyto vzpomínky na sebe plynule navazují a z příběhu utvářejí jednotný a naprosto jasný celek. Rozuzlení příběhu je sice docela předvídatelné…přece jenom je to klasický román z doby, kdy „šokující“ a naprosto nečekané pointy knih ještě nebyly v kurzu, nicméně to knize vůbec neubírá na přitažlivosti a troufám si říct, že i nadčasovosti.

7 18.03.2021

Třetí přečtená kniha od autorky mě utvrzuje v přesvědčení, že Tess Gerritsen prostě nezklame. Tentokrát se téma příběhu točí kolem dívek z východní Evropy přijíždějící do USA s vidinou práce a lepšího života, ovšem končících jako nucených prostitutek a sexuálních otrokyň. Během rozvíjejícího se příběhu se dokonce několikrát v přímém ohrožení života ocitají obě hlavní hrdinky knihy – jak soudní lékařka Maura Islesová, kterou na pitevním stole šokuje náhlé „oživení“ jedné neznámé předpokládané mrtvoly, tak i vyšetřovatelka Jane Rizzoliová, která má navíc každým dnem porodit své první dítě.
Kniha má opět spád, momenty překvapení, udržované napětí a žádná hluchá místa – prostě přesně to, co od dobrého thrilleru čekám.

7 16.03.2021

Další kniha z prostředí amišské komunity. Tentokrát se kniha dotýká tématu vzpoury mládí proti zastaralým a zkostnatělým amišským pravidlům. Z komunity amišů se začnou ztrácet mladé dívky a policistka Kate Bukrholderová pátrá po tom, zda pouze utekly ze světa přísnosti a poslušnosti, anebo se staly oběťmi trestných činů.
V této knize jsem se dozvěděla více detailů o amišském způsobu výchovy dětí - všechny knihy této série jsem ještě nečetla, takže pro mě tu byla spousta informací na toto téma nových. Připadá mi, že středobodem světa amišů je striktní dodržování pevně daných pravidel a vlastních komunitních zákonů až do té míry, že odmítají vidět pravdu a zoufale jim uniká reálný pohled na touhy a potřeby svých vlastních dětí, o jejichž chování mají většinou až naivní představy.
Jako u všech svých knih už prologem autorka navodila hustou atmosféru napětí a zvědavosti. Tentokrát jsem ale měla pocit, že dál napětí trochu povolilo a samotný příběh neměl takový spád, jaký jsem poznala při čtení předchozích knih této série. V průběhu čtení jsem proto byla rozhodnutá jen pro tři hvězdičky, ale všechno toto ovšem změnil závěr knihy, který mě svým zvratem tak nadchl a naprosto uzemnil, že jsem nakonec ještě jednu přidala.
A k tomu všemu ještě bonus navíc - kniha má opět moc hezkou obálku.

7 14.02.2021

Naprosto se ztotožňuju s Lucií311 ze dne 2. ledna - nebudu opakovat její slova, ale dojem z této knih jsem měla úplně stejný.

7 15.01.2021

Další z "vizionářů", který už v roce 2015 sepsal ukázku toho, jak by to mohlo vypadat, kdyby zemi ovládla pandemie chřipky. Koho by v té době napadlo, že za pět let to každý z nás pozná na vlastní kůži.
I když chřipka v tomto případě nehraje zas až tak úplně hlavní roli.
Je to "čistý" thriller plný drsných vražd, temné atmosféry, on-line prostředí darknetu nevyjímaje, kterým tak nějak prochází záhadný muž v černém a s podivným ptačím zobákem.
Z knihy lze poznat, že autor nic neponechával náhodě a určitě se problematikou pandemie a virů hodně podrobně zabýval, zcela jistě spoustu věcí konzultoval s odborníky, proto tam z pohledu nemoci nic nijak zas tak moc nedrhne a vzhledem k té zkušenosti, co už teď máme i my, působí docela důvěryhodně.

Sice to zdaleka není určitě čtení pro příjemný a pohodový večer, ale milovníky napětí a temných příběhů určitě nezklame.
Hvězdičku srážím jen za mírnou překombinovanost, ve které se mi občas trochu hůře orientovalo. Ale jinak.....thriller, jak má být.

6 25.07.2023

Když jsem knihu začala číst, přišlo nadšení…to bude ono! Super téma a jasných pět hvězd! Ale to nadšení začalo velice brzo vyprchávat…
Kniha se sice čte velice dobře, spád to má, je psána jednoduše, žádné zbytečné protahování a literární kudrlinky, prostě plně ve stylu čtení pro ženy, tzn. hlavně důraz na silné „mateřské“ cítění. Čtivost nechyběla, ale ta nereálnost? Příběh Morgan – od situace v metru po rozuzlení se vlastně odehrával jen ve zlomku času … a to už si stihla vytvořit tak silné a osudové pouto, nota bene vztah???
Kdo za tím stojí, jsem tak nějak odhadla, což by mi ani tak nevadilo, protože by to u knihy nebyl zdaleka první případ. I tak dokáže hodně knih ještě velmi překvapit. Ale rozuzlení a zdůvodnění u tohoto příběhu bohužel žádnou další přidanou hodnotu nemělo, spíš to celé poslalo ještě víc „k šípku“.
Omlouvám se, ale celé mi to nakonec přišlo strašně nevěrohodné a plytké, občas přímo hloupé. Tři hvězdy jen za čtivost a ten slibně rozjetý začátek.

6 13.02.2023