Pavlína79 komentáře u knih
Dá se to vůbec někdy pochopit? Jak je možné, že jeden člověk tohle chtěl, tisíce ho v tom podporovali a miliony tím trpěli. Jak vůbec mohou žít a vyrůstat další generace děti a žít v míru a lásce je jen přání a ne realita.
Psané jako pravdivé vyprávění, popis událostí, které se týkají hlavních hrdinek, ale všeobecně a současně střípky z budoucnosti (př. po po válce viděla ten film ještě několikrát, takže jasný že ve válce neumřela).
Příběh přirozeně protknutý fakty a výpověďmi přeživších lidí.
Anka - pobyt v Terezínském ghettu, každý pak má chuť vygooglit si, jestli a kde davaji divadelní hru Poslední cyklista (Švenk).
Kdyby byli všichni jako přednosta stanice v Horní Břízce, p. Pavlíček, válka by vůbec nebyla taková jaká byla. Stačilo zůstat věrný sám sobě - svým morálním zásadám. Všichni se báli, ale je to dostatečná výmluva/omluva?
Nikdy mě nenapadlo, že umístit pak ty lidské trosky zpět domů nebo tam, kde by "doma" chtěli říkat, bylo po válce tak náročné. Lidé neměli žádné osobní doklady, žádné peníze, nic. Bylo nutné hledat příbuzné, živit je, šatit je, vozit je.
V celé Evropě před 2. SV žilo 3 300 tis. Židů, válku jich přežilo 300 tis., z nichž bylo ještě z rasových důvodů 1500 zavražděno. A nikde v Evropě je víceméně nechtěli.
Přežili koncentrák, přežili vlastní smrt a stejně je sousedi nenáviděli.
Knížka, kde posledních 20 % člověk vidí vše rozmazaně - je z něho uplakánek ... nejde to jinak, obzvlášť na konci knihy, když už je vlastně po všem.
Neuvěřitelný sběr materiálu, práce, která je v pozadí knihy je rozhodně vidět.
Válka jinak, očima ženy, která musela přežít a očima její sestry, která musela pomáhat, aby mohla přežít. Válka je o hrdinství mužů, ale je to opravdu tak? ...
Kdo má dědu pochopí, kdo má vnouče pochopí a dokonce i všichni, kdo mají mozek pochopí ... protože právě o něm tato kniha je.
Nedá se říci, že bych se teď bála smrti víc, té se stále nebojím, ale ještě víc se bojím stárnutí, toho zmenšujícího se náměstíčka. Neuvěřitelně silné a pro mě velmi osobní a aktuální. A určitě nejen pro mě, každý už někoho ztratil, někoho, kdo odešel dřív než zemřel.
Už při čtení jsem věděla, že si knihu přečtu znova a to nejlépe hned. Tak moc mi přišla dobrá.
Kniha potvrzuje, že je úplně jedno na jaké téma Backman píše, po knížce o hokeji bych nesáhla, kdyby nebyla od něj, ale tady je hokej jen jako metafora. Je to knížka, kde vás každá stránka dokáže dojmout nebo rovnou rozplakat a není to vtipem nebo napětím, žádná prvoplánovitá citovka, jen život.
Příběh je o týmu, tzn. o sounáležitosti a přátelství, o lásce a nutnosti rozeznat dobro a zlo, a to platí, ať se jedná o městečko, o sportovní klub, o rodinu nebo kamarádství.
Je to tak dobré, že i ty spoilery, které čas od času Backman udělal, jsem mu odpustila.
Kniha, kterou nelze odložit,
možná jen, aby si člověk mohl podat blok na poznámky, protože co stránka, to životní moudro, anebo kapesník, protože se člověk dojímá přesně ze stejného důvodu.
děti jsou jen dospělí bez zkušeností, zaslouží si tolik respektu co všichni ostatní. Všichni rodiče vychovávají jak nejlépe mohou, někteří lépe bohužel nemohou ... moc se mi příběh líbil
Skvělé, slupla jsem ji jako malinu. Je v ní všechno - 8 let i celý život a přesto jsou to jen střípky, ze kterých se člověk či sám život poskládat nedá.
prostě Svěrák .... jedinečný s jedinečným citem pro jazyk a vyprávění
můj soukromý objev roku, doslova jsem ten příběh hltala, i když "cesta hrdiny" je až moc dokonalá
psát o těžkých časech lehkou rukou, to je umění ... krásný příběh - ani si člověk nevšimne, jak život umí být krutý ....
Úžasná kniha, plná utrpení a lásky. Láska, všechno zjemní, zatají dech, vyvolá úsměv, bušení srdce i zčervenalé tváře. A ani mráz, smutek nebo samotná válka není pak tak strašná. Láska je svět sám pro sebe. I když tento příběh není o lásce, tak ukazuje, že díky ní zvládneme vše - pro lásku k rodičům, dětem, milencům, láska ... bez ní nemá smysl nic.
Potěšilo mě drobné propojení s autorčinou první knihou V šedých tónech.
pěkné - myšlenka, zápletka, hlavní hrdinové, ale ten konec má extra hvězdičku
začne to náhodou, pokračuje nevšedností, poté to léčí osamělost a nakonec srdce .... moc se mi to líbilo, nikdo neudělal nic špatně a stejně je špatně úplně všechno
to, že to má smysl ví člověk už ve chvíli, kdy po knize sahá, ale je příjemné se připravit na reálný průběh výzvy a čtením si potvrzovat, že to chce, že svět bez stížností má smysl a budoucnost. Já svůj první náramek neustálým přehazováním z ruky na ruku ztratila už 8. den, ale tím to samozřejmě neskončilo .... :-).
skvělý a neuvěřitelně poeticky výstižný název knihy. Ostatně celá kniha byla výborná, ani nemusí být zdůrazněno o jakou ubohost z hlediska lidskosti šlo, a přesto to v člověku zanechá zděšení ... Obdivuji, ze šlo o popis těch největších hrůz a přesto z příběhu nečiší surovost, je to jak výčitka ukrytá v pohledu, ne v hrubých slovech.
poučné, zajímavé přesto čtivé - náročná kombinace, která se zde opět povedla
skvěle napsané, krátké, ale pocity z příběhu se mění, kdo byl v právu? Smrt výměnou za vlastni život? Smrt celé rodině jako trest za pravdu a upřímnost? Smrt celé rodině jako pomsta? Oko za oko a svět bude slepý....