Peace komentáře u knih
"Čím pravdivěji vůči sama sobě žiješ, tím si šťastnější - a o to cáklejší připadáš ostatním."
Kniha nebyla nějakým myšlenkovým převratem, ale mně se líbila. Je znát, že autorka čerpala ze svých vlastních zkušeností - nejde totiž o nějaké teoretické blábolky. Jedná se o milé připomenutí klasických životních pravd - a ty nejsou na škodu nikdy.
"Nezemřu ani ve stoje, ani na kolenou. Zemřu v běhu a v boji."
Hon je originální příběh o upírech.. Ano, ještě stále lze takovou knihu najít.
Autor podává upíry z jiného úhlu pohledu a je to velmi příjemná změna. Pro mne až taková, že mě více bavil popis jejich života a Genova snaha o přizpůsobení se, než samotný vrchol knihy - tedy hon.
"Nakonec to nejsou změny, co člověku zlomí srdce; naopak, je to přitažlivost povědomého."
Kniha byla milá a četla se sama. Ač jde o oddechovku, kterou přečtete během jednoho volného odpoledne, má v sobě maličké myšlenky, které tvoří velikost života..
Rozhodně stojí za to, když Vám po dočtení knihy zůstane úsměv na rtech..
"Člověk se nemůže cítit zle každou vteřinu. Smíchem se špatné věci nezhorší, stejně jako se pláčem nezlepší. Neznamená to, že je to člověku jedno anebo že zapomněl. Znamená to jen, že je pořád člověk."
První díl mě nijak neuchvátil a nechápala jsem většinové nadšení a humbuk kolem celého příběhu. Druhý díl jsem začala číst jen ze zvědavosti a jsem za ni ráda, protože pokračování mě mile překvapilo a děj knihy nenudil ani chviličku. Snad na každé stránce se něco děje, fotky jsou skvělé a příběh doplňují beze zbytku.
Pokud Vás bavil první díl, je rozhodnutí o čtení jasné, pokud ne, dejte knize šanci - stojí za to ;o)
"Jestli nejlepší na tom mít děti brzy je to, že to budou mít rychle za sebou, a nejlepší na tom mít je pozdě, je pouhé odložení otročiny, nevyplývá z toho automaticky, že nemít děti vůbec je úplně to nejlepší pro oba světy?"
Velice zajímavý námět, který mě zaujal již v anotaci. Jak akčně kniha začala, tak se později táhla a děj nebyl nijak valný. Bohužel se totiž většina hlavního děje odehraje na prvních stranách knihy a pak se rozebírají následky a důsledky, které gradují až na konci děje. Škoda, protože myšlenka byla více než slibná...
"Minulost nemáme právo kritizovat. Můžeme se z ní jen poučit."
Kniha mě do půlky bavila poměrně dost, pak mi přišlo, že děj paradoxně slábne, nebo jsem čekala větší gradaci, nevím. Každopádně pro mne byl titull lepší, než předchozí, který jsem od autorky četla ("Temnou chodbou"). Velký zázrak se ale bohužel nekonal.
"Když tě někdo zklame, bolí to, ale když zklameš sám sebe, musíš s tím do konce života žít."
Námět byl zajímavý, ze života a dost k zamyšlení. Co mě bohužel trošku při čtení rušilo, byly chvílemi zbytečně zdlouhavé popisy nepodstatných činností a také občasné situace přitažené za vlasy.
Jinak ale příjemné překvapení, protože autorku jsem neznala, knihu jsem objevila náhodou a tudíž nevěděla, co očekávat.
Pokud hledáte oddychovku, nebudete zklamáni.
"Šílenství je relativní. Záleží na tom, kdo koho zamkl v jaké kleci."
Bohužel se přidávám k táboru, který kniha zklamala. Nebylo to vyloženě špatné, to ne, ale kniha nasazuje vysokou laťku svým vzhledem - obálka a fotky uvnitř jsou velice slibné, navozují temnou atmosféru. Děj uvnitř už však pokulhává a strašidelno se nedostavuje. Škoda, další díl budu shánět už jen k vypůjčení.
"Neschopnost vciťování není totéž jako neschopnost milovat. Láska je silný cit k jinému člověku, který se často vzpírá logice."
Milá a inteligentně vtipná knížka, za což má můj dík. Dona Tillmana si prostě musíte oblíbit! :o)
Knížka není "jen" běžnou romancí, což je na ní sympatické, zabývá se i vážnými tématy. Doporučuji - i když se podobných knih v poslední době vyrojilo nějak podezřele moc.
Jelikož je kniha srovnávána s mou srdcovkou "Moře klidu", šla jsem do čtení s poměrně velkým očekáváním. Jak už to v životě bývá, ne vždy se očekávání naplní a to platí bohužel i u tohoto titulu. Vykreslení postav na mě v určitých situacích nepůsobilo zrovna reálně, bylo až moc vyspělé a zromantizované. Zápletka na mě působila snahou ohromit za každou cenu, na pilu se tlačilo až moc. Dle mého názoru je méně někdy více...
Krásný a nevšední příběh, který nutí k zamyšlení, zda by si člověk přece jen neměl více vážit toho, co skutečně má.
Cesty autobusem kniha sice zkrátí, ale jinak z ní žádné závratné zážitky nemám.. Škoda tak dobré hlavní myšlenky...
Poměrně těžké hodnotit, když jsem životní příběh autorky četla průběžně na jejím blogu a prožívala tak její Osudy v aktuálních časech. Z knížky už pak na mě dýchají spíše jen vzpomínky na dobu, kdy jsem stejné myšlenky už četla. Každopádně ale nesporně zajímavé a emotivní čtení.
Naštěstí velmi dobré pokračování 1. dílu :o) U této autorky jsem měla trošku obavy, ale povedlo se :o)
Mě osobně tato série zaujala víc, než Upíří deníky. Tématicky příjemná změna :o)
Smutek, že to skončilo.. Miluju ten humor.. A Dimitrij? .. to je prostě srdeční záležitost :o))
Ať si říká kdo chce, co chce - tahle autorka mě prostě vždycky dostane :o)
Jen málokdo dokáže o nemoci a následných ztrátách psát takhle otevřeně..