Peace komentáře u knih
"Do New Yorku se nejezdí proto, aby člověk našel sám sebe, ale proto, aby se z něho stal někdo jiný. Někdo zbrusu nový."
Příjemná, nijak náročná kniha, která na vás dýchne atmosférou newyorských ulic. Nelze než obdivovat ztřeštěnost a kuráž hlavní hrdinky udělat tlustou čáru a začít jinak a jinde. Bylo to fajn počtení ;o)
"Potřebuju si zachovat víru. Kdybychom ztratily naději, co by nám vlastně zbylo?"
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla a celkově se sžila se světem, ve kterém není nic bráno jako samozřejmost. Po začtení jsem si však děj užívala a někdy i přimhouřila očko nad přehnaností či nelogičností situace.
Rozhodně příjemná dystopie, u které si nenechám ujít pokračování...
"Život je jako jedna velká cesta skrz minové pole. Jeden nikdy neví, kdy při dalším kroku vyletí do vzduchu."
Autorka svou knihou ukázala, že jde o smutných tématech psát mile a zároveň reálně, což velmi oceňuji. Willow si prostě zamilujete, je to obdivuhodná slečna v mnoha směrech a její osud vás chytne za srdce.
Jednu hvězdičku ubírám za předvídatelný konec.
"Můžete se snažit sebevíc vžít se do tragédie někoho jiného, ale nic z toho doopravdy nebolí, dokud se to nestane vám samotným."
Část knihy mi připomínala seriál Odložené případy, což nebylo na škodu, protože jde o jeden z mých oblíbených :o) Knihu bych však, i přes její čtivost, zkrátila tak o 100 stran - některé situace mi přišly zbytečně rozvleklé a nadmíru popisné.
"Většina lidí prožije tolik času ve strachu z toho, co se nikdy nestane nebo co nemohou ovlivnit, že jim pak nezbývá žádná energie na řešení těch několika věcí, se kterými by se opravdu mohli vypořádat."
Hodně zajímavá a inspirující kniha k zamyšlení. Rozhodně doporučuji!
"Díváš se, ale nevidíš. Někdy máš odpověď přímo před nosem."
Velice dobré pokračování, až překvapivě dobré, protože se mi většinou stává, že se nadchnu pro sérii a radost upadá s dalšími čtenými díly. Oproti jedničce je navíc kniha mnohem akčnější, plná situací, které vás nutí číst dál a dál.
Ano, vyskytují se momenty, kdy si řeknete, že v reálném světě by určitě nefungovaly, ale na této myšlence je založena celá podstata knihy, takže proč si s tím lámat hlavu. Nejlepší je si knihu prostě užít, tak jak je. A stojí opravdu za to.
"Čím pravdivěji vůči sama sobě žiješ, tím si šťastnější - a o to cáklejší připadáš ostatním."
Kniha nebyla nějakým myšlenkovým převratem, ale mně se líbila. Je znát, že autorka čerpala ze svých vlastních zkušeností - nejde totiž o nějaké teoretické blábolky. Jedná se o milé připomenutí klasických životních pravd - a ty nejsou na škodu nikdy.
"Nezemřu ani ve stoje, ani na kolenou. Zemřu v běhu a v boji."
Hon je originální příběh o upírech.. Ano, ještě stále lze takovou knihu najít.
Autor podává upíry z jiného úhlu pohledu a je to velmi příjemná změna. Pro mne až taková, že mě více bavil popis jejich života a Genova snaha o přizpůsobení se, než samotný vrchol knihy - tedy hon.
"Nakonec to nejsou změny, co člověku zlomí srdce; naopak, je to přitažlivost povědomého."
Kniha byla milá a četla se sama. Ač jde o oddechovku, kterou přečtete během jednoho volného odpoledne, má v sobě maličké myšlenky, které tvoří velikost života..
Rozhodně stojí za to, když Vám po dočtení knihy zůstane úsměv na rtech..
"Člověk se nemůže cítit zle každou vteřinu. Smíchem se špatné věci nezhorší, stejně jako se pláčem nezlepší. Neznamená to, že je to člověku jedno anebo že zapomněl. Znamená to jen, že je pořád člověk."
První díl mě nijak neuchvátil a nechápala jsem většinové nadšení a humbuk kolem celého příběhu. Druhý díl jsem začala číst jen ze zvědavosti a jsem za ni ráda, protože pokračování mě mile překvapilo a děj knihy nenudil ani chviličku. Snad na každé stránce se něco děje, fotky jsou skvělé a příběh doplňují beze zbytku.
Pokud Vás bavil první díl, je rozhodnutí o čtení jasné, pokud ne, dejte knize šanci - stojí za to ;o)
"Jestli nejlepší na tom mít děti brzy je to, že to budou mít rychle za sebou, a nejlepší na tom mít je pozdě, je pouhé odložení otročiny, nevyplývá z toho automaticky, že nemít děti vůbec je úplně to nejlepší pro oba světy?"
Velice zajímavý námět, který mě zaujal již v anotaci. Jak akčně kniha začala, tak se později táhla a děj nebyl nijak valný. Bohužel se totiž většina hlavního děje odehraje na prvních stranách knihy a pak se rozebírají následky a důsledky, které gradují až na konci děje. Škoda, protože myšlenka byla více než slibná...
"Minulost nemáme právo kritizovat. Můžeme se z ní jen poučit."
Kniha mě do půlky bavila poměrně dost, pak mi přišlo, že děj paradoxně slábne, nebo jsem čekala větší gradaci, nevím. Každopádně pro mne byl titull lepší, než předchozí, který jsem od autorky četla ("Temnou chodbou"). Velký zázrak se ale bohužel nekonal.
"Když tě někdo zklame, bolí to, ale když zklameš sám sebe, musíš s tím do konce života žít."
Námět byl zajímavý, ze života a dost k zamyšlení. Co mě bohužel trošku při čtení rušilo, byly chvílemi zbytečně zdlouhavé popisy nepodstatných činností a také občasné situace přitažené za vlasy.
Jinak ale příjemné překvapení, protože autorku jsem neznala, knihu jsem objevila náhodou a tudíž nevěděla, co očekávat.
Pokud hledáte oddychovku, nebudete zklamáni.
"Šílenství je relativní. Záleží na tom, kdo koho zamkl v jaké kleci."
Bohužel se přidávám k táboru, který kniha zklamala. Nebylo to vyloženě špatné, to ne, ale kniha nasazuje vysokou laťku svým vzhledem - obálka a fotky uvnitř jsou velice slibné, navozují temnou atmosféru. Děj uvnitř už však pokulhává a strašidelno se nedostavuje. Škoda, další díl budu shánět už jen k vypůjčení.
"Neschopnost vciťování není totéž jako neschopnost milovat. Láska je silný cit k jinému člověku, který se často vzpírá logice."
Milá a inteligentně vtipná knížka, za což má můj dík. Dona Tillmana si prostě musíte oblíbit! :o)
Knížka není "jen" běžnou romancí, což je na ní sympatické, zabývá se i vážnými tématy. Doporučuji - i když se podobných knih v poslední době vyrojilo nějak podezřele moc.
Jelikož je kniha srovnávána s mou srdcovkou "Moře klidu", šla jsem do čtení s poměrně velkým očekáváním. Jak už to v životě bývá, ne vždy se očekávání naplní a to platí bohužel i u tohoto titulu. Vykreslení postav na mě v určitých situacích nepůsobilo zrovna reálně, bylo až moc vyspělé a zromantizované. Zápletka na mě působila snahou ohromit za každou cenu, na pilu se tlačilo až moc. Dle mého názoru je méně někdy více...
Krásný a nevšední příběh, který nutí k zamyšlení, zda by si člověk přece jen neměl více vážit toho, co skutečně má.
Cesty autobusem kniha sice zkrátí, ale jinak z ní žádné závratné zážitky nemám.. Škoda tak dobré hlavní myšlenky...