Pebra
komentáře u knih
Děti z Bullerbynu
Astrid Lindgren
Všem těm dětem jsem záviděla báječnou pohodu, která z knihy čiší. Ale nikdy jsem nepochopila tu fintu s vypínačem na zdi! :)
Z deníku kocoura Modroočka
Josef Kolář
Milovaná kniha, kterou jsem s sebou v dětství jednu chvíli tahala pořád a nedala ji z ruky. Jasně, že mě nejvíc bavil rváč Natrhouško, kterému ale konkurovala Kiki, hlavně pro svoje velká modrá kukadla, tak krásně vyvedená paní Zmatlíkovou. Četla jsem ji dětem, a když vyšla na CD s písničkami Marka Ebena, hrála u nás od rána do večera: "To se mi to príma ťape, hej myši, dejte si bacha..." Nádhera.
Cesta
Cormac McCarthy
Asi chceme vědět, jak bude vypadat konec světa, ale nechceme ho nikdo zažít. Pravdou bude, že inteligence půjde stranou a přežijí jen ti, v kterých se probudí kanibalové. Smutné.
Dva divoši
Ernest Thompson Seton
V dětství to byla moje první kniha, kterou jsem četla s velkým zápalem, chystala jsem se být zálesákem, a napsala o ní minimálně tři strany do čtenářského deníku - k mému zklamání si to učitelka nepřečetla - a docela mě mrzí, že mi tenhle deník zmiznul, ráda bych si moje hodnocení po letech přečetla znovu! Mimochodem zálesák nejsem. :)
Máj
Karel Hynek Mácha
Máj je přece obraz! Mám možná štěstí, odjakživa se mi líbil, už když mi ho hrobovým hlasem předčítala starší sestra a drnkala k tomu dva akordy. Bylo mi osm, jí patnáct a byly Vánoce, sestra dostala kytaru a neuměla vůbec hrát ani zpívat a Máj vytáhla z tátovy knihovny zcela náhodou :).
Houbařka
Viktorie Hanišová
Skvěle popsané, až by člověk věřil tomu, že jde o pravdivou událost. A z toho je mi právě zle.
Vinnetou I
Karl May
Sice jsem holka, ale trilogii o Vinnetouovi jsem četla mockrát a trpěla jako zvíře, když ho sám autor nechal zamordovat.
Kopretiny pro zámeckou paní
Stanislav Rudolf
Ta holka mi kdysi pila krev, ale zámek jsem jí záviděla :).
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Je zajímavé, jak autoři, kteří válku nezažili, popisují ona zvěrstva se zvláštní poezií, která čtenáře udrží pět set stran ve střehu.
Zločin a trest
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Vrah Raskolnikov a bizarní scény plné zlitých figur, jako například pohřební hostina na počest alkoholika Marmeladova přejetého kočárem. Pozoruhodná sonda do lidské duše. Detaily všeho druhu, včetně popisu vzorku tapet, knoflíků v manžetách a dialogu lidí, kteří se v příběhu jen mihnou. Petrohrad, lesk a bída Ruska v 19. století je skvělým koloritem popisovaného zoufalství. Obdivuhodná kniha, výborný psychologický román, ačkoli se mi ten příběh vlastně hnusí, nepřišlo mi v něm ani jedno slovo zbytečné. Pro některé studenty asi náročné, ale na druhou stranu, chtěli studovat nebo ne?
R.U.R.
Karel Čapek
Při čteních Čapkových knih nejvíc obdivuju jeho schopnost psát neuvěřitelně trefné přímé řeči. Jako by chodíval mezi lidmi s diktafonem v kapse a sbíral repliky na ulici, v kavárně, v hostinci či na trhu. Lidi a jejich chování má zmapované vynikajícím způsobem. R.U.R. mě už kdysi spíše děsilo, snad proto, že je tak pravdivé.
Na plechárně
John Steinbeck
Zajímavé, že člověk rád čte o lidech, kteří se potulují, nepracují, celý den se válejí na slunci, hulí a popíjejí pivo. U toho tlachají nesmysly, která zní jako lidová moudra, a baví se tím, jak život kolem nich poklidně pluje, zatímco ostatní se honí za výdělkem. A ve skutečnosti nám tihle lidé pijou krev. Steinbeck je skvělý vypravěč.
Bílá nemoc
Karel Čapek
Jako každý jeho nápad a text je to skvělé! Mám na jazyku patetickou větu: Ještě, že se toho Čapek nedožil... války, smrti bratra, osmačtyřicátého, zabití Jana Masaryka... Vlastně k němu byl bůh /nebo kdo vlastně/ milosrdný.
Povídky malostranské
Jan Neruda
Lidské vlastnosti se za těch sto let moc nezměnily - na rozdíl od Ostruhové ulice... Vtipný Neruda, hned bych s ním poseděla někde pod malostranskými kaštany.
Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
Nádherná moudrá kniha a popis života jakoby z jiné planety.
Jak voní tymián
Marcel Pagnol
Elegantní Marcel Pagnol, typický šaramantní Francouz a jeho úsměvné vyprávění nejen o dětství. Z řádek čiší vůně léta, horké Provence, a hlavně dětství prožité v laskavé rodině, pod křídly milované maminky, které malý Marcel tak často, rád a tajně, chodil líbat ruku... Doba před víc jak sto lety, logicky jiná, i s tím, že malí kluci v létě létali venku od rána do večera, lezli po skalách a zkoumali cikády a podobnou havěť, aniž by jim vadilo, že ji trápí. Příběh o velkém citovém poutu k rodině, k rodné zemi, k přírodě. Příběh o hlubokém klučičím přátelství, o lásce, i o ironii osudu.
Babička
Božena Němcová
Mně se kniha vážně líbila i v dětství, snad proto, že jsem k vlastní babičce jezdila spíše za trest. :) Toužila jsem být Barunkou, mít krásné šaty s volánky, laskavou babičku a povídat si s kněžnou... jako malá jsem u babičky musila nosit tepláky a holiny, chodit na diviznu a věčně jíst houby :) (Šumava). Ale jistě, že dnes už svou babičku chápu, bylo nás vnuček šest, všechny z města, musela nás srovnat!
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Možná jsem udělala dobře, když jsem nečetla, ale poslouchala skvělý přednes Honzy Kačera, Lubora Tokoše a Langmajera. Chápu tu Nobelovku. Tady přece nejde vůbec o ryby.
