Pebra komentáře u knih
Rikitana jsem jako dítě zbožňovala, ale dalo by se s ním vůbec žít?
Kde vlastně jsou takové báječné Anny, kromě bohaté fantazie spisovatelů??? Kéž by se rojily, zvala bych je na návštěvu.
Kniha mě vyprovokovala k tomu zakoupit všechny čtyři díly a navštívit Neapol /před pandemií :). Ani jednoho činu jsem nelitovala.
Oh, jak já miluju tyhle knihy z předminulého století! Úcta k tatíčkům, poctivě vydělávajícím na chleba, matinky na nekonečné mateřské a dospívající dcerky stydlivě klopící očka před nápadníky v rukavičkách... Všeobecná zdvořilost. Proč to sakra zmizlo?!
Když pominu detektivní zápletku, tak je to vlastně hrozně smutné čtení. Nenápadný popis mezi řádky, jak po osmačtyřicátém lůza ve jménu revoluce likvidovala vše krásné a kvalitní.
Jako vždy, kdy se odhodlám přečíst si detektivku, se mi pletly postavy a nemohla jsem se srovnat s časoprostorem, ale nakonec jsem se jen nechávala unést nostalgickými vzpomínkami na dobu minulou, na lidi u vody, kluky s kytarami, stánky s občerstvením, párky a dřevěnými stoly politými pivem :). Kdo je vrah jsem netušila do chvíle, kdy autor napsal jeho jméno. Ani pak mi to nebylo moc jasné :) Ale popsané je to pěkně, o tom žádná.
Nádherný laskavý humor. Kdo tu dobu nezažil, možná nepochopí.
Fantastická kniha, docela mimo realitu. Vévodkyně je podivínka velkého formátu, člověka až trýzní to, jak čte pomalu, protože se chce co nejrychleji dozvědět, k jakému závěru ty její pikle směřují. Přiznávám, že jsem netrpělivě čekala příchod kuchařky, s tím, že když je v názvu, její role je klíčová a určitě bude podobně šílená jako její šéfka... a to, že přišla téměř na konci příběhu, aby skutečně vařila, mě lehce vyvedlo z míry, ale nijak to neubralo pocit z knihy - a ten je vynikající.
Čapek má skvělé postřehy, píše s laskavou ironií, jeho popisy profesí u novin, filmu i divadla jsou trefné a vtipné. Miluju ho! Cituju: ...Dále je tu strojník a topič, a uklízečky, a pak obyčejně jeden starší člověk, jmenuje se pan Kalous nebo pan Novotný nebo nějak podobně,
o němž nikdo neví, nač tu je a co dělá, a který zpravidla chodí pro pivo. A ještě někteří lidé v podzemí, které jakživ nikdo neviděl.
Jedna z mých TOP. Několikrát přečtená, se stejně dobrým pocitem, že díky knize stále existuje "vlastní svět" uprostřed velkoměsta, ačkoli pravda je docela jiná. Doba, kdy kluci chránili holky, muži ženy, a ty jim na oplátku omdlévaly v náruči... A čtení o záhadných úmrtích vždy vzbuzují podivný pocit v šíji.
Dobré čtení. Mě osobně by bavilo, kdyby do děje byla víc zapletená rodina hraběte Larische, nebo aspoň drby, které jistě kolovaly :). Zmínky o něm jsou jen negativní, to se mi nezdá. Dal tisícům lidí práci, to každý neumí.
Sbírám v knihobudkách knihy mého dětství a mládí. S odstupem a úsměvem vidím, jak jsme vlastně byly v těch čtrnácti letech nevinné. Rudolf měl holky v tomhle věku dobře přečtené :). A vždy jsem obdivovala, jak nenápadně v několika větách či slovech uměl nás čtenářky vzdělat (tady např. o tom, jak a čím se vyvolávají fotky).
Po přečtení už je mi jasné mámino rčení směrem k tátovi: Ty se tváříš jak starej Bezoušek, když přijel do Prahy. :).
Těžko říct, zda by takhle příběh vyprávěl skutečný autista, ale dobré je uvědomit si, že "cvoci" jsou z nás vlastně nejnormálnější.
Milovaná kniha z raného dětství. Vzpomínám si i na rozčarování, kdy jsem posléze zjistila, že život není jen zelená travička a modré nebe.
Anotace je trochu zavádějící, i když dlouhá, týká se pouhého začátku knihy... Mě osobně oslnil magický realismus, jakým je tu popisována nezlomná síla žití i umírání. O povolžských Němcích jsem taky neměla potuchy, ani o tom, že carevna Kateřina Veliká byla etnická Němka. Proto díky autorům za tyhle knihy.
Na Jiráskovi se mi líbí jeho láska k vlasti, která se proplétá mezi řádky jako červená nit. To, že k ní nabádá čtenáře, je chvályhodné a mě osobně mrzí, že se takto v dnešních dětech nepěstuje, ba naopak. Vyprávění rytíře Václava Šaška, jako jednoho z průvodců královského vyslance Lva z Rožmitálu, je příjemně stručné, možná si ještě přečtu originál, podle kterého Jirásek tohle dílo určené dětem stvořil. Je pravda, že mi v knize chybí dostatečné vysvětlení téhle cesty, a sice to, že český král Jiří z Poděbrad už tehdy usiloval o jistou "evropskou unii", a proto vyslal na cestu mírové poselstvo.
Podotýkám, že jsem jako čtenář detektivek naprostý břídil, tenhle žánr kvůli roztržitosti a taky odporu k vraždám nejsem schopná pojmout. Exorcista je moje druhá detektivka, kterou jsem dočetla do konce a kupodivu se dobře bavila. Sice jsem se musela několikrát vracet a znovu lovit ta jména, která mi stále vypadávala z paměti, navíc Pánek dvakrát, Jan a Jiří, bože to bylo na mou pozornost fakt náročné... Seriál jsem neviděla, hodnotím knihu. Líbila se mi, byla jsem napnutá, odolávala jsem touze poskočit na poslední stránky. Autor mě několikrát rozesmál při skvělém popisu hanácké vesnice, nejen na začátku, ale absurdní scéna v kulturáku na konci byla výborně švejkovsky česká. Nemůžu dát plný počet hvězd proto, že je mi líto těch nešťastníků, kteří v knize byli zamordovaní, i když si je autor doufám vymyslel.
Bavila mě před stopadesátilety a bavila mě i dnes. Vzpomínám si, jak jsem jako malá litovala, že nemám tak chápavou paní učitelku, jak jsem prožívala smutek malého Oldy a jak jsem taky kolíčkem na zeď u nás v domě vyryla čtyři jedničky :).