Pebra komentáře u knih
Branald mě tímhle žánrem vážně překvapil. Je to skvěle napsané smutné čtení. Trochu hutné na krimi, ale možná to lépe vystihuje proudy myšlenek pachatelů.
Dokonalá věc! Moje naprosto nejmilovanější v útlém dětství. Dnes rozškubaná zaujímá čestné místo v mé knihovně. Nádherné komické ilustrace rozverných myší. Vždyť já jim ten vánoční stromeček zapíchnutý ve staré botě závidím dodnes!
Tolik poezie v drsné realitě! Náramná kniha pro ty, kdo mají rádi podrobnosti. Já osobně takové knihy zbožňuju.
Začalo to slibně, ale bůhvíproč autor zvolil metodu, že se hlavní hrdina při rozhovoru s Petrem Vokem chová a mluví jako hovado, takže jsem knihu přestala číst.
Co se týká textu, musím se usmívat. Dnešní zchoulostivělý názor na výchovu a vztah k dětem by dnes určitě neumožnil vydat to, co je psáno v knize: "... jindy zase miminko spadlo za mřížku u krbu...a kostička okamžitě vlétla do krku sousedova strašlivého malého kousavého mopslíka a nadobro ho udusila..." Doprovázeno nádhernými realistickými ilustracemi Dagmar Berkové (např. miminko s velkým modrým monoklem atd.) :)
Trochu mě ničilo povědomí, že v době, kdy v Evropě zuřila válka a mnoho lidí končilo v lágrech, vyšla kniha, která líčí zdravý způsob života, od vyvážené stravy po vzdušné lázně... Každopádně je to skvěle přeložené a vlastně nadčasové. Jen lidstvo se podle toho jaksi neřídí.
Anotace zní jednoduše, ale text je mnohem složitější. Jako malá bych z toho byla jelen a obrázky by se mi vůbec nelíbily... Jako dospělá musím říct, že je to nádherně poetické.
Vilém i Petr Vok by se určitě prosadili i dnes.
Nádherné ilustrace malebného místa a jímavé vyprávění o docela obyčejných lidech, kteří měli ovšem kliku, že se narodili v tomhle zapomenutém koutě středověké Prahy. Anderle je moudrý muž a jeho vyprávění je vlastně poměrně sexy. :)
Kniha, která mě v dětství bohužel minula. Zcela jistě bych si ji zamilovala. Smutnou loutku s knihou v ruce. Příběh je jednoduchý, ale je vyprávěný poměrně vzletným jazykem. Nádherné ilustrace.
Jednoduché čtení o době, která už zanikla... děti chodily ráno samo pro mléko přímo do kravína, toulaly se nočním lesem, jezdily na valníku a těšily se na koláče. Ryska uměl psát pro malé děti, ovšem ty se za ta léta proměnily, takže nelze očekávat, že by je svět minulý bavil tak, jako nás.
Roth má zajímavý jazyk. Popisuje příběh dobře a přesto úsporně jak umí málokdo. Všichni možná směřujeme k zázraku, kdo ví.
Jiná doba, logicky jiné navazování vztahů. Ale upřímně, ta nesmělost byla určitě na místě.
Je to pekelně české... až je mi stydno, že jsme vážně takoví. Asi je autor poplatný minulému režimu, ale tím spíš si čtenář uvědomí, jaké to tehdy bylo.
Miluju tyhle figurky z 19. století. Lidé chodili pěšky desítky kilometrů, mívali skutečný hlad, věčně jim šlo o život, složitě sháněli živobytí, žili život všemi smysly. Baar to umí skvěle popsat.
Jak zlikvidovat čtenářův zájem o dané téma nicneříkajícími šroubovanými větami.
Film podle téhle knihy není špatný. Nevím, nakolik se však liší od textu. Každopádně hlavní hrdinka je na zabití. Člověku ani není líto, že se zranila.
Šmahelová je taková klidná a dobře popisná. Od prostoru po pocity v srdci. Od počátku bylo celkem jasné, jak kniha dopadne, přesto ten proces nebyl nezajímavý.
Ve dvaaosmdesáti je asi nutné splnit si přání.