Peqvy komentáře u knih

Knihu jsem se rozhodla přečíst na základě dobré zkušenosti s Kavárnou v Kodani. Přestože se mi kniha četla opět dobře, tak na vzdory jinému místu a odlišného lovestory mi přišlo, že čtu to samé co předtím. Možná to způsobila podobnost kaváren a dalším jmenovatelem bylo pečení sladkostí. Realita se trošku lišila od mé představy pekárny, která voní chlebem a rohlíky.

4 17.07.2023

Úžasné, dechberoucí a slzy tvořící...asi takhle nějak bych popsala tuto knížku. Děj je vyprávěn oběma hrdiny jejiž pohledy se střídají v jednotlivých kapitolách a nádherně doplňují celý příběh. Ze Stelly i Willa vyzařuje nesmírná touha po doteku a zoufalost z nemoci, která jim v tom brání a ovlivňuje jejich životy.
Zpočátku mi to přišlo nesmírně otřepané - pedantka, která striktně dodržuje léčbu a rebel, synáček bohaté mamičky, kterému je péče doktorů lhostejná. Ovšem jakmile se na tuto kostru začaly nabalovat tkáně ve formě rodinných trable dostalo to celé šťávu. U autorky nesmírně obdivuji popisy vlastností hrdinů a pocity, které je obklopují. Byly téměř hmatatelné. Za mě je tato kniha stejně tak dobrá jako Hvězdy nám nepřály možná i o setinu hvězdičky lepší. :)

6 23.03.2020

Na knihu jsem slyšela velice pozitivní ohlas. A také mne zaujala nejen anotací, ale i pohledem na svobodu jako takovou. Ač je anarchie absolutně odlišná od řádu, neznamená to bezpodmínečně rozdílné smýšlení lidí z těchto táborů. Během čtení se mě ovšem zmocnilo zklamání. Zpočátku jsem se v postavách vůbec nevyznala. Ve městě, kde vládnou vyjímeční má každý superhrdina dvě jména. Tak jak to obvykle bývá jedno civilní a druhé, když používá své nadpřirozené schopnosti v akci. Což bylo pro mě ze začátku docela matoucí. Dále mi chyběl celkový popis města, kde se děj odehrává. Nevěděla jsem, jak si jinak město představit, než jako New York.
Přestože se mi myšlenka autorky velmi líbila, dějová zápletka mi přišla poněkud jednoduchá a nepropracovaná. Celý příběh se odehrává velmi pomalu. Obvykle se děj "rozjede" po několika kapitolách, nebo v polovině knihy, ale, co když má kniha tolik stran? 256 stran, který se táhnou mi přijde celkem hodně. Kniha mě nijak nepohltila a čtivá mi nepřišla.

5 12.10.2019

Celá knížka je nesmírně čtivá, jemně lechtivá a prokládána vtipnými situacemi. A přesto, to není jako Padesát odstínů šedi.
Nádherně jsem si při jejím čtení odpočinula. Je to přesně takový ten typ knihy, který si vezmete na dovolenou, rozvalíte se s ní na pláži, či u bazénu a popíjíte Aperol. U mě má pět hvězdiček z pěti! Už se těším na druhý díl - Kdykoliv, kdekoliv. Ten bude o jednom z bratrů Caleba Pierce.

8 12.10.2019

Druhý díl jsem začala číst s velkým očekáváním a s nějakou představou. Bohužel moje představy naplněny nebyly. První polovinu knihy jsem byla na Lu hrozně naštvaná. Nesplnila slib, který Willovi dala. Místo toho samu sebe litovala a uzavřela se do sebe. Dokonce na mi přišlo, že si tu sebemrskačsví užívá. Poté, co se objevila Willova dcera Lily, o které nikdo nevěděl, říkala jsem si, že víc otřepané to být nemůže. A to jak ji bezproblému všichni uvěřili? Ale no táák, nevěřila jsem, že by vysoko postavená rodina nepožadovala test otcovství. Přišlo mi to tak nějak nereálné.

Ale jakmile jsem se pustila do druhé poloviny knihy, příběh dostal svůj typický ráz jako v prvním díle. Mně najednou postavy přišly zajímavější, zábavnější a víc mi přirostli k srdci. Čtenář se konečně dozvídá proč se Lily chová jako nezvladatelný rozmazlený teenager. Luisa navázala kontakt se svými předešlými zaměstnavateli a ošumtělé džíny s tričkem vymění za své pestrobarevné módní kousky. Otázkou ovšem je jestli Lu dokázala vyměnit svůj postoj k mužům a práci stejně tak, jako šatník. Nebo bude láska záchranáře Sama k Louise neopětovaná?
Popravdě řečeno není to taková hitovka jako první kniha série Než jsem tě poznala. Nicméně to rozhodně neznamená, že nestojí za přečtení.

3 12.10.2019

Spisovatel Ladislav Zibura je nejen skvělým vypravěčem, ale pro mě i vzorem odvahy. Spát venku pod širákem a přitom se nebát o své věci. Nebo nastoupit k nějakému neznámému opilci do auta a nechat se odvést na nějaké místo je pro mne vrcholem odvahy na cestách. Já osobně bych se nenechala svést cizím člověkem i kdyby byl střízlivý natož opilý. Už podle anotace tedy můžeme soudit, že se nejedná o cestopis, který čtenářovi popisuje nejznámnější památky a hlavní turistická místa. Jedná se o ten typ cestopisu, ze kterého se dozvíte maximum o kultuře a místních lidech. A to je pro mě to pravé.
Pokud i vy raději v cizině chcete zapadnout do davu a dovolenou jste měli nic moc, přečtěte si jednu z knih prince Ládíka. Na stránkách jeho děl se vám nabízí dovolená daleko za hranicemi ČR.

5 12.10.2019

Pěšky mezi Buddhisty a komunisty je jeden z prvních cestopisů, které jsem četla. Velmi se mi líbil. Obsahoval přesně to, čeho se snažím dostáhnout při každém cestování do zahraničí. A tím není maraton po památkách, ale splynutí s tamější kulturou a lidmi. Vůbec mi tedy nevadilo, že se autorovy cesty neupíraly tradičním turistickým směrem.
Kniha se mi velmi líbila, mohu ji všem jen doporučit. Ráda bych si časem přečetla i zbylé autorovy knihy.

2 12.10.2019

Celou první polovinu knihy jsem se nesmírně bavila na Louisy účet, přiznávám se. Přišla mi jako Bridget Jones. Vždycky plácla nějakou kravinu, která mě neskutečně pobavila. Až když se ji v životě začalo vynořovat více problémů, ať už pracovních nebo vztahových cítila jsem takovou tu ženskou solidaritu. Všechny její strasti jsem prožívala s ní. Nicméně ve dvoou třetinách knihy se mě zmocnilo dilema, zda se všechny vyřeší, nebo celý příběh bude mít otevřený konec (které já fakt nesnáším). A nejlepší na celém tomhle díle, bylo to, že jsem vůbec nedokázala předvídat další kroky hlavní hrdinky. Bylo tolik možností jak to celé mohlo dopadnou, že jsem prostě četla a četla. Kdybych neměla služby v porodnici určitě bych ji přečetla jedním dechem za kratší dobu. Vůbec celá kniha Sama sebou byla nesmírně čtivá a já si uvědomila, že ten druhý díl byl jakou si vycpávkou asi aby se neřeklo, protože přesně něco takového jako bylo tady jsem si představovala. I když přiznávám, že poněkud ve větším stylu. Více cestování, velikánské bizardnosti jako třeba tantování kolem ohně s polonahým Masaicem. Ale pak mi došlo, že taková Lu vůbec není. Má ráda svůj klid, pohodu a řád. Pro ni už ochutnání korejské kuchyně na Manhattanu bylo terno.
Celkově kniha úplně úžasná a konec uspokojil moji knihomolkářskou dušičku dostatečně.

4 12.10.2019

Stejně tak jako předchozí díly byl i tento nesmírně čtivý. Autor používá krátké věty sem tam proložené jiným jazykem a celý děj postupně odhaluje. Když se nad celým tím světem pořádně zamyslíte zjistíte, že jedna z možností, o kterých si myslíte, že nastanou opravdu nastane. Nehrozí tedy příliš velké překvapení. Nicméně charakteristiky jednotlivých postav jsou popsány tak barvitě, že celý děj mi úplně ožil před očima. Když se zpětně zamyslím nad tím, co se v knize odhalilo, divím se, že se to autorovi na těch 658 stran vůbec vešlo.
Vlastně by mi na hodnocení stačila pouze dvě slova ,,neuvěřitelně úžasný", prostě není o čem.

1 12.10.2019

Hlavní hrdinka mi byla velmi sympatická, obdivovala jsem její zarputilost k vyřešení záhady. Celou dobu se názory odborníků i známých Eliščiných rodičů opakují. Díky tomu Eliška se svým pátráním většinu knížky nijak nepokročí. Čin své matky pochopí až tehdy, kdy se sama stává matkou v pár posledních kapitolách.
Přestože kniha byla nesmírně čtivá, téma mě velmi zaujalo, měla Rekonstrukce pár neduhů. Krom neustálého opakování ,,Eliško, tvoje matka byla odjakživa divná", mi dělala problém i časová souslednost. Co kapitola to den vůbec neplatí, mezi jednotlivými kapitolami je rozdíl týdnů, či měsíců. Navíc se často v kapitole stávalo, že byl shot do předchozího dne. Jak jsem celým příběhem procházela, místo chronologického děje mi spíše připadalo, že čtu jednotlivé střihy.
Díky těmto mínusům mám z knihy rozpačité pocity. A nevím zda knihu doporučit dál. Rozhodně to se spisovatelkou Viktorií Hanišovou nevzdávám, přečtu si i zbylé dvě knihy.

5 12.10.2019

Děj byl táhlý jako britský deštivý den. Nicméně zápletka zajímavá a úžasně popsaná nátura Britů.

2 10.10.2019

Kniha mě na první pohled zaujala svými ilustracemi od Kathleen Jennings. Líbilo se mi propojení světa víl se světem lidí, úžasná vizuální rozmanitost víl a to jak je autorka velmi pečlivě popisuje. Nejvíce se mi líbila hlavní hrdinka Jude ani tak svým vzhledem, ale tím kým se postupně stávala. Z poslušné, tiché, vystrašené, šikanované dcery generála se změnila na statečnou bojovnici připravenou kdykoliv tasit zbraň a zasadit protiúder. Tím se zásadně liší od svého dvojčete, která sobeckost a podlost odkoukala od víl. Dále mě Jude nesmírně překvapila vyvrcholením zápletky a jak problém s nástupnictvím vyřešila.
Nicméně, co se mi, ale nelíbilo, byly, jak už jsem zmínila povahově téměř stejné rysy všech víl - nepřeberné množství špatných vlastností a pouze hrstka kladných. Nepůsobily na mě vůbec dobře. Autorka tím úplně rozbije představu čtenářů o tom, jak jsou víly ve většině případů hodné a laskavé. Vlasně zdvojnásobila negativní vlastnosti člověka a přidala k tomu magii. (Trochu mi tím připomněla Hru o trůny akorát bez žhavých scén, jisté podobnosti jsem si všimla nejvíce při korunovaci Nejvyššího krále) Tím vás chování všech víl v průběhu děje už nijak nepřekvapí a přestanete se nad tím rozčilovat.Smějící se Jedniné, co mi není jasné je to, jak princ Cardan poměrně rychle změnil své chování k Jude. Většinu knihy ji šikanuje a pak, když ho zajme je k ní najednou hodný a dokonce ji vyzná lásku?

2 10.10.2019

Přestože charaktery jednotlivých postav byly bezchybné, jejich podoba už tak přesně vystižená nebyla. Četla jsem pouze holý text, místo toho abych si představovala, jak v něm postavy žijí. Ani s dějem nejsem moc spokojená. Nebyl vůbec dynamický a přišlo mi, že se vůbec nikam neposouval. Vlastně se tři čtvrtiny knihy mluvilo o tom, jak je každá ze sester jiná, jejich matka v domě vůbec nefunguje, Meg se těší až se jí vrátí John z West Pointu a o tom jak ostatní sestry zastupují své role v rodině (až na Amy, která žádnou funkci nemá). Až od dvacáté páté kapitoly mě začala kniha bavit, to je celkem neuspokojivé, když celá kniha má čtyřicet čtyři kapitol. Malým oživením celé knihy bylo vyprávění událostí na vojenské základně Fort Cyprus z pohledu všech sester. Otevřennost vůči tématům menstuace či sexu, měla působit nejspíše uvolněněji a přinést ten moderní ráz stejně tak jako technologie 21. století. Místo toho to na mne působilo kostrbatě a opět nedotaženě. Původní verze Malé ženy, by se mi líbila určitě více, jelikož by děj ozvláštnil jazyk, který byl běžný v konverzacích 19. století.
Celkově byla kniha úplně prázdná, nejhezčí na ni byla obálka se slovy ,,Největší literární fenomén své generace" od Cosmopolitan s nimiž se bohužel vůbec neztotožňuji.

2 10.10.2019

Stejně tak jako první díl, tak i druhý díl tetralogie Naslouchač mě úplně pohltil. Jedná se o velmi promyšlený děj v daleké budoucnosti, kde hraje velikou roli historie. Stejně tak jako v prvním díle, i zde autorka zmiňuje pravdivou událost z dvacátého století jejíž vliv působí i v roku 2346. To na celé sérii obdivuji nejvíce, reálný základ zápletky. Krom toho si mne Petra Stehlíková získala i nesmírně čtivým způsobem vyprávění, úžasným popisem postav, vtipnými i nesmírně napínavými momenty. Uznávám, že akčních scén je v knize málo, přesto jsou ale vylíčené do detailů, čtenář si při nich připadá jako jeden z mužů.
No a ten otevřený konec! Jsem neuvěřitelně napnutá, jak se všechny ty komplikace vyřeší. Nemůžu se dočkat třetího dílu Nasterea. Ještě, že jsem to začala číst takhle pozdě, o to kratší čekání mám. Stejně tak jako Naslouchače i Faju mohu doporučit. Jde o ideální čtení jak pro kluky, tak pro holky ve věku od patnácti let. Navíc, tato fantasy série se bezpochyby vyrovná i zahraniční tvorbě stejného žánru.

12 10.10.2019

Když jsem si u této YoungAdultovky přečetla anotaci, nijak mne nezaujala, přestože obálka je nádherná. Nicméně řekla jsem si dám ji šanci. Po přečtení pár stránek, mi kniha připomínala americký romantický film Láska přes internet, nabila jsem tedy dojmu, že mě nemůže nic překvapit. Mýlila jsem se. Velmi klidná, odpočinková kniha Dopisy ztraceným mě zaujala nejvíce tím, s jakou intenzitou si sedmnáctiletí hrdinové navzájem sdělují své pocity. Obrovskou váhu jejich dopisům dodává občasná citace nějaké básně, či vlastních hlubokých myšlenek.
Obě hlavní postavy se cítí ztracené v dnešním světě a netuší, jak se se svými problémy vypořádat. Příběh je vyprávěn ich formou - Declenem a Jules. Přestože děj nenabízel žádnou akci, kniha byla velmi čtivá, nemohla jsem ji vůbec odložit.

2 10.10.2019

Kniha se mi moc líbila a překvapila mě i vyvrcholením děje. Čekala jsem povrchní, erotikou nabitou knihu víceméně bez zápletky. To se ale vůbec nekonalo. Kapitoly jsou poměrně krátké a liší se pohledem na situaci očima hlavních postav, čímž celá kniha nabývá na zajímavosti. Moc hezky jsem si u ni odpočinula a pobavila. Pokud k romantice, nebotřebujete žhavé a sexy, vystačíte si s lehkým dotykem hambatých skutků, bude se vám líbit tak jako mně.

7 10.10.2019

Kniha je nesmírně oddychová až na Blančinu nešťastnou událost, na které je postavena zápletka celých Tichých rocích. Co kdyby se tohle neštěstí nikdy nestalo? Tentokrát si autorka nehrála s našemi pocity, tak jak tomu bylo v dechberoucí Haně. Přestože měly jisté znaky společné například tichý člen rodiny a nedorozumění. V předchozích dílech historie celý děj nesmírně oživovala, dodávala mu na zajímavosti a dynamičnosti. Kdežto Tiché roky se pro mě táhly jako včerejší deštivý den. Do knihy jsem se vůbec nemohla začíst a jen silou vůle jsem dostála konci, který je otevřený a končí otázkou. Vlastně to, co mě nejvíce zajímalo, jsem se vlastně vůbec nedozvěděla. Kniha nebyla špatná, ale nebyla ani dobrá, rozhodně jsem si z ní nesedla na zadek, jako z Hany nebo Hotýlku. Byla vidět usilovná snaha spisovatelky napsat stejně tak dobrou knihu jako její bestseller, a přece v něčem jinou, že se z ní celé kouzlo vytratilo. U mě je úžasná statečná Hanička stále na prvním místě, pak Hotýlek a Tiché roky můj seznam knih autorky Aleny Mornštajnové uzavírají.

6 10.10.2019

Napínavý dokonce i vtipný do detailů promyšlený příběh. Paolini vytvořil skvělý svět, kde největší ctností člověka je čest a odvaha. Pokaždé když jsem ji otevřela stránky mě natolik pohltily až mě návrat do reality překvapil.

2 01.09.2019

Čekala jsem víc. Hlavě jsem myslela, že se u knihy zasměji...vtipné byly první kapitoly, ale jakmile bylo po druhém úkolu, humor ustal a já se cítila během čtení hrozně. Humor vystřídala melancholie.
Pokud jste čekali od knihy, to co já nečtěte ji, přestože byla velmi čtivá.

3 26.08.2019

Přestože i tento díl byl velice vtipný, autor už mě nijak nepřekvapil.

2 05.08.2019