petaSk komentáře u knih
Jedna z nejlepších knih o výživě, která shrnuje opravdu všechno potřebné. Já sleduji výživu už velmi dlouho (včetně videí Institutu Moderní Výživy), tudíž většinu věcí jsem již znala, ale bylo fajn si to přečíst znovu v ucelené formě. Ale i tak našla pár věcí, které jsem nevěděla a které mi pomůžou. "Zábavné" bylo číst o některých dietách, které jsem v minulosti kdysi sama zkoušela s tím, jak zázračné jsou, ale v podstatě to nikdy nebylo prokázané a ani já jsem žádné "zázračné" účinky neviděla.
Myslím, že tato kniha je užitečná pro všechny, ale pro lidi, kteří nemají ve všem úplně jasno, to bude mít největší přínos.
Zároveň chválím velkou čtivost. Kniha se čte velmi lehce a i přes její rozsah jsem ji přečetla dost rychle.
Naprosto nesympatická vyšetřovatelka, která má ve svém okolí strašný respekt a lidé by za ni dali ruku do ohně, moc nechápu proč.
Záporák je docela zajímavý a jiný než v podobných knihách. Líbilo se mi i prostředí a stísněná atmosféra uzavřené komunity.
Na druhou stranu Teresa je mi tak strašně nesympatická a ten vztah ostatních k ní tak nepochopitelný, že další knihy ze série si nechám ujít.
Pro mě ničím originální. Spíše průměr. Na podobné téma jsem četla lepší věci, než je tato kratičká knížečka. Moc netuším, proč je kolem autorky v její zemi takový poprask.
Velmi zevrubná kniha, která nemá na českém trhu mnoho konkurence. Na druhou stranu si myslím, že čtenáři nepotřebuji tak podrobně znát chemické procesy, jako rady ke konkrétním situacím, pro které zde ale nezbylo moc prostoru.
Jedná se o knihu se silnými autobiografickými prvky. Hlavní hrdinka nás provází od prvních vzpomínek z dětství, přes první lásky, pubertu, manželství, děti, rozvod a další vztahy. Spíše ale než o knihu s pevným rámcem a dějem se jedná o deník. Bohužel za mě by dílo potřebovalo zásah editora a seškrtat tak o 100 až 150 stran. Myšlenky, které autorka do knihy vetkala měly určitě pro ni význam, avšak mě jako čtenáře opakující se události a jejich zdlouhavý popis tolik nezajímal. Ačkoliv se kniha četla dobře a rychle, nejsem cílová skupina.
Miluju Alien universum, ale knihy mě většinou zklamou. Naštěstí Predátor - Vpád se za mě povedl. Navzdory tomu, že jsem se ze začátku ztrácela v postavách, místě i čase. Nakonec všechno do sebe zapadlo a já dostala dostatečnou porci akce a mariňáků, stejně jako ztrát a obětí. Kniha obsahuje všechno, co od díla z vetřelčího světa čekám a určitě půjdu do dalších dílů této trilogie.
Při čtení knihy jsem vzpomínala na mé dětské sledování Dynastie a Dalasu. První polovina knihy byla taková soap opera z prostředí smetánky, kdy každý analyzuje každého a strašně se drbe :-D První polovina mi vykouzlila takový škodolibý úsměv, nad postavami, které jsou přece hloupější a povrchnější než já :-D Přiznám ale, že tato část se mohla zkrátit.
V druhé polovině nastane zlom a kniha se překlene do thrillerové polohy, i když i tady se jedná hlavně o vztahovku. Sympatického hrdinu tady moc nehledejte, ale to vůbec není na škodu. Až na zdlouhavější tempo a posledních asi deset stránek, které knize spíše uškodily, to bylo fajn čtení.
[audiokniha]
O horolezectví nic nevím, a nevěděla jsem ani, že autor R. Messner je populární horolezec a dobrodruh. Kniha mě při poslechu nechávala chladnou a zájem o událost ve mně vzbudilo až přečtení článků a shlédnutí dokumentu. Příběh je to hodně zajímavý a zakončený tragédií. Interpretace audioknihy výborná. Jen styl psaní mi nepřišel moc poutavý, těžko se v ději i kvůli přeskakování v čase orientovalo a autor stranil jednomu z průvodců, který z celého příběhu vystoupil jako klaďas a hrdina, ale je to jen autorova interpretace. Nicméně, pro vyznavače horolezectví nebo lidi už znalé příběhu výstupu na Matterhorn bude Pád nebes asi skvělým zážitkem.
Dvě dějové linky vzdálené od sebe tisíc let. Obě byly zajímavé i originální. Zároveň se kniha nevzdává young adult klišé ani v jedné rovině. Jsou tady dvě dívky, obě něčím výjimečné a vyděděné a rozvíjí se zde romantické zápletky, která mě ale moc nebavily. Svět zaplavený elementárními kouzly je zajímavý nápad, bohužel se to všechno ztratilo pod kupou postav, jmen a názvosloví, ve kterých jsem se ztrácela. Kniha mi přes svoji spletitost nahuštěnou do úctyhodných přesto nedostačujících 500 stran nedokázala zprostředkovat informace tak, abych si knihu mohla užívat a neustále se nemusela ptát: Kdo je tohle? Už v knize byl? Jaký má vztah k tomu a k tomu? V prvním díle Furyborn je všechno, zároveň nic není dotažené do konce, zápletky jsou rozehrané a moje čtení skončilo v chaosu. Je to škoda, protože kniha dle mého měla spoustu zajímavých nápadů.
[audiokniha]
Zpěv Susannah je předehrou před velkým finále, nemá vlastní velkou zápletku a po velkolepých uzavřených dobrodružstvích ve Vlcích z Cally, není šestý díl žádnou bombou. Kdo ale s Temnou věží došel, až sem, nebude váhat, jestli si Zpěv Susannah přečíst nebo ne. Prostě není zbytí.
Rule je nenáročná romance o dvacátnicích, kteří mají na svůj věk být nepravděpodobně ostřílení a poznamenaní. Kniha se četla svižně, ale nic originálního v ní není. Navíc, se bojím, že pokud jsem četla tento díl, četla jsem v podstatě všechny.
Kniha má spád, čte se rychle. Prostředí pekla je vykresleno vtipně, hnusně a krvavě. U čtení jsem se bavila. Nad šroubovanými dialogy žoldáků jsem nazdvihovala obočí a doposud nevím, jestli se mi to líbily nebo ne. Štěpán Kopřiva má dar psaného slova, škoda a popisy pekla a mučících procesů byly správně nechutné.
Knihu je třeba číst s obrovským nadhledem a vědomím, že budete dost znechucení. V asfaltu šlapou pětileté děti, kuchá se zaživa a tečou řeky krve. Kniha mám přes 630 stran, a to jí zlomilo vaz. Neustále se opakující chaotické akce a dialogy nudily. Démoni měli stejné vlastnosti jako lidé, akorát prováděli mnohem hnusnější věci. Děj se neposouval a moc jsem nepochopila, jak je to s nebem a peklem, kdy se kdo kam po smrti dostane. Hrdinové měli různé povahy, popsatelné jednou větou, v Asfaltu to ale stačilo.
Úplně mě mrazilo z toho, jak rodina doplácí na krutost jednoho svého člena a v podstatě se mu nemůže bránit.
O Heinekenově únosu jako o celé Holleederove rodině jsem neměla tušení, a vůbec se nedivím, že kniha se stala takovým bestsellerem.
Kniha je napsaná podle skutečného příběhu z pohledu Astrid, Jidášovy sestry a určitě není až tak objektivní, ale to je pochopitelné. Situace se opakovaly a čtení bylo zdlouhavé a přeskakování kapitol v čase mě mátlo.
Přesto se jedná o silnou knihu, zvláště kvůli tomu, že se jedná o skutečnost.
Ozvěna soumraku od Judith Kinghornové je historický romantický příběh na pozadí První světové války. Anotace říká, že se příběh týká přátelství služebné Pearl a její paní, které na sobě zůstaly odkázány v době První světové války. Ale to je jen malá část knihy. Jedná se ryze o červenou knihovnu, ve které hlavní hrdinka vzplane láskou.
Kniha ničím nepřekvapí a děj se ubírá přesně tím směrem, jaký čekáte. Hlavní hrdinka je lehce zaměnitelná, mají ji všichni rádi a nestojí před žádným závažným rozhodnutím, které by ji uvnitř zřetelně trýznilo. Válka se děje tam někde venku a sice do života bohaté rodiny zasáhne, ale Pearl jako kdyby stála stranou.
V knize je od každého trochu: bohatství, cestování, válka, láska, přátelství - ničím z toho ale nevyniká. Knihu doporučuji lidem, kteří nemají rádi konflikty, chtějí si odpočinout a u četby nechtějí s hlavními hrdiny moc trpět.
Hezké přiblížení hrdinných letců. Je fajn, že se lidem osvětluje, že i my jsme hrdinové a ne jen obětí, které se musí neustále litovat.
Moje první kniha od Welshe, ani Trainspotting jsem neviděla.
Po knize jsem sáhla poté, co jsem viděla divadelním představení, ač výborné, měla jsem dojem, že některé věci tam nebyly zcela vyjádřeny.
Kniha mezery zaplnila. Postava Lucy je šílená, až karikaturní, ale když jsem přistoupila na Welshovy charaktery i lavinu vulgarismů, bavila mě. I Lena mě bavila. Oba charaktery jsou dobře prokreslené, ale Lucy je prostě neuvěřitelná. Zato vedlejší postavy jsou popisované pořád stejně: buď jako neschopné nebo botoxové uměliny viděné očima Lucy.
Konec mě ale zklamal, byl zkratkovitý a happy end, jako kdyby vypadl z jiného příběhu, té nejčervenější knihovny.
[audiokniha]
Od Jo Nesbø moje první kniha. A ač je jeho styl psaní neotřelý a krásně se i poslouchá, příběh byl banální a šablonovitý. Od začátku jsem věděla, jak skončí a autor k tomuto uvědomění házel i nadbytečné nápovědy. Hlavní hrdina byl ale sympaťák, který vzbuzoval soucit.
Fantaskní příběh plný filozofie a podivných postav, které vás vtáhnou do svých úvah. Nic podobného jsem doposud nečetla, ale Svatá kniha vlkodlaka mi sedla perfektně.
Jedná se o kuchařku s úvodními informace o LCHF, takže se těžko hodnotí. Recepty vypadají přístupně, i co se týká surovin a s LCHF souhlasím, ačkoliv nejsem schopná dodržovat tak přísnou formu, jakou propaguje Noakes.
Musím souhlasit s předchozím komentářem od Hanka_Bohmová. Básně jsou krásné, ale mnohem větší sílu mají v originále; nevděčný je úděl překladatele. Ačkoliv nejsem nejkvalitnější angličtinář, mám chuť se některé básně naučit zpaměti, hlavně Oheň a led.