petaSk komentáře u knih

Extáze: Román o Almě Mahlerové je o hudbě, Vídni, přepychu opery, upjatosti secesní doby přelomu 19. a 20. století, kdy odhalené kotníky působily jako obscénnost.

Román zachycuje 11 let Almina života, od jejího mládí, kdy byla plná ideálů a touhy vydat vlastní hudbu až do konce jejího manželství s Gustavem Mahlerem. Šťastné začátky plné horkých citů jsou pokřiveny přísností a egoismem o 20 let staršího manžela, smrtí dítěte, potraty a nutnosti zapudit vlastní ambice. Integrita Almy Mahlerová se rozkládá.

4 15.01.2019

Lehce nadprůměrná detektivka, která vám dovolí vypnout, a kvůli tomu jsem si ji taky vybrala. Sériový vrah, únos, ženy v nesnázích, nevrlý detektiv a jeho přidrzlá parťačka. To všechno tady je, takže spokojenost. Dokonalé stopy si nehrají na náročnou literaturu, je to čtení na večer, kdy konečně po dlouhém dni potřebujete vypnout. Pokud vás tedy nerozhodí krvavé scény.
Autorka se snažila o prokreslení postav, ale žádnou velkou psychologii nečekejte. Pokud byste chtěli více do hlav únosce a jeho oběti, doporučuji knihu Sběratel od Johna Fowlese.

4 06.01.2019

Bylo těžké si u čtení udržet pozornost, ale kniha stála za to. Nejedná se o příběh, ale o popis, jak se cítí člověk, který sám sebe zklamal a je v depresi. Je to o uvědomění si, že většina z nás je průměrných, ale s přemrštěnými ambicemi, jejichž nesplnění nás uvrhne do krize identity. Kniha je plná vnitřních a vnějších pozorování. Jazyk vyprávění je brilantní a autorka skvěle a citlivě zachytila vnitřní pochody ztraceného člověka.
Kniha byla původně školní esejí a jde to poznat. Myslím, že kdyby byla o třetinu kratší, bylo bylo by to jen ku prospěchu.
Doporučuji si přečíst doslov.

4 10.12.2018

Začetla jsem se, ale v poslední čtvrtině mi došel dech a prostě mě to nebaví. Myšlenka orogénie je originální a svět vykreslený pěkně. Je zde ovšem přehršel informací, jak z oblasti geologie, tak ohledně popisu vzhledu různých národů, které mě nebavily. Nemám nic proti popisům, takové Nádraží Perdido jde ve své obrazotvornosti a popisu světa ještě dál, ale oproti němu je Páté roční období jaksi suché. Nebaví mě postavy, nevidím žádnou zápletku, ani gradaci děje. Dialogy jsou zvláštně našroubované. Na jednu stranu postavy ke klení používají pro nás nové výrazy svého světa, na druhou stranu nadávají stejně jako puberťáci na sídlišti.
Sice jsem nedočetla posledních sto stran, ale souhlasím s jedním z předchozích komentářů: "Já nevím o čem to je." Vymyslet nový svět, ač jakkoliv barvitý prostě nestačí.
Po dalším díle nesáhnu.

4 26.11.2018

Knize rozhodně nelze popřít ojedinělost a inspirativnost. Jedná se o lyrickou prózu, a při čtení je třeba být soustředěný. Líbila se mi linie ženského komanda, které se snaží sjednat spravedlnost. Oproti tomu linka s policistou mi přišla nedomyšlená červená knihovna tvářící se jako něco víc, úplně zbytečná, naivní a málo uvěřitelná.
Knize jako celku forma svědčí a dodává popisům drancovaní těl ještě tragičtější nádech.

4 28.10.2018

Kniha je spíše o tom, jak se vyvíjí dnešní svět a jsem ráda, že je na tom lépe, než mi každý tvrdí.
Autor publikaci rozdělil do kapitol, z nichž se každá věnuje jednomu aspektu kritického myšlení. Tento aspekt pak vysvětluje na situaci, kterou zažil ve své kariéře. Je to ale spíše popis situace, do které se dostal než nástroje kritického myšlení. Uvítala bych více příkladů a způsobu jak nástroj použít. Myslím, že mnoho lidí si neodvodí, jak má každodenně zacházet s hezkou poučkou, kterou už tak nějak zná a možná nedokonale využívá.
Autor sice odkazuje na svoje stránky s grafy a nástroji, ale bylo by fajn, kdyby uvedl, jak hledat zdroje kvalitních dat i jinde, abychom je mohli sami vyhodnocovat a aniž bychom byli závislí na životnosti mindgap.org nebo se museli stát odborníky.
Kniha se zaobírá závažnými problémy, ale jak často potřebujeme vyhodnocovat populační růst nebo počet členů ohrožených druhů? Obyčejný člověk řeší jiné věci.
Kniha se mi tedy líbila kvůli pozitivním zprávám, které přináší, než jako soubor nástrojů, které můžu bez problému používat, na to je moc úzce zaměřená.
Jako užitečné bude možná si vytisknout infografiku jednotlivé nástroje znázorňující a mít je na očích, aby se mi vtloukly do hlavy.

4 23.10.2018

[audiokniha]
Neopovažuji se hodnotit, protože asi půlka mi při poslechu utekla. Kniha je náročná na soustředění.
Uspořádání světa je publikace mapující hlavně vývoj moderních dějin, ze kterých toto uspořádání vzniklo.
Překvapilo mě, jak je aktuální - sociální sítě, Islamský stát, jaderná hrozba v Iránu a Severní Koreji - toto všechno v knize najdete. Zajímalo by mě, co by autor napsal, kdyby kniha vznikla jen o pár let později, kdy v čele USA usedl Donald Trump, jelikož Kissinger bere silné spojené státy zapojené do dění ve světě jako klíčové.
Každopádně pro mě povinnost si knihu poslechnout ještě jednou a doplnit si mezery.

Ke knize mě přivedlo zajímavé téma. Ale jsem z ní rozpačitá. Celkem solidně sleduju závislost hlavní hrdinky na sexu a dopad na manželství, a jsou zde nakousnuty i epizody z jejího dětství a dospívání, které mohly, a nemusí mít dopad na hrdinčino konání. Kniha je psána úsečným a rychlým jazykem, což mi u těchto typů knih vyhovuje. Celkově mi ale přišla nedotažená. Jako kdyby autorka byla líná nebo zbabělá se sama rozhodnout, proč se hrdinka chová jak se chová, a raději nechala zodpovědnost na čtenáři.

4 30.09.2018

Jelikož jsem četla knihy autorů, jejichž poznatky jsou v knize uvedeny, pro mě byla Houževnatost příjemným zopakováním. Je plná informací, ačkoliv pro mě ne překvapivých. Ale to je v pohodě, protože i tak jsou platné. Co mě ale vždycky štve je spousta příkladů, které jsou pro mě jeden jako druhý a taková ta americká pozitivní energie, která moc tlačí na pilu.
Knihu doporučuju, ale je to s ní jako se všemi podobnými, pokud si něco z toho nevezmete k srdci a nepraktikujete, je vám to k ničemu a dál hledáte svůj zlatý grál v jiné publikaci o osobním rozvoji.

4 16.09.2018

[audiokniha]
Klobouk dolů za všechna fakta a zevrubné vyprávění. To zevrubné vyprávění se ale týkalo hlavně přípravy světové výstavy, všech lapálií s návrhy a realizací, a nakonec otevření a průběhu. O H. H. Holmesovi kniha vyprávěla menším dílem, zřejmě i kvůli nedostatku materiálu. Kontrast mezi plánováním nádherné a vznešené výstavy a řáděním prvního amerického sériového vraha dodává knize děsivé kouzlo. Autor nás zároveň seznamuje s životem v Chicagu v 19. století, což jen dokresluje atmosféru knihy.
Pro mě byl největší problém obrovské množství jmen, které měly s Chicagem a výstavou co dočinění. Často jsem se přistihla, že nevím o kom je řeč, nebo že se ztrácím v technickém popisu nebo myšlenkovém pochodu architektů.
Nicméně knihu doporučuji, jedná se o jedinečný zážitek. A moc se těším na příští rok, kdy má do kin dorazit stejnojmenný film od Scoseseho (Vlk z Wall Street, Věk nevinnosti, Mys hrůzy) s DiCapriem v hlavní roli. Pro mě skvělá novinka a velká náhoda při dočítání knihy.

4 03.07.2018

[audiokniha]
První díl zdolán a smekám před autorem. Jeho nadšení do historie z knihy sršelo. Fiktivní rodina Prokopů je rozmanitá a provází nás všemi vrstvami společnosti, aby nám skrze ně dal autor pocítit, jak se v 15. století žilo. Přestože se mi kniha velmi líbila, nepatřila k těm, od kterých jsem se nemohla odtrhnout. Postavy mě zajímaly, ale přístup knihy k nim byl chladný a čtenář se k nim nemůže dostatečně přiblížit. Přestože se jim děje spousta událostí, kniha je moc nerozebírá a mnoho věcí se odbude pár větami. Taky mi trochu vadila možná až přílišná košilatost, která mi přišla zbytečná. Uvidím, jestli sáhnu po dalším dílu.

4 09.06.2018

Kniha stojí mimo žánry. Drama, alegorie, fantasy? Od každého trochu, a zároveň jsou do této směsice přimíchány prvky, které nedokážu pojmenovat. Ishiguro je mistr všímavosti. Popisuje rozhovory, pasáže a narážky, které prožívá i reálný člověk, ale které by jiný spisovatel z obavy před pomalostí přeskočil. V příběhu je jen málo postav, a ty, o kterých si myslíte, že se v knize jen mihnou, ty zůstávají nebo se s nimi setkáváte stále znovu. Na mne zároveň působila magická atmosféra legendy o králi Artušovi, kterého některé postavy pamatují ještě jako živého panovníka.
Ač má autor rád detail a nikam se nežene, doba ale i samotné charaktery jsou pro nás i přes dostatečné rozuzlení do poslední řádky zahaleny mlhou. I po přečtení knihy se můžeme o mnoha věcech jen dohadovat.

4 10.12.2017

O mikrobiotě už mám něco načteno, přesto se vždy dozvím něco nového. Zdravá střeva jsou knihou, kterou by si měl přečíst povinně kvůli svému zdraví každý. Tato nevelká kniha je nabitá informacemi o mikrobiotě a zároveň je velmi čtivá. Jediná nevýhoda opět je, že zasadila další pochybnosti o výživě. Jelikož dnes se doporučuje se sacharidy šetřit (přidané cukry a bílou mouku ale káže vyřadit i tato kniha), tato je zase doporučuje před červeným masem a nasycenými tuky, ačkoliv již začala celosvětová osvěta, že nasycené tuky až tak nevadí. Takže zase trochu zmatení a je třeba více manévrovat. Na prvním místě dostatek vlákniny ze zeleniny, ovoce, doplněno obilninami a luštěninami a probiotických potravin (kefír, kvašené potraviny).

4 22.11.2017

Smazala jsem svůj předchozí komentář a knihu si přečetla důkladně od začátku do konce a přidávám hvězdičku. Pořád ale Mléko a med nepovažuji za tak výjimečné dílo, jak nám celosvětový humbuk namlouvá. Knihu jsem začala posuzovat jako deník mladé ženy psaný v básních, jehož prostřednictvím se snaží vyrovnat sama se sebou, svými city, minulostí a bolestí. Někdo se poté chopil příležitosti a z upřímného dílka udělal světovou událost. Bohužel za mně si to kniha stále nezaslouží, jak formou (a není to kvůli tomu, že bych v poezii trvala na rýmech) tak obsahem. Rupi Kaur se hodně opakuje a odkrývá věci, které prožívá mnoho slečen, což je dobře, protože se na ni čtenářky dokáží napojit, ale na rozdíl od těch slečen je nyní Rupi Kaur světovou básnířkou a pro takovou Mléko a med nestačí. Autorka má některé odstavce povedené a emocemi nabité, bohužel častěji tyto pocity podává tuctově a nijak literárně zajímavě, což si může dovolit jako zraněná žena ventilující své pocity do deníků, ale na oceňovanou sbírku to je málo, což pro mě opět znamená, že autorka měla štěstí na vydavatele a ta bublina je umělá. Snad se autorka nenechá opít slávou a bude na sobě pracovat.

4 18.11.2017

Ačkoliv Temná hmota pracuje s tématem paralelních vesmírů, je to spíše thriller a příběh o lásce. Autor dobře stupňuje napětí a do cesty hrdinovi klade nové překážky, které z problematiky s mnohavesmírem vyplynou. Tato tématika je zajímavá, ale dalo by se z ní vytěžit více, zřejmě ale na úkor počtu čtenářů. Jako příběh o lásce je to tuctové a naivní. Hrdinové jsou nudní a chovají se přesně tak, jak čekáte, žádné překvapení, přesně víte, jak bude příběh pokračovat, nekoná se žádný krok stranou, jako kdyby se autor bál své čtenáře zklamat. Romantický vztah měl působit osudově, ale bohužel jsem tomu moc nevěřila. Čtvrtou hvězdu jsem odebrala za zkratovitý a konec, kterému se nedalo věřit, vhledem k tomu, co se v poslední čtvrtině knihy odehrávalo. Ale i tak knihu doporučuji, nudit se nebudete.

4 09.09.2017

Autor knihy svým způsobem připomíná to, co většina psychologických knih i knih osobního rozvoje, a to upřímnost a otevřenost k sobě, ostatním a světu. To je v pořádku, protože mám za to, že kdyby tak každý žil, žádných knih by nebylo třeba, proto je nutné to vtloukat do hlavy mnoha způsoby. A kniha v tomto ohledu jen neopisuje a je na hony vzdálena způsobu psaní superlativních a "úžasných" věcí plných knih americkým autorů. Místy mi ale přišlo, že autor se snaží odlišit za každou cenu a to tím, že vás šokuje. Nevím, jestli je to vina překladu, ale když na každé stránce čtu slovo "sračka", už mi to nezní jako známka otevřenosti, ale jako snaha za každou cenu šokovat.
Autor sám přiznává, proč tuto knihu píše, ale nejen díky tomu mi přišel nadmíru protivný a arogantní. Často nám předhazuje svůj jediný správný názor. A i když pak dodává, že je to jen jeho názor, tak mi to přijde jen jako zahlazení představy o vlastní neomylnosti.
A pak tady jsou extrémní a pro mě zbytečné nebo destruktivní případy naprosté upřímnosti. Například se přiznávat rodičům, že jsem si v pubertě bez dovolení půjčila auto (proč?), nebo partnerovi, kolikrát a s kým jsem mu byla nevěrná, co jsme spolu dělali, co jsme si říkali a jak se mi to líbilo. A pokud si to partner neumí do detailu představit, tak jsem mu toho neřekla dost a nebyla jsem dostatečně upřímná. To je podle autora nutné, abychom se zbavili vlastní úzkosti a deprese. Já to spíše pokládám za výsměch podváděnému partnerovi. Ale pokud to neuděláte, vyhodí vás z terapie.
To jsou extrémní příklady z knihy, ale pokud pominu toto, autor má pravdu v tom, že mnohdy se schováváme za vlastní přetvářku a lži a jsme příliš zbabělí na to, abychom si otevřeně promluvili o nepříjemných věcech s člověkem, kterého se to týká, a jen to řešíme se všemi okolo.

4 07.07.2016

Co mě na knihách Stephena Kinga baví je jeho způsob psaní. Bohužel v posledních letech jsou jeho knihy variací stále stejného tématu. Chybí tomu šťáva a originalita.

4 08.10.2015

S knihami Davida Mitchella mám problém. Jsou bravůrně napsané, plné fantazie a rozmanitých postav. Hybatelé se vždy odehrávají v jiném koutu světa a Mitchell umí tento kout přiblížit tak, že máte pocit, jako kdybyste tam byli s ním. To, co mě trápí je jakási neosobnost, která z knihy čiší. Totéž jsem cítila i u Atlasu mraků. Je to jako kdyby jste potkali dokonalou osobu, která se o vás uchází, ale vy jste necítili jiskru. Když čtu Mitchellovy knihy, je to jako hledět na svět kolem sebe přes tlusté sklo. Velmi mě to mrzí, protože Hybatelé jsou báječnou knihou s pestrým jazykem. Mitchell se neopakuje, nevykrádá sám sebe a umí skvěle variovat. Co povídka, to jiná příchuť, jiná vůně. Snad je to právě těmi povídkami, že se tak nedokážu do knihy zabrat. Uvidíme, co se mnou provede Mitchellův román.

4 04.01.2015

Pěkně a srozumitelně napsaná kniha nejen o citové závislosti, ale hlavně o hledání sebeúcty. Z toho důvodu bych titul doporučila snad všem, protože je jen málo lidí, kteří se sebevědomím nemají problémy (i když to na první pohled vypadá jinak) nebo neznají někoho kdo je má.

4 13.12.2014

Kniha přečtená za tři hodiny. Čtivá s brilantními slovními obraty, stručná a vtipná, bez velkých zvratů v zápletce. Líbilo se mi, jak autorka vykreslila firemní japonskou kulturu a přiblížila i mentalitu samotných Japonců. V budoucnosti určitě sáhnu po dalších knihách Amélie Nothomb.

4 06.12.2014