PeterBahn komentáře u knih

V době ruské invaze na Ukrajinu (únor 2022) jsem si pustil protiválečně koncipované skladby War Pigs a Hand of Doom kapely Black Sabbath z alba Paranoid 1970 a uvědomil jsem si, že jsem nějakou knížku o této kapele před léty četl…
I když nejsem zažraným příznivcem tvrdé muziky, tak hudbu „svaté trojice hard rocku“ Led Zeppelin, Deep Purple, Black Sabbath mám hodně rád! V hudbě Sabbathů nějak slyším a vnímám podprahově středověké chorály a barokní prvky. Mé vnímání mi potvrdil i soubor interpretace středověké hudby Rondellus, který vydal celé album ze skladeb Black Sabbath, které opatřili latinskými texty a zahráli na dobové nástroje.
Ale ke knize, kterou vnímám ve třech rovinách:
V první rovině je popsán život a hudba Black Sabbath, ještě jako The Earth kdy hráli jazzové standardy až do šestého řadového alba Sabotage 1975. Ve druhé rovině je to vhled do širších kontextů doby (politika, války, nepokoje,…) ve které Sabbati hráli. V Československu tou dobou probíhala normalizace a na Západě taky nebyl klid, ale naštěstí tam byla svoboda! Třetí rovinou je adolescentní věk autorův se svojí iniciaci intimního života. Jakkoliv by tahle rovina popsána být asi nemusela, tak k rock `n` rollu určitě patří…:).

10 01.03.2022

Knihu jsem (jako některé další) uzmul v nádražní knihovničce. Po Velké neznáme možná dílko méně napínavé, ale četlo se velmi příjemně. Pěkný vhled do prvních dekád 20. století dělnického, intelektuálního a náboženského Skotska. A podobně jak Velká neznáma končí dílo dobrou a spravedlivou věcí, nicméně nepřeslazeně a s otazníkem, jak budou další dny hrdinů románu plynout. Rád jsem si přečetl a knížku zase poctivě vrátím do nádražní knihovničky Zlín – Střed.

10 13.06.2021

Knihu jsem objevil v jedné chalupě na kotárech a majitele byli tak velkorysí, že mi ji věnovali. Jednalo se o vydání z roku 1989 a tedy z konce socializmu, kdy paní autorka (patrně) musela udělat jisté úlitby režimu… Na druhé straně se již už nesměle objevovala informace o náboženských kořenech J. B. Foerstera… Každopádně mě knížka mile uvedla do toho, o čem v libretech oper šlo. Kdyby paní učitelky hudební výchovy na základních školách měli podobné nadšení jako paní autorka, bylo by to príma! Ale jsem realistou, takže asi o moc víc dětí by k tomuto žánru neinklinovalo... Určitě si musí dnešní mládež projít jmény jako Ed Sheeran,… a to je asi dobře… ...i když jim nezávidím...:-)
V souvislosti s touto knihou musím vyzdvihnout práci Jana Jiráně a Ypsilonky za jejich vklad při přiblížení operních děl!

10 18.02.2021

Knihu jsem „rozjížděl“ na dvakrát... Poskytla mi však první seznámení s Maigretem, potažmo G. Simeonem. Četlo se příjemně, i když po knihách Agathy Christie si bylo na „Maigreta“ potřeba trochu zvyknout…:-)

10 04.02.2021

Čtvrtý a za mne (i za mé syny před cca 18-ti lety, kdy jsem jim Narnii četl) nejlepší díl. Z teplých krajin druhého a třetího dílu návrat zase do chladnějších končin. Sympaťák kývoun Šklíblatík (tak byl nazván v překladu Orbis Pictus), za kterého bych nedal ani děravej groš…:-). Moc povedený příběh a hezké čtení jak pro děti, tak i pro „poučené“ dospělé!

10 17.01.2021

(SPOILER) Děj knihy „odstartuje“ zdánlivě hloupě a nešikovně vyřčená poznámka o zavraždění „patriarchy“. Avšak paní Agatha v tomto díle jako „hlavní postavu“ použila celoživotní frustraci z neuznání (našich) kvalit, která se skrývala pod pláštíkem dlouholeté servilnosti. Paní spisovatelka použila podobný motiv vícekrát, ale vždy působivě a trefně až tak, že se sám musím nad sebou zamýšlet…:-)

10 16.01.2021

Moje první paní Agatha a tedy i první H.P. Četl jsem před léty a muselo se líbit, jelikož od paní spisovatelky jsem v následujících letech přečetl přes dvacet knih...

10 08.01.2021

Po shlédnutí seriálu, první epizody myslím do dílů „Zpátky v Červeném“ jsem objevil knihy. Zakoupil první díl a začal číst. Ze začátku jsem trochu vrávoral, ale po pár stránkách jsem přijal „knižní hru“ pánů autorů a už se jen bavil. Pamatuji si, jak jsem čekal na vlak v Hulíně, čta knihu, a hlasitým výbuchem smíchu hala ztichla a nevěřícně směrem ke mně kroutili hlavou... Oceňuji vykreslenější "před-příběhy" a "post-příběhy", které v seriálu nebylo možné shlédnout a taky mnohé prozradily... První díl asi nejlepší, ale s velkou chutí jsem pročetl všechny čtyři. Až z DBK se dovídám, že v roce 2020 vyšel i pátý díl. Ten mne asi čeká…:-)

10 06.01.2021

Před časem jsem se začetl do knih A. Christie a tohle je další z děl, které jsem měl tu čest pročíst. Četlo se moc příjemně. Smekám, že paní spisovatelka vypointovala tolik zápletek! Povedené!

10 29.12.2020

Další z děl paní Christie. Četlo se příjemně, nebylo „pře Poirotováno“ a příběh zkomplikovala nedořečená poznámka ředitelky ústavu při pohledu z okna. Líbilo se víc, než Vražda v Mezopotámii a příběh snad i uvěřitelnější…:-). Snad to po těch letech od přečtení moc nepletu...:-)

10 29.12.2020

Pana Macháčka si dost vybavuji jako aktivního v revolučním roce 1989, ve kterém jsem se nějaký ten týden (student 4. ročníku VŠ) cítil jako spolubojovník za demokracii a lidská práva. Pak o pár měsíců zpráva o páně režisérově úmrtí byla nečekaná a smutná. Co vše si musel zažít a prožít popisuje tahle nevelká knížečka s velkým obsahem a dovoluji si napsat i určitým poselstvím...
Trošku tento svůj příspěvek odlehčím (asi trochu nepřesnou) citací z knížky: „Večer v televizi zase debilní J. Vala…“

10 29.12.2020

Moc příjemné a čtení, zvláště když ležíte po operaci v nemocnici. Platí i o knize Povídky z druhé kapsy…:-)

10 27.12.2020

Nadčasový vhled do fungování lidské společnosti i když někdy až příliš vyhraněný a nahlížený z jedné perspektivy. Jelikož kontinuálně čtu kralickou bibli, tak jsem se chystal na toto dílo v původním jazyku, ale známý mi donesl tuto současnou jazykovou mutaci, která se (zdá se) povedla a našla si i nové čtenáře.

10 22.09.2020

Zvolil jsem coby oddychové čtení a udělal jsem dobře...:).

9 28.04.2024

Druhá kniha, kterou jsem přečetl od kněze Štěpána Smolena. Chytrý nápad, řekl jsem si po přečtení úvodního slova. Pochválit a vyzvednout témata, která jsou spíše podružná a bez všeobecné pozornosti. Asi nejvíce mě zaujala hned první rozvaha Chvála neznabožek, která přesně korespondovala s názvem. Vyústěním bylo, že nebylo slov a to přesně sedlo…
Někdy se záměr názvu chvály s následným textem úplně nepotkal, ale to nevadí. Čtení „Smolenových chval“ bylo příjemné v mnohém poučné se zkratkovitým humorem, jež mi zlehka a sympaticky připomíná humor Zdeňka Šmída. Jediné, nad čím jsem malinko kroutil hlavou bylo, že autor pravé křesťanství vpasoval do katolicismu… Ale laskavými slovy majora Huga z Rozmarného léta, taky v tomto duchu glosuji “proč bychom to nepřipustili“…:)

9 12.07.2022

Knihu jsem dostal od fajn kamarádky a kolegyně pod stromeček. Jakmile nadešel její čas, otevřel jsem ji a byl překvapen... V první velké kapitole se klidně i v jednom odstavci nahrnulo několik dějů i časových os. Trvalo chvíli, než jsem si na tento způsob psaní zvykl. Následující velká druhá, třetí a čtvrtá kapitola v sobě tolik časových a dějových eskapád neměly… Nebo jsem uvykl…:). Kniha mě dovedla hodně vtáhnout, ale obsahovala i místa, která jsem jenom přečetl. Snad budu mít odvahu se poohlídnout po dalších dílech autorových…

9 27.06.2022

Kniha mi byla věnována známým, který „čistil“ knihovničku. V 70-tých letech a na začátku 80-tých let jsem byl nekritickým fanouškem této kapely, jak jsem dospíval, začal jsem přehodnocovat… A když jsem si (trochu masochisticky) poslechl i nějaké rozhovory bohorovného Oldy Říhy z posledních let, tak kroutím nevěřícně hlavou...
Zpátky ke knižnímu rozhovoru. Knížku jsem většinou četl na WC (tudíž ve chlívku v právě čtených visela tak dlouze), ale byl jsem docela mile překvapen tím, že bohorovný Olda zde tak nepůsobil (rozhovor z roku 1995), přiznal mnohou naivitu a chybovost a taky neměl potřebu na nikoho házet špínu především z dob zákazů činnosti Katapultu. Dověděl jsem se zajímavé věci e.g. že na začátku činnosti byla jako zpěvačka uvažována i Jana Kratochvílová…
Závěrem mám mnohé výhrady ke tvorbě Katapultu, ale tenhle rozhovor mi kapelu, tvorbu i Oldu přiblížil v lidštějších barvách. A v neposlední řadě, jednou týdně chodím za jedním autistickým klukem s kytarou, aby si zazpíval. No a písně Katapultu (vedle Mišíka, Prokopa, Horkýže Sliže,…) patří k těm jeho nejoblíbenějším…

9 24.06.2021

Pavel Vrba byl koncem 70-tých a v 80-tých letech mým nejoblíbenějším textařem a k porozumění jeho sdělením je (alespoň u mě) potřeba dozrát a bohužel častokrát i dožít pomocí životních kotrmelců. Je až životně nebezpečné plně pochopit skladby jako "Jsi nádherně Pravěká" (Oldřich Veselý), nebo "Myslím teď na tebe, moje milovaná" (Jan Spálený). Knížečka mi krásně připomněla dobu mého dospívání, mnohdy jsem se velice pobavil trefným sebe reflexním humorem autorovým, ale místy jsem se „ve snaze o výraz“ zase trochu i ztratil, což především přikládám svému nedomrlému intelektu…:-). Jednu hvězdu ale nemilosrdně strhávám…:-).

9 20.05.2021

Zatím jediná kniha od A. J. Cronina, kterou jsem přečetl. Vtáhlo mě, jak hlavní hrdina opustil předpřipravené a vyhřáté místečko v životě, ale vydal se na cestu, kterou podle všech predikcí nemohl úspěšně dokončit. Nakonec se mu to povedlo a sympatické je, že po dosažení svého cíle vše nenasládlo a nezrůžovělo.

9 17.01.2021

Šestý díl, podle pozdějších vydání první. Za mě více sedí co-by šestý díl, mnohé věci pak zapadnou do sebe a potěší! Pamatuji si, jak jsem téměř nedýchal při scéně, zdali bude udeřeno do zvonečku, neb tomuto pokušení bude odoláno. Povedená alegorie na Adama, Evu a jablko… …vlastně taky alegorii…:-)

9 17.01.2021