PeterBahn komentáře u knih
Oproti (za mě) více ztřeštěné 40 dní pěšky do Jeruzaléma, se zde autor více zamýšlí. Knížka mě místy mile odbourala a taky občas mile dojala. Pěkné čtení!
Povídky, některé velmi milé (především ty, kolem hudebních a muzikantských témat), některé spíše hluché. Lehkou a malou knížku povídek jsem bral tam, kam jsem si bral jenom malinký vak přes rameno. Tenhle prostorový a hmotnostní požadavek knížka splnila dokonale…:).
Druhá kniha, kterou jsem od autora přečetl. Podobně, jako v první knize Tahle země není pro starý se děj odehrává v obdobných kulisách vyprahlého světa a hlavním hrdinům bylo nutno se taky přesouvat. I navzdory trochu nepřehlednému úvodu knihy a trochu překombinovaně popsaných akčních scén se jedná o velmi působivou knihu.
Knížečku mi donesla kolegyně z práce, bych se rychleji uzdravil. A zabralo to! Velmi příjemné čtení a určitě nejen pro děti!
Zvolil jsem coby oddychové čtení a udělal jsem dobře...:).
Opět vlídný a vnímavý Laďa Heryán. Moc hezky se četlo, místy dojalo. Děkuji
Kniha plná příjemných setkání a barevných obrazů z různých koutů Evropské železné dráhy, a taky plná vůní a chutí z nádražních restaurací a jídelních vozů. Knihu mi věnovala dlouholetá výborná známá. Strefila se!
Kniha pěti rozhovorů s pěti tázanými a pěti tazateli. Nejedná se o ukázku, jak je život s Bohem hezoučký a slaďoučký, vylíčený v disneyovských barvičkách. Spíše o svědectví pestrého života víry s po všech stránkách pestrým a velikým Bohem. Mnohé výpovědi jsou velmi osobní, a tudíž mě čtení velmi sedlo!
Na dobu tuhé normalizace určitě velice svěží výběr detektivních povídek od první dámy tohoto žánru. Některé jsem znal z dřívějších čtení, některé pro mě byly nové. Velmi povedené oddechové čtení, ale jde se dál:).
...a tak jsem odložil knihu Utopia Avenue Davida Mitchella s tím, že mi nějak nesedla kvůli vyfabulovaným dialogům a trochu na silu formulovanému slangu.
Otevřel jsem tedy knihu mého pětihvězdičkového Jaroslava Rudiše, a ouha. To co mi nesedělo u Utopia Avenue na mě vykouklo i z Konce punku v Helsinkách. Za mě bohužel nejméně povedená kniha Jaroslava Rudiše, ale stejně hodná dočtení!
Zkusím se tedy vrátit i k Utopia Avenue:).
Po krásné a rozjímavé knize Amose Oze, mi padl z knihovničky do ruky titul Stav beztíže. Moc jsem nevěřil Daphne Merkinové v předmluvě, když tvrdila, že jsou mnozí humoristé, a pak Woody Allen. Dal jsem jí za pravdu, když se po mě ohlíželi cestující minimálně půlky velkoprostorového vagónu řady Bdpee231, jak prskám smíchy. V téhle útlé knížce lze ale najít i víc, než jen povedená až ztřeštěná přirovnání a bezbřehý humor. A to je dobře.
Opět jedna z knih, kterou mi věnoval dobrý známý, mající starost o to, bych nezemřel úplně blbý. Navzdory tomu, že v knize se nenachází nic moc akčního, tak vhledy do předešlých generací izraelského spisovatele se četly hodně dobře! Taky dětství spisovatelovo bylo popsáno hezky a někdy i sympaticky vtipně. Kniha taky se dotýká toho, jak nesnadně vznikal stát Izrael. Zajímavě byla navržena časová osa, která jak z minulosti, tak z budoucnosti ústila do jedné smutné a hluboké události. Doporučuji!
Příběhy velmi rozdílné, některé syrově lidské a pozemské, v některých až metafyzično...:). Některé taky zaujaly více, některé méně, ale vždy dovedly vyvolat osobitou a docela působivou atmosféru.
Malá knížečka přečtená na části trasy vlakem z Brna do Prahy. Při čtení jsem narazil na pár krkolomnějších formulací, avšak krásné poselství knihy je naprosto zřejmé!
O autorovi vím již nějaký rok, ale neměl jsem odvahu se začíst do nějaké jeho knížky. Přiměla mě k tomu až skvělá známa, která řekla je to fajn čtení! A já ji dávám za pravdu!
Zkratkovitý humor a velmi trefné (nejen) Turecko/Izraelské postřehy mladého pouťaře.
První mé setkání s „Letištěm“ nebylo moc přátelské. Kamarád ze střední školy odmítl jít „ven“ a něco dělat, jelikož byl začten právě do této knihy. Psal se tehdy rok 1981 neb 1982.
Po více, než čtyřiceti letech mu dávám za pravdu!
Kniha se četla velmi příjemně, a i když se dnes píše jinak, tak profesní román ze šedesátých let v podání A. Haileyho má své veliké kouzlo!
Knihu jsem měl rozečtenou několik měsíců, stále ustupovala zajímavější četbě. Pětihvězdičkovým Zločin a trest, Všichni mají pravdu a Na smrt, J. Kariky. Právě po poslední jmenované knize jsem potřeboval spočinout tím, že dočtu americké detektivní povídky začátku 20. století.
Jistá úleva se dostavila, ale trochu zvláštně zašmodrchané příběhy s nepřehledně popsanými akčními scénami mě moc nenabažily…:). Knížku jsem dočetl, poslední příběh Vražedné Loučení byl asi nejpůsobivější, ale již jsem rád, že čtu již něco jiného…:). Knížce jsem opravil přebal a vrátil do nádražní knihovničky.
Dílo nesnadné k hodnocení a snad k hodnocení ze své podstaty ani není určeno. Je první knihou, do které se mi až bolestivě vnořovalo a bolestivě, avšak se značnou úlevou opouštělo děj, kulisy, postavy a scény. Místy mi vše v těle křičelo, už dost, prosím už dost…
I když je nesnadné hodnotit, nelze než plný počet…
Knihu jsem vždy otvíral s chutí, bylo to milé čtení v mnohém zábavné, v mnohém (alespoň pro mě) i poučné. V napsaném jsem vnímal i svérázný ale milý náhled na život skrze hlavní postavu, a taktéž milý nadhled na fungující stvořený svět. Autor je též mistrem odboček, ze kterých se nakonec vyklubala i hlavní idea daného příběhu.
Jediné, s čím jsem měl trochu problém bylo nemálo míst, kde autor vysvětloval situaci poukázáním na nějaké, patrně slavné jméno. Já se v těchto jménech moc neorientoval, tak mi tyhle "pomůcky" moc nepomohly…:). Ale, přičítám to své intelektuální nedomrlosti, takže i tak plný počet!
Velmi silné nadčasové dílo, které torpeduje svědomí! Ale odkrývá i to velmi zrůdné myšlení, že někdo MŮŽE… byť by se jednalo i o zločin…