PeterBahn
komentáře u knih

Bibli mám přečtenou sic několikrát, ale navzdory této mé „dispozici“ mi kniha Jana Fingerlanda hodně rozšířila vhled na postavy i dobu příběhů. Navíc nemám Bili s deuterokanonickými knihami, tak příběhy Judit nebo Zuzany byly pro mě nové. Moc poučné i hezké čtení!


V této knížečce je nahuštěno tolik chytře napsaných ztřeštěností, že mě to každou chvílí vymršťovalo z křesla, nebo sedadel ve vlacích. Navzdory výbušnému humoru se dá při čtení, nad mnohým zamyslet. Příjemné, chytré, veselé ale i znepokojivé.


Žert je první knihou, kterou jsem od tohoto mistra četl. Nepočítaje vyslechnutí pár povídek ze Směšných lásek na Vltavě. Knížku jsem četl s velkými pauzami (dokonce se se mnou proletěla do jihovýchodní Asie), a tak opětovné začtení vyžadovalo jistou orientaci v postavách, jež zrovna vyprávějí.
Místy čtení až bolelo. Napsáno tudíž mistrně!


Oproti (za mě) více ztřeštěné 40 dní pěšky do Jeruzaléma, se zde autor více zamýšlí. Knížka mě místy mile odbourala a taky občas mile dojala. Pěkné čtení!


Povídky, některé velmi milé (především ty, kolem hudebních a muzikantských témat), některé spíše hluché. Lehkou a malou knížku povídek jsem bral tam, kam jsem si bral jenom malinký vak přes rameno. Tenhle prostorový a hmotnostní požadavek knížka splnila dokonale…:).


Druhá kniha, kterou jsem od autora přečetl. Podobně, jako v první knize Tahle země není pro starý se děj odehrává v obdobných kulisách vyprahlého světa a hlavním hrdinům bylo nutno se taky přesouvat. I navzdory trochu nepřehlednému úvodu knihy a trochu překombinovaně popsaných akčních scén se jedná o velmi působivou knihu.


Knížečku mi donesla kolegyně z práce, bych se rychleji uzdravil. A zabralo to! Velmi příjemné čtení a určitě nejen pro děti!


Zvolil jsem coby oddychové čtení a udělal jsem dobře...:).


Opět vlídný a vnímavý Laďa Heryán. Moc hezky se četlo, místy dojalo. Děkuji


Kniha plná příjemných setkání a barevných obrazů z různých koutů Evropské železné dráhy, a taky plná vůní a chutí z nádražních restaurací a jídelních vozů. Knihu mi věnovala dlouholetá výborná známá. Strefila se!


Kniha pěti rozhovorů s pěti tázanými a pěti tazateli. Nejedná se o ukázku, jak je život s Bohem hezoučký a slaďoučký, vylíčený v disneyovských barvičkách. Spíše o svědectví pestrého života víry s po všech stránkách pestrým a velikým Bohem. Mnohé výpovědi jsou velmi osobní, a tudíž mě čtení velmi sedlo!


Na dobu tuhé normalizace určitě velice svěží výběr detektivních povídek od první dámy tohoto žánru. Některé jsem znal z dřívějších čtení, některé pro mě byly nové. Velmi povedené oddechové čtení, ale jde se dál:).


...a tak jsem odložil knihu Utopia Avenue Davida Mitchella s tím, že mi nějak nesedla kvůli vyfabulovaným dialogům a trochu na silu formulovanému slangu.
Otevřel jsem tedy knihu mého pětihvězdičkového Jaroslava Rudiše, a ouha. To co mi nesedělo u Utopia Avenue na mě vykouklo i z Konce punku v Helsinkách. Za mě bohužel nejméně povedená kniha Jaroslava Rudiše, ale stejně hodná dočtení!
Zkusím se tedy vrátit i k Utopia Avenue:).


Po krásné a rozjímavé knize Amose Oze, mi padl z knihovničky do ruky titul Stav beztíže. Moc jsem nevěřil Daphne Merkinové v předmluvě, když tvrdila, že jsou mnozí humoristé, a pak Woody Allen. Dal jsem jí za pravdu, když se po mě ohlíželi cestující minimálně půlky velkoprostorového vagónu řady Bdpee231, jak prskám smíchy. V téhle útlé knížce lze ale najít i víc, než jen povedená až ztřeštěná přirovnání a bezbřehý humor. A to je dobře.


Opět jedna z knih, kterou mi věnoval dobrý známý, mající starost o to, bych nezemřel úplně blbý. Navzdory tomu, že v knize se nenachází nic moc akčního, tak vhledy do předešlých generací izraelského spisovatele se četly hodně dobře! Taky dětství spisovatelovo bylo popsáno hezky a někdy i sympaticky vtipně. Kniha taky se dotýká toho, jak nesnadně vznikal stát Izrael. Zajímavě byla navržena časová osa, která jak z minulosti, tak z budoucnosti ústila do jedné smutné a hluboké události. Doporučuji!


Příběhy velmi rozdílné, některé syrově lidské a pozemské, v některých až metafyzično...:). Některé taky zaujaly více, některé méně, ale vždy dovedly vyvolat osobitou a docela působivou atmosféru.


Malá knížečka přečtená na části trasy vlakem z Brna do Prahy. Při čtení jsem narazil na pár krkolomnějších formulací, avšak krásné poselství knihy je naprosto zřejmé!


O autorovi vím již nějaký rok, ale neměl jsem odvahu se začíst do nějaké jeho knížky. Přiměla mě k tomu až skvělá známa, která řekla je to fajn čtení! A já ji dávám za pravdu!
Zkratkovitý humor a velmi trefné (nejen) Turecko/Izraelské postřehy mladého pouťaře.


První mé setkání s „Letištěm“ nebylo moc přátelské. Kamarád ze střední školy odmítl jít „ven“ a něco dělat, jelikož byl začten právě do této knihy. Psal se tehdy rok 1981 neb 1982.
Po více, než čtyřiceti letech mu dávám za pravdu!
Kniha se četla velmi příjemně, a i když se dnes píše jinak, tak profesní román ze šedesátých let v podání A. Haileyho má své veliké kouzlo!


Knihu jsem měl rozečtenou několik měsíců, stále ustupovala zajímavější četbě. Pětihvězdičkovým Zločin a trest, Všichni mají pravdu a Na smrt, J. Kariky. Právě po poslední jmenované knize jsem potřeboval spočinout tím, že dočtu americké detektivní povídky začátku 20. století.
Jistá úleva se dostavila, ale trochu zvláštně zašmodrchané příběhy s nepřehledně popsanými akčními scénami mě moc nenabažily…:). Knížku jsem dočetl, poslední příběh Vražedné Loučení byl asi nejpůsobivější, ale již jsem rád, že čtu již něco jiného…:). Knížce jsem opravil přebal a vrátil do nádražní knihovničky.
