PeterBahn
komentáře u knih

Před nějakým rokem, kdy se mi život zamotal, tak mi kamarád (katolík) řekl, člověče Bibli znáš i pozpátku, ale pro Tvůj život je to stejně k ničemu! Použil tehdy peprnější výraz...:-).
Při čtení této knížečky jsem si kamarádovu větu vybavil a musím uznat, že měl pravdu a že přemýšlení a život Ládi Heryána mi Bibli a smysl Bytí přibližuje až hmatatelně! Je to patrně slabošské, ale přiznávám, že mi při četní „této abecedy“ párkrát zvlhly oči. Díky Láďo!


Když v malé skupince dobrý kamarád před časem přečetl kousíček z knihy, v duchu jsem si pomyslel; Fajn, ale číst bych ji nechtěl…
O několik týdnů mi od něj přistála k narozeninám, jako dárek. Sic jsem mu poděkoval, ale taky jsem mu připomněl, že dobře ví, jak jsem na tom bídně se světovou literaturou a on mi věnuje právě tuhle knihu…:-). Navíc jsem měl chuť se začíst do úplně něčeho jiného…
Abych však udělal radost kamarádovi, tak jsem knížku začal louskat a nelituji. Ještě sic nevím, jak zasáhne svými rady do mého života, ale autor knihy je velmi chytrý a bystrý a píše čtivě, srozumitelně a tak jsem nakonec rád, že jsem knihu zvládl. Zda-li zvládnu i svůj život, dle autorových 12-ti rad v knize popsaných, není tak jisté…:-).


Povstalo TO (dosaďte si co potřebujete; město, rod, život, příběh, …) z ničeho, ale díky píli, vášni, umíněnosti (a mnoho dalšího), TO začalo růst, mohutnět, větvit, množit a vzkvétat, dělat taky různé velotoče a samozřejmě při tom všem i často krvácet, až TO vykrvácelo…
Autor mistrně proplétá až prostou (uvěřitelnou) realitu s nadreálními obrazy a oba protipóly jsou v sympatické symbióze. V knize je zachycen i otisk neradostné minulosti (ale bohužel stále i současnosti) tohoto kusu krásné země.
Ještě si dovolím kratičký, ale mnohé sdělující úsek ze závěru díla:
Farář si ho změřil soucitným pohledem.
„Synu, synu,“ vzdychl. „Mně by úplně stačilo mít jistotu, že ty a já teď opravdu existujeme.“


Příběh postavy všech čtyř evangelii byl v této knížečce nějak dořečen. Asi se dá souhlasit s popsanými dobovými reáliemi a snad i s tím, že se příběhy Marie Magdalény mohly tahle nějak udát. Zvolený styl psaní mi však blízky moc nebyl. Nicméně, s rukou na srdci vím, že bych tenhle příběh evangelijní postavy nenapsal lépe. Každopádně se jedná o postavu, která inspirovala už spousty lidí v různých uměleckých oborech.


Moc sympatická knížečka, na kterou jsem si vzpomněl, když jsem si pouštěl v těchto dnech francouzskou kapelu Malicorne, o které je lehounce řeč i v knížce. Četl jsem sám i synům, kdy jsme vlaky jezdili na historické městské slavnosti v Kutné hoře, Znojmu, etc… Byla mi blízká i tím, že jsme s rodinou hrávali na podobných slavnostech převážně na Slovensku.
Pobavil mě vždy svými hláškami Tadeášův bratranec, který jako pařič PC her prošel celým dobrodružstvím mysle, že hrál hru…


Trojboj krimi příběhů 2x Europa a 1x Amerika, se četl docela příjemně. Bližší mi byli příběhy ze starého (méně akčního) kontinentu, a to nejvíce ta poslední z Francie. Zajímavé bylo sledovat překlady do slovenského jazyka. Každý z překladatelů měl svůj „rejstřík“. Na některé výrazy jsem si po třiceti letech života v Čechách musel trochu zvykat…:-). Dobrý počin, na rok vydání 1966.


Knihu jsem zakoupil přímo od p. Černého po jedné poslechovce v divadle ve Zlíně (ještě jsem rychle běžel do nedalekého bankomatu vybrat poslední peníze) a nechal si ji podepsat. Rozhovor je velmi čtivý, p. Černý (tak jak jej známe z rádia) vystupuje příjemně lidsky a bez potřeby nadýmaní se. Při odpovědích se hezky vybavuje jeho charakteristický hlas.
Nad jedinou věcí, kterou p. Černý docela obšírně popisuje jsem trochu kroutil hlavou, proč ji nemohl udělat jinak, šlo by to… …ale nepřísluší mi to hodnotit!
Před panem Černým smekám a tento rozhovor mi příjemně přiblížil osobnost, život a práci tohoto vzácného člověka.


Knihu mi půjčil před léty kamarád se slovy „Přečti si myslím, že se Ti to bude líbit…“. Chvilku mi trvalo, než jsem se nakolejil na autorovu obraznost, ale jakmile jsem byl nakolejen, tak to byla krásná jízda!
Ještě, že mám kamarády, kteří se starají o mojí duševní stravu...:-), …líbilo moc!


Knihu jsem objevil v jedné chalupě na kotárech a majitele byli tak velkorysí, že mi ji věnovali. Jednalo se o vydání z roku 1989 a tedy z konce socializmu, kdy paní autorka (patrně) musela udělat jisté úlitby režimu… Na druhé straně se již už nesměle objevovala informace o náboženských kořenech J. B. Foerstera… Každopádně mě knížka mile uvedla do toho, o čem v libretech oper šlo. Kdyby paní učitelky hudební výchovy na základních školách měli podobné nadšení jako paní autorka, bylo by to príma! Ale jsem realistou, takže asi o moc víc dětí by k tomuto žánru neinklinovalo... Určitě si musí dnešní mládež projít jmény jako Ed Sheeran,… a to je asi dobře… ...i když jim nezávidím...:-)
V souvislosti s touto knihou musím vyzdvihnout práci Jana Jiráně a Ypsilonky za jejich vklad při přiblížení operních děl!


Šel jsem koupit pečivo do jednoho malého pekařství, čta článek o Ivanu Královi (tehdy byl ještě mezi námi), a spoza pultu se ozvalo: „Jééé tu fotku mám jako plakát“, zajásala prodavačka a po krátkém rozhovoru mi příště přinesla tuhle knihu s i věnováním od Ivo Pospíšila. I když jsem se trochu orientoval spíše v rockové a jazzové normalizační muzice, takhle kniha mi příjemně zprostředkovala vhled zase do „normalizačního undergroundu“, a tomu jsem rád…:-)
...a paní prodavačce děkuji za důvěru, že mi knihu půjčila!


Ani při nejlepší vůli si nevzpomenu, o čem kniha byla… Ale přečetl jsem a nemusel jsem se do ní nutit, abych dočetl… takže tři hvězdy...:-)


Knihu jsem obdržel po jednom hospodském koncertě V. Koubka. Jak jsem se do povídek začetl, tak jsem vždy dostal chuť na hospodský guláš a točené! ...a platilo to, i když se děj povídek přesunul do Indie…:-)


Byl jsem u zákazníka na instalaci, rouška naštěstí nezakrývala oči, které proletěli ve chvilce knihovničku… „…a hle tohle jsem taky četl“ zajásal jsem, spatřiv hřbet knihy! Vybavuji si, že oproti TV seriálu Hacker více vnitřně přemítá… ale taky si vybavuji, jak jsem budil pozornost výbuchy smíchu na veřejných prostranstvích…
Takže plný počet i u vědomí, že tenhle smutný politický kocourkov zažíváme i u nás…


Vytrvalé sychravé počasí, které snad způsobilo i zrezavění vztahů v rodině i všude kolem. Hodně tíživá atmosféra příběhu je ale velmi, velmi podmanivá. Jediným teplejším prvkem je sličná a veselá Španělka, jejíž příběh je ale po několika stranách konvertován, a vlívá se taky do pochmurna…
Pro mě je G. Simenon nejsilnější právě tam, kde nemá opěrnou hůlku v podobě svého komisaře…


Knihu jsem „rozjížděl“ na dvakrát... Poskytla mi však první seznámení s Maigretem, potažmo G. Simeonem. Četlo se příjemně, i když po knihách Agathy Christie si bylo na „Maigreta“ potřeba trochu zvyknout…:-)


Neutěšená polopouštní krajina na rozhraní Texasu a Mexika, drogy, peníze, automatické zbraně, nejistota, násilí, smrt… a do toho všeho přemítání „muže zákona“ o svém životě a svých prohrách. Vše tohle postupně smícháváno do syrového ale působivého příběhu.
Jako čtenář, vtažený bezvýhradně do příběhu dávám plný počet. Jako člověk technicky založený kroutím nad některými momenty hlavou a redukoval bych hvězdičky...
Nakonec ale rád zapomínám ty rozumové vývody, naslouchám emocím, a ty říkají plný počet!


Poslední díl začíná veselkou, a to jsou i poslední oddechové řádky knihy. Autorce se povedlo „neutopit“ ve viteálech a přibrala si k nim i relikvie smrti, aby v příběhu bylo „více jasno“…:-).
Vše se nakonec srovnalo; „…všechno bylo, jak má být“ ale i v tomto konstatování jsem cítil jisté napětí, ale nový příběh už ne… ...ten, který jsem po sedm dílů četl, byl hodně povedený!


I v šestém díle autorka nepolevuje… V příběhu najdeme jen malinko oddechovějších míst. Jsme seznámení s novými fakty (především s dospělejším a komplikovanějším Harrym), ale přichází zásadní ztráty. Tento díl vnímám tak, že neobsahuje až tak strašidelné pasáže, spíše převládala vnitřní úzkost. Velmi povedený díl! ...možná nejpovedenější?


Pátým dílem paní Rowlingová opět nešetří dospívajícího a už vůbec ne dětského čtenáře. V bitvě na ministerstvu odchází Harrymu jeden z nejbližších lidi… i mě to zabolelo…


Po prvních třech dílech shlédnutých coby film jsem si řekl dost, jdu pokračovat knihami... A udělal jsem dobře! Najednou příběhy vykazovaly mnohem výraznější barvy, vůně a hlavně ducha! Nové prvky příběhu v aktuálním dílu, myslánka a přenášedlo, které „přeneslo“ děj knihy do až hororových scén.
Docela dobrá soda pro dětského čtenáře… …když jsem blbě usínal i já…:-)
