Petja
komentáře u knih

Kniha mne úplně pohltila a tři dny mne nutila ve volném čase jen a jen číst :-). Jedná se o kombinaci románu s detektivkou, vyprávění je retrospektivní - na začátku se zdá, že jde jen o vyprávění ze života "školních matek" v Austrálii, postupně se ale ukazuje, že se něco stalo a čtenář postupně rozkrývá, co (přiznávám, že na straně 200 z necelých 500 jsem to nevydržela a podívala se nakonec). Každá kapitola je doplněna výpovědí několika svědků, což ještě více znesnadní odhadnout, co se stalo a kdo to způsobil. Kniha je dobře přeložená, lehce se čte a nejsou v ní pravopisné chyby, což je v dnešní době nutné ocenit.

Naše rodinná stálice - zdědili jsme ji s bratrem po strýci a teď ji čtou moje holky. Ta menší (rok a tři čtvrtě) několikrát denně chodí "totó číst, totó číst". Musím vyzdvihnout nejen krásné jemné ilustrace a klasické dětské říkanky, ale i kvalitní zpracování - je z šedesátých let, má za sebou intenzivní čtení pěti dětmi a stejně je pořád ve výborném stavu (není lepená, na rozdíl od řady současných leporel, která lepíme po prvním otevření).


Oba díly Madynky jsem pořídila na základě zdejších recenzí a oba předčily mé očekávání. Jedná se o jednotlivé příhody ze života Madynky a její sestry Lízy, které se odehrávají před sto lety. Jsou velmi realistické, na rozdíl od Dětí z Bullerbynu, které vykreslují ideální pohodové dětství, jaké by chtěl prožít každý, Madynka bez obalu řeší sociální otázky (chudoba, alkoholismus, dítě z neúplně rodiny...). Madynka sama je z velmi dobře situované rodiny, ale její nejbližší přátelé jsou na tom naopak. Madynka, Líza i jejich rodiče a služebná mají dobré srdce a snaží se pomáhat potřebným. Zvlášť oceňuji pokrokového tatínka, který ve dnech, kdy má služebná volno, myje podlahu. Knihu krásně doplňují něžné ilustrace.
S dcerou rády sledujeme i švédský seriál, který se v češtině jmenuje poněkud nesystematicky "Margitka" a Líza je Lisabeth. Stejně jako Ronja a Děti z Bullerbynu dobře kopíruje knižní předlohu, není jen "na motivy".
Stoprucentně doporučujeme!


Druhá knížka o Aničce, kterou jsme si pořídily, resp. poslechly v podání výborné Marthy Issové. Anička je milá a šikovná osmiletá holčička s dobrým srdíčkem, která žije u babičky na venkově, zatímco jsou rodiče pracovně na rok v zahraničí. V knížce je tak popsáno dětství, jaké znám a jaké bych taky přála svým dětem – ne u počítače, telefonu a televize, ale venku mezi kamarády.
Přesto se jedná o příběh ze současnosti, taková novodobá Šmahelová pro mladší školní věk, resp. pro předškoláky (pětiletá dcera je nadšená). Kniha je psána nekomplikovaným, ale přesto dostatečně bohatým jazykem, autorka dovede velmi dobře vystihnout Aniččiny pocity (ať už negativní, nebo pozitivní), různé problémy, které taková holčička může mít (vztahy s kamarády i s dospělými) i jejich řešení. CD posloucháme od zimy často a rády.


Naše oblíbené leporelo od úspěch zaručující dvojice Hrubín – Zmatlíková, ze kterého se radují děti již po několik generací a které by nemělo chybět v žádné dětské knihovničce.


Jedno z leporel, které by díky hravým veršům Fr. Hrubína a ilustracím Heleny Zmatlíkové nemělo chybět v žádné dětské knihovničce.


Perfektní knížka, která v elektronické době směle konkuruje tabletu :-). Text, který představuje Jakuba a Jáchyma a jednoduché situace, v kterých se nacházejí, doplňují otázky a úkoly, které malého čtenáře vtáhnou do děje. (Jakub bydlí na ulici xy. A na jaké adrese bydlíš ty? Zazvoň na zvonek. Jakub má dnes narozeniny. A kdy máš narozeniny ty?). Kniha je sice určena dětem od pěti let, ale tříletá dcera úkoly bez problémů zvládá a moc ji baví, čteme každý den. Ilustrace Heleny Zmatlíkové jsou bezkonkurenční.


Kniha o životní krizi čtyř čtyřicátníků je psána lehkou rukou, děj má spád, čte se opravdu rychle a dobře. Přestože spousta situací je groteskních (občas méně uvěřitelných), řeší všechny čtyři hlavní postavy vážné životní problémy (uvěřitelné), které mohou potkat každého. Na první pohled oddechovka, avšak téma k hlubšímu zamyšlení. Líbí se mi, že žádná postava ani její osud nejsou jen černé nebo bílé, ale všechno zlé přináší i něco dobrého (v Šampónově případě naopak).


Mám ráda knihy, které přinášejí nové pojetí a "oboustranná" kniha mne nadchla. Nejde přitom o stejný příběh vyprávěný z pohledu Veroniky a Jáchyma. Stejná je sice hlavní dějová linie, daná tím, že na začátku knihy mladým sourozencům zemřou rodiče a ti se musí se svým životem najednou prát sami, ale je zde i spousta "vedlejších" linií, které jsou na jedné straně jen nastíněny a teprve na druhé straně se člověk dozví detaily.
Vyprávění má spád a obě strany knihy jsem četla v každé volné chvíli. Některé situace by mohly být sice propracovanější (např. když Jáchym spadne do šachty, kolem které nahoře štěkají hlídací psi, má zlomenou klíční kost a poraněné ruce, ale "nakonec se z toho přece nějak dostal") a některé náhody jsou hodně velké (např. to, že spolu nakonec začali chodit Jáchym s Amy), ale život přináší spoustu překvapení, takže proč ne.
Některé zápletky jsou opravdu neobvyklé (např. tajné pronajímání apartmánu Moničiných rodičů.
Ráda si přečtu další knížky od tohoto autora.


Kniha se mi opravdu líbila, je psána, resp. přeložena čtivě, dobře (a rychle se čte), konec ani (nijak ideální) charaktery a osudy klíčových postav nejsou lehce předvídatelné (např. jsem očekávala, že Rachel a Scott se dají dohromady), oživení přináší vyprávění z pohledu tří hlavních postav. Neotřelé je, že se významná část odehrává ve vlaku a že hlavní hrdinka je alkoholička. Pouze pasáže, ve kterých se hlavní hrdinka snaží rozpomenout se, co se stalo v onen klíčový večer, se mi ke konci zdály místy zdlouhavé. Zdejšímu hodnocení možná trochu uškodila mohutná marketingová kampaň, po které někteří čtenáři zřejmě očekávali nesplnitelné. Já knihu rozhodně doporučuji.


Mnohovrstevnatý společenský román, který vypráví dospívající Pařížan Michel. Děj se odehrává částečně v Michelově současnosti (v šedesátých letech) v Paříži, částečně retrospektivně v období od první světové války do padesátých let ve východním bloku. První část představuje jednotlivé postavy, čte se dobře, ale nemá takový spád jako část druhá, kde se osudy postav propojují, a která je místy až dechberoucí. Je to jeden z nejlepších románů, které jsem v poslední době četla, i když někoho může odradit tloušťka knihy (jde ale jen o 567 stran, kniha je vytištěna na silném recyklovaném papíře.) Kniha je výborně přeložená, nejsou zde pravopisné chyby.


Super "hledací" knížka, v níž lze sledovat cestu jednotlivých postav. Knihy na sebe navazují, takže lze dále sledovat osudy hrdinů i v každém ročním období. Kniha obsahuje řadu detailů, ale na rozdíl od ostatních knih tohoto typu není chaotická. Dcerka čte tuto sérii od 2,5 let a opravdu si je oblíbila, stejně jako kalendář na r. 2016. Oceňuji také, že jde o pevné leporelo, které (doufám) dlouho vydrží, protože na začátku malé děti hledají jednotlivé obrázky, starší děti pak vymýšlejí celé příběhy. Prohlížení navíc baví i dospělé :-).


Další z mnoha generačních románů. Dobře se čte, ale kvalitu Mornštajnové nečekejte (tu jsem čekala já na základě zdejšího hodnocení). První polovina knihy má docela spád (při čtení o Mírkově matce jsem si hned objednala Alžbětu a Ninu), druhá se dost vleče, řada pasáží se opakuje (možná je to záměr, který má ještě více prohloubit depresivní prostředí a život) - popisky vlhka, zimy, oblaků, voníš domovem...., část o Janě je již jakási plochá, Johanka jaksi vytržená z kontextu. Kniha je dost silná, buď to chtělo příběh zredukovat, nebo postavy lépe propracovat. Stojí za přečtení, ale asi stačí půjčit v knihovně.


I když jsem Petiškův fanoušek, Birlibána jsem objevila až v knihovně po předchozích majitelích našeho domu. Minulý týden jsme se do něj s dcerkou na dovolené pustily a už máme dočteno.
Birlibánovy příběhy jsou realistické, fantastické, poetické a poučné zároveň, některé kapitoly si dcerka "objednala" ještě podruhé od babičky. Sama jsem byla zvědavá, jak to celé dopadne. Dcerka zhodnotila, že Birlibán se jí líbil "moc, moc, moc, moc a moc".


Velmi podařená kniha, kterou jsem pořídila, když dceru v nové školce děti nechtěly přijmout mezi sebe. Hlavně díky ní jsme ji přesvědčili, aby školce dala ještě šanci. Věřím ale, že se bude líbit i dětem, které žádné problémy nemají, prostě proto, že je tam vykresleno prostředí školky, jak je důvěrně známe, jen v hlavní roli nejsou děti, ale zvířátka.
Líbí se mi, že maminka se šnečkem řeší problémy respektujícím způsobem, komunikace o některých situacích pro mne byla inspirující. Velmi zdařilé jsou i ilustrace.
Kvalitu knihy dokládá i fakt, že se téměř nedá sehnat z druhé ruky.


Stejně jako u Emy naopak se jedná o dva příběhy v jedné knížce - jeden zobrazuje Emin den ve školce (jak si děti hrají, obědvají, jdou ven, spí...), druhý Emu, která se ve školce poraní na hlavě a musí k doktorovi.
U Emy ve školce je super, že školka je velmi podobná jako české školky, takže se v ní děti vidí a těm, které se do školky bojí, může čtení pomoci.
Ema u doktora zas pomůže překonat strach z návštěvy lékaře, protože je zde vidět celý proces ošetření rozbité hlavy vč. znecitlivující injekce a šití.
Text je jednoduchý (ale ne primitivní) a dobře srozumitelný i pro menší děti, stejně jako obrázky kreslené jednoduše s černými obrysy.
U nás je tato kniha velmi oblíbená u obou dcer (pět let a rok a půl), jen je škoda, že formát je menší než u starého vydání Emy naopak.


Snad první kniha, která mne bavila méně než film, který se mi asi nikdy neomrzí (přičemž je hodně „na motivy“, tj. kniha a film se dost liší). První část byla vtipná a měla spád, druhá už mne tolik nebavila a místy mi přišla hodně nucená, zejm. pasáže s opicí. Audioknihu v podání Jana Hartla každopádně doporučuji.


Vieweghovy knihy dělím na ty, které mne nekonečně baví a pořád se k nim vracím (Účastníci zájezdu, Román pro ženy, Báječná léta pod psa), ty, které mi nesedly a nedočetla jsem (např. Mafie v Praze), a ty, které se přečtou, nenadchnou, neurazí a prostě se zapomenou (např. Román pro muže).
Můj život po životě jsem si poslechla v rámci Čtenářské výzvy, kdybych měla číst, nedočetla bych. Kniha je rozvláčná, ufňukaná, všechno se pořád opakuje (ačkoli možná je to záměr, aby si člověk představil autorovy stále stejně problematické dny po nemoci a lépe se do jeho situace vcítil).
Jednu hvězdičku dávám za to, že se autor po těžké nemoci rychle dal znovu do psaní, což je jistě obdivuhodné, a může tak dát naději lidem, která postihl podobně těžký úděl. Pro sebe je řadím do nové čtvrté kategorie - budu si ji pamatovat a už nikdy se k ní nevrátím. Pokud ji někdo četl jako první knihu od Viewegha, neměl by se nechat odradit a zkusit i některé jeho další dílo, jeho knihy jsou opravdu různorodé.


Další dílo od Astrid Lindgrenové, které jsem v dětství vůbec neznala, a teď jsem se s pětiletou dcerou dobře bavila. Je úplně jiné než Děti z Bullerbynu, Madynka nebo třeba Lotta, protože v ní vystupuje pohádkový Karkulín. Ten mne v první části knihy hodně rozčiloval, ve druhé se z něho stal skoro kladný charakter. Kapitola o koláčové horečce nám navíc hodně pomohla, když měla dcera stejně jako Benovi sourozenci podezření na spálu, z které nakonec vyšla angína s vyrážkou a musela držet přísnou dietu - bez koláčů, sladkostí a kakaa.
Příběhy perfektně doplňují ilustrace od Heleny Zmatlíkové. Knihu jsme zatím měly půjčenou z knihovny, ale asi si o ni napíšeme Ježíškovi.


Světová klasika pro nejmenší, která se u nás dočkala vydání teprve v r. 2018. Typické vtipné a pestré obrázky Erica Carleho děti zaujmou a díky jednoduchému textu je naučí dny v týdnu, základní počítání, barvy , oblíbené potraviny a samozřejmě i vývoj motýla. Děti zároveň potěší kratší stránky a dírky v počítaném ovoci, do kterého lze strkat nezbedné prstíky (to platí ovšem jen pro nejmenší děti. Mám vydání v angličtině a i to je jaksi zmenšené, takže odhaduji, že prstíky se tam vlezou tak do dvou let, za což ubírám jednu hvězdičku). Tato kniha by neměla chybět v žádné dětské knihovničce.
