petkab komentáře u knih
Silná kniha, silné téma... Pátá hvězdička mi ale chybí, protože narozdíl např. od Sofiiny volby je příběh ze současnosti trochu slabší. Jasně, chápu, že Sage hrůzy Osvětimi nezažila na vlastní kůži, ale něco mi tam prostě nesedělo. Možná to byl příběh o upírovi...
Nicméně část s vyprávěním babičky je dechberoucí, stejně jako vyprávění Josefa. Plus dávám i za vypsání atmosféry při pečení chleba, jako nadšená pekařka-samouk se mi tyhle pasáže líbily.
Stoprocentně stojí za přečtení!
Anna Bolavá je prostě... jiná. Pro mě je to první setkání s autorem, který dokáže tak květnatě a zároveň bez obalu popsat to bolavé uvnitř, to, o čem většina "na oko" šťastných lidí nemluví. A je to prostě neskutečný zážitek.
Do tmy bylo trochu lepší co se týče celkového dojmu, ale Ke dnu místy až mrazivě vystihuje pokroucené lidské myšlení. Pravda, koncentrace vyšinutých postav byla chvílemi až neuvěřitelná, ale nevadilo mi to. Chápala jsem Milušku, litovala Miladu a neskutečně fandila Áni. A pojmenování postav mi, oproti některým komentářům zde, naprosto bodlo. Plně mi to korespondovalo se zmatkem, který někdy sama v mezilidských vztazích mám...
Klikám si Annu Bolavou do oblíbených autorů a už se těším na další dávku vyšinutosti :-)
Knížku jsem četla z půlky nemocná a při čtení se mi točila hlava. Nedokážu říct, jestli z příběhu, nebo z nemoci. Nikdy jsem nečetla nic podobného. Neskutečný zážitek!
Přečetli jsme ji s dětmi a je to druhá knížka (první byla Hravá škola kreslení od Zuzany Pospíšilové :-) ), u které vydržely poslouchat a prosily před spaním ještě o jednu kapitolu (a ještě o jednu a ještě o jednu...). Je kouzelná, protože ukazuje rodinný život tak, jak se (alespoň podle mě) dětem líbí, babičku s dědou, kteří měli svoji práci a zároveň i čas na svého vnoučka a nebáli se ho zapojit do svého života a pracovních povinností, přesně tohle dnešní děti potřebují - ne všechno kvůli nim zastavit a věnovat se jenom jim, ale zapojit je do svých běžných činností a nechat je, ať si je také vyzkouší. Myslím, že přesně proto se mým dětem (3 a 5 let) tak moc knížka líbila.
Moc hezký a čtivý příběh i nápad. K pěti hvězdičkám mi asi ještě něco chybí, ale zážitek je to moc pěkný a už se těším na další díl :-)
Rosemary mě trochu zklamala, film jsem neviděla, těšila jsem se na hororovou atmosféru, která se alespoň pro mě nějak nedostavila, možná trochu ke konci. Chvilkama mi přišlo, že nápovědy jsou od autora až moc okaté a Rosemary až moc naivní... Za ni bych dala dvě a půl hvězdičky + půlhvězdu navíc za konec, který mě (příjemně) překvapil, i když kdyby ho Ira Levin nechal trochu otevřený, abychom mohli přemýšlet, jestli Rosemary blázní, nebo má pravdu, bylo by to ještě o kapánek lepší...
Stepfordské paničky se mi líbili o moc víc, možná právě proto, že tam byl konec ponechán trochu víc na čtenářově fantazii... Dohromady tedy za čtyři, přečtení určitě nelituji :-)
Napínavé, zajímavé, ale jako už čtvrtá kniha od tohoto autora je pro mě scénář už snadno rozluštitelný. Přesto doporučuji k přečtění jako výbornou oddechovku.
Příběh je určitě velmi zajímavý, nehledě na to, že z knihy načerpáte atmosféru (a občas si snad i dokážete představit vůně a horko) Bangkoku, nicméně kniha má podle mě hodně podobnou strukturu jako Netopýří muž a tím už mě zase tak nenadchla. Na Sněhuláka nemá ani zdaleka, přesto stojí za přečtení :-)
Napínavý příběh plný zajímavostí o Australském životě... Nejoblíbenější od Nesboa to není, ale určitě stojí za přečtení.
John Irving je prostě PAN SPISOVATEL. Po dlouhých románech jako Pravidla moštárny, Dokud tě nenajdu, Svět podle Garpa, Modlitba... atd. jsem poprvé sáhla po tenčí knížce a musím říct, že se četla skoro na jeden zátah. Opět originální příběh a geniální způsob psaní. Děkuji :-)
Po dlouhé době jsem se pustila do detektivky a musím říct, že Sněhulák byl super volba. Přečteno jedním napjatým dechem. Pro mě první, a určitě ne poslední, Nesbo :-)
I když jsem věděla, do čeho jdu, přesto se mě příběh velmi dotkl. Tematika 2. světové války a koncentračních táborů je fascinující, a jak je v románu napsáno, zřejmě nikdy nebudeme s to pochopit, jak se mohli takové hrůzy odehrát. Film jsem viděla ještě za svobodna, knihu jsem četla už jako matka dvou dětí, o to intenzivněji jsem Sophiin příběh prožívala s ní...
Knížka, při které by mi asi tuhla krev v žilách, kdybych zažila z totalitního režimu trochu víc než jen první 4 roky svého života. S ohledem na rok vydání oceňuji schopnost dovést následky politického utlačovaní až do takového stádia, které v Oceánii vládne. Do pěti hvězdiček mě osobně "něco" chybí, ale kniha je právem hodnocena tak vysoko.
Murakamiho styl psaní je poutavý, příběh je neobyčejný a čím dál napínavější. Nemůžu se dočkat na 3. knihu :-)